Out of control 14

Majo-nee-chan, musím se ti omluvit :3 Vím, jak jsi se těšila, jak Deidara řekne Itachimu, že je v tom, ale větší podrobnosti jsou v pokračování Under control :3

---

Potkal jsem se s několika známými tvářemi a prohodil s nimi pár slov. Jenomže nebyli to takoví ti lidé, kteří se s vámi baví celý večer. Pouze si o vás pozjišťují to nejzákladnější a přejdou k další oběti.

Deidaru jsem nechal volně se pohybovat po sále. Nejvíce času trávil u jídelního stolu a nacpával se dobrotami tak, aby jej nikdo neviděl. Vše bylo v naprostém pořádku. Tedy až do chvíle...

"Bavíte se, Uzumaki-san?" oslovil mě ten, kterého jsem měl zase chuť zabít.

"Proč za mnou lezeš?" procedil jsem skrz zuby, abych neupoutal pozornost někoho jiného.

"Už jsem ti to říkal. Chci být tvůj přítel," zopakoval a každé slovo zvlášť zdůraznil. "Jenomže ty si pořád myslíš, že tě chci jen do postele," protočil očima.

"Nelži mi. Od začátku mě máš jako šukací pannu," nakrčil jsem znechuceně nos a dál sledoval hrající kapelu.

Věděl jsem, že je Uchiha vznětlivý a tohle na něj bylo trochu moc. Udělal ke mně prudký pohyb, jako by mě chtěl uhodit. "Už od začátku jsem tě miloval. Ukončil jsem zásnuby se Sakurou, abych mohl být s tebou. Prodloužil jsem náš pracovní výlet, abych tě měl u sebe. A ty? Pořád se jenom lituješ a mluvíš o svém příteli. Jak mi asi je, Naruto? Hm?" mezi obočím se mu vytvořilo několik vrásek, jak se mračil.

"Dělal jsi to kvůli so-"

"Dělal jsem to, co mi říkaly instinkty," zvýšil hlas. "A ty vlastně taky," kopl do sebe zbytek šampaňského a došel si pro další sklenici.

Něco na to pravdy bude. Na tom, co říkal. Jo, lituju se, ale to snad každý po rozchodu. Ale že tohle všechno dělal z lásky? Špatný vtip.

Sledoval jsem ho, jak do sebe házel jednu sklenici zlaté tekutiny za druhou. Přišlo mi ho líto.

Líto? Sám jsem se pozastavil nad svými pocity. Nemůžu litovat někoho jako je on. Nemám ho proč litovat. Je to egocentrický a sobecký člověk.

V tom jsem si ale všiml Deidary. Přešel od stolu s jídlem přímo ke skupině lidí, se kterými si povídal Itachi. Poklepal mu na rameno a začal mluvit. Byl jsem ale moc daleko na to, abych ho slyšel.

"Otci se to nebude líbit," zkonstatoval Sasuke, který mě zase přišel obtěžovat těmi kecy o lásce, osudu a bla bla.

"Co tím myslíš?" podivil jsem se.

"Ti dva. Itachimu bude přidělena firma. Je jasné, že vedle sebe potřebuje někoho vhodného. Ne někoho, kdo mu bude dělat jenom ostudu," začal mluvit o Deidarovi a posadil se na židli. Oči měl opile přivřené, sako rozepnuté a kravatu rozvázanou. "Že je to chlap - čert to vem! Ale je mezi nimi nejen věkový rozdíl, ale především společenský."

"Ale jsou šťastní," odporoval jsem mu. Štvalo mě, že se navážel i do Deidarova a Itachiho vztahu. Už zničil jeden vztah, nedovolím mu zničit další.

"Ale táta nebude," ironicky se na mě usmál a vzal první sklenku alkoholu, co uviděl.

"Přestaň chlastat," napomenul jsem ho a sklenici mu vzal. "Chováš se jako-"

"Jako?" pozvedl pobaveně obočí.

Do prázdna jsem otevřel pusu. Měl jsem v plánu říct: jako já, ale nechtěl jsem mu dát za pravdu. Jeho ego by jenom stouplo.

"Jako alkoholik," dořekl jsem.

"Dobrý večer, dámy a pánové. Jako ředitel firmy bych vás chtěl srdečně přivítat..." Uchiha Fugaku začal svůj proslov, ale hned na začátku jsem jej přestal vnímat. Očima jsem vyhledal Deidaru. Stál s Itachim u východových dveří a o něčem si povídali. Podle Itachiho šokovaného a Deidarova napůl smutného, napůl šťastného výrazu, mi hned došlo, co bylo asi tématem jejich konverzace. Odvahu, Deidaro!

