Just be friends 1

Tak vám, zlatíčka, přidávám první kapitolu :3 Doufám, že na mě nebudete zlí, Mei se snažila, dokonce to překopávala, aby se to aspoň trochu líbilo, dávalo to smysl a dalo se to číst xDD

PS: Já vím, že na obrázku vypadá Naruto jinak, než jak je popsán v povídce xD Pšššššš.... :D :3

---

Znám ho celý svůj život, býval jsem jeho nejlepší kamarád. Nikam jsme bez sebe nechodili, nikdy jsme na sebe nebyli hnusní, ale ty od doby, co chodíme na střední, se změnil, začal jsem pro něj být otravný. V soukromí se nic nezměnilo, ale před jeho příteli jsem byl jako jeho mladší sourozenec, co ho umí jen ponižovat. Chápal jsem jeho chování, lidi se mění, zvlášť v pubertě jsou jak aprílové počasí.

Nestěžoval jsem si, nechci to rozebírat, on má svůj život a já svůj. Je hezký a chytrý, proto po něm jedou holky i někteří kluci, ale nikdo ho nemiluje jako já. Uvědomil jsem si to už před nějakými pěti lety, ale zatím to nikdo neví, ani rodina, přátelé. Nikdo, kromě jednoho. Ani nemám potřebu se někomu svěřovat, ještě by mi začali radit, abych o něj bojoval, ale já nechtěl. Nechtěl jsem zkazit naše přátelství něčím takovým. Jak by asi zareagoval, kdyby se to dozvěděl? Nikomu nic neřeknu, nesmí se to dozvědět, protože věřím, že beze mě bude šťastnější, nechci mu stát v cestě za štěstím.

Ale když jsem přišel do našeho společného pokoje na internátu a už po několikáté viděl v posteli nahého cizího kluka ležícího na břichu s přehozenou peřinou přes dolní partie a držícího v ruce knihu, pomyslel jsem si, že takhle štěstí nenajde.

Zavřel knihu a svůdně se na mě usmál. "Ahoj." Nenáviděl jsem, když se na mě někdo dívá jako na děvku jen proto, že jsem blonďák s modrýma očima - ti prý přinášejí štěstí, tak to říkávala moje babička.

"Můžu se zeptat, kde je Sasuke?" odložil jsem tašku přes rameno ke stolu, na němž jsem měl položené sešity a učebnice do školy.

"Dává si sprchu," stále na mě hleděl, ale vstal a pomalým krokem přicházel ke mně. Samožřejmě, že mu sjela peřina a odhalila jeho intimní části těla. Okamžitě jsem se otočil zády, nechci se na něj dívat, bylo to trapný, tohle se mi ještě nestalo. "No tak, nestyď se," zašeptal mi u ucha, až jsem nadskočil.

"Nechej ho být," řekl Sasuke chladně s ručníkem kolem pasu a natáhl k neznámému klukovi ruku.

Ten se jen posměšně usmál a dal mu slibovanou odměnu. "Můžu ještě dostat polibek na rozloučenou?" povytáhl obočí, když se oblékl. Viděl jsem, jak se baví nad Sasukeho reakcí.

"Tak to si připlatíš ještě pár jenů," přimhouřil oči Uchiha. Nevím, co a kdy se zvrtlo. Začal se prodávat za celkem slušný prachy. Nejednou mě napadlo, že to bude tím, že nemá rodinu, proto si může dělat co chce. Já kdybych někdy něco podobného udělal, táta by mě zabil.

Taky nechápu, jak ho to může bavit, proč to vlastně dělá? Rodiče mu nechali peněz dost i na tři roky bez práce.

"Hmpf, snad někdy jindy," zasmál se ještě kluk a před odchodem se podíval na mě. Jeho pohled se mi zaryl do paměti, že se mi roztřáslo celé tělo.

