Srdeční záležitost 1/2

Yaay, zase jsem dlouho nic nevydala, gomen :< Přidávám alespoň tuhle sedmistránkovou povídku než zase plně rozjedu rozepsané kapotolové :3

Pár: Levi x Eren

Čeká vás: yaoi, shounen-ai <3

---

Zazvonil školní zvonek oznamující všem studentům a profesorům konec šesté hodiny. Někteří se okamžitě zvedli ze židlí a vyběhli ze třídy jako rakety, jiní nikam nespěchali, v klidu si sbalili věci do batohu a šouravým krokem odcházeli.

"Dneska nespěcháš?" zeptal se svého přítele mladý blondýn.

"Ne, Levi je na kontrole, takže pro mě nepřijede," povzdechl si sedmnáctiletý brunet a pomalu si skládal učebnice a sešity v batohu. Každý den ho jeho přítel vozil ze školy, když jel domů z práce, to však neplatilo o posledních týdnech, kdy musel Eren jezdit městskou hromadnou dopravou. Nezlobil se, ani nebyl zklamaný, dokonce ho to nemrzelo. Nebylo to ale kvůli tomu, že by měl Levi práci nebo nechtěl Erena vyzvednout. Zkrátka nemohl a byl to právě Eren, kdo řekl Levimu, aby ho dnes nevyzvedl, zbytečně by spěchal.

Eren vzal svůj batoh a společně se svými dvěma přáteli odešli ze třídy jako poslední. Nikdo z nich nemluvil, i když měli spousty společných témat. Důvodem byla Erenova každodenní pochmurná nálada, která se ho už dlouho drží.

"Dneska pro tebe nepřijede tatínek, Jaegere?" posmíval se mu spolužák se svou partou. Stáli u vchodu, kde čekali právě na bruneta.

"Ticho, Jeane!" okřikl ho Armin. "Vůbec nevíš, co si Eren prožívá!"

"Přestaň, Armine," napomenul Eren svého přítele a třískl dvířky skříňky. Hodlal ignorovat všechny ty bezmozké idioty, kteří se mu posmívali jen proto, že měl vážný vztah s o patnáct let starším mužem.

"Jo, přestaň, Armine," přidal se Jean a společně se se svou partou zasmál. "Všichni si dokážeme představit, co si prožívá, když sedí na péru svýho tatínka," poznamenal nakonec a čekal na Erenovu reakci. Ten se zastavil pod pěti schody vedoucími ke vchodu školy a několik sekund zůstal nehybně stát, dokud si nesundal batoh, který hodil ke svým dvěma přátelům.

"Erene, nedělej-" napomenula ho Mikasa, ale Eren ji nevnímal.

"Tak pojď," vyzval Jeana a postavil se do útočné pozice. Ruce v pěstích držel ve výši prsou, nohy mírně pokrčené, aby lépe držel stabilitu, až bude tomu debilovi malovat ciferník.

"Přece by ses nechtěl prát," ušklíbl se Kirschtein, též si odložil batoh a postavil se naproti Jaegerovi. Erenovi i Jeanovi přátelé stáli v kruhu kolem nich a povzbuzovali svého favorita. Kromě Armina a Mikasy, kteří jen nešťastně přihlíželi další Erenově rvačce.

"Budeš litovat, že ses narodil," procedil menší brunet mezi zuby.

"Ty budeš rád, že chcípneš," odplivl si jeho protivník. Než si stačil utřít rty od slin, Eren se napřáhl a on tak schytal pěkně mířenou pěst na tvář. Trochu se zakymácel, ale v momentě se vzchopil. Vzrostl v něm vztek, který poháněl jeho tělo energií. Máchl rukou, ale Eren byl rychlejší a rychle se jeho ráně vyhnul. Ve chvilce Jeanově nepozornosti ho poloviční silou kopl do břicha.

"Nějak jsem neslyšel, co jsi říkal," odsekl menší brunet.

"Hajzle! Ty kreténe!" vztekal se mladík svíjející se na zemi. "Tak dělejte něco!" zakřičel po svých kumpánech, kteří v momentě drželi Jeanova protivníka i jeho jediné dva přátelé.

"Erene," zavolal na Jaegera muž značně menší a starší dřív, než na přesilu stihli zareagovat Armin a Mikasa. Svýma černýma očima hledal svého milence mezi partou mladých lidí. Bylo mu jasné, že se Eren zase pustil do nějaké rvačky, poslední dobou se to stávalo často. Bylo tak lehké ho vyprovokovat.