"To mu to řekl až dneska?" podivil se Sasuke a uchechtl se. "Slaboch."

Nevěděl jsem, jestli mu vynadat za to pojmenování, nebo se divit, že ví o blonďákově těhotenství. Jak se to ale dozvěděl? Že by mu to Deidara řekl? To se mi nějak nezdá. Deidara vypadal, že mu taky nevěří.

"Není to tak jednoduché, jak si ty myslíš," sdělil jsem Uchihovi. Zřejmě si myslí, že to stačí jenom tak vybalit a je po starostech. Jenomže pokud by Itachi to dítě nechtěl, asi by ho po porodu museli dát pryč. Nebo by Deidaru vyhodil.

Teď, když o tom přemýšlím, jsem se začal obávat nejhoršího. Vím, jaký Itachi je a takhle by určitě nikdy nereagoval.

"Chceš mi naznačit, že se mnou čekáš dítě?" ozval se naštvaně Sasuke.

"Co prosím?!" vyjekl jsem po něm.

"...a proto bych chtěl tímto svou firmu předat svému staršímu synovi Itachimu."

Všichni otevřeli ústa dokořán a stočili pohledy na ty dva zamilované blázny. Začali s potleskem a čekali, kdy Itachi vystoupí na pódium a vyjádří se k otcovu rozhodnutí.

Jenomže Itachi nevěděl, co udělat dřív. Byl šokovaný z jedné i z druhé informace, že pohledem přeskakoval z Deidary na pódium. Váhal, až nakonec chytil blonďáka za zápěstí a táhl ho na vyvýšené místo v sálu. Všichni byli překvapeni, včetně Sasukeho.

"Dobrý večer všem," začal svůj proslov s Deidarovu po svém boku. "Heh... musím se přiznat, že jsem si žádnou řeč nepřipravil. Předem se tedy omlouvám."

Itachi mluvil dál, ale já přestal vnímat, když mě Sasuke chytil za sako. Už jsem byl krůček k tomu, abych ho seřval, ale nedovolil mi to jeho stav. Jednou rukou držel mě, druhou si zakrýval pusu.

"Hej, je ti něco?" sehnul jsem se k němu. Jeho pleť byla o dva odstíny bledší než normálně bývala.

"Budu zvracet..." řekl a pokusil se vstát. Já mu samozřejmě pomohl, protože, i když ho nemám rád, měl bych mu pomoct. Jak jsem viděl, jak se sotva drží na nohách, musel jsem mu pomoct. Co by pak řekli lidi na to, že se na večírku opil jeden ze synů ředitele firmy? Že se zřídil sotva začal večírek. Jenomže on nepil tak moc, aby mu bylo špatně. Nebo jen špatně snáší alkohol?

Dovedl jsem ho na toalety. Hned se zavřel v jedné kabince, odkud se nesly nechutně dávivé zvuky. Posečkal jsem tam a trochu toho litoval. Proč se o něj vůbec starám? Teď jsem mohl být v sále a dozvědět se, co se stalo. Slyšel jsem totiž údiv, jako kdyby se stalo nějaké neštěstí. Nechci teď nikoho strašit, to byl pouze příklad. Doufám, že jsem neuhodil hřebíček na hlavičku.

Když jsem otevřel dveře, abych lépe slyšel, Sasuke vyšel z kabinky a opřel se o umyvadlo, které vydalo nepříjemný zvuk.

"Přestaň, vždyť se to urve," přispěchal jsem k němu a podepřel ho. Poručil jsem mu, ať se posadí na zem, ale on odmítl.

"...vodu..." pošeptal ztěžka a znovu se naklonil ke kohoutku, ze kterého se napil.

"Půjdeš domů," poručil jsem mu. Vůbec jsem se nesnažil mluvit klidně, rád jsem mu dával najevo, že mě štve a že ho nemám rád.

Uchiha krátce zavrtěl hlavou. "Ty půjdeš domů..." odporoval mi.

"Podívej se na sebe. Měl jsi jenom pár sklenek a už sotva chodíš. Jedeš domů," zopakoval jsem, a tentokrát důrazněji. Když se dostatečně napil, vzal jsem ho pod paží a pomohl mu s chůzí. Jenomže jsme nedošli ani na dva kroky ode dveří. Černovlásek mě přitlačil ke stěně a začal mě líbat na rty. Byl jsem v šoku, že mi pár vteřin trvalo, než jsem mi podařilo ho zastavit.

"Už zase začínáš?!" procedil jsