Duše člověka | Kapitola 6.

Říkám si, jestli ta povídka nevychází až moc rychle. Přijde mi, že ji jen málokdo stíhá číst.

A někdo ji nestíhá psát... ╮(─▽─)╭

---

Naruto vydal bolestivý skřek, opatrně se přetočil na záda a protáhl se. Bolelo ho celé tělo ze spánku na měkké matraci, vůbec na ni nebyl zvyklý. Doma měl o něco tvrdší-

Tak počkat!

Zprudka otevřel oči a rozhlédl se po pokoji. Po docela moderním a luxusním pokoji. Nebyl doma, ale u Sasukeho. Proč? Posadil se na kraj postele a začal vzpomínat. Pamatoval si, jak ho Sasuke nesl na zádech, ale víc nic. Pak později, jak se Sasuke skláněl nad jeho rozkrokem a pomohl mu se vysvléct.

Promnul si obličej, jako by mu to pomohlo si vzpomenout. A dál? Co bylo dál? Měl na sobě trenky a triko a bylo zřejmé, že spal v posteli sám, společně se Sasukem by se na ni nevešli. Takže… se mezi nimi nic nestalo? Takže… tamto dál byl jen sen? Jak mu Sasuke svlékl kalhoty, a pak…

Byl zmatený. Vůbec nevěděl, co z toho byla realita a co sen. Jestli se to opravdu stalo, jak se k sobě budou chovat? Jak by se měl k Sasukemu chovat?

Natáhl si kalhoty, které našel přehozené přes židli u stolu, a oblékl si i mikinu. Sotva otevřel dveře od ložnice, omámila ho příjemná vůně snídaně. Okamžitě se mu začaly sbíhat sliny a ozval se i žaludek, že je prázdný.

Šel tedy po čuchu, který ho dovedl do opuštěné kuchyně. Jediné, co tam zbylo, byla rozkrájená zelenina a dva hrnce na plotně.

"To jsi ty," řekl za ním Sasuke úlevně.

Naruto polekaně vyjekl. Kdy se za něj sakra dostal? Jak to, že si ho nevšiml?!

Jo vlastně. Sasuke je upír.

"Tohle mi nedělej. Víš, že mi tím můžeš způsobit infarkt?!" rozčílil se blondýn a sledoval, jak Sasuke v kuchyňské zástěře pokračuje ve vaření. Počkat, to měl ten nůž celou dobu v ruce?!

"Vím. Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit," omluvil se mu. "Jestli chceš snídani, máš ji na stole. Nebo si dáš rovnou oběd?" zeptal se ho a olízl nůž od rajčat.

"Ne. Nechci tě vyžírat. Stačí, že jsem tu přespal," řekl vyjeveně Naruto, když viděl, si Sasuke vůbec nedělal starosti, že by se řízl do jazyka.

"Nevyžíráš. Tohle všechno dělám pro tebe," řekl s dobrým pocitem Sasuke.

"Tohle všechno?!" vyhrkl Uzumaki až mu přeskočil hlas.

"Dám si s tebou, neboj," smál se Sasuke. "A co nesníme, si můžeme dát na večeři."

"Ty- ty plánuješ, že tu zůstanu až do večeře?" Naruto vykulil své oči. Ne, že by mu to vadilo, jenom vůbec nečekal, že by něco takového slyšel zrovna od Sasukeho.

"Nebo ti to zabalím s sebou. To je to u lidí tak neobvyklé, když spolu jí?" vyzvídal Sasuke.

"No… když jim vaříš jídlo i domů, tak je to zvláštní," potvrdil Naruto. Očima vyhledal svou porci snídaně, která na něj čekala na stole v kuchyni. Posadil se a s chutí se pustil do omelety. Nedokázal popsat slovy, jak úžasná byla. "Sasuke," oslovil svého přítele s plnou pusou. "Jaks to myslel, když jsem přišel? Čekals někoho jinýho?" zeptal se a dál se dlábil omeletou.

Sasuke zvážněl. Naruto byl jeho přítel, může se mu svěřit.

"Poslední dobou se tu ukazuje můj bratr," řekl jednoduše. "Pořád mě provokuje a dělá si ze mě srandu."

"Proč? Vy jste se pohádali?"

"To taky. V šedesátých letech jsem se pohádal s celou rodinou a odešel z domu," vyprávěl dál Sasuke.

"Kvůli čemu?"

Sasuke se otočil na Uzumakiho a s bolestí se mu podíval do očí.

"Protože chci být člověk," řekl polohlasem, jako by se mu měl zlomit. Narutovi málem vypadla vidlička z ruky. To bylo poprvé, co viděl na Sasukeho tváři smutný výraz. "Toho můžu dosáhnout jenom tak, že se jako člověk budu chovat. K čemu mi budou moje upírské schopnosti, když je nebudu používat? Zmizí. Nevím, jestli se budou moct navrátit, ale doufám, že pak zůstanu člověkem až do své smrti," Sasuke se zasněně podíval z okna.

"Proč bys-"

"Proč bych se měl vzdát všech těch super dovedností?" ušklíbl se sarkasticky Sasuke. "Není to super. Je to stejně, jako když hraješ hru a přitom podvádíš. Život pak není dobrodružství. Být člověk… mohl bych toho daleko víc…"

"To proto si dvakrát denně měříš teplotu? Jestli je z tebe člověk?" zeptal se uvědoměle Naruto. Pamatuje si, jak mu Sasuke před pár měsíci řekl, že si dvakrát denně měří teplotu, a Naruto si o něm hned udělal představu, že patří k těm lidem, kteří se bojí každé bakterie a nedej bože, aby se jim zvedla tělesná teplota byť o jednu desetinu!

"Jo," přitakal Sasuke. "Jenomže je to těžší, než jsem si představoval. Stačí, abych někomu přečetl myšlenky, přemístil se, proměnil se - prostě udělal cokoli z těch upírských dovedností - a moje lidskost se mi vzdaluje."

"Chápu," řekl Naruto tiše. Uvědomil si, jak musel Sasukemu ubližovat, když se ho celé dny nadšeně vyptával na upíry. Byla to ale Sasukeho vina, že mu to neřekl dřív. Kdo by si pomyslel, že se upír bude chtít stát člověkem? O tom se nikdy nedočetl v žádné knize, neviděl v žádném filmu.

"Pořád se učím," pokrčil rameny Sasuke a vrátil se k vaření.

"Sasuke?" oslovil ho znovu blondýn. "A ty jsi jediný, kdo se takhle rozhodl? Nikdy předtím tam nebyl žádný upír, který by se chtěl stát člověkem?"

"To nevím, o nikom jsem neslyšel," zavrtěl hlavou. "Chutná ti to?" změnil téma. Měl pocit, že už toho řekl dost. Pro dnešek informací stačilo.

"Je to výborné! Lepší, než tvoje káva!" zazubil se Uzumaki a položil prázdný talíř do dřezu.

"Jestli chceš, můžeme se jít zatím někam podívat. Obědvat můžeme později," řekl s úsměvem Sasuke a sundal si zástěru.

"Teď bych se nejraději natáhl a zdřímnul si."

"Teď jsi vstal," poznamenal Sasuke se smíchem. "Kolik hodin denně spíš?"

"Jako když nemusím do práce? To záleží, v kolik jdu spát," pokrčil rameny Naruto a pohodlně se posadil na pohovku. "Většinou se ale probouzím mezi půl devátou a desátou, ale zase jdu spát trochu později. Řekněme těch devět hodin."

"A když-"

Sasukeho další otázku přerušil vyzvánějící mobil. Omluvil se Narutovi a šel si hovor vyřídit do ložnice, jejíž dveře nechal omylem pootevřené. Byl rozhozený z nečekaného telefonátu, že si nedal pozor a omylem nechal Naruta poslouchat jeho rozhovor.

"Ahoj, Sakuro," pozdravil svou kamarádku rozpačitě. Naruto zpozorněl. Že mu volá, znamená, že ho chce určitě někam pozvat. Rande! Měl z nich takovou radost!

…Kterou Sasuke ani v nejmenším nesdílel. Litoval, že jí dal na sebe číslo. Úplně ho štvalo, že je Sakura vyrušila při jejich konverzaci!

"Ahojky, neruším?" zeptala se a než stačil Sasuke odpovědět, pokračovala. "Dneska dávají v kině jeden super film. Zajdeme tam spolu? Jenom my dva, co ty na to?"

"To je rande?" zeptal se zaskočeně Sasuke.

"A když řeknu, že jo?"

Naruto byl jedno velké ucho.

Sasuke se chtěl upálit na slunku.

"Sakuro," začal opatrně, aby své kamarádce neublížil. "Promiň, že ti to musím říct takhle po telefonu, ale… já… líbí se mi někdo jiný, moc se omlouvám."

Naruto i Sakura se zarazili.

"Nezlob se, prosím. Nechci, aby to nějak ovlivnilo naše přátelství," řekl ještě. Opravdu mu na ní záleželo.

"V pořádku, já to chápu," zasmála se růžovláska. "Asi jsem se nechala příliš unést. Můžeme tedy jít jako kamarádi?"

"Moc rád půjdu. Nebude ti vadit, když pozvu i Naruta?" zeptal se zdvořile.

"Jasně, že ne! Můžeme jít klidně ve třech," odvětila růžovláska. Nedala na sobě znát, že byla smutná kvůli odmítnutí.

Nad Uzumakim popukaly všechny otazníky, které se nad ním na konci Sasukeho telefonátu se Sakurou objevily. Cítil se částečně zklamaně, že se Sakura a Sasuke asi nedají dohromady, ale zároveň i zvědavě, protože slyšel, jak se Uchiha přiznal, že se mu někdo líbí. Když ne Sakura, kdo tedy? Že by Ino? Jenomže ta se líbí Shikamarovi a ona o něj bohužel nemá zájem, a sama je blázen do Saie. Nebo Hinata? S tou se ale ještě neviděli. Nebo se potkali v kanceláři a seznámili se?

Usadil se zpátky na pohovku a předstíral, že byl zabraný do svých myšlenek. No… byl. Nechtěl ale, aby na něm Sasuke cokoli poznal. Umí přece číst myšlenky.

"Sakura nás dnes pozvala do kina. Ve čtyři se sejdeme před kinem," řekl jednoduše Sasuke a odložil telefon na konferenční stolek.

"Abych se šel domů připravit," odpověděl zase Naruto a zvedl se. Měl naspěch. Potřeboval být chvilku o samotě a přemýšlet o Sasukem. Kdo se mu tak mohl líbit? Moc možností na výběr neměl.

"Už? Myslel jsem, že aspoň pokecáme," zarazil se Sasuke.

"Musím se osprchovat a převlíct," zazubil se Uzumaki. "Ještě bych vám dělal ostudu."

Sasuke se s tím musel jedině smířit. Rozhodl se ale, že pak Naruta i Sakuru pozve k sobě na večeři. Když už toho navařil tolik, byla by škoda, kdyby to přišlo vniveč.

"Klidně tě doprovodím," nabídl se hned Sasuke, když s Narutem stál v předsíni, kde se blondýn obouval.

"To je v pohodě, budu opatrný," mávl nad tím rukou Naruto. Vůbec nepomyslel na to, co se mu stalo minule, když šel z baru domů. Klidně se to mohlo opakovat; i teď za bílého dne.

"Nezapomeň, že ve čtyři se sejdeme před kinem," připomněl mu Sasuke a otevřel dveře.

"No jasný, já nezapomenu-" Už chtěl vykročit ven ze Sasukeho bytu, když si všiml Uchihova překvapeného, přímo šokovaného výrazu. Pohlédl do bledé tváře Sasukeho staršího bratra. Hned, jak ho uviděl, mu došlo, že to je… Itachi, se jmenoval, že?

"Ahoj," pozdravil mile starší Uchiha a svěsil ruku. Zřejmě v momentu, kdy Sasuke otevřel dveře, měl Itachi v plánu zazvonit.

"Co tu zase děláš?" zeptal se nepřátelsky Sasuke.

Blondýn přeskočil pohledem na mladšího z bratrů. Ještě nikdy ho neviděl tak naštvaného, tak zlostného. Děsilo ho to.

"Přišel jsem tě zkontrolovat, samozřejmě," pověděl, avšak s chtivým pohledem na Naruta. Naschvál provokoval svého bratra.

"Jak ses sem vůbec dostal? Je jedna hodina po poledni," zeptal se výsměšně Sasuke a nenápadně chytil Naruta za paži. Aniž by spustil svého bratra z očí, odtáhl Uzumakiho za sebe.

"Venku je zamračeno a vypadá to na déšť," odpověděl starší Uchiha. "Neboj se, mám deštník," usmál se Itachi a naklonil se, aby lépe viděl na nic nechápajícího Uzumakiho. "Nepředstavíš nás?"

"Ne. Vypadni," zavrčel Sasuke. Jednu ruku nechával nataženou vzadu, aby Naruta ochránil. Nevěřil svému bratrovi. Sám dobře věděl, jak zákeřní umějí hladoví upíři být, to se pak nezastaví před ničím.

"Proč mě vyháníš? Sotva jsem přišel. No tak, Sasuke. Nesedneme si a nepopovídáme? Všichni tři? Rád bych Naruta lépe-"

"Vypadni," zopakoval pomaleji Sasuke. Možná ho předtím jeho bratr neslyšel.

"Já už půjdu," oznámil Naruto a snažil se dostat skrz Sasukeho. Ten ale uviděl, jak při těch slovech blesklo Itachimu v očích a Uzumakiho stáhl zpátky za sebe. "Sakra, co se tu děje?" zeptal se Naruto. "A jak to, že mě zná?" Když mu ani jeden Uchiha neodpovídal, zůstal hledět na Itachiho, který se na něj jen usmíval. Pravda. Sasukeho starší bratr je taky upír. Přišel si snad pro Naruta?

"Neublížím mu," slíbil Itachi a poodstoupil ode dveří.

"Nevěřím ti."

"Já vím. Ale já nechci tvoje jídlo. Na ukojení žízně mám vlastní ovečky," pověděl s posměškem starší.

"Jídlo?" zopakoval Naruto a zamračil se. "Tys mě chtěl sníst, Sasuke?"

"V žádném případě!" bránil se mladší z bratrů. "Jsi můj přítel. Nejsi pro mě jídlo."

"Tak proč jsi ho tenkrát zachránil?" položil otázku pro změnu Itachi.

Sasuke doslova zavrčel, jako nějaké zvíře. Naruto se polekal, že začne kousat a trhat, proto od něj trochu odstoupil.

"Naposledy tě varuju. Drž hubu a vypadni!"

"Naruto," oslovil ho Itachi mile. "Řekni, jak dlouho se znáte se Sasukem?"

"Vypadni!" zavřískal mladší.

"Hou, moment," uklidňoval ho druhý Uchiha. Cítil a slyšel, jak Sasukemu v žilách koluje krev díky srdci, které na upíra zběsile pumpuje. Přiblížil se k Sasukemu a polohlasem řekl: "Přece bys nechtěl, aby tvůj kamarád viděl tvou pravou podobu, že ne?"

Sasukemu došlo, co málem udělal. Kvůli provokování svého staršího bratra se málem přeměnil na vraždící monstrum. Jak by na to reagoval Naruto? Odešel by. Nikdy víckrát by Sasukeho nechtěl vidět a jejich přátelství by tím skončilo.

"O co tu jde?" zeptal se Uzumaki spíš sám sebe. Od obou Uchihů udělal už několik kroků, udržoval si patřičnou vzdálenost.

"Naruto, neposlouchej ho, prosím," řekl mu zpříma do očí Sasuke.

"Už ti určitě říkal, že chce být člověkem, mám pravdu?" zeptal se Itachi. Jediným krokem se ocitl za prahem do Sasukeho bytu. V tom momentu se před ním objevila Sasukeho ruka, která mu bránila v dalším pohybu. Dlaň se zabořila dobrých deset centimetrů do zdi.

"Drž hubu a vypadni…" vrčel dál Sasuke. Jeho černé oči se zbarvily do sytě rudé, tesáky se prodloužily o dobrých sedm centimetrů. Teplota v celém bytě rapidně klesla, nádobí v poličkách se třáslo, bundy na věšáku se třásly a atmosféra zhoustla.

"Do toho bratře," pobídl jej Itachi. I jemu se oči přeměnily na dva zářící rubíny, které směřovaly na blondýny před nimi. "Zab ho."

"Ne!" vykřikl Naruto.

V ten moment se všechno vrátilo do normálu. Nádobí, bundy i Sasuke. Vztek na vlastního bratra ho málem přeměnil na příšeru.

Cítil strach. Cizí strach. Cítil to, co vždy před tím, než se na někoho vrhnul svými ostrými špičáky. Cítil strach své oběti, momentálně svého přítele.

Naruto na ně jen dokázal vytřeštěně hledět. Ani tu noc, kdy jej Sasuke zachránil, se takhle nebál. Tenkrát byl sice opilý a mohl si myslet, že se mu to jenom zdálo, ale pamatoval si ty oči, které se nad ním tenkrát slitovaly.

Slitovaly by se i teď? A co ten druhý stejně zbarvený pár?

Sasukeho ho však neměl v plánu vysát, jak si Naruto myslel. Měl v úmyslu napadnout svého bratra, to už ale Uzumaki nevěděl.

Itachi se dokázal jen smát. Vnitřně. Dosáhl svého. Vyhecoval Sasukeho k tomu, aby zničil to jediné, co ho teď drželo na lidské půdě.

"Nar-"

"Nepřibližuj se!" zakřičel na něj oslovený. V ruce přes látku svíral svůj kříž. Věděl, že i když se jedná o stříbro, před upírem ho neochrání. Možná ho ale ochrání láska, kterou do něj vložila jeho matka, když mu ho předávala.

Sasuke stál jak přikovaný k zemi. Naruto se ho bál. To byl oproti předešlému představení na záchodech o tolik děsivější? Byl víc upírem, než tenkrát? Možná ho dokážete pohánět hodně silná emoce.

Jakou vztek byl.

Pravdou bylo, že ho Itachi dokázal vytočit do nepříčetnosti, mnohdy se prostě přestal ovládat a svého staršího bratra napadl. Teď se málem stalo totéž, ale největší trauma si z toho odnese Naruto.

"Půjdu," odvětil a spěchal pryč. Sasuke jej samozřejmě následoval.

"Naruto, já ti to vysvětlím! Nechtěl jsem ti ublížit, přísahám!" přesvědčoval svého přítele na schodech.

"Nechoď za mnou, Sasuke!" rozkázal Naruto, ani se neotočil.

"Prosím tě, věř mi! Já - já vím, že to bylo děsivé, už to nikdy neudělám! Slibuju! Prosím, neopouštěj mě!" řekl zoufale Uchiha. Poslední slova donutila blondýna zastavit. Oba dva zněli jako manželé, co se rozvádí.

Otočil se na Sasukeho, který cítil, jak se třese strachem. Četl mu myšlenky, viděl ty představy, které se tvořily Narutovi v hlavě a které zobrazovaly Narutovu smrt Sasukeho rukou.

"Ř - řekls," začal Sasuke trochu tišeji, "mi včera večer, že mě máš rád. A - já…"

"Byl jsem opilý," odpověděl hned blondýn. "Nepamatuju si to, ale na tom teď nezáleží. Jsi moc hodný člověk, Sasuke, ale…" zasekl se Naruto. "Vlastně tě… vůbec neznám. Celou tu dobu jsem byl nablízku… upírovi."

To slovo zasáhlo Sasukeho rovnou do jeho srdce, které opět přestalo bít. Krev v něm opět ztuhla, jeho tělesná teplota klesla pod dvacet pět stupňů celsia a klesala dál.

"Už na mě nemluv. Už na mě nikdy nemluv," s těmito slovy se znovu rozeběhl po schodech dolů.