Out of control 5

Jůůhůů, kdo tady čekal na další kapitolu první omegaverze? :3 Moje kritické období stále přetrvává, buďte prosím ještě chvilku schovívaví :3

Co bych k dnešnímu dílu řekla? Že se Naruto dostává do milostného trojúhelníku x)

---

Najednou mi byl blízko. Ruku měl položenou na mé tváři a celý svět se zbarvoval do barvy očí toho druhého. Rozbušilo se mi srdce a vybouchl ve mně celý vesmír.

"Bojíte se výšek, je to tak?" mluvil pomalu a potichu, zatímco mi palcem přejel po spodním rtu.

Párkrát jsem krátce přikývl a nechal se unášet těmi pocity. Zapomněl jsem na svět okolo, prostě mě přestal zajímat. Schválně jsem zpomalil dech, když se svými rty přiblížil k mým a jemně se o ně otřel. Sám jsem je víc pootevřel, abychom se mohli políbit. Zapletl jsem mu prsty do vlasů a přitáhl si ho blíž. Automaticky jsem mu zaplul jazykem do pusy a vyzýval ho k činnosti. Nečekal jsem ani sekundu a navzájem jsme si plenili ústa.

Cítil jsem ale, že to nestačí. Už jenom líbání ve mně probudilo vzrušení, které jsem dříve nezažil. Tohle se nedalo zastavit, i když jsem pořád myslel na Gaaru a na tohle, že to je špatné. Je to až moc silné. Ta vzájemná přitažlivost.

Na svém těle jsem pocítil chlad a Uchiha-san zřejmě také, protože jsme oba zároveň přerušili polibek a podívali se na šedou oblohu, ze které se spustil liják. První, co nás napadlo a bylo to jediné a nejlepší východisko, bylo, že jsme se schovali pod střechu svatyně.

"V tomhle se nemůžeme vrátit," konstatoval jsem a ohromeně jsem sledoval chladný a prudký déšť.

"Vskutku," přitakal černovlásek. "Budeme tu muset nějakou chvíli vydržet," zhodnotil situaci a posadil se na kamennou zem a já jsem ho napodobil.

Mezi námi vládlo ticho. Snažil jsem se chovat se přirozeně, ale nemůžu zhodnotit, jestli jsem to zvládl. Moje tělo reagovalo samo od sebe a moc by mi nepomohlo, kdyby si toho všiml.

Navíc! Co měl znamenat ten polibek? Ne z jeho strany, ale z mojí. Poslední dobou mám sexu dostatečně, řekl bych, že trochu víc než je zdravé. Opravdu takhle reaguje moje tělo na mého alfu? Pokaždé jsem si říkal, že jsou to jen povídačky. Pokud někoho miluju, nemůže mě přece sexuálně přitahovat někdo jiný. Jak lehkomyslný jsem byl. Teď cítím na vlastní kůži, že nemůžu být přitahován někým jiným než svým alfou. Moje tělo ho nepřijme, i kdybych ho miloval.

"Neřekl jsem jí to," začal Uchiha-san. "Neřekl jsem Sakuře, že jsem našel svého omegu. Jenom jsem jí řekl, že jsem se zamiloval do někoho jiného," pokračoval.

"Co prosím?" pozvedl jsem obočí.

"Vím, je to hloupé. Ale ještě hloupější je ten dohodnutý sňatek, který se neuskuteční," pohled směřil do strany, kde voda kapala ze střechy do malého koryta.

"Byl jste s ní zasnoubený proti své vůli?" zamračil jsem se a sevřel košili v oblasti své hrudi. Začínalo mi být horko a tělo se mi potilo.

"Dalo by se říct. Začali jsme spolu pracovat a zničehonic se rozneslo, že jsme si spříznění. Já jsem alfa a ona je omega, takže by to smysl dávalo. Problém byl v to, že jsem ve skutečnosti nevěděl, jestli je opravdu moje omega. Neznal jsem ten pocit, proto jsem uvěřil tomu, co se říkalo a začal s ní chodit. Ale ne z lásky," přiznal se.

