Duše člověka | Kapitola 7.

Tak děti, tohle je poslední kapitola tohoto měsíce. ♥ Doufám, že vás povídka baví! ♥ Ke dni 25. 2. má 13 hotových kapitol. xD Škoda, že tak lehce nejde i učení...

---

Minul celý týden, pak měsíc. Po Sasukem jako by se slehla zem a Naruto se trápil. Myslel na Sasukeho, na jeho upíří podobu a jejich přátelství. Sasuke byl dobrák, nikomu neublížil a rád pomáhal druhým, i když to někdy nešlo zrovna lehce. I k Narutovi se choval víc než přátelsky. Trávili spolu spoustu času i v práci, odvažoval se tvrdit, že jejich přátelství bylo silné. Jenomže jak se na něj mohl Naruto podívat po tom, co ho Sasuke takhle vystrašil? Nikdy, ani tenkrát na záchodech v Ichiraku, ho neviděl tak běsnit. Uvědomil si, že kdyby Sasuke chtěl, kdykoli jej může připravit o život. Musel se ale podívat bestii, co se v Sasukem ukrývá, přímo do očí.

Bál se ho, proto se mu rozhodl vyhýbat, ale Sasuke stejně nechodil do práce a nikomu se neozýval. A to Naruta šíleně vystrašilo. Bál se, že se mu něco stalo. Že se možná popral s bratrem na život a na smrt a teď už leží pod drnem.

Byl v něm menší zmatek. Chtěl, aby všechno bylo jako dřív, jenomže po tom fiasku, které tehdy předvedl se sám za sebe styděl. Jediné, co dovedl, bylo utéct. Věděl, že by se měl omluvit, ale co když přijde k němu domů a Sasuke na něj ze vzteku zaútočí? Co když jenom čeká, až se Naruto ukáže, aby se mu pomstil za to, že ukončil jejich přátelství?

Co měl dělat? Měl strach jak o Sasukeho, tak i o sebe.

"Naruto?" oslovila ho nejistě Sakura. Když se blondýn otočil, leknutím málem spolkl vlastní jazyk. Za jeho růžovlasou kamarádkou stál podivný vysoký muž zahalený do dlouhého hnědého kabátu, sahajícího až na zem, s velkým hnědým kloboukem na hlavě. Do obličeje mu přes stíny a černé brýle nebylo skoro vůbec vidět. "Někdo tě shání," dopověděla a pakovala se pryč.

"Př-přejete si?" vykoktal ze sebe Uzumaki. Od muže si udržoval odstup.

"Ahoj, Naruto," pozdravil jej mile ­ jak Naruto poznal už podle hlasu ­- Sasukeho starší bratr.

"Zdravím," řekl o něco uvolněněji, když věděl, že ho nepřišel přepadnout nějaký atentátník. Vypadal v tom převleku ale velmi podezřele. Byl zázrak, že ho sem vůbec někdo pustil a nezavolal hned policii.

"Přišel jsem se omluvit za minule," řekl upřímně Itachi. "To, co se stalo, byla čistě jenom moje vina. Prosím, neviň Sasukeho."

Naruto pozvedl jedno obočí. Když se s Itachim setkal poprvé, udělal na blondýna špatný dojem, a Uzumaki ho jednoduše zařadil do škatulky k málo oblíbeným lidem. To se teď však mohlo změnit. Itachiho přístup jej oslovil.

"Přijímám omluvu," odvětil jednoduše a pohledem uhnul do strany. Hryzalo ho vlastní svědomí, že by se měl taky omluvit, avšak Sasukemu. Když už přišel tenhle provokatér a ospravedlnil se, Naruto by se měl zachovat stejně správně. A že se považoval za lepšího člověka, než byl svým chováním Itachi.

"Nezlob se na Sasukeho, prosím, on-"

"Já vím, jak to bylo," odsekl Naruto. Nechtěl o tom dni mluvit. "Víš, co s ním je?" zeptal se tiše. Naoko předstíral, že se o něj nezajímá. Nechtěl o něj projevit přílišný zájem.

"Je doma a vypadá to-"

"To mi stačí," odbyl ho znovu a založil si ruce na hrudi. Proč se cítil tak podrážděný? Byl pouze naštvaný sám na sebe, že tak dlouho nic nedělal. Teď měl v sobě o malinko víc odhodlání okamžitě odejít z práce a vyrazit za Sasukem s omluvou a prosíkem o odpuštění.

"Prosím, vyslechni mě," žádal Itachi. "Musíš jít za ním. Odmítá krev a-"

"Chceš, abych mu dal svoji?!" vyjekl Naruto trochu hlasitěji, než měl v úmyslu. Dlaněmi si zakryl krk, jako by jej měl Itachi napadnout.