Svým rychlým krokem se přibližoval ke shluku lidí, kteří jeden po druhém odcházeli. To, že přišel on, znamenalo problémy. Erenovi se mohli smát dosyta, protože věděli, že Jaeger žalovat nebude. Jeho přítel ale ano a to klidně policii. Shledával tohle jako obrovský problém.

Lidi, kteří drželi Erena, jej pohodili na zem, sebrali Jeana a zmizeli. "Tohle neskončilo!" řvali na bruneta, který se rychle sebral ze země. Když se jeho pohled setkal s pohledem jeho milence, raději sklopil oči a vzal si batoh ze země.

"Říkal jsem ti, že nemáš jezdit," připomněl mu a oprášil se.

"Skončil jsem dřív," oznámil černovlásek a chytil svého milence, který se právě chystal bez dalšího komentáře nastoupit do auta zaparkovaného před vjezdem na školní dvorek. "Ani mě nepřivítáš?" pozvedl pobavením obočí a za boky si ho přitáhl k sobě.

Brunet se lehce pousmál a dlaně položil na ramena svého milence. Byl tak rozhozený z bitky, že úplně zapomněl na polibek na přivítanou, hned to ovšem napravil a věnoval mu dlouhou procítěnou pusu na rty.

"Ahoj," řekl polohlasem.

"Ahoj," odpověděl mu s úsměvem starší, pak se obrátil na Erenovy nejbližší přátelé. "Hodím vás na nádraží," nabídl jim. Neměli důvod odmítnout.

"Co řekl doktor?" zeptal se Jaeger, aniž by se na Leviho podíval.

"To probereme pak. Proč ses pral?" zeptal se nazpátek jeho milenec, když startoval auto. Povzdechl si, když brunet neodpovídal. "Erene, neučil jsem tě ty chvaty proto, abys někomu natrhnul prdel, ale abys ses v nejnutnějším případě bránil."

"Ale tohle bylo nutné," namítl brunet a položil si nohu na vyvýšené místo dveří od auta a opřel si loket o koleno.

"Že tě urazí pár větami - to není život ohrožující útok," vysvětlil Ackerman. "Jenom sis mohl přidělat zbytečné potíže. A co pak?"

"Mluvili o tobě," vysvětli zahořkle Jaeger a černovlásek si znovu povzdechl. "Kdyby někdo takhle mluvil o mně, taky bys ho zmlátil."

"Erene," oslovil ho černovlásek a na sekundu zavřel oči. Jak ten kluk byl paličatý...

"Erene, Levi-san má pravdu. Vyzval jsi ho, takže bys pak byl v nevýhodě, kdyby to začala řešit škola," dodala Mikasa a nepřítomně se dívala z okna. Od nádraží už nebyli daleko.

Oslovený protočil očima. V první řadě to byla ona společně s Levim, kteří by se na jeho místě zachovali úplně stejně. Armin by se situaci snažil nějak uklidnit, ale do rvačky by se nepouštěl.

"Jsme tu," oznámil Levi a vypnul motor.

"Děkujeme za svezení," poděkoval za sebe i Mikasu Armin.

"Nemáte zač."

Jak ti dva byli z dohledu, Levi pohlédl na svého milence, který se zdál být uražený, proto ani jeden nepromluvil. Starší otevřel skříňku na spolujezdcově straně a vytáhl z ní bílou obálku, kterou předal Erenovi. Ten nedočkavě vytáhl papíry s lékařskými zprávami a začal si je číst.

"...není..." přečetl nahlas a zakryl si pusu dlaní. "...není dárce..." složil papír a zadíval se z okna.

"Doktor říkal, že musím na nějakou dobu do nemocnice. Prý se to zhoršuje," dodal Levi. Doteď se na Erena ani jednou nepodíval, neměl odvahu. Brunet si toho kvůli němu vytrpěl hodně a ještě dlouho trpět bude.

"Kdy...?" zeptal se brunet prostě a odpověď hledal od lidí, co přicházeli od nádraží.

"Za dva týdny."

"Na jak dlouho?"

"Jak dlouho bude potřeba."

"Půjdu s tebou." Konečně otočil hlavu, aby se mohl na svého milence podívat. Ten měl na tváři též zklamaný výraz.

"Ty musíš do školy," nesouhlasil černovlásek.

