Za (ne)přítele | Kapitola 12.

Lásky moje úžasný! (｡･ω･｡) Ani nevíte, jak ráda bych napsala něco, co vás potěší, ale nemám co. ಥ_ಥ Snad jen, že tu máte dvanáctou kapitolu nepřítele. (≧∇≦)/

PS: Všimli jste si, jak se tato povídka a UC krásně sešli ve stejně situaci? Ne? V obou se totiž zrovna "zadělává na miminko". Ｏ(≧∇≦)Ｏ

---

Jemně přirážel do těla pod sebou. Držel jej za boky, líbal jej na zádech a občas mu zavzdychal do ucha. Bylo to jako slastná hudba, která uspokojovala všechny touhy.

Kromě jedné. Shizuo už nějakou chvíli uvažoval, jestli má s Izayou vytvořit pouto, což ho lákalo. Kdyby to hned udělal, černovlásek by se nestihl ubránit vzhledem k tomu, že byl otočený zády a rukama se držel pelesti postele… ne… kdyby měl monstrózní sílu jakou má Shizuo, rozdrtil by ji. Zápasily v něm dvě emoce - bolest a slast.

Být to jen na Heiwajimovi, na nic by nečekal a označil by si ho. Věděl ale, že tak důležitou věc nesmí uspěchat a měl by ji řádně zvážit i s Izayou. Jenomže bude Orihara souhlasit? Pak to bude znamenat, že spolu zůstanou do konce života. Jsou spříznění a kdyby k tomu byli spoutáni, už by je nic nerozdělilo. Teda pokud by se samou láskou nezabili. Sice už si vyjasnili, co k sobě cítí, ale pořád v sobě mají vžitou nenávist vůči tomu druhému, to vysvětluje narážky, posměšky a dost často i rozbitý nábytek.

Blonďák ho jemně zatahal za vlasy a donutil ho zaklonit hlavu. Políbil ho na čelist a místo pak mlsně olízl. Zalíbilo se mu, jak Orihara uhnul hlavou. Stále si ponechával svou důstojnost.

"I kdyby se ti něco nelíbilo, tak máš smůlu, protože teď jsem pánem já," zavrněl mu do ucha.

"To říkáš pořád," odsekl černovlásek a prudce se proti blonďákovi pohnul. Ušklíbl se, když se svého milence dostal překvapený a slastný sten. "Zdá se, že dokážu manipulovat i s pánem," uchechtl se drze.

Heiwajima ho hrubě otočil čelem k sobě, až Orihara zalapal po dechu. Čela se dotkla takovou silou, že se černovlásek neubránil tichému projevu bolesti.

"Přestaň, ty zmetku," vyhrožoval mu Shizuo nebezpečně. Vyzdvihl jeho boky, které si položil na stehna a znovu do něj vstoupil.

"Máš pravdu, ty jsi byl vždycky jedinej, se kterým se moc manipulovat nedalo," zasmál se Orihara a sám se posadil na Shizuův klín. Očima jej provokoval a vyzýval ho na souboj. O čem zápas bude nebo co by mělo být výhrou, jim oběma bylo jedno.

Izaya se už nadechoval, že vypustí z úst nějakou oplzlou poznámku, když ho zabolelo na hrudi. Na několik vteřin nemohl dýchat a toho se lekl i Shizuo.

"Co se děje?" zeptal se ho. Vzpomínal, jak se poskytuje první pomoc. Co bylo vlastně příčinou několikasekundového dušení?

"Shizu-chan…" zachraptěl černovlasý a naléhavě svého milence políbil. Byl naprosto pohlcen pocitem horka a vášně, stejně jako Shizuo.

Blonďák ho položil na záda a převzal veškerou dominanci. V jeho očích se objevila nenasytná touha. Už nepřemýšlel, co dělal, jednal pouze podle instinktů, které mu rozkázaly Oriharu oplodnit. A to mohl černovlásek křičet, jak chtěl, Shizuo byl jak naprogramovaný robot, který nerozumí lidské řeči. Tvrdě si ho bral a nevnímal nic, kromě Oriharovy říje. K jeho uším nedoléhal plačtivý hlas, který prosil, aby přestal. Neuvědomoval si, že mu svou silou způsobuje ještě větší bolest než při prvním milování. Musel pouze uspokojit alfu, který převzal řízení jeho těla.

***

Zavřel oči. Nebyla to jeho první střetnutí s říjí, ale poprvé měl pohlaví styk s člověkem v ní. Bylo to přesně takové, jak popisovali ostatní. Nikdo se nedokáže ubránit omegám.