"Ne, nic takového," zasmál se slabě Uchiha. "Jenom jsem chtěl, abys ho přesvědčil. Je… je to s ním zlé… s jeho lidskou podobou…" vysvětlil zhrzeně zamaskovaný muž.

Uzumaki zamrzl na místě. Šokovalo ho slyšet o Sasukeho špatném stavu a slyšet Itachiho, jak si dělá starost o Sasukeho lidskost.

"Ale krev z něj tuplem udělá upír, ne?" ubezpečoval se.

"On je upír," připomněl mu Uchiha. "Je jedno, co si nalhává a že se snaží žít úplně jinak. Je to zbytečné, jenom tím ztrácí čas. Teď se rozhodl umřít, proto jsem přišel za tebou-"

"Jak rozhodl umřít?!" vyhrkl ze sebe Naruto.

Itachi si povzdechl a své smutné oči směřoval někam na zem.

***

Nikým nepozorováni se snesli na balkón do Sasukeho bytu. Ani jeden z nich se nemusel dotýkat dveří, které Itachi již po několikáté za svůj život otevřel pomocí mysli. Položil blondýna ze svých zad na zem a vstoupili dovnitř. Závěsy byly zatažené, celý byt tedy pohlcovalo šero, ve kterém se dal snadno rozeznat nepořádek. Naruto se zděsil. Sasuke skutečně musel běsnit. Nábytek, pokud nebyl na kousky, byl vzhůru nohama, po stěnách byly škrábance podobné těm vlkodlačím, které Naruto vídával ve filmech.

Pomalými kroky prostupoval bytem. Pod nohami mu občas něco šoustlo nebo křuplo.

"Je v ložnici. Neboj se, pro jistotu tě budu krýt," řekl Itachi a sundal si svůj převlek, který mu sloužil jako ochrana před sluncem. Teď ho na chvíli nebyla potřeba.

"Jak ti vlastně můžu věřit? Co když-"

"Ani jeden na tebe nezaútočíme. Máš mé slovo," přikývl Uchiha a vstoupil do ložnice jako první. Stejně jako včera, Sasuke seděl schoulený v rohu, před ním stála o zeď opřená postel. Schovával se tak před bratrem; před kýmkoli, kdo by jej navštívil. "Sasuke," oslovil svého bratra a zkontroloval, jestli za tou postelí ještě pořád je, i když ho jasně cítil. Chtěl mu dát najevo, že je tu s ním.

Když Sasuke nijak nereagoval a jenom odvrátil hlavu na druhou stranu, Itachi pokynul Narutovi, aby jej vystřídal.

Když si blondýn klekl ke škvíře mezi postelí a zdí, trochu se polekal. Byl to pořád ten Sasuke, kterého znal, jenom byl… hodně skleslý. Vypadal, jako by byl mrtvý, nijak se nehýbal. Ani ramena se mu nepohupovala vlivem dýchání. To mohlo znamenat jediné - Sasuke přišel o všechny své lidské vlastnosti.

"Sasuke," zkusil na něj promluvit, ale ani to ho nepřesvědčilo vylézt ze své skrýše, nebo se na Naruta byť jen podívat. "Chtěl jsem se omluvit za minule. Zpanikařil jsem a- a zbaběle utekl. Jenom jsem… Je to moje vina, Sasuke! Nemusíš se za nic trestat!" přemlouval ho. Teď, když se na celou situaci díval s odstupem času, mu došlo, že vlastně za všechno mohl on. Utekl, ani Sasukeho pořádně nevyslechl, navíc mu řekl pár škaredých frází, které Sasukemu hodně ublížily. Potřeboval čas si urovnat myšlenky v hlavě, ale nepomyslel na to, že by se netrápil jenom on.

Itachi mu podal pytlík s krví, který našel v lednici. Hlavou mu pokynul, aby nějak přinutil Sasukeho ho vypít.

Naruto ho nejistě podal Sasukemu. Držet v ruce něco, co mu normálně koluje v žilách, bylo pro něj dosti odpuzující. Trochu s ním zatřepal, aby Uchihu upozornil na tekutinu uvnitř, ale i to bylo k ničemu. Sasuke se ani nepohnul.

"Prosím, Sasuke, vypij to," žádal ho smutně. Nic. Veškerá snaha byla marná. "Buď vypiješ tuhle krev, nebo moji krev - vyber si!" pohrozil mu. Počkal deset sekund, než požádal Itachiho, aby mu donesl nůž. Uvědomoval si riziko, že když prolije svou krev, (asi) určitě ho napadnou oba dva upíři. Na sebe teď ale nemyslel. Vyhrnul si rukáv a bez jediného zaváhání přiložil čepel k předloktí a začal řezat.

Jenomže těsně po tom, co nůž přeřízl sotva pár chloupků, ho zastavila Sasukeho ruka. Ten cítil, že se Naruto nebojí si ublížit. Když slyšel, jak se na jeho kůži porušilo pár buněk, zastavil ho. Tato řezná rána nebyla pro lidské oko viditelná, člověk ji ani necítil. Sasukemu to ale stačilo k tomu, aby zakročil.

Naruto se po pohledu do Sasukeho tváře zděsil. Byl úplně bledý- ne, on byl doslova bílý, ve tmě jako by zářil. Pod očima měl tmavé kruhy, ale oči nevypadaly unaveně. V tom šeru jasně rudě zářily.

"Jediná kapička krve a s bratrem tě rozcupujeme na kousky," připomněl mu chladně to, co Naruto už věděl.

"O důvod víc mě poslechnout," řekl sebevědomě Naruto a znovu mu podal pytlík s krví. "Teda pokud ti na mě pořád záleží."

Sasuke nejistě střelil pohledem k ruce, která svírala sáček s krví. Bez dalšího slova si jej vzal, udělal do něj nové dírky a začal pít. Vracela se mu síla, kterou tak dlouho postrádal, avšak byla to síla upíra, ne člověka.

Narutovi se ulevilo. Ještě ale neměl vyhráno. Zatímco se fascinovaně (možná trochu vystrašeně) díval na Sasukeho, jak polyká červenou tekutinu, v hlavě vymýšlel, čím by navázal konverzaci a jak přinutit Sasukeho vylézt ven.

"Ještě… jednou se ti omlouvám… přehnal jsem to…" ospravedlňoval se Naruto a nervózně si přejel po zátylku. Na Sasukeho se raději nedíval. Dělalo se mu zle z toho, jak strká poslední kapičky z pytlíku.

"Měl jsi právo," odvětil Sasuke s pohledem kamsi do dna postele. "Jsem zrůda."

"Nejsi!" vyhrkl Naruto a položil mu ruku na rameno, kterou mu mladší Uchiha odstrčil.

"Jdi pryč, než ti ublížím," poradil mu chladně Sasuke.

Uzumaki nevěřil vlastním očím a uším. Takového Sasukeho neznal. Rozhodl se však, že chce zpátky svého přítele, ne tohoto ubručence. Chce trucovat? Pf! Ani náhodou!

Vstal, Sasuke tak mohl slavit, že bude mít jistotu, že ho už nikdy neohrozí na životě. Jenomže ještě se nestihl smířit s tím, že ztratil svého přítele, a už se postel před ním pohnula. Naruto za pomoci Itachiho upírské síly postavili postel na své původní místo. Sasukeho se tak ocitl bez svého úkrytu.

"Teď se s tebou dá líp mluvit," zazubil se Uzumaki a oprášil si ruce.

Mladší Uchiha se beze slova zvedl a zamířil pryč z pokoje. Mluvit se mu nechtělo.

Blondýn byl i na tohle připravený a okamžitě mu zatarasil cestu vlastním tělem.

"Uhni," zavrčel Sasuke.

"Donuť mě," vybízel ho celkem pobaveně Naruto.

"Uhni. Nebo ti ublížím."

"Posluž si. Jestli ti pak bude líp, udělá mi to radost," řekl Naruto a přidal mírný úsměv.

Po chvíli transu z toho, co mu právě blondýn řekl, vzal Sasuke za kliku, čímž se k Naruto ještě přiblížil. Jejich obličeje si byli tak blízko, že Uchiha cítil teplo sálající z Naruta.

"Pusť mě," rozkázal znovu. Jeho hlas zněl ale jemněji, jako by žádal o svolení odejít z ložnice.

"Ne, Sasuke," Naruto zavrtěl hlavou. "Chci, aby ses zase vrátil do svého lidského já a všechno bylo-"

"To už není," vložil se do jejich konverzace Itachi. "Sasuke je po tak dlouhém trápení zase upír. Jeho lidské Já je na nějakou dobu pryč."

Mladší černovlásek odstoupil ode dveří, od Naruta, a otočil se oběma mužům zády. Nechtěl slyšet o tom, že všechna jeho snaha přišla vniveč. Podělal to a mohl si sám za to, že se nechal bratrem vyprovokovat.

"Na nějakou dobu? Říkals, že si to Sasuke… A-a vrátí se někdy?" zeptal se zaujatě Naruto. Pohledem přeskakovat z jednoho Uchihy na druhého. Mladšímu neviděl do očí, ten druhý soucitně sklopil oči.

"To záleží na Sasukem," odpověděl Itachi.