"Vždyť je to jenom na pár hodin," protestoval Eren.

"Ne, Erene," řekl rázněji Levi a zadíval se mu do očí. "Tohle je můj boj."

"Tvůj boj? Kdybych mohl, dal bych ti svoje srdce! Levi, chci být s tebou! I kdybych tam s tebou měl být nadosmrti!"

"Tvoje srdce už mám, nebo ne?" usmál se na něj Levi.

"Víš, jak jsem to myslel," pousmál se i Eren.

"Slib mi něco. Ať už to dopadne jakkoli, nepřestaneš kvůli mně chodit do školy. Odmaturuješ, půjdeš na vysokou a najdeš si práci A-!" zdůraznil a vztyčil ukazovák, aby ho Jaeger pořádně poslouchal a neuniklo mu, co mu chce Ackerman říct, "v nejhorším si najdeš přítele, nebo přítelkyni." Věděl, že bude Eren protestovat. O tomhle nechtěl slyšet, dokud měl svého milovaného po svém boku.

"Levi-" chtěl něco namítnout.

"Už jsem řekl," ukončil jejich konverzaci a nastartoval auto. "Málem jsem zapomněl - volala paní Jaegerová."

Eren sebou trhl.

"A co chtěla?" zeptal se čistě ze zvědavosti. Nezajímalo ho, jestli má jeho matka o svého syna zájem, jako spíš důvod telefonátu. Nestávalo se často, že se svým synem navázala kontakt.

"Zve tě na večeři. Neříkala to zrovna nadšeně," Levi pohodil rameny.

"Kašlu na ni," odfrkl si. Nemluví spolu od doby, co jeho rodiče zjistili, že je gay - i když by tento fakt ještě překousli, kdyby se trochu snažili. Co jim vadilo nejvíc, byl vztah s mužem téměř dvakrát tak starším. Byli přesvědčení, že jejich syna pouze využívá a chce ho na sex, občas mu něco ukradne. Dopustili se ale jedné zásadní chyby - nikdy Leviho pořádně nepoznali. Jednou ho Eren přivedl k sobě domů, ale hned na prahu domu ho vyhodili. Nenechali si nic vysvětlit ani od Ackermana, ani od vlastního syna. Proto se Eren rozhodl odejít a začal bydlet u svého milence. Otec s matkou za ním ještě řvali, ať si jde, když chce, ale on se jednou připlazí zpátky, až mu ten pedofil zlomí srdce.

A to je aktuální dění - lámání srdce. Nestalo se to jednou, ale několikrát. Poprvé, když mu Levi řekl o svém slabém srdci. Podruhé, když se nenašel vhodný dárce pro transplantaci. Potřetí, když zkolaboval a musel být převezen do nemocnice. Zbytek už byly jen lékařské zprávy o Leviho zhoršujícím se stavu.

"Rodinu máš jenom jednu. Kam půjdeš, až umřu?"

"Neříkej to! Opovaž se takhle mluvit!" křičel na něj. Odmítal přijmout fakt, že jeho milenec - jeho láska umírá.

"Víš moc dobře, jaké mám šance na přežití," připomněl mu Levi chladně. Nechtěl se s ním hádat, už ne. Takhle je to mezi nimi už pár dní, možná až dva týdny. Levi se snaží připravit Erena na realitu, ten o tom však nechce slyšet.

"Ty neumřeš," rozhodl pevně. Snažil se přesvědčit jen sám sebe a znovu se naštval, když se Levi uchechtl. "Co je tu jako k smíchu?!"

"Miluju tvou vůli bojovat do samotného konce," zaparkoval v podzemním parkovišti a obrátil se na Erena. "Ale ta mi nepomůže," dodal smutně a pohladil ho po tváři. "Zůstaň se mnou až do konce... prosím..."

Eren zalapal po dechu. Nejen, že mu ten dotek byl příjemný, ale hlavně se mu do očí nahrnuly slzy. Nechtěl brečet, ale neměl na výběr. Jeho tělo ho v tomhle neposlouchalo.

"Nepros. Budu s tebou, i kdybys nechtěl," odpověděl Jaeger a políbil ho. Ne, on ho líbal, jako by se s ním loučil už teď. Chtěl využít každé chvilky, co budou spolu.