Když je otevřel, viděl bílý strop jako plátno, na kterém se mu promítalo několik posledních… minut? Hodin? Neodvažoval se odhadnout, jak dlouho strávili sexem.

Deset hodin večer. V kolik vlastně přišel domů? V kolik začal mluvit s Izayou? A v kolik se spolu začali milovat?

Otočil hlavu na bok, kde ležela osoba, kterou miloval. Nepřítomně hleděl na strop a nejspíš si taky promítal jejich milování. Proč ale plakal?

"Izayo?" nechápal blonďák, opřel se o loket a sehnul se nad Izayovým bezduchým výrazem. Kdyby ho neslyšel dýchat a neviděl nepatrný pohyb očí, myslel by si, že je mrtvý. "Ublížil jsem ti?" zhrozil se a začal kontrolovat Oriharovo tělo. Bylo poseto modřinami a podlitinami víc než předtím. "Nemám zavolat Shinru?"

Neodpověděl na žádnou z Heiwajimových otázek. Oči mu pevně zakotvily v jednom bodě a myslí byl hluboko ve svých myšlenkách. Nic necítil. Ani dozvuky několikátého orgasmu, ani bolest, strach, smutek… jeho tělo spustilo pláč samo od sebe… Ale kvůli čemu? Ach, ano. Může donosit pouze Shizuovo dítě. Otěhotní po tomhle? Co když to zase nevyjde? Po několika nezdařilých pokusech ztratil veškerou naději, že by to i teď mohlo vyjít.

"Izayo!" zakřičel na něj nervně a zatřásl s ním. Mozek zareagoval na náhlou bolest způsobenou pohybem a vydal signál hlasivkám.

"Pusť mě!" štěkl po blonďákovi. Skousl zuby, aby ušetřil Shizuovy uši nadávek, a vydával ze sebe jen nesrozumitelné mručení. Nemohl se rozhodnout, co ho bolelo nejvíc. Pánev, končetiny, páteř, břicho… na seznamu bylo hodně částí těla.

"Asi zavolám Shinru," pokýval hlavou. Byl to nejlepší nápad, jaký ho v tu chvíli napadl. Do nemocnice ho vzít nemohl, sám se bál reakce lidí. Ukazovali by si na něj jako na alfu, který znásilnil omegu v říji. Moc dobře tyto případy znal. I když by toho mohl snadno využít ve svůj prospěch*, pořád by ho hryzalo svědomí. On takový nebyl.

Orihara jej zastavil pouhým zavrtěním hlavy s odůvodněním, že se z toho za pár dní vzpamatuje a bude zase schopen fungovat na sto procent. Sám si tím ale nebyl jistý. Jak se minule mohl sotva hýbat, teď se bál, že by se rozpadl.

Shizuo se posadil k němu, a i přes obvaz ho začal hladit po hřbetu ruky. Chtěl se mu omluvit, ale jakou to mělo váhu? Ublíží mu a omluva všechno napraví? Takhle to nefungovalo a on to moc dobře věděl. V hlavě se mu rodily nápady, jak to napravit. Chtěl mu dokázat, že ho to mrzí a příště se to nestane.

"Zůstaneš tu se mnou?" zeptal se znenadání Orihara a zavřel tmavočervené oči, ze kterých vytekly poslední slzy.

"Samozřejmě," odpověděl bez váhání Heiwajima. "Přece nikam nejdu," dodal a políbil ho na místo, po němž už nějakou dobu přejížděl palcem v konejšivém gestu. Zpytoval svědomí a nemálo. Byl na něj za určité věci naštvaný, ale nechtěl mu ublížit.

Nenáviděl se víc a víc. Začínal věřit tomu, že je neovladatelné monstrum, kterého se jen všichni bojí a které nezná slova jako láska. Věřil slovům, které Izaya kdysi tak rád opakoval.

***

Jeho omluva započala každodenní snídaní do postele. Pomáhal černovláskovi se alespoň posadit, aby mohl jídlo zkonzumovat. Sledoval každý jeho pohyb a upřímně ho litoval, že takhle dopadl. Zůstane bezdětný a ještě polámaný.

"Ty nemusíš do práce?" zeptal se zvědavě Orihara. Už to byl skoro týden ode dne, co jeho říje začala a co si s blonďákem pořádně zasouložil. Každý den si píchal injekci, aby říje nebyla tak silná a hlavně, aby se první den neopakoval. Kdyby si to spolu znovu rozdali jako první den, Izaya by jistě nepřežil.

"Chodím trochu později, mám to domluvený," vysvětlil Shizuo a sledoval černovláska, jak ujídá pečiva. Pořád tu byla ta sladká vůně, která ho nutila ztratit kontrolu, ale naštěstí byla velmi slabá.

