Lost in you 4/4

Poslední část. ♥ Doufám, že se vám povídka líbila! :3 Teď mám v plánu napsat nějakou ShIzaya povídku a slíbila jsem Kaho mpreg, takže... takže tak, no. :D Ale to až mi skončí soustředění. :3 ♥

---

"Nikdy jsme ji nikomu nezazpíval, protože nebylo komu. Složil jsem ji a slíbil si, že ji v životě uslyší jediná osoba. A tou jsi se stal ty," usmál se a rozezněl kytaru. Bušilo mu srdce do rytmu hudby. Chtělo se mi plakat, a to jsem slyšel teprve první sloku a předrefrén. "Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit. Nech mě vejít, nech mě ti být blíž. Změň názor, ztratím se, pokud to po mně budeš chtít. Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit." [Lost in you] Díval se mi přímo do očí, ze kterých tekly slzy. Nemohl jsem to zastavit. Takhle dojatý jsem snad nikdy nebyl.

"Já tebe taky…" mumlal jsem a utíral si slzy. "Já tě taky miluju…"

Objaly mě jeho ruce. A já objal jeho. Tohle bylo to nejhezčí, co kdy pro mě někdo udělal.

"Promiň. Lhal jsem ti," přiznal jsem se. To ho šokovalo, proto se odtáhl a čekal na vysvětlení. "Tenkrát jsem si tě nenatočil. Jenom jsem byl zvědavý a chtěl být s tebou a slyšet tě zpívat."

Zamračil se. To nebylo dobré znamení. Teď mě jistě vyhodí a už nikdy se mnou nepromluví. Možná jsem mu to neměl říkat. Měl jsem držet hubu a nekazit naši chvilku.

"Tys mě vydíral," připomněl mi. "A úplně zbytečně? Víš, jak hloupě jsem se před tebou cítil? Nikdy jsem před nikým nezpíval a už vůbec ne svoje písničky."

"Promiň." Jo, to je to jediné, co v tuhle chvíli můžeš říct, Naruto. Omluvit se.

"Jsi idiot," zavrtěl nevěřícně hlavou a prohrábl si černé vlasy. "Celou tu dobu jsi mi lhal?"

"I kdybych tu nahrávku měl, nikdy bych ji nezveřejnil, věř mi."

"Tys mě ale vydíral, chápeš to?!" zopakoval trochu vyšším hlasem. "Sprostě jsi mi lhal, jenom proto, že jsi byl na mě zvědavý? Mám chuť tě poslat k čertu. Ani nevím, proč se rozčiluju…"

"Sasuke," chytil jsem ho za ruce, "nic to ale mezi námi nemění, že ne?" naléhal jsem. Asi bych to nepřežil, kdybychom se rozešli. "Tvoje se city se nezmění, že ne?"

"Naštval jsi mě," řekl a vysmekl mi ruce ze sevření těch mých.

"Asi… asi už půjdu," oznámil jsem mu sklesle a zvedl se. Rozhodně jsem mu to neměl říkat. Ale kdybych mu to neřekl, cítil bych se hůř, že jsem mu lhal a tajil to.

Nic neřekl, ani mi nebránil v odchodu. Posral jsem to, proto musím odejít.

"Moc mě to mrzí, Sasuke," řekl jsem chvíli před tím, než jsem opustil jeho pokoj.

Potkával jsem ho ve škole, ale jako vždy se mi vyhýbal. Několikrát jsem přišel před zkušebnu, ale neměl jsem odvahu vejít dovnitř. Chtěl jsem ho tak moc vidět, napravit to, ale asi bych nesnesl, kdyby mě poslal do háje. Tak jsem ho nechal být.

Rodiče si všimli, že se se mnou něco děje. I Sakura, samozřejmě. Chodil jsem jak tělo bez duše a cítil se ještě hůř. Jsem ten nejhorší člověk na světě.

"Kyaaa!" zakřičela Ino, když jsme společně s ní a Sakurou odcházeli z jídelny. "Sasuke-kun postnul další příspěvek na Twitter!"

"Uka!" zajímala se hned Sakura a zapištěla stejně jako blondýna. Jediný, kdo o to navenek neprojevil zájem, jsem byl já. A jak moc bych teď chtěl znát jeho myšlenky, protože přesně o tom Twitter je. Nejčastěji na něj lidi psali, jak se zrovna v tu danou chvíli cítí. A já si řekl, že si tu appku stáhnu a budu Sasukeho sledovat.

No super, Naruto. Nejdřív jsi vyděrač a teď i oficiální stalker.

"Nechce se mi to video načíst. Blbý data!" rozčilovala se Ino. "Musím se na to podívat doma."

"Tak to taky pospíchám domů!" zvolala Sakura. Ino odbočila a rozloučila se s námi. Já jsem šel se Sakurou dalších padesát metrů, než růžovláska zabočila za roh směrem k svému domovu. Moje cesta vedla rovně, ale já zůstal stát na místě s hlavou sklopenou. "Děje se něco?" vrátila se po třech metrech. Nemohla mě tam nechat jen tak stát.

"Sakuro," zvedl jsem hlavu. "Miluju Sasukeho." Ani nevím, co jsem tím chtěl dokázat. Měl jsem potřebu to někomu říct a zrovna Sakura by to mohla pochopit. Moje ztrápené srdce neslo velké břímě.

Růžovlásce spadla sanice. Od začátku chtěla vědět, co se se mnou děje, ale moc se tím nezaobírala, protože respektovala, že o tom nechci mluvit. Ale tohle ji šokovalo.

"Proto ses poslední týden trápil?" svraštila obočí a pohladila mě po rameni, kam dopadaly sněhové vločky.

Přikývl jsem a zase sklopil pohled. "Ale ublížil jsem mu a on se mnou už nechce mluvit."

"Vy jste spolu někdy předtím mluvili?" zeptala se překvapeně. Když jsem opět přikývl a řekl jí, jak to mezi mnou a Sasukem bylo, z tváře se jí vytratila všechna zdravá barva. Přesně jsem věděl, jak bude reagovat na informaci, že je Sasuke gay.

"Mě to moc mrzí…" špitl jsem.

"To neříkej mně," odvětila naštvaně. "Být na jeho místě, skopala bych tě do kuličky a v životě bys mi nesměl na oči. Měl bys mu dokázat, že svou omluvu myslíš vážně."

"Ale on se mnou nemluví," zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si. Byl jsem v bezvýchodné situaci.

"Ty se vzdáváš?" Její obličej se objevil blízko tomu mému. "Takového tě neznám. Jestli bude potřeba, ráda ti pomůžu." Na tváři vykouzlila úsměv. Čekal bych, že bude naštvaná, nebo smutná, že o ni Sasuke nikdy nebude mít zájem a že jsem ho potažmo ukradl pro sebe.

"Nemrzí tě to?" Vážně mi to bylo divné.

"Tady teď nejde o mě, ale o mého nejlepšího kamaráda, ne?"

Do očí mi vyhrkly slzy. Já si tak dobrou kamarádku nezasloužím.

"Ale…" začala vážněji, "měl jsi mi říct dřív, že se ti holky nelíbí. Celou dobu jsem se bála, že ke mně pořád něco cítíš a já ti těmi řečmi o Sasukem jenom ubližuju."

"To je trochu jinak," nervózně jsem se poškrábal na zátylku. "On je první a jediný kluk, kterého jsem kdy m-měl rád trochu v-víc…" přiznal jsem. Vlastně jsem nevěděl, jestli by se mi líbil i někdo jiný. Se Sasukem to přišlo tak náhle, ani jsem o své orientaci nepřemýšlel. Jsem bi? Gay?

"Tak to chápu," usmála se růžovláska. "Večer ti ještě zavolám," slíbila. Začínalo přituhovat, proto jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou. Oba jsme měli o čem přemýšlet. Jenom se bojím toho, že jsem ji ranil a náš vztah se změní.

Doma jsem okamžitě vytáhl mobil a stáhnul si Twitter. Připadal jsem si hloupě, že i já, uživatel pouhých dvou sociálních sítí, čímž byly Facebook a Instagram, jsem si stahoval další, kterou jistě nebudu využívat. Jenom se podívám, co na něj Sasuke postnul. Nebudu tam dávat žádné komentáře, ani nic lajkovat. Jako bych tam vůbec nebyl.

Vytvořil jsem si účet pod falešným jménem a přes spolužáky a kamarády vyhledal svého přítele. Vlastně… nerozešli jsme se, že ne? Pouze se nestýkáme a nekomunikujeme spolu, ale to neznamená rozchod, že ne?

Co když to ale Sasuke jako rozchod vzal? Ta myšlenka mě děsila.

První, co na mě na Sasukeho profilu vyskočilo, bylo nejnovější krátké minutové video. Seděl na posteli, v ruce kytaru. Hrál a zpíval. Byl jsem překvapený. Myslel jsem, že tají svůj talent před ostatními. Jak se ale zdá, je to první video, které kdy nahrál. Všechno ostatní byly jen krátké příspěvky obsahující maximálně dvě věty.

"Každou noc jsem vzhůru. Měl jsem dvakrát popřemýšlet, než jsem vsadil naše životy na linku. Jsem zmatený. Jsi jediná naděje, kterou v sobě držím. Sebedestrukce, škoda, kterou jsem udělal. Jsi důvod, proč ještě žiju. A každým dnem to ve své hlavě ztrácím. Nevím, jestli budu v pořádku. Chci to všechno nechat za sebou, nemám co ztratit. Nemám co ztratit, kromě tebe!" [Nothing to lose]

Pro sebe jsem se usmál. Doufal jsem, že si ho jednou všimne nějaký vyhledávač talentů, dá Sasukemu nabídku a rozjede mu kariéru zpěváka. Měl opravdu talent.

Zaujal mě ale popisek nad videem. Jako vždy se moc nevyjadřoval a často naschvál nechával nedokončené myšlenky.

Zítra na obvyklém místě v obvyklý čas, usuratonkachi.

Ten vzkaz byl pro mě. Ta píseň byla jen a jen pro mě a zároveň mi předal vzkaz, že i když se zlobí, drtí ho, že nejsme v kontaktu.

Tolik jsem se těšil, že jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se ze strany na stranu a když jsem to vzdal, zapnul jsem si jeho píseň. To mě ale nabudilo adrenalinem ještě víc, takže jsem spánek mohl rovnou vyloučit. Možná jsem byl i nervózní. Mám se chovat jako obvykle, ne? Bude se on chovat, jakože se nic nezměnilo?

Sakura šla za mnou, povzbuzovala mě a držela mi pěsti. Došli jsme ke středisku, dovnitř jsem ale vešel sám. Třepala se mi kolena a žaludek se svíral. Uff. Tak jo, Naruto. Jdeme na to.

Vzal jsem za kliku od zkušebny a otevřel dveře. Byl tam. Seděl na židli u mikrofonu a brnkal na kytaru. Zprvu předstíral, že si mě nevšiml. Pak mi věnoval jediný nezaujatý pohled a už si mě zase nevšímal.

Posadil jsem se potichu na pohovku, abych ho nevyrušil. Nevěděl jsem, co říct, ale teď to bylo stejně jedno, protože se soustředil na písničku.

"Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit…"

Jo, tuhle jsem znal. Jeho první píseň vůbec, kterou mi před týdnem věnoval. Píseň, která dokazovala, že mě miluje. A občasné pohledy zase vypovídaly o tom, že už se ani nezlobí.

"Tahle byla pro osobu, do které jsem se zamiloval," řekl s mírným úsměvem. Slušel mu.

Okamžitě jsem se mu vrhl kolem krku a zase se mu omlouval. Samozřejmě jsem slíbil, že už nikdy nic podobného neudělám. A to jsem taky hodlal dodržet, ttebayo!

Po dlouhém týdnu jsem ho mohl zase políbit a sevřít v náručí. Jemně jsem mu zkousl spodní ret a vsál ho. Dlaněmi jsem ho držel za tváře, snad aby nemohl uhnout. To určitě v plánu neměl, protože mě sám držel za límec košile a dožadoval se něčeho víc, než byly motýlí polibky. Vjel mi jazykem do pusy a nadšeně ji prozkoumával. A já nebyl pozadu. Nějak jsem se nechal unést a rukou mu sjel po hrudníku na pas.

"Počkej, usuratonkachi," zasmál se a odtrhl se dřív, než bych se dostal blízko jeho rozkroku. Prstem ukázal na stojan, na němž stál mobil se zapnutou přední kamerou. Úplně jsem zbledl. Živé vysílání na Instagramu si vyžádalo přes dvě stě sledujících. Nechápavě jsem se podíval na Sasukeho. On však jen pokrčil rameny a krátce mě políbil. "Třeba se chci pochlubit svým přítelem," dodal, odložil kytaru a posadil si mě na klín.

"Jak dlouho-?" zahleděl jsem se na displej a v rohu vyhledal číslo. Vysílání běželo už pět minut, to znamenalo, že to spustil chvilku před tím, než jsem přišel. Zajímavé byly i komentáře. Samozřejmě, holky byly zklamané, ale jak se zdálo, povětšinu nám to přály a psaly, jak je to romantické.

Taky jsem uviděl Shikamara, Kibu a ostatní, jak psali, že je to vůbec nepřekvapuje a do toho řešili, kdo vyhrál a kolik komu dluží.

"Já to říkal. Dlužíš mi stovku, Kibo," napsal Shikamaru s mrkajícím smajlíkem, načež se Inuzuka začal rozčilovat.

"Oni se na nás sázeli?" podivil se Sasuke.

"Přísahám, že o tom nic nevím!" bránil jsem se. Nečekal jsem, že se k tomu mojí kámoši postavili takhle. Dal jsem jim snad nějaké znamení, že se mi líbí Sasuke? O tom si s nimi ještě musím promluvit.

"Teď budeš mít fanklub i ty," zasmál se Uchiha.

"Spíš my dva," opravil jsem ho a poukázal na komentáře, typu: "Polibte se! Pusu! #Sasuke&Narutoisloveforever".

"Přisuň si židli, něco jim zazpíváme," rozkázal mi a sundal mě ze sebe.

"My?" podivil jsem se. Pokud si dobře pamatuju, nezpívám zrovna ukázkově a nechtěl bych se před celou školou ztrapnit.

"Tak budu zpívat jenom já. Připrav se, Uzumaki," ušklíbl se na mě.

"Já jsem ready furt, Uchiho," uchechtl jsem se. Hlavu jsem si mu položil na rameno a zaposlouchal se do jeho zpěvu. Očima jsem jen četl komentáře, které lítaly po displeji. Vůbec mi nevadilo, že každý zjistil, jaký druh vztahu mezi mnou a Sasukem je. I když to jistě nějaké ty obtíže bude obnášet. Nenávistné pohledy holek, nové fankluby… teď budu slavný, a to jen proto, že jsem si začal s klukem. Vážně jsem si nikdy nepomyslel, že by se mi líbil kluk. Ale zdá se, že Sasuke je výjimka.

Nějak jsem našel způsob, jak se v tobě ztratit, Sasuke.