Prsty mladšího jemně laskaly pokožku na hrudi jeho milence. Sjížděly stále níž, dokud se nedotkly chloupků v podbřišku, pak se ve stejném tempu vracely zpět k ramenům, tvářím a vlasům. Chtěl si ho pamatovat, nikdy nezapomenout. Tiskl jej k sobě, jako by s ním chtěl splynout v jedno tělo.

Starší bříšky prstů zkoumal Erenova silná stehna, jejichž svaly se v pravidelném rytmu stahovaly a uvolňovaly. Chvilku spočinul na Jaegerových bocích či hýždích a pomáhal mu s pomalým dosedáním, zatímco jej líbal na krku. Na čelisti. Rtech. Pokud by měl možnost posledního jídla, chtěl by ochutnat právě tyto rty.

Eren se převážil dozadu a s sebou stáhl i Leviho. Stále se líbali a teď bylo na Levim, aby pomalu přirážel do nitra svého milence. Nejen po tvářích jim oběma stékaly kapičky potu, které stejně skončily v prostěradle. Jako slzy mladšího...

"Nějak rychle ti rostou vlasy, nemyslíš?" poznamenal Ackerman, když s podepřenou hlavou sledoval Erena, který se zrovna chystal do sprchy.

"Se ti zdá," uchechtl se Eren a sbíral prádlo z podlahy.

"Trochu ti to zkrátím. Štve mě, jak ti to leze do očí," nabídl se a už vyskočil z postele a chystal židli, nůžky a hřeben. Brunet neprotestoval. Viděl v tom další společnou chvilku, kterých si už od začátku vztahu vážil.

"Aaah, studí," postěžoval si Eren, když pomalu dosedal na židli. Levi jen protočil očima a zasmál se. Takhle to bylo pokaždé, když jej chtěl ostříhat.

"Vydrž chvilku," poručil mu a zčesával mu vlasy do obličeje, pak je začal těsně nad očima zešikma stříhat. Zbytky padaly na Erenovu tvář i tělo a lechtaly ho. Proto musel být Levi opatrný, protože se mohl Jaeger rozesmát a on by mu ostrými nůžkami vypíchl oko. "Hele, co kdybych tě ostříhal, jak to mám já?" zasmál se a očistil jeho obličej.

"Zapomeň," odmítl stroze mladší.

"Jenom vtip." Starší nepřestával v očišťování jeho těla. Chtěl všechno shodit na podlahu, aby to pak mohl smést. V tom mu Eren chytil ruku a položil si ji na hrudník - přesně tam, kde se mu ozývalo srdce. Každý úder, který Levi cítil na dlani, se zesynchronizoval s tím jeho.

"Bije jenom pro tebe a vždycky bude," řekl mu do očí a sevřel hřbet jeho ruky ještě pevněji.

"Ty víš, že to cítím stejně," usmál se Levi a sklonil se k němu, aby jej políbil na rty.

Levi po dvou týdnech nastoupil do nemocnice, přesně jak si přál doktor, a Eren za ním každý den chodil, jak si zase nepřál Levi. Byl šťastný, že s ním chce Eren trávit tolik času, ale někdy se stávalo, že tam strávil noc. Nejčastěji v pátky a soboty, kdy druhý den nemusel jít do školy. Tam se nic nezměnilo kromě rvaček. Eren měl plnou hlavu svého Leviho, že ignoroval posměšky Jeana a jeho party. Vyhýbal se těm lidem, více komunikoval s Arminem a Mikasou a opravdu tvrdě studoval. Chtěl Levimu udělat radost.

"Nechceš pomoct?" nabídl se Levi, když viděl, jak si Jaeger láme hlavu s matikou.

"Ani ne, už to skoro mám," odpověděl a zase ponořil hlavu do sešitu. Matematika nebyla jeho silná stránka, ale slíbil Levimu, že mu přinese ukázat aspoň dvojku ze závěrečné písemky.

"Miluju tě," řekl znenadání Levi. Smutek v jeho hlase nemohl přeslechnout nikdo, natož Eren sedící hned vedle něj.

Mladší přestal psát, dočista zapomněl na celý svět, který se zastavil. Po několika sekundách nechápavě zvedl hlavu a zadíval se do těch černých očí. Odložil propisku, posadil se na kraj postele k Levimu a opřel si čelo o jeho.

"Já tebe taky." Každé slovo zdůraznil a propletl si s ním prsty na obou rukou. Cítil se, jako by to slyšel poprvé. Uvědomoval si totiž, že to možná slyší naposledy.