Under control 18

Lidičky, přeju vám všem šťastné a veselé Vánoce! 💙💙💙

---

Blonďák se odtáhl, aby se mu podíval do očí. Bylo mu jasné, co se bude teď dít. Bude toužit po svém alfovi a při každé říji bude trpět jako pes, pokud bude mít sex s někým jiným.

"Vím, že je to narychlo, ale mám takovou radost, že bych tě nejraději celého zulíbal!" zvolal zvesela a objal ho kolem pasu. Neuvědomoval si, že se neznají ani pět minut a on se chová jako Deidarův dlouholetý milenec.

"Tohle ale nechci," sdělil pevně Deidara. Nemohl ale popřít, že se mu Peinova blízkost líbila. Cítit jeho svalnaté ruce, ploché tělo a ten rozkrok…! Kdo by si to s ním hned nerozdal?

"Nemusíme spěchat. Měli bychom se nejdřív poznat a sblížit se. Pojď dál," pozval ho a proti blonďákově vůli ho zatáhl do svého bytu. Deidara se nemohl bránit té hromadě svalů, ten chlap byl vážně kulturista.

"Ne, poslouchejte," protestoval a odmítal vejít dovnitř, ale zrzkově síle se rovnat nemohl.

"Nebuď tak skromný," požádal Deidaru a sundal mu šálu, pak mu rozepnul bundu. "Jako doma."

"M-měl bych jít," vymluvil se.

"Sotva jsi přišel. Jsem tvůj soukromý učitel angličtiny, ne? Měli bychom začít s lekcí," usmál se. V tom úsměvu bylo něco víc než jen nevinná laskavost. V očích se mu zračily úchylárny, které měl s Deidarou v plánu. Byl to ale ten typ člověka, co si nejdřív získá srdce oběti, pak dostane i ten zbytek. Když to ale nepůjde po dobrém, půjde to pak jedině po zlém.

"Já ale nechcu," protestoval dál Deidara a zasmál se. Snažil se tak vytvořit příjemnější atmosféru,i když se mi to ale vůbec nepodařilo. "Ájina mi stejně nikdy nešla, jenom bysem Vás obíral o čas. Mějte se!" zvolal a omotal si šálu kolem krku. Otočil se na patě, ale neudělal jediný krok a byl zrzkem přitlačen ke stěně. Viděl mezi nimi ten rozdíl. Cítil se jako pudl, kterého uvěznil býk. Vážně by ho nechtěl naštvat.

Smál se mu. Líbilo se mu, jak je to roztomilé stvoření v rozpacích, ale zdálo se, že začíná utíkat. Že by na to šel Pein trochu rychle?

"Slibuju, že celou tu hodinu, co tě budu vyučovat, se o nic nepokusím," řekl a něžně ho pohladil po tváři. "Dostal jsem od Uchihy slušně zaplaceno, tak aby ty prachy byly k něčemu. Nebo bys byl raději, kdybych si je vzal jen tak?" pozvedl obočí.

"Ne," zavrtěl hlavou Deidara. "Pokud slíbíte, že se o nic nepokusíte, pak zůstanu," kývl nakonec, ale hořce toho litoval. Věděl, že čím víc času stráví se "svou osudovou polovičku", tím víc se jejich spříznění prohloubí. Alespoň si to myslel a moc se toho bál. Nedokazal si představit, že by opustil Itachiho.

***

Po šedesáti minutách učení základů angličtiny se Deidara hodně rychle pakoval. Snažil se s ním vycházet jako se svým učitelem, ale nemohl si nevšimnout těch toužebných pohledů.

"Zase zítra?" zavrněl Pein, když ho vyprovázel ke dveřím. Sledoval ho, jak se snaží co nejrychleji zavázat tkaničky, až se mu to nedařilo.

"Nevím," pokrčil rameny Deidara. Chtěl už odejít a nikdy se s ním znovu nesetkat.

"Uchiha říkal třikrát týdně, konkrétně úterý, středu a pátek. Takže přijď zase zítra," prosil ho. Jeho hlas zněl opravdu prosebně.

"F-fajn," vykoktal ze sebe blonďák a oblékl si bundu.