"Nevšímej si ho," poradil mi Sasuke a peníze pohodil na stůl. Nic jsem neříkal, prostě jsem se snažil předstírat, že se nic nestalo. Ještě nikdy tu nebyl někdo, kdo by měl o mě zájem, většinou jsem přišel do pokoje a viděl zklamané dívčí tváře, protože vědí, že Sasuke nikdy nebude jejich, nebo klučičí vítězné obličeje. Jaké to asi je? Spát se Sasukem...

Dost! Soustřeď se na učení! Aniž bych si to uvědomil, nahrnula se mi červeň do tváří. Nesmím nad tím přemýšlet, budu vypadat jako úchyl.

"Kdo to byl?" zeptal jsem se s očima v sešitu.

"Sai, je z mojí třídy," řekl nezaujatě. I když jsem ho nemohl vidět, slyšel jsem, jak si sedá na postel a vytahuje cigaretu.

"Ne tady, prosím," zakňoural jsem. Nenáviděl jsem ten zápach, kolikrát jsem z něj i zvracel.

"No jo, pořád," zasmál se a začal se oblíkat, aby mohl odejít. "Jdeš se mnou?" zeptal se. Byl podvečer, venku na areálu by nikdo neměl být, moc lidí tam nechodí.

"Víš, že nekouřím," připomněl jsem mu.

"Však nemusíš, můžeš tam být jenom tak, nechceš?" Podíval jsem se na něj a zvažoval jeho nabídku. Pak jsem si hluboce povzdechl a souhlasil. Pořádně jsem se oblékl, venku musí být určitě zima.

Seděl jsem na lavičce pod pouliční lampou, o kterou se opíral Sasuke a kouřil už druhou cigaretu.

"Co si to brbláš?" zavrčel mrzutě.

"Učím se," zasmál jsem se, ale nepodíval se na něj. "Není ti zima?" Troufám si říct, že ho znám líp, než všichni, se kterými spal, proto jsem věděl, že když jde kouřit, bundu si na sebe jen "nahazuje" a nezapíná.

Místo odpovědi jen vydechl obláček kouře. Ani jsem ji nečekal, věděl jsem, jaký je.

"Jdu dovnitř, je mi zima," oznámil jsem po několika minutách sezení na studené lavičce.

"Pokud by tě obtěžoval, řekni mi to..." uslyšel jsem matně a otočil se na Sasukeho. Ten však nevypadal, že by na mě promluvil, proto se nechápavě zamračil. "Co?" Musel jsem se jen přeslechnout, přemýšlím nad ním až moc. Sasuke by nikdy nic takového neřekl.

"To nic. Nezůstavej tu moc dlouho, ať nenachladneš." Otočil jsem se na patě a rychlým krokem se vydal do svého pokoje.

Pokud by tě obtěžoval, řekni mi to... stále jsem slyšel ta slova, jako by mi je jeho hlas pořád opakoval.

Zamžoural jsem očima do tmy. Zdál se mi podivný sen, který se pomalu vytrácel, ani už nevím, o čem byl.

Otočil jsem hlavu na bok a chvíli sledoval Sasukeho spící tvář. Nebyla uvolněná, odrážely se v ní noční můry, které se Sasukemu zdály.

"Sasuke..." zachraptěl jsem, ale nemohl to slyšet. Rozespale jsem se zvedl a přešel k jeho posteli, na kterou jsem si sedl. Nebyl jsem si jistý, jestli ho vzbudit, nebo využít příležitosti a políbit. "Sasuke," zopakoval jsem a setřel mu pot tváře. Přestal sebou házet, už se jen mírně třásl a sténal. Chytil jsem jeho tvář oběma rukama a přiblížil se. Mám ho políbit, nebo ne? Co když se probudí?

Velmi opatrně a jemně jsem se dotkl svými rty těch jeho, ale co nejdřív jsem se oddálil.

Zachvěla se mu víčka, tak jsem tedy rychle stáhl ruce a odsedl si kousek dál.

