Duše člověka | Kapitola 5.

A sakra. Měla bych pohnout prdelí a více se věnovat téhle povídce, jestli ji nechce pozastavit. ಠ_ಠ

---

V jednom nejmenovaném podniku s příjemnou atmosférou seděla banda redaktorů, popíjela nějaký ten alkohol a z jejich kroužku se stal malý klub vtipálků. Dobrá nálada a hlasitý smích naštěstí nijak nepřehlušili hrající hudbu do pozadí a nerušili ani zbytek bavících se hostů.

Všichni se zdáli být značně opilí, až na Sasukeho. Ten se sice bavil, ale uvnitř byl hodně nervózní. Vypil už pátou sklenku piva a pořád se s ním nic nedělo. Co když ta krev včera začala působit až teď? Že by si tělo uvědomilo až takhle pozdě, že vlastně patří upírovi?

"A představte si!" zvolal smějící se Naruto. "Sasuke je- Sasuke je-" koktal při přívalu smíchu. Pak trochu zvážněl.

Uchiha zbystřil a snažil se nějak Narutovi naznačit, aby jeho tajemství neříkal. Možná by ho nikdo nebral vážně (přece jenom, kdo by věřil, že v dnešní době existují upíři?), ale i tak nechtěl, aby se to jeho novým přátelům dostalo do podvědomí a oni na to přišli stejně jako Naruto. Hlodalo by je to v paměti, až by se pídili po pravdě.

"…moc dobrej člověk. Fakt! Je trochu… zavřený… u-uzavřený do sebe, ale jinak je moc hodnej. A aji pohlednej," opilostí se mu vázal jazyk. Už na začátku druhé věty si opřel tvář o ruku a začal podřimovat. Skoro vůbec nevěděl, co vlastně říkal, a určitě si ani neuvědomoval, že Sasuke sedí hned vedle něj.

"My víme, Naruto," promluvil Shikamaru otráveně. Opravdu miloval poslouchat druhé, jak básní o jiných. Sám měl zlomené srdce a nepotřeboval vědět, že jsou všichni šťastnější než on.

"Ale není tak krásný jako Sai," povzdechla si Ino stejně zasněně jako Naruto. Z rohu, kde seděl Nara, se ozvalo znechucené odfrknutí. "Ty jeho oči… a to tělo…"

"Hej, neslintej!" vyjekla Sakura na svou kamarádku a prudce se pohnula směrem od ní. Tím však narazila do Sasukeho, který na ni zvědavě pohlédl. "Pro-promiň," začervenala se a zase se posunula zpátky k Ino.

"Nic se nestalo," usmál se vřele Sasuke.

Naruto si jich samozřejmě všiml. Cosi ho v něm začalo hřát. Že by se ti dva dali dohromady? Proč by ne? Docela se k sobě hodí. Teda až na jeden problém a tím byl fakt, že je Sasuke upír. Kdyby si spolu opravdu něco začali, Sasuke by jí musel své tajemství prozradit. Když je s ním člověk delší dobu, navíc v jeho soukromí, snadno si všimne, že se Sasuke chová trochu zvláštně. Cokoliv zvednout mu nedělá problém, vypije něco, co nazývá kávou, nespí, každé ráno a večer si měří teplotu… Až by člověk řekl, že je to ve skutečnosti naprogramovaný robot.

V jednu hodinu ranní se rozhodli své posezeníčko ukončit, ale ještě deset minut se hádali o to, kdo se postará o Naruta. Každý se vymlouval, že je sám dost opilý, a ještě se starat o dalšího opilce… to by nemuselo skončit dobře. Kvůli svědomí ale nemohli odejít jen tak. Stáli tam a sjednávali, kdo opilého Naruta doprovodí domů.

"Nebo mu prostě zaplatíme taxi a domluvíme s taxikářem, aby na něj dal pozor," přišel s nápadem Kiba.

"To se mi nelíbí. Ještě by ho třeba okradl," protestoval Shikamaru.

"Já ho vezmu. Stejně mám stejnou cestu," promluvil Sasuke. "A stejně už ho mám na zádech," přidal k tomu.

"A hotovo!" prohlásila Ino vesele a s Kibou se pakovali jako první.

"No, když je to tak, tak já taky půjdu," omluvil se otráveně Shikamaru a zívl.

Jediný, kdo tam nakonec zůstal, byla Sakura. Doprovodila Sasukeho s Narutem až k hlavní silnici, kde společně zavolali taxi a čekali na něj.

"Není těžký?" zeptala se starostlivě.

"Těžký?" zopakoval Sasuke. Vůbec mu nedošlo, že by měl předstírat, že Naruto něco váží. "Ani ne. Zvedám i těžší váhy," pokrčil rameny. Vůbec si neuvědomoval, že tón, jakým to pronesl, Sakuru velmi zaujal.

"Posiluješ?" nadchla se.

Uchiha už chtěl kladně odpovědět, i když to byla lež, ale v tom uslyšel její myšlenky. Došlo mu, že po něm Haruno jede a nejraději by si s ním něco začala. To ho postrašilo. Ještě nikdy si k tělu nikoho nepustil. Teda kromě Naruta, ale to byl jenom kamarád. S přítelkyní by musel spát, a to by znamenalo, že by už druhý člověk věděl o jeho existenci. I Naruto byl příliš.

"Už jede taxi," vyvlekl se z rozhovoru a rozešel se k autu, které zastavilo opodál. "Děkuju, že jsi tu s námi počkala," řekl směrem ke kamarádce, zdvořile se jí poklonil a nasedl do žluto-bílého auta. Ihned nahlásil Narutovu adresu. Musel si povzdechnout, když se auto rozjelo. Celý večer ani jednou nikomu nečetl myšlenky, a když to jednou udělal…

Cítil se hloupě. Teď se jí bude muset omluvit, že ji vidí jenom jako kamarádku a že si přeje, aby to tak i zůstalo. Tolik se na tu situaci netěšil.

"…suke…" zamumlal ze spánku Naruto, který Sasukemu díky prudké zatáčce spadl rovnou do klína. A Sasuke byl sice trochu překvapený, ale nijak zvlášť mu to nevadilo. I jak Naruta nesl, teplo, které cítil z jeho těla, mu bylo velice příjemné. Pokud si ho mohl užít ještě chvilku předtím, než Naruta odnese domů, neměl by mrhat příležitostí.

Zvědavě sevřel v prstech pramínek zlatých vlasů. Ačkoli se Sasukeho tělo měnilo k podobě člověčí, stále tu byly znatelné rozdíly. Naruto měl hebké vlasy, ty Sasukeho ještě pořád byly na dotek suché jako sláma. Pak prsty přesunul na Narutovu tvář. Byla hřejivá, jemná a vláčná. Úplně opak Sasukeho.

Jak tak zkoumal Naruta, říkal si, jestli se někdy stane taky takovým člověkem. Moc ho to trápilo. Tolik let se o to snaží a výsledky vidí až teď, a navíc tak málo.

Zadíval se z okna, aby se zbavil menší deprese. V tu ránu zahlédl budovu, v níž Naruto bydlel, ale taky partu, která postávala před ní. Hned je poznal. Mezi nimi stál totiž i jeho starší bratr, který jej vycítil a jediným pohledem mu předal myšlenku, že tu bude pro oba, pro Sasukeho i Naruta, nebezpečno.

"Nezastavujte," poručil Sasuke řidiči. Ten byl trochu překvapený, ale poslechl.

"Víte, že tohle bude dražší?" zeptal se.

"Ano, ale teď prosím jeďte. Nezpomalujte," naléhal dál Sasuke. To mu ještě chybělo, aby potkal bratra a tlupu rváčů, kterou hlídá.

"A kam mám jet?" zeptal se stařík za volantem a Sasuke mu nahlásil adresu. Nebylo zbytí, Naruto přečká noc u Uchihy doma. Určitě na Naruta čekali, aby ho mohli zase zbít a pokusit se okrást.

***

Jemně s ním flákl do peřin, ale Naruto se tomu jenom z polospánku zasmál. Sundal mu boty, které prozatím nechal u své postele. Pak se vrhnul na rozepínání pásku u kalhot. V tom se Naruto probral a ve vysvlékání mu zabránil. Cítil, že se s ním děje něco divného, že ho někdo osahává.

"Co to děláš?" zeptal se opile. Oči se mu zavíraly, jazyk motal. Ani nevěděl, že je u Sasukeho doma.

"Nebudeš spát v oblečení," řekl Sasuke a počkal si, až Naruto zase položí hlavu na měkkou matraci.

"Uzdělám sto sám," zamumlal znovu. Rozepl si pásek i kalhoty, nazvedl zadek a tmavě modré rifle kousek stáhnul. Pak je horko těžko sundával pouze nohama, kopáním.

Sasuke se na něj jenom pobaveně díval. Když se Naruto už minutu pral s kusem oblečení, který mu uvízl na kotnících, chytil konce nohavic a jedním tahem rifle z Naruta sundal.

"A ještě tu mikinu," pobídl Naruta a pomohl mu se posadit, protože Naruto už toho nebyl schopný.

…Stejně jako nebyl schopný uchopit zip. Kam se ta malá kovová potvora poděla?

A vzhledem k tomu, že byl Sasuke dobrák, jak ho Naruto popsal v baru, opět přiložil ruku k dílu. Sundal mu mikinu, dokonce mu pomohl zalézt pod peřinu.

"Dobrou noc," pošeptal Sasuke. Bylo to pro něj zvláštní. S Narutem zažíval samé poprvé. Poprvé si udělal skutečného přítele, poprvé někdo poznal jeho pravý původ a dnes poprvé u něj přespává kamarád.

"Sasuke?" oslovil ho Naruto. Sasuke zrovna odcházel i s Narutovými botami. Byl donucen zastavit a vyslechnout si, co měl opilec na srdci. "Mám tě rád. Moc rád," řekl s úsměvem na rtech, než se v posteli pohodlně zachumlal.

"Já tebe taky, Naruto," pošeptal Sasuke, zhasnul a zavřel za sebou dveře od ložnice. Naruto mu do života přinesl tolik štěstí, až se tomu nechtělo věřit. Těšil se na den, kdy přijde do svého rodného domu před rodiče s tím, že nemůže číst myšlenky, nemůže se přeměnit na netopýra a spousty dalšího, co dovedou jen upíři. Jeho stravou se stane lidské jídlo, bude jezdit na dovolené k moři, pořádně se opálí a nadechne se čerstvého vzduchu. A přijde tam s Narutem a představí ho jako toho, co ho změnil. Jako svého kamaráda. Jako svého přítele… nebo něco víc? Co to bylo za pocit, který se v Sasukem den ode dne rozléval víc a víc a pouze v Narutově přítomnosti? Že by se mu líbil?

Stačilo se malinko zapřemýšlet a odpověď byla jasná. Ano, Naruto se mu líbil. Kdo ví, možná to časem přeroste v něco hlubšího.

"Takže sis ho přece jenom nechal," ozval se melodický hlas od okna.

"On není na jídlo a kolikrát ti mám říkat, abys chodil dveřmi a předtím ještě zaklepal?" odvětil Sasuke naštvaně. Narutovy boty položil do předsíně.

"A kolikrát ti mám říkat já, že nejsem člověk, takže se tak ani nebudu chovat?" vrátil mu posměšně otázku Itachi.

"Pak odejdi. Nejsi tu vítán," řekl nepřátelsky Sasuke a postavil se čelem k bratrovi.

"Dneska jsi nějak napružený. Možná proto, že tu máš kamaráda a mě zároveň? Že by ses o něj bál?"

Sasuke zpozorněl.

"Jestli se mu něco stane tvojí rukou-"

"Tak co? Jsi slabý. Ještě slabší než předtím. Mě nemůžeš porazit. Jsi už moc jako člověk. Kdybych chtěl, mohl bych tě jednoduše vysát. Teď už jo, když ti bije srdce."

"Proč to děláš?" zeptal se trochu ublíženě Sasuke. "Proč si mě dobíráš jenom proto, že jsem si vybral být člověkem? Protože jsem měl na výběr a ty ne?"

"Říkáš, že žárlím?" smál se Itachi.

"Co já vím, jaký máš důvod. A teď zmiz. Nemám na tebe náladu."

Starší Uchiha se díval na záda svému bratrovi, jak odchází do koupelny. Ne, on nežárlil, byl rád, že je upírem. Je na světě déle než Sasuke a taky hodně procestoval, to byla jeho záliba, a taky věděl, jak se lidé umějí chovat. Měl strach o svého bratra. Vždyť toho blonďáka, který momentálně chrní v jeho posteli, zachránil jen díky svým upířím schopnostem. Ale co kdyby je neměl? Připojil by se ke rvačce? Dopadl by ještě hůř, než když si s ním hrála kočka.

Popichoval ho a dělal si z něj srandu jenom proto, aby Sasukeho od toho šíleného nápadu odradil. Nechtěl, aby se mu cokoli stalo. Nedokázal se smířit s tím, že by viděl svého bratra umírat., jenom proto, 'že měl na výběr zůstat upírem, nebo se stát člověkem'.

Vykročil ke dveřím, kde spal Sasukeho přítel. Když stlačil kliku, v méně jak půlsekundě se před ním objevil Sasuke s rudýma očima a vražedným výrazem.

"Varoval jsem tě," zavrčel nebezpečně a poslepu dveře za sebou zase zavřel.

"Proč ho teda tak chráníš, když ne pro jídlo?" zeptal se vážně Itachi. Tušil, jak Sasuke odpoví, a bál se toho.

"Je to můj kamarád a teď vypadni," vrčel Sasuke dál.

Itachimu se na čele vytvořilo pár vrásek. Přesně jak si myslel. Jeho mladší bratr si už vytvořil pouta, díky kterým bude v něm jeho lidská stránka jen vzkvétat.

Itachi zase přes balkon odešel. Na tváři měl tak provinilý výraz, až ho Sasukemu bylo líto. Nic s tím ale dělat nedokázal. Nemohl se teď vzdát. Zahodil by jen roky práce a učení se, jak se stát člověkem.