Out of control 6

Lásenky housenky! (Prosím, nevšímejte si toho. Každému by zkratoval mozek po třech hodinách matematiky a navíc v pátek, kdy se nikomu nic nechce. ^v^) Tohle je poslední díl, co mám předepsaný, zbytek už bude vycházet nepravidelně. Gomeeen :'3

PS: Tahle kapitola má 11 444 znaků :D celkem vtipné číslo xDDD

---

Taxi nám zastavil u nejbližší lékárny, do které jsme s Uchihou-san okamžitě zapadli a koupili léky. Hned jsem si dal dva, aby měly větší účinek. Nejhorší bylo, že začnou působit asi po patnácti minutách. Lidé na ulici se za námi otáčeli a někteří zrychlili krok, jen aby neměli útrum u policie za znásilnění. Přitahoval jsem všechny okolo. Nebýt Uchihy-san, pravděpodobně by mě už šukal nějaký cizinec.

Sotva jsme přišli na pokoj, Uchiha-san mě přitiskl ke zdi a přisál se mi na rty. Ruce už měl dávno v mých kalhotech, které mi i se spodním prádlem stáhl. Cítil jsem, jak mi po stehnech teče vlastní výtok, který sloužil jako skvělá lubrikace. Cítil jsem se tak poníženě a nedočkavě.

"Naruto," pošeptal moje jméno a otočil mě čelem ke zdi, přičemž si sundal kalhoty. Bez jakékoli přípravy do mě pronikl a začal rovnou přirážet. Nebolelo to, bylo to příjemné a úlevné. "Chci tě naplnit," oznámil mi do ucha a přírazy se staly hrubší.

"N-ne... prosím..." žádal jsem ho se slzami na krajíčku. Na jednu stranu jsem si to přál, na druhou by mi to přineslo jenom problémy. Nechtěl jsem dítě s ním, ale s Gaarou. Alespoň jsem si to nalhával, zatímco podvědomí, které odkrývalo moje pravé touhy, jsem ignoroval.

Naposledy do mě přirazil a udělal se hluboko do mě. Já se udělal už několikrát a pořád mi to nestačilo. A jemu také ne. Chvilku se vydýchával než mě chytil za zápěstí. Vedl mě do ložnice, kde mě hodil na manželskou postel. Nemohl jsem mu vzdorovat. Byl jsem zesláblý a bojovat proti němu nemělo cenu.

"Prosím... ne..." žádal jsem ho a vzlykal. Moje tělo samo reagovalo na jeho další přírazy. Vzdychal jsem, vycházel mu vstříc, sténal, odpovídal na polibky a zároveň ho prosil a plakal, ať mě nechá. Tohle už hraničilo se znásilněním a oba jsme si to uvědomovali. Kdybych ho ale nahlásil na policii, jistě bych byl v nevýhodě. Neobvinili by ho, protože jsem byl v říji a on jako alfa neměl na výběr, nalákal jsem ho.

"Chci tě oplodnit," řekl mi už po páté. Čím víc mi to opakoval, tím víc jsem chápal, že není cesty zpět. On a já jsme spoutáni. To je fakt, který nikdo a nic nezmění. Jedině s ním budu moct založit rodinu a žít spokojený život. Uvědomil jsem si, že i přes všechny ty nadávky a několik týdnů nenávisti jsem se do něj nakonec zamiloval. Začalo to v době, kdy jsem o něm začal přemýšlet jako o svém alfovi.

"V kapse... u saka..." snažil jsem se mluvit srozumitelně.

"Co?" nechápal Uchiha.

Dvěma prsty jsem uchopil límec na krku. Pochopil, co v kapse u saka skrývám. To byla jediná chvíle za tu hodinu, co jsme to spolu dělali, co byl schopný přestat.

Přinesl klíček, zasunul ho do zámku v límci, který mi sundal a s radostí odhodil kamsi na zem. Otočil jsem se na břicho a nastavil mu svůj krk, aby mě mohl označit. Nic jiného mi nezbývalo a nic jiného jsem si ani nepřál. Chtěl jsem být jeho a zažívat tyto pocity do konce života.

Jeho dech mě lechtal na krku, následně mě jeho rty jemně políbily v místě krční páteře. To bylo vše, co udělal.

"Máš přítele," pošeptal smířeně. Ležel na mně a zdálo se mi, že každou chvíli začne brečet.

Šokovalo mě, jak se dokázal udržet na uzdě a nekousnout mě. Sám jsem povolil a dal jsem mu najevo, že mám v plánu Gaaru opustit. Proč se mě najednou tak snadno vzdává?

"Rozejdu se s ním," oznámil jsem s podtónem slibu.

"To není správné," zavrtěl hlavou a posadil se na kraj postele. "Jenom jsme se spolu vyspali, to hned neznamená, že spolu musíme strávit celý život."

"Nerozumím tomu," špitl jsem. "Co jsi vlastně celou tu dobu chtěl? Jenom si se mnou užít? A- a co bude s poutem?"

"Byl jsi v říji, nedokázal jsem vzdorovat," odvětil a začal se oblékat i navzdory tomu, že byl stále vzrušený.

"A co to bylo teď? To jsi odolat mohl? Nebo ten polibek!" vytkl jsem trochu hlasitěji.

"Co ti tvůj přítel udělal, že ho podvádíš a slibuješ svou budoucnost někomu, koho jsi celou dobu nenáviděl?!" křikl nazpět.

Zůstal jsem na něj civět jako na zjevení Ježíše. Měl naprostou pravdu. V hlavě se mi promítlo všechno, co jsem kdy Gaarovi řekl. Že ho miluju, nikdy ho neopustím, zůstanu jenom s ním... Dělalo se mi ze sebe špatně. Lhal jsem mu. Zradil ho.

"Bude lepší," začal vážněji a ztěžka si povzdechl, "když se přestaneme vídat."

"Cože?" vystřelil jsem do sedu, při tom rychlém pohybu jsem ucítil své namožené svaly. "Al-ale to ne-"

"Domluvím otci, aby tě přeřadil do jiného oddělení," s těmito slovy se zvedl z postele. Vyděsilo mě, když si oblékal mikinu a vztahoval ruku po bundě.

"Kam jdeš?" téměř jsem šeptal, ale věděl jsem, že mě slyšel, ale neodpověděl. "Neříkal jsi, že mě miluješ?!" vyjel jsem po něm a on se zastavil mezi dveřmi. Několik sekund mezi námi panovalo ticho. V ruce jsem drtil polštář, jak jsem čekal na odpověď. Byl jsem hodně nervózní a naštvaný.

"Stejně mi to nevěříš. Navíc se podívej na sebe, chceš momentálně jenom sex a-"

Už jsem nemohl dál snášet ty jeho nesmyslné kecy. Napřáhl jsem se a hodil po něm polštář, který se zastavil o jeho hlavu a dopadl na zem volným pádem.

Naštvaně se otočil a pouhým pohledem mě vraždil. Trochu jsem sebou cukl strachem, ale pořád jsem zachovával chladnou hlavu.

...a on taky. Své černé oči sklopil k bílému polštáři, který zvedl ze země. Pomalým krokem přišel k posteli, na které jsem seděl já celý vyklepaný z toho, co bude následovat. Chladně mě propaloval pohledem a pohazoval si s polštářem.

"Tys po mně hodil polštář," shrnul událost předešlé minuty.

"Jo?" odpověděl jsem nejistě a zapřemýšlel se, jestli je to ta správná odpověď. Jako že; ano, hodil, ale neubližuj mi. Něco v tomhle smyslu...?

"Víš, co tě čeká," zvedl pravé obočí a rty se mu nakrátko zavlnily do pomstychtivého úsměvu.