"Naruto?" přimhouřil oči, aby lépe zaostřil. "Co tu děláš?" zněl trochu nepřátelsky. Posadil se a promnul si obličej.

"Sténal jsi ze spaní, tak jsem tě chtěl vzbudit," lhát se nemá, já vím. Vím to až moc dobře. "Promiň za probuzení, půjdu do svojí postele."

Chtěl jsem vstát, ale Sasuke si opřel hlavu o moje rameno a ruku mi položil na nohu. Nebylo v tom nic úchylného, jen chtěl, abych zůstal sedět. "Nechoď ještě..." škemral a hluboce si povzdechl. "Měl jsem noční můru, bojím se, že přijde znovu." Líbila se mi jeho opačná chování. S ostatními kolem se chová jako drsňák, ale v noci je krotký jako beránek. Není to poprvé, co ho utěšuju, ale nikdy jsem nenašel odvahu ho políbit. No, dobře... byla to jen pusa, ještě jsem se s nikým nelíbal.

Soustředil jsem se jenom na jeho šepot.

"Můžeš mi o tom říct, jestli chceš." Roztřesenou ruku jsem položil na jeho. Když jsem viděl, že neucukl, hladil jsem ho palcem po hřbetu. Nějak mě uklidňovalo mýt ruku na té jeho, možná se bojím, že na mě bude něco zkoušet.

"Byl tam Itachi a máma s tátou. Nevím, co to bylo za místo, jen vím, že pokud bych se špatně rozhodl, zemřeli by. Ani nevím, mezi čím jsem si měl vybrat, ale vybral jsem si špatně a oni... se propadli do temnoty," vyprávěl, ale já moc nevnímal jeho slova jako jeho hlas.

"Nemůžeš za to," uklidnil jsem ho. "Byla to nehoda."

Vyslovení mého jména nahradilo vděk, který ke mně momentálně cítil. Jeho ruka se začala pohybovat, až mi naskočila husí kůže, protože se stále víc přibližovala mému přirození. "J-je čas jít spát," vyhrkl jsem ze sebe a snažil se znít co nejpřirozeněji. Párkrát na mě zamrkal. Zatlačil jsem mu na hruď, aby si lehl, a já ho jako matka přikryl peřinou. "Dobrou noc," jemně jsem se usmál do tmy a lehl si do svojí postele zády k němu. I přes to, že jsem ležel, jsem měl pocit, že spadnu, jak jsem byl roztřesený. Nechci, aby mě dostal do postele jen tak, musí v tom být láska, což u něj nikdy nebude možné. On a milovat? Navíc... mě? Tomu bych neuvěřil ani ve snu...

Jako každé ráno jsem se probudil v místnosti sám. Kam Sasuke chodí tak brzy, nevím, ale nemám odvahu se ho zeptat. Stejně mě jen odbyje, že to není moje věc. A on má pravdu, není to moje věc, je to jen kvůli tomu, že k němu cítím něco víc, než kamarádství. Musím to vydržet už jen čtyři roky, pak už si každý půjdeme po své cestě. Vím, že Sasuke chce jít na vysokou a já ještě nevím. Možná, že si taky nějakou najdu, ale budu rád, až udělám maturitu a ukončím školu navždy. Jo, takže žádná vysoká.

Oblékl jsem se, zabalil věci potřebné na vyučování a vyrazil do školy. Chodíval jsem sám, málokdy se stalo, že jsme šli se Sasukem společně, ale nepromluvili jsme spolu.

U brány školy jsem se zastavil. Uviděl jsem třeťáky, co nevypadali zrovna přátelsky. Nejednou si vyskakovali a obtěžovali ostatní. Student nebo učitel, pro ně nebyl žádný problém zněpříjemnit život.

Zhluboka jsem se nadechl a vykročil do školy. Snažil jsem se uklidnit a navšímat si jich, i když oni si mě přeměřovali jako nějakou děvku. Jejich úšklebky a posměšky mezi sebou na mou osobu mě rozhodilo. Teprve až když jsem přišel do třídy, mohl jsem si oddechnout. Tady jsem v bezpečí.