"Ty prášky..." vzpomněl jsem si a zhluboka dýchal, "byly pro ni..." Teď už mi to dávalo smysl. Proto jsem se zmýlil. Měl je tam připravené, kdyby byla Sakura v říji, aby jí mohl hned pomoct a ona tak nelákala jiné alfy.

"Je Vám něco?" zamračil se a dotkl se mého ramene. Když se přiblížil, několikrát zalapal po dechu. "Ta... sladká vůně..." vydal ze sebe a pevněji mi stiskl rameno.

"O-omlouvám se...!" vyhrkl jsem ze sebe ztěžka. "Netušil jsem, že to přijde tak brzy... ještě zbýval měsíc a-"

"Ticho," pošeptal a rukou mě pohladil po rozkroku a olizoval krk. Jen z toho doteku jsem se mohl okamžitě udělat. "Naruto..." vzdychl, povalil mě na zem a začal líbat na rty. Bez odporu jsem mu odpovídal, dokonce jsem mu sundal košili a přisál se mu na krk, kde jsem mu udělal nemalý cucflek.

"Sasuke," oslovil jsem jej jménem, než jsme se zase začali líbat. Tentokrát jsem se převalil na něj a svými rty a jazykem jsem si vedl cestu do jeho kalhot. Podíval jsem se mu do očí a olízl mu přirození od kořene po špičku.

Ucítil jsem jeho prsty propletené s mými vlasy. Hrál si s nimi, hladil je a mně to bylo tak příjemné. Vzal jsem ho do pusy a pohyboval hlavou v pravidelném rytmu. Rukou jsem si zajel do kalhot a uspokojoval se, ale to mi bylo málo. Cítil jsem, jak jsem vlhký a přál jsem si, aby do mě Uchiha-san vstoupil.

"To stačí," poručil mi a trochu násilně mě zatahal za vlasy, abych zastal ve své činnosti. Opět mě líbal na rty a plenil moje ústa jazykem, zatímco mě přetočil pod sebe. Rozepl mi košili a líbal na krku, kde mu to jen můj límec dovoloval.

Nechal jsem ho, ať si se mnou dělá, co jen chce. Zapomněl jsem na Gaaru a svůj slib, že ho neopustím. V téhle situaci jsem nemohl jasně myslet, ale nepochybně jsem věděl, že jsem šmejd. Podvedl jsem svého přítele, který mě miluje. Otázkou zůstává, jestli já miluju jeho?

"Aaaah!" vykřikl jsem, když do mě vstoupil.

"Omlouvám se. Bolí to moc?" zeptal se omluvně a stisk na mých bocích povolil.

"Vůbec ne!" vyvedl jsem jej z omylu. "Ještě nikdy jsem to nezažil tak..." nedopověděl jsem a sám se pohnul v bocích. Podle jeho výrazu a zalapání po dechu jsem odtušil, že cítí to samé. Mohli jsme se oba zbláznit rozkoší. Konečně jsme cítili tělo toho druhého.

"Naruto," křičel moje jméno sotva se pohnul. Opřel se o lokty vedle mojí hlavy a jemně přirážel. Konečně jsem se dočkal plného uspokojení. V posledních dnech mi nestačila masturbace, ani Gaara. Ne, že by mě neuspokojil, ale nebylo to dostatečné. Uchiha-san byl moje vysvobození. Přesně tohle znamená pouto mezi alfou a omegou.

Cítil jsem, jak se mi Uchiha-san snaží sundat límec, aby mě mohl označit. Jazykem mě pod ním polechtal. Přímo jsem slyšel jeho instinkty alfy, jak ho vedou k tomu, aby si mě hned označil.

Černovlásek si mě vysadil na klín a líbal na rty. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a navzájem jsme si plenili ústa. Sám jsem se nadzvedával a dosedal jsem až po kořen. Byl ve mně tak hluboko...