Zavrtěl jsem hlavou a schoval se mezi rameny.

"Tak to poznáš." Polštář hodil na mě, aby odvedl mou pozornost, zatímco se jeho prsty dotýkaly mých žeber. Začal jsem se smát a házet sebou, aby mě přestal lechtat, ale ubránit se mu bylo nemožné.

"Pře-hehehehe-staň!" Snažil jsem se mu chytit ruce, ale místo toho mi je chytil on do jedné a pokračoval v mém trestu.

"Omluv se," naléhal se smíchem.

"Dobře! Do-hoho-bře! Promiň! Promiiiiiň!" křičel jsem se záchvatem smíchu.

Ještě nějakou chvilku jsme se smáli a utírali si slzy. Kdo by kdy pomyslel, že se dospělí budou chovat jako malé děti? Já tedy ne.

"Stačilo?" nadhodil zvesela.

"Bohatě," nakrčil jsem nos. Tentokrát jsem vedení naší hry převzal já a povalil jsem ho na záda. Černé vlasy mu visely přes okraj postele, stejně jako peřina. Vedle hlavy jsem mu držel ruce a obkročmo na něm seděl. Dívali jsme si do očí a já hledal odpověď na předešlou otázku. Nechtěl jsem slyšet ty blbosti, které si z místa vymyslel, ale chtěl jsem slyšet pravdu.

"Sasuke," oslovil jsem ho křestním jménem. Řekl jsem to teprve podruhé, ale o to sebevědoměji to vyznělo. Propletl jsem si s ním prsty na obou rukách. Potěšilo mě, když mi pevně sevřel dlaně, jak jsem mu je svíral já.

"Naruto," uchechtl se při tom oslovení. Úšklebek se ale změnil na smutný výraz. "Víš, že tě miluju, ale... on si to nezaslouží," zavrtěl hlavou.

"Ano," potvrdil jsem stejně zasmušeným tónem. "Vždycky byl ke mně milý a hodný a já ho za to miloval. Dokázal snášet moje nálady a respektoval, že jsem trávil v práci více času než doma. Zaslouží si lepší osobu než jsem já."

Uchiha přimhouřil podezřívavě a pobaveně oči. "A já si zasloužím tak zkaženou osobu, říkáš?"

Sklonil jsem se k němu, až se naše rty těsně dotýkaly. Černovlásek už je pootevíral k polibku. "Celou dobu, co pro Vás pracuji, Uchiho-san, jste ke mně nebyl moc hodný. Zasloužil byste si... někoho horšího než jsem já," poslední větu jsem mu tajemně zavrněl do ucha. Pravačkou jsem mu rozepnul kalhoty a pohladil jeho již ochablé přirození.

"Jsem to ale otrokář, viďte, Uzumaki?"

Už jsem ho dal netrápil, jelikož jsem přitom trápil i sám sebe, a líbal ho na rty. Nenásilně jsem se mu jazykem dobyl do úst, která jsem zkoumal a vzdoroval jeho jazyku. Vzdychal a sténal do polibků, jak mu byla moje ruční práce příjemná. Už jen jeho hlas mě vzrušoval, a vůbec jsem se tomu nebránil.

Vytáhl jsem jeho penis z kalhot a Sasuke úlevně zaúpěl. Látka riflí ho musela nepříjemně stahovat. Pokrýval jsem polibky tu bledou hruď až dolů k jeho ztopoření, které jsem celou dobu ručně zpracovával. Svými rty, jazykem a zuby jsem si pohrával s varlaty a nemohl jsem si nechat ujít jediný Sasukeho blažený výraz.

"Nar-!" zalapal po dechu. Cítil jsem, jak mi ruka po jeho penisu lépe klouzala. To díky kapičkám spermatu, které z něj vytékaly.