"Doufám," začal zrzek a chytil svého žáka za ruku, "že se brzy poznáme." Přitáhl si ho k sobě a políbil jej na tvář.

"Mějte se," ukončil jejich konverzaci Deidara a vyběhl z Peinova bytu. Snad celou dobu běžel. Nenapadlo ho koupit si lístek a jet autobusem nebo tramvají. Běžel, co mu nohy stačily, pak si na chvíli odpočinul krátkou chůzi nebo posazením na lavičku.

Přemýšlel, co má dělat. Má to říct Itachimu? Už teď má pocit, jako kdyby Uchihu podvedl. Co když se to skutečně stane? Co když síla osudu způsobí, že se s Peinem vyspí? To by mu Itachi neodpustil a hlavně by si to neodpustil ani Deidara.

Jediná cesta, jak se z této šlamastiky dostat, bylo pouto. Když s Itachim uzavře pouto, spříznění s Peinem se oslabí natolik, že nebude mít téměř žádnou váhu. Jenomže je tu zase otázka, jestli Deidarovo tělo pouto přijme.

I když ne! Donutí Itachiho obnovovat pouto do doby, dokud mu na krku nezůstane jasná jizva, že patří jen jemu! Sice to bude bolestivé, ale je to nejlepší způsob, jak s Itachim zůstat.

Došel domů celý udýchaný a vyčerpaný. Studený vzduch a pohybová aktivita nebyla nejlepší kombinace. Cítil, jak ho začíná škrábat v krku, ale neřešil to. Stejně jako neřešil narůstající horko.

Je to tady, říje. Nikdy nevěřil povídačkám, že omegy, co najdou svého alfu, se téměř okamžitě dostanou do říje. Byla přeci hloupost, aby byl v říji po dvou měsících. Teď to zažil na vlastní kůži. Doufal, že nebude v říji pokaždé, co se s Peinem uvidí.

Zavřel se v ložnici, kterou sdílel z Itachim. Vysvlékl se z venkovního oblečení a lehl si na postel. Kroutil se, osahával se, ale také plakal. Toužil po svém alfovi. Chtěl, aby přišel a vzal si ho. Zároveň si ale přál, aby ho v náručí držel Itachi. Ten jediný ho skutečně miloval.

"Hej, zapomněl sis mobil!" zavolal na svého mladšího bratra, který nasedal do auta.

Sasuke rukama prohmatával všechny kapsy. Nechtělo se mu věřit, že by si ze všech věcí zapomněl zrovna svůj mobilní telefon a navíc v cizí kanceláři.

"Díky," řekl omámeně a přístroj si od svého bratra převzal.

"Nechal sis ho u mě na stole," zasmál se Itachi.

"To je divný," zavrtěl Sasuke hlavou. "Asi jsem přepracovaný."

"To seš už dlouho, bratře," poznamenal starší. "Vezmi si volno. Jestli zase zkolabuješ -"

"Já vím, zavřete mě do léčebny," odbyl svého staršího sourozence. Pořád dokola mu opakovali, co se bude dít, když si bude takhle ničit zdraví, že už z tohobyl unavený. Nastoupil do auta a ještě než odjel, Itachimu zamával na rozloučenou.

"Itachi-san!" zavolal na svého nadřízeného Neji a rychle běžel k němu. Stejně jeho jeho šéf naléhavě vyběhl, proto si nestihl vzít kabát. "Volal Hidan, prý je to akutní," začal.

"Co říkal?" zlekl se starší. Pokud mu Hidan volal do práce, určitě se stalo něco vážného. Ten nikdy nevolal jen aby pokecal.

"Že je Deidarovi hodně zle a odmítá jet do nemocnice," popsal situaci Hidanovými slovy.

V Itachim se cosi pohnulo. Pohltila ho panika a nevěděl, co má dělat. Stačí zavolat a blonďáka přemluvit? Ne, bude tam muset zajet osobně. Co pak ale řekne otci? Že mu vykradli dům, proto musel okamžitě domů? To neznělo špatně...

"Sežeňte někoho a dokončete svou práci. Všechno mi pak nechte na stole, dodělám to zítra," vydal rozkazy a běžel ke svému autu.

"To nemáte šanci stihnout!" protestoval Hyuuga. To už Uchiha nasedal do auta.

Neji měl pravdu. Tento kus práce byl pro firmu opravdu důležitý a pokud by se nedospělým včas, ztratí tím firma nejdůležitějšího obchodního partnera.

"Není zbytí," řekl si pro sebe. "Zavolejte Sasukemu. Řekněte, že mu to pak vynahradím!" Nechtěl do své prace zatahovat někoho jiného, zvlášť svého mladšího bratra, který opět vypadal na kolaps, ale neznal nikoho, kdo by Itachiho práci mohl zvládnout.

Spěchal domů. Několikrát dokonce přejel červenou a málem někoho srazil. Ale místo třiceti minut byl doma do čtvrt hodiny.

"Kde je?" ptal se hned Hidana, který jej přišel přivítat.

"V ložnici, odmítá k sobě pustit kohokoli kromě Vás," oznámil sluha vyděšeně. Že se na jeho tváři utvořila vystrašená grimasa, to už bylo teda vážné. Hidan byl vždycky v relativním klidu, ať se jednalo o cokoli, a téměř nikdy nepropadal panice.

Černovlasý běžel nahoru. Bál se toho, co se stalo. Jak moc špatně mu je? Bolí ho něco? Zvrací snad krev? Je v bezvědomí?

Zalomcoval klikou, ale bylo zamčeno. "Lásko?!" oslovil jej a několikrát zabouchal na dveře. Hned na to se ozvalo otočení klíče v zámku. Nečekal ani sekundu a vpadl dovnitř. Neměl ani šanci se pořádně rozhlédnout po místnosti, okamžitě podlehl té sladké vůni, která vyplňovala celou místnost a která ho srazila na kolena. Nemohl dýchat, sotva popadal dech.

Dveře za ním se zabouchly a blonďák je opět zamknul. Klíč přitom zahodil co nejdál. Tentokrát se rozhodl, že Itachiho zasvětí do sexu v říji. Odepřel mu veškeré únikové cesty, dokonce si přichystal i provaz, kdyby se pokusil utéct. Prostě dostane, po čem touží. Když si ho Itachi nevezme sám, bude ho muset Deidara znásilnit.

"Deidaro..." nechápal černovlásek. Myslel si, že blondýn umírá na nějakou závažnou nemoc, ale on byl jen v říji. Proto vlastně udělal scénu, jako by umíral, chtěl totiž, aby Itachi přijel a vzal si ho.

Jenomže Uchiha dostal strach. Mysl mu dokola říkala, ať se pokusí utéct, protože by tomu omegovi ublížil, ale jakmile ho blondýn začal líbat, nebránil se. Chvílemi se dokázal ovládnout a od polibku se odtrhnout, nebo přestat Deidaru osahávat a svlékat, jenomže Deidara mu nedovolil poslouchat vlastní rozum. Tvrdě přebíral iniciativu.

"Dost..." zaskuhral Uchiha do polibku. Do tváří se mu nahrnula krev kvůli péči, kterou mu Deidara poskytoval rukou.

"To nestačí ani zdaleka," argumentoval blonďák a silně ho kousnul do klíční kosti. Chtěl ho vyprovokovat, aby nebyl tak zdrženlivý. Měl v plánu použít jakékoli prostředky, aby Itachiho donutil podlehnout.

"Deii," zalapal po dechu. Sbíral síly, aby mu mohl odporovat. Jediné, na co se zmohl, bylo povalení blonďáka na zem. Líbal ho a hladil po celém upoceném těle. "Musíme přestat než bude pozdě," poznamenal, ale chytil jej pod koleny a násilně do něj vstoupil. Krátkým výkřikem oznámil, že dosáhl prvního orgasmu.

"Musíš mě kousnout..." rozkázal blondýn ztěžka. Pod Itachiho přírazy jen sténal a lapal po dechu. "Vytvoř se mnou pouto!"

Jak si myslel, že Uchiha bude protestovat, k jeho překvapení ho černovlasý přetočil zády k sobě a odhrnul mu zlaté vlasy, aby měl lepší přístup k zátylku. Pak už následoval jen bolestný vykrik a další a další slastné steny.