Po návratu na pokoj jsme předstírali, že se to nestalo. Domluvili jsme se na tomto řešení už po cestě. Bylo to poprvé a naposledy, co se to stalo a bylo to jen kvůli tomu, že jsem byl nečekaně v říji. Ale co měl znamenat ten polibek předtím?

Odebral jsem se do koupelny, kde jsem si vlezl pod horkou sprchu. Země, na které jsme leželi byla studená, navíc nepřestalo pršet, ale nastal čas se vrátit. Přišli jsme promoklí až na kost a horká sprcha byla blahem.

Strčil jsem do sebe dva prsty a začal se čistit. Vím, že toho ze sebe moc nedostanu, ale nechci riskovat, že otěhotním, vzhledem k tomu, že s ním mám na to největší šanci. Nelitoval jsem toho, že se do mě udělal, sám jsem si to tak přál, ale pak jsem se začal obávat. Co když otěhotním? Jak to vysvětlím Gaarovi? Nemůžu mu říct, že jsem ho podvedl. Ale zároveň bych tomu moc nepomohl, kdybych to držel v tajnosti. Jenom mu tím ublížím. Někdo jako on si nezaslouží takový odpad jako jsem já.

Nevšiml jsem si, kdy jsem se místo čištění začal uspokojovat. Cpal jsem do sebe čtyři prsty, až se mi divně křížily a celá ruka mě bolela. Sice mou říji sex s Uchihou jakž takž potlačil, ale pokud jsem se toho chtěl zbavit úplně, musel jsem použít buď léky v podobě injekce, nebo prášků, nebo si pořádně užít. Hádejte, co mi zbývalo, když jsem s sebou neměl medicínu?

Lekl jsem se. Jeho studené ruce mi přejely od podbřišku až nahoru ke krku, pod který mě chytil. Donutil mě zaklonit hlavu, aby měl lepší přístup k mému krku, který okusoval. Srdce mi začalo zběsile bušit strachem, že mě označí. Nechtěl jsem to, ale zároveň jsem po tom toužil. Chtěl jsem být jen jeho, nikoho jiného! Ale teď jsem si uvědomoval, že za tyhle pocity nese vinu říje. Předtím bych si ten límec klidně odemknul, ale v momentálním relativním klidu bych to neudělal. Sundal jsem ho jen kvůli sprše a zapomněl zamknout dveře.

"Nekousnu Vás," slíbil mi a jemně mě ochutnával rty tam, kde by mi nejraději zanechal kousanec, který by se mi po nějaké době změnil na jizvu. Prsty si hrál s mou ztopořenou chloubou a tři prsty z druhé ruky ve mně dokonce zmizely. Hrál si se mnou a mně se to naneštěstí líbilo. "Miluju Vás," pošeptal mi do ucha, které už nějakou dobu olizoval.

I přes horkou vodu a koupelnu vyhřátou párou, se mi na těle objevila husí kůže. Cítil jsem se prázdný, nepřemýšlel jsem, měl jsem zkrat. Tak se poznají příznaky šoku.

"Řekněte to..."

Co to dělám?

"...ještě jednou."

Mám přítele, se kterým jsem šťastný! A mezitím ho tu podvádím s tímto arogantním debilem, který se ke mně zítra bude zase chovat jako k odpadu.

Otočil mě předem, držel za obě ramena a díval se mi do očí. "Miluju Vás." Spojil naše rty.

Podvědomě jsem mu obmotal ruce kolem krku, propletl si prsty mezi jeho černými vlasy a jednu nohu mu zavěsil kolem boků. Sám se do mě navedl a začal přirážet. Už to nebylo takové zběsilé a násilné jako ve svatyni. Tentokrát se nemohl odtrhnout od mých rtů a jak se na ně soustředil, přirážel pomalu a s citem. S každým pohybem mě dráždil na maximum. Chtěl jsem křičet slastí, prosit o víc, ale jen bych tím přilil benzín do ohně.

Promiň. Promiň, Gaaro...

Brzy ráno jsme se vydali do firmy, kde jsme měli jednání s ředitelem společnosti. Jeden týpek z ochranky se na mě díval trochu nejistě, jako by nad něčím přemýšlel. Ano? Ne? Tohle si nejspíš říkal.

"Dobrá práce," pochválil mě, když jsme opouštěli konferenční místnost.

"To je vše?" podivil jsem se. Nečekal jsem, že jenom ukážeme pár papírů a můžeme se jít pakovat. Myslel jsem, že to bude na celý den a ještě budeme chodit po stavbách a něco řešit do hloubky. Pokud to bylo pouze takhle krátké, proč tu musíme být tak dlouho? To mi jaksi nedávalo smysl a nutilo mě to začínat si pár věcí domýšlet.

"Ano. Za měsíc se sem musí zajet znovu," povzdechl si, upravil kravatu.

"Znovu?"

"Někdo to hlídat musí. Všechno už jde podle plánu, navedl jsem je na správnou cestu. Nebojte, příště sem nemusíme jet my dva. Pošlou někoho jiného," usmál se a společně jsme nastoupili do výtahu, který nás vezl do přízemí. Cestou jsme nabrali jednoho šedovlasého muže s páskou přes oko, který Uchihu pozdravil jako svého starého známého.

"Dnes jste odvedli skvělou práci," pochválil nás a zaměřil se na mě. "Uzumaki Naruto, je to tak?" přimhouřil oči.

"A-ano, pane," přikývl jsem.

"Jsi tak podobný otci," pousmál se zasněně.

Neznatelně jsem sebou trhl. Mluvit o rodičích mi dělalo velký problém. Viděl jsem před sebou tu scénu, jak hasiči běží z našeho hořícího domu se dvěma těly. Ani jednomu se nedalo pomoci. Byli spálení a mrtví.

"Uchiho-san," oslovil pro změnu mého nadřízeného. "Dejte si pozor, aby Váš omega zbytečně nerozptyloval lidi v této společnosti."

Hlasitě jsem polkl. Neznal jsem toho člověka, ale nejspíš se znal s mými rodiči. Byl zahořklý, i když občas umí ukázat milou stránku. Nepamatuji si ho.

"Omlouvám se, už se to nestane," Uchiha se mírně poklonil muži, který odcházel z výtahu. Nás čekala ještě dvě patra. "Zná Vás?" zeptal se ze zvědavosti a nespouštěl oči z malého displeje ukazující čísla pater.

"Zřejmě ano," řekl jsem pološepotem.

"A vy jeho?" Konečně se na mě podíval.

"Nikoho takového si nepamatuji," konstatoval jsem a sklopil pohled.

Nemohl jsem se mu podívat do očí. Kdykoli jsem ho viděl, vzpomněl jsem si na včerejšek a kvůli tomu se mu hlavou honily dvě věci. První byla, že jsem měl zase chuť si s ním užít. Rozervat mu oblečení tady ve výtahu a nechat ho, ať si mě prostě vezme.

Ta druhá byl Gaara. Jak mu to vysvětlím? Na tohle se nepřipravím jen tak. Měl bych mu to říct a chci mu to říct, ale bojím se, že bude křičet a opustí mě.

"Hatake Kakashi. Říká Vám to něco?"

Překvapeně jsem zvedl zrak. Ano, něco mi to říkalo. Snídaně... koláče... Ano. Byl to rodinný známý, který k nám často o víkendu zašel, aby mě hlídal, když rodiče byli v práci. Pamatuji si, že mi často přinesl koláče ke snídani a já se jich mohl přecpat k prasknutí.

Nevybavuji si ale jeho tvář. To bude určitě tím traumatem, které jsem v dětství prožil. Z té doby jsem toho hodně zapomněl.

"Ano, znám ho," potvrdil jsem nakonec.

Chytili jsme si taxi zpět do hotelu. Bylo kolem třetí odpoledne, když jsme obědvali. Hodil jsem na sebe pohodlnější oblečení, protože jsem nechtěl jít na procházku ve smokingu.

"Jdete někam?" zeptal se mě Uchiha-san, když viděl, jak si beru mobil a klíče od našeho pokoje.

"Když už mám tu možnost tu být, chci navštívit hrob svých rodičů," vysvětlil jsem.

"Aha," pokýval hlavou. "Nevadilo by Vám, kdybych Vás doprovodil?" zeptal se opatrně. V očích měl zvláštní až štěněčí výraz.

"Klidně," pousmál jsem se. Nevadilo mi dát najevo, že se v jeho přítomnosti cítím dobře. Zažívám s ním něco, co jsem v životě nezažil ani s Gaarou.

Přešel ke mně, dvěma prsty mě chytil za bradu a velmi zblízka se mi podíval do očí. "Celou dobu, co tu jsme, jste nějaký smutný," konstatoval. "Kolik Vám bylo, když...?" naznačil a konečky prstů přejížděl po mé líci.

"Deset," odpověděl jsem zasmušile. Nechtěl jsem na rodiče vzpomínat, vždyť jsem si ani nepamatoval jejich tváře, jenom spálená těla. Jako nedokončené loutky, které někdo pohodil jen tak mezi odpadky. To už... žádné tváře neměli.

"Musel jste si projít peklem," hádal. Palcem mi přejel po rtech, které sekundu na to ochutnával svými.

Cítil jsem, jak mnou probil silný blesk, který s sebou přinášel horko. Jenom mě líbal a já už byl v kalhotách mokrý.

S rukou na jeho hrudníku jsem ho do sebe odtlačil. "Tohle nemůžu," zavrtěl jsem hlavou.

"Miluju Vás," řekl vážně.

"Uchiho-san..." zavřel jsem bolestně oči. Nelíbilo se mi, jak jsem mu ubližoval, ale jinak to nešlo. Pokud bych neublížil jemu, musel bych ublížit Gaarovi. "Měli bychom jít," rozhodl jsem nakonec, abychom se nedostali do nepříjemné situace.

Přijeli jsme na hřbitov, kde jsem šel s rozklepanými koleny. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem se po patnácti letech vrátil do tohoto města a ještě víc k neuvěření bylo to, že jsem přišel navštívit hrob svých rodičů. Bál jsem se, jako bych měl na hřbitově strávit noc.

Došel jsem na místo, které jsem hledal. Namikaze Minato. Uzumaki Kushina. Mí rodiče odpočívali pod obrovskou Sakurou, která na jaře musela být jistě nejkrásnější ze všech stromů, co v okolí hřbitova rostly.

Se zájmem jsem sledoval chladné náhrobní kameny se zlatě vyrytými jmény mých rodičů. Přál jsem si je naposledy vidět. Chtěl bych jim jen říct, že je oba miluju a děkuju jim za všechno, co pro mě kdy udělali.

Uchiha-san mě chytil za dlaň a díval se stejným směrem jako já. "Je mi to líto," pošeptal a sklopil hlavu.

Netušil jsem, co mám říct, už jen proto, že mi srdce bilo jako splašené.

"Měli bychom Vám jít koupit nějaké léky," konstatoval a odcházel ze hřbitova. Sám cítil, jak říje zase sílí. Pokud nechci, abychom skončili u sexu, měl bych si rychle něco obstarat.

Naposledy jsem se podíval na hrob svých rodičů a následoval jsem Uchihu. Měl jsem pocit, že už se sem nikdy nevrátím. Jako bych nesměl.

"Jak se cítíte?" zeptal se mě černovlásek v taxíku.

"Zvládám to," odpověděl jsem přiškrceně. Začínalo mi být opravdu horko, srdce mi bilo jako o závod a začínal jsem být vzrušený. Hodně jsem se potil a dech se mi rapidně zrychloval. Musím dostat léky dřív než to vypukne naplno.

Slyšel jsem, jak se Uchiha uklidňuje pomocí hlubokého dýchání a mačkání svého oblečení v ruce. Obličej měl celý červený a neodvažoval se na mě podívat. Teď jsem si přál, abychom si to rozdali. Hned! Tady v taxíku!