"Nezírej tak," odbyl ho černovlásek. "Jsi mě nikdy neviděl jíst?"

"Jenom se divím, že ti to chutná," zasmál se nervózně Heiwajima.

"Chutná to líp, než vypadá," pochválil ho Izaya a koutky úst mu na setinu sekundy vyletěly do nepatrného úsměvu. Už to byla nějaká doba, kdy ho blonďák viděl se usmát. "Nemusíš to dělat."

"Musím," odporoval muž s lískooříškovýma očima a provinile sklopil oči. "Mohl jsem tě zabít."

"Pff," uchechtl se Izaya. "Tos mohl už tolikrát!" Opravdu se smál tomu nonsensu. Osm let si jdou po krku a teď se Shizuo cítí provinile, když ho málem zabije? Jaká to ironie osudu.

Pozornost obou mužů si upoutalo prásknutí dveří. Blonďák ani překvapený nebyl, zatímco černovlásek nechápal, kdo si mohl jen tak nakráčet do jejich bytu. Nebo stále jen Heiwajimova?

"Yo!" pozdravil doktor vesele a vešel do ložnice.

"Nečekal jsem, že přijdeš tak brzo," poznamenal Shizuo a přivítal ho. Když se podíval na Izayu, musel uznat, že dostal strach z vražedného pohledu. Byl přesvědčený, že ho Orihara nikdy netoužil zabít tolik, jako právě v tuto chvíli.

"Říkal jsem, ať nikoho nevoláš," zavrčel nebezpečně.

"No ták, no ták," uklidňoval svého přítele Shinra. "Musel jsem se přijít podívat na svého pacienta. Kdybys zemřel, měl bych výčitky svědomí i já," vysvětlil a začal s prohlídkou. S Izayových tělem musel pracovat jako s nejkřehčím porcelánem.

"Nic mi není," odsekl s uraženým výrazem. Nenáviděl, když ho někdo neposlouchal. A začínal znovu nenávidět Shizua. Čemu na "nikoho nevolej, budu v pohodě" nerozuměl?

"Ho ho hooo," zvolal Shinra, když uviděl černovláska celého nahého. Musel si upravit polohu brýlí, aby si byl jistý, že se mu to nezdá. "Tak to muselo být pěkně tvrdý, ts ts ts," dodal zvesela.

"Drž hubu!" křikl Izaya. Sralo ho, jak si z něj oba dva dělali srandu. Navíc byl v rozpacích, protože Shinra věděl, že spolu ti dva měli sex. Bylo to tak ponižující.

"Promiň, promiň," začal lékař, ale úsměv mu z tváře nezmizel.

"Vypadněte oba dva!" rozkřičel se na ně. Prstem ukázal na východ, kdyby náhodou nevěděli, kudy odejít.

"Izayo, ukli-"

"Ty se uklidni! A vypadni!" zakřičel i na svého milence. "Nepotřebuju vás. Je mi fajn." Hlavu odvrátil na druhou stranu, aby se na ty dva nemusel dívat. Jenom ho rozčilovali.

"Jak chceš," řekl smířeně Shinra a pokynul Shizuovi, že má poslechnout.

"Zdá se mi to, nebo se chová jako ženská?" zeptal se omámeně blonďák. Vzpamatovával se z Izayova chování, nemohl uvěřit, že se po něm černovlásek vyjel.

"Bojím se, že zase upadá do deprese," vyřkl lékař a posadil se na pohovku.

"Jak by mohl? Z toho už je dávno venku a nemyslím si, že by po… tom… nemohl být těhotný…" při těch slovech mu docházelo něco důležitého. Budou mít rodinu.

"Otěhotnět může," potvrdil brýlatý muž, "ale spíš jde o jeho… zkušenosti. Třeba bude čekat dítě, ale v hlavě už má zafixované, že potratí. Víš, co s ním udělal poslední potrat. Tentokrát by se opravdu zabil."

Blonďák to poslouchal jako vlastní rozsudek smrti. Vůbec si neuvědomoval, co se honilo jeho černovláskovi hlavou, ale Shinra měl pravdu s pokusem o sebevraždu. Tentokrát by to nebyl jen pokus.

"To se nestane," rozhodl Heiwajima. "Třeba i odejdu z práce, ale budu s ním a budu na něj dávat pozor. Bude jako v bavlnce."

"Shiz-"

"Nic neříkej," odbyl ho. Nechtěl poslouchat další jeho rozumy a co by kdyby. Moc dobře si uvědomoval rizika, které s sebou tohle těhotenství ponese, a určitě jim předejde. Ostatně se jednalo o jeho vlastní dítě.