Za (ne)přítele | Kapitola 10.

---

Černovlásek při sebemenším pohybu zaskuhral bolestí. Chtěl vstát z postele a jít se najíst, když to teda odložil kvůli sexu se Shizuem, ale sotva se hýbal. Nebolela ho jen zadnice, ale celé tělo, hlavně místa, kde se jej dotýkal Shizuo.

"V pohodě?" zeptal se Shizuo starostlivě a políbil jej na holá záda.

"Asi jo," odpověděl černovlásek.

"Asi?"

Orihara zkontroloval své ruce, pak zbytek těla. Hýbat s nimi bylo těžké. Kdo by si pomyslel, že Shizuo bude sex až tak prožívat? Nedokázal se ovládat nejen co se týče touhy po černovláskovi, ale taky se to týkalo jeho síly. Když přirážel, zatínal pěsti a zapomínal, že drží Izayovy ruce. Proto se černovláskovi začaly tvořit modřiny a podlitiny a mohl být "jen za tohle" rád. Taky se mohlo stát, že mu Heiwajima ty ruce zláme.

"Jenom to trochu bolí," mávl nad tím rukou. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet.

"Ukaž," blonďák chytil jeho ruku, ale tak, aby mu neublížil, a prohlížel si napuchlá místa. "Promiň, to jsem nechtěl…" pošeptal a každé poraněné místo krátce políbil.

"Přestaň," požádal jej Izaya. "Nebo si to chceš zopakovat?" ušklíbl se na něj. Když mu Shizuo pohled vrátil, uvědomil si, že si vykopal vlastní hrob. Jak by měli mít druhé kolo, když se Izaya ani nepostaví?

"Měl by ses jít najíst," poznamenal Shizuo a sám se zvedl z postele. Peřina odhalila jeho svalnaté tělo, na němž mohl Izaya oči nechat. Raději si nechal zajít chuť a opatrně vstal. Přitom se zadíval do zrcadla naproti. Teprve teď viděl veškeré škody, které blonďák napáchal, a zhrozil se.

"Do prdele…" zamumlal pro sebe a otáčel se na všechny strany. Když ho Shizuo takhle zřídil, nedokázal si představit, jak by vypadal po sexu v říji. Alfové bývají brutální, často se i v televizi objevilo, že alfa zabil omegu v říji, protože odmítala sex. A teď si do toho přičetl Shizuovu monstrózní sílu. Nebude mít šanci na přežití.

"Bolí to moc?" zeptal se znovu starostlivě blonďák. Při pohledu na Oriharovo tělo se mu dělalo ze sebe sama špatně. Jak mu mohl takhle ublížit?

"Dá se to vydržet," konstatoval černovlásek nepřítomně. Nemohl ze sebe spustit oči. Teď se Shizua opravdu bál.

"Příště nebudu tak surový, slibuju," pronesl blonďák a políbil černovláska do vlasů. Pořád krásně voněly.

"Přestaň se chovat jak zabouchlej," napomenul ho Izaya a sehnul se pro spodní prádlo. "Vyspali jsme se spolu, ale nic mezi námi není, tak s tím laskavě přestaň," odbyl ho, sebral zbytek oblečení a odešel do obýváku, kde se oblékl. Začínala mu Shizuova přítomnost vadit. Co si o sobě myslí? Že si užijí a hned spolu musí flirtovat? To si vážně může odpustit…

Zatímco se Izaya oblékal a jistě už i obědval, Shizuo se neobtěžoval s oblékáním. Nahý si znovu lehl do postele a zapálil si cigaretu. Ta chuť mu chyběla. Kvůli Izayovi přestal, aby to neublížilo dítěti. Pak začaly ty problémy a starosti, kdy se Izaya jenom litoval a pořád jenom brečel. Až teď měl pocit, že je všechno aspoň z poloviny takové, jak má být, a on si může oddechnout.

***

Jaké bylo pro Toma překvapení, když se Shizuo ukázal v práci. Dokonce byl i milý a nepoužíval tolik násilí. Důvodem byl Izaya. Jakmile se Heiwajima vrátil z práce domů, trávil čas s Izayou. Moc toho nenamluvili, protože Oriharovi se v poslední době nic nelíbilo a nic ho nebavilo, ale blonďákovi bohatě postačilo jednostranné objetí, aby získal nějakou energii. Tak to ale fungovalo jen pár dní. Po týdnu se vše jen zhoršovalo.

Heiwajima se jako každý den vracel odpoledne domů. Byl překvapený, že jeho byt byl zamčený. Tak tedy zkusil zazvonit, protože bylo dost možné, že Izaya spí. Nic.

Otočil se tedy na podpatku a přešel naproti, kde taktéž zazvonil. Izaya ale nebyl ani ve svém bytě, a to už se Shizuovi nelíbilo. Vytáhl z kapsy mobil a klíče. Zatímco odemykal, vytočil číslo toho kreténa - jak ho právě oficiálně pojmenoval. Vešel do bytu a prohledával ho. Izaya skutečně odešel a nezanechal sni vzkaz. To nevěstilo nic dobrého. Žádná procházka do parku nebo obchodu, ale návštěva milence - alkoholu.

"Shizuuuu…" ozvalo se v repráku omámeně.

"Izayo, kde jsi?" zeptal se naštvaně. Už podle tónu hlasu mu bylo jasné, že se černovlásek zase ožral. No, nemusel ho ani slyšet, aby mu to došlo.

"Přííď pro mě…" poprosil ho. Jazyk se mu motal - jako pokaždé, když požil větší množství alkoholu.

Blonďák protočil očima a povzdechl si. Měl tohle zapotřebí? Začínal v něm sílit dojem, že se z Izayi brzo stane alkoholik. Shizuo bude muset asi přitvrdit. Bude mu muset minimálně odepřít přístup k penězům.

"Kam?" zeptal se otráveně. Už mu vážně docházely nervy, proto se taky v mobilu ozvalo tiché prasknutí.

"Předzzdivadlo…" zamumlal ospale.

"Těch je v Ikebukuru asi padesát!" rozkřičel se. To má teď běhat od jedné budovy k druhé a má ho hledat? Asi začne Oriharovi účtovat každou laskavost, kterou pro něj udělá.

"Je tssu báár Nasšpiclii…" upřesnil černovlásek a začal škytat.

"Bar Na Špici?" podivil se blonďák. Ten znal, nacházel se v jedné z nejnebezpečnějších ulic v Ikebukuru. Taky to byl jediný bar, u kterého stálo staré divadlo, kam si teď spíš chodívali píchat a zašňupat feťáci.

V tom dostal Shizuo strach. Není Izaya součástí těch narkomanů, že ne?!

"Za dvacet minut jsem tam! Dávej na sebe pozor!" rozkázal mu a z repráku se ozval tichý souhlas. Pak teprve Shizuo zavěsil. Pokud mu chtěl pomoct, musel si pospíšit. Izaya by se sám ubránil třeba celému gangu, ale ne v tomhle stavu. Musel spěchat. Musel ho zachránit.

Když tam doběhl, nikdo podobný Izayovi tam nebyl. Kolem něj se motali nešťastní, opilí nebo agresivní lidi, ale ani jeden z nich nebyl Orihara.

Znovu vytáhl mobil a vytočil jeho číslo. Než se rozeběhl ke starému divadlu, kde by se Izaya mohl vyskytovat, uslyšel povědomý vyzváněcí tón. Slyšel ho z dálky, navíc nešel přes křik lidí moc dobře slyšet.

Začal hledat. Šel za zvukem tónu, který sám Oriharovi nastavil. Trvalo to dlouho a černovlásek mobil nezvedal. Když došel do uličky, odkud zvuk slyšel, hlasitě polkl. Byla temná a nenápadná - skvělé místo, kam ukrýt mrtvolu.

To, co v ní uviděl, ho vyděsilo ještě víc. Na samém konci slepé ulice byly dvě postavy, a i přes šero bylo očividné, co tam dělají. Poznal Izayův hlas. Přesně takhle sténal, když se miloval se Shizuem.

Nohy ho neposlouchaly, celý zkoprněl. Jediné, co se v něm hromadilo, byl vztek. Nejen na muže, který nepochybně pouze zneužívá černovláskovy bezbrannosti, ale i na Oriharu. Jako by Shizua schválně přiměl sem přijít, aby ho donutil se podívat, jak souloží s někým jiným. To by pak ale znamenalo, že pocit, který Heiwajimu začínal pohlcovat, byla žárlivost.

Muž chytil černovlasého za vlasy a silně s nimi škubl k sobě. Užíval si, jak si ho bral zezadu a nedovoloval mu ani ceknout. Konečně uspokojí jeden z vedlejších účinků drog - sexuální aktivitu.

"Hej…" pošeptal blonďák, ve tváři nic. Jako by ho opustil zdravý rozum. To už byl pouhých pět metrů on nich. Supěl. Dupal. Svíral pěst ve snaze zabít toho hajzla, který mu teď ojížděl přítele.

Než neznámý cokoliv řekl, přistála mu na obličeji Heiwajimova pěst. Omámen ránou, kterou dostal, a drogami nebyl schopen se ani posadit. Oči měl vykulené, jako kdyby se před ním zjevil sám Jashin. Nevědě, co se děje. Nebyl při smyslech.

"Ty," obrátil se blonďák na černovláska, který se dokázal stěží obléct. Zapnout knoflík na kalhotách bylo nejtěžší. I přesto se snažil.

To mu ale překazil Heiwajima v momentu, kdy si ho přidržel za límec. Díval se mu do očí a pohledem mu posílal jasné signály, že by ho nejraději skopal do kulaté krychle, jak byl nasraný.

Když se Izaya uchechtl, hned mu na tváři přistála facka, až se mu na pár vteřin zatmělo před očima. Mohl ho zmlátit - to by Oriharu neponížilo tolik, jako facka.

"Skončil jsi," vyhrožoval mu blonďák a postavil ho na zem. Kašlal na množství alkoholu, které Izaya v sobě měl a že kvůli tomu nemůže pořádně chodit. Nechal ho tam a šel dál směrem domů. Už neměl na to mu pořád pomáhat. A to si jednu dobu myslel, že se to lepší a na samém konci bude všechno okolo růžové a na obloze bude zářit duha. To tak!

"Shizuooo!" zavolal na něj opilec, který běžel za ním. Udržet s naštvaným Heiwajimou krok bylo obtížné.

"Vypadni!" odháněl ho od sebe blonďák. "Když se ti to tak líbí, žij si tak! Mně k tomu nepotřebuješ!" rozhazoval rukama na všechny strany.

"Vrať se!" žadonil plačtivě. Nemohl ho tu takhle nechat! "Já tě potřebuju!"

"A v čem?!" Shizuo se zastavil a otočil se mu čelem. "Furt se jenom lituješ, jaký jsi chudáček; co se ti stalo a nestalo, jak s tebou život vyjebal, jenomže ty neděláš nic pro to, abys takhle nemusel žít! Kde je ten Izaya, kterého jsem chtěl zabít pokaždé, sotva jsem ho viděl?! Jenom hraješ na city. Vyvoláváš ve mně lítost a - a - soucit! Jednoduše se mnou manipuluješ! Ostatně jako s každým jiným člověkem!" křičel na něj. Tohle mu chtěl už dlouho říct. Jakmile uviděl jeho vyjevený výraz, prohrábl si vlasy. Možná to přehnal a situace se tak ještě zhorší, ale taky si možná Izaya uvědomí, že je to vlastně pravda, a začne se trochu snažit. "Proč se vůbec rozčiluju?! Nemá to cenu!" zakřičel nakonec a pokračoval v přerušené chůzi.

"Ne, počkej!" zavolal za ním Izaya a taktéž přiměl své nohy k pohybu. Po pár metrech ale zvítězil alkohol v krvi a složil ho na zem. Nepěkně si narazil nos a čelo a téměř okamžitě se mu spustila krev. Jak tam ležel na chladné zemi, dokola opakoval "neopouštěj mě", přitom vzdal naději, že se pro něj Shizuo vrátí.

"Jsem tu s tebou," řekl blonďák a podepřel ho, aby se mohl zvednout. Nemohl ho tu nechat. Měl na něj takový vztek, že by ho neprodleně hodil do nějakého kanálu, ale mimo to tu bylo ještě něco víc. Cit, který se v něm za ty dny probudil, mu nedovoloval Izayu opustit. "Proč to dělám?" ptal se sám sebe. Ani mu nedošlo, že by jeho samomluvu mohl Izaya zaslechnout.

"Protosšže mě miljeeš…" sdělil opile Izaya. Oči se mu zavíraly a hlava padala, tudíž bylo diskutabilní, jestli si byl vůbec vědom toho, co říkal.

I tak byl ale Shizuo překvapen. Jak si toho mohl Izaya všimnout? Jen proto, že si blonďák zvykl se s ním mazlit? Líbat ho? Mohl se s ním hádat, že spolu už nějaký druh vztahu mají, který není založen na lásce, ale pouze na sexu, jenomže Orihara měl pravdu. Ačkoli si nejspíš myslel, že tím Shizua jen vyprovokuje, vůbec by ho nenapadlo, že by to mohla být pravda.

"Seš opilej láskou," zasmál se ironicky. Vzal jej na záda a vykročil. Mile ho překvapilo, když mu černovlásek omotal ruce kolem krku a spokojeně usnul.