"Nedrž to v sobě," poradil jsem mu a špičkou jazyka jsem mu přejel od kořene po žalud a zase zpátky. Snažil jsem se vyvinout co největší tlak, abych ho dovedl k šílenství a zdálo se, že se mi to dařilo.

Navedl jsem do sebe dva prsty, abych se alespoň částečně uspokojil. Cítil jsem v sobě ještě jeho sperma z předešlých orgasmů. Už jsem se nebál otěhotní. Mám dost peněz na koupení nějakých pilulek na potrat. Zvláštní. Najednou nalézám jedno řešení za druhým. Proč to nešlo hned?

"Dost," vzdychl a předloktím si zakryl oči.

"Opravdu chceš přestat?" přesvědčoval jsem se.

"Chci být v tobě," řekl mi do očí a vyhoupl se do sedu. Prsty mi zaplul za ucho a políbil mě.

Obkročmo jsem se na něj posadil a rovnou se nadzvedával. On mi pomáhal rukama, které mě nadzvedávaly za zadek. Tentokrát jsme se celou dobu líbali. Kdykoli nám došel vzduch, přestali jsme a po pár vteřinách jsme znovu začali. Klouzal jsem po něm, že jsem si mohl dovolit dosedat až po kořen. Jeho špička mi bodala do orgánů v těle a způsobovala menší bolest v podbřišku. Narážela přímo na lůno.

Hned ráno jsme měli odjíždět, proto jsem si přivstal, abych mohl jít ještě do lékárny pro nějaké další léky na potlačení říje a proti otěhotnění. Pokud si je vezmu do osmačtyřiceti hodin po sexu, neměl bych otěhotnět. Při nejhorším budu muset na potrat.

Stále je tu ale nějaká šance, že by to dítě mohlo být i Gaarovo, což mě mrzí nejvíc. Samozřejmě, že spolu máme pravidelný sex a posledních pár týdnů nám sexuální život vzkvétá. Pokud bych šel na potrat, chtěl by po mně Gaara vysvětlení, proč jsem nechal zabít jeho dítě. Pak bych mu musel říct pravdu o mně a Sasukem.

Vrátil jsem se na pokoj. Uchiha byl v koupelně, slyšel jsem šumění vody. Začal jsem se balit, abych byl už připravený. Stačilo jen počkat na Uchihu-san. Znám však jeho dlouhé chvíle v koupelně, takže jsem měl spoustu času si dát pilulku proti otěhotnění. Něco bylo ale špatně. Pozoroval jsem tu malou oblou žlutou tabletku. Tohle má zabránit mému dítěti, aby se vůbec vyvinulo? Nepochybuju, že to bude fungovat. Zničehonic mě přepadla lítost. Nedokážu zabít něco, o co jsem se tak dlouho pokoušel a co pořád chci. Budu si připadat jako vrah. Jako když na ulici vidíte krabici se štěnětem, které kňučí o trochu jídla, tepla a lásky a všichni ho jenom ignorují. Včetně vás. Pak je těžké nemít výčitky a já je mám už před zločinem, který se chystám spáchat.

"Jsi v pořádku? Kde jsi byl?" zeptal se Sasuke, který mi obmotal ruce kolem pasu. I jeho oči zaujala pilulka na mé dlani. "To není ta, kterou jsme včera kupovali," zkonstatoval. Moc dobře věděl, k čemu je určená, ale nic nenamítal. V mé situaci by se určitě zachoval stejně.

"Jo, to je... proti otěhotnění," vysvětlil jsem ztěžka, i když jsem se vůbec nemusel namáhat. Mohl jsem zůstat potichu a nepřipadat si teď jako idiot, co se každou chvilkou rozbulí.

"Nemusíš se bát. Jenom to spolkni," radil mi Uchiha a usmál se, aby mi zvedl odvahu. Rty se otřel o moje ucho, ruce mě šimraly po bocích a jeho přirození mě i přes látku kalhot a ručníku tlačilo na zadku. "Od teď by sis měl zvykat ji brát častěji..."