Ale víc než to mě znepokojoval fakt, že Sasukeho jsem ještě nepotkal. Vždycky bývá se svými kamarády před třídou, ale dnes tam stáli bez něj. Snad se mu nic nestalo a je ve třídě.

S ublíženým výrazem jsem sledoval hodiny a přál si, aby hodina už skončila.

"Uzumaki!" upozornil mě učitel. Nebyl naštvaný, vypadal spíš pobaveně.

"Pr-promiňte, co jste říkal?" provinile jsem se postavil. Celá třída vybuchla smíchem, to byl důvod, proč jsem zčervenal jako rajče.

"Počítáte sekundy do konce hodiny? Kolik jste jich napočítal?" založil ruce na hruď a opřel se o kantorský stůl.

"Ne, pane," sklonil jsem hlavu, abych se mu nemusel dívat do vysmátého obličeje. Hluboce si povzdechl a poslal mě za dveře. Sakra, moje první poznámka! To si snad děláš srandu!

"Děje se něco?" zetal se, jen co zavřel dveře.

"Ne, nic, opravdu," zalhal jsem, ale nemohl jsem mu říct, že mám strach o Sasukeho, bůhví, co by si domýšlel. I učitelé ví, že Sasuke může mít kohokoli.

"Celou hodinu jste mimo, musí se něco dít," stále se mě snažil přesvědčit, ale já odmítal mu cokoliv říct. "Je to kvůli Uchihovi?" přimhouřil oči. Při vyslovení Sasukeho jména jsem strnul.

"Ne," vyhrkl jsem ze sebe a polkl.

"To nic, je v pořádku se o něj bát, zvlášť když o něm nikdo nic neví," zděšeně jsem se mu podíval o očí. Vysmíval se mi? "Vím o někom, kdo to ví, ale..." semkl rty k sobě. Netrpělivě jsem čekal, co z něj vypadne. Viděl na mě, že to potřebuju vědět. "ta informace není zadarmo," konečky prstů mi přejel po pramínku mých blonďatých vlasů. Cosi se na škole šeptalo, že je tento učitel úchyl, ale nijak jsem tomu nevěnoval pozornost, protože se spekulovalo jen o jeho zásobách porno knížek.

"Lituji, ale tohle nemůžu udělat," odstoupil jsem od něj. Vyspat se s ním? Je to učitel, nechci, aby mě vyhodili ze školy.

"Dobře, dám ti čas. Přijď za mnou kdykoli budeš chtít," ještě se úchylně usmál, ale to netrvalo dlouho, jelikož otevřel dveře do třídy a poručil mi, abych vešel.

Zbytek hodiny pokračoval jako by se nic nestalo, proto jsem byl i trochu nervózní, ale rozhodně to bylo lepší, než kdyby na mě házel nějaké pohledy.

Konečně zazvonilo a učitel odešel. Sbalil jsem si věci a odcházel s ostatními do jiné třídy. Na chodbě jsem se zastavil před Sasukeho třídou a nakoukl dovnitř. Nebyl tam, začínal jsem mít ještě větší obavy. Co když se mu opravdu něco stalo? Ne, ne, ne, určitě mu jen nebylo dobře, tak ho pustili na internát, kde se o něj starají. Naději, Naruto!

Sotva jsem přišel do učebny fyziky a vyskládal si učivo na lavici, hned jsem také odešel. Začínal jsem propadat beznaději a zvažovat učitelovu nabídku. Neměl jsem namířeno k učitelovu kabinetu, ale na záchody. Potřeboval jsem si opláchnout obličej, stalo se toho dost a to je teprve ráno.

Do třídy jsem dorazil těsně před zvoněním a mohla začít další nudná hodina, která mi uběhla o něco rychleji než ta první, protože učitelka pořád něco vakládala, ale kolme probírané látky to ani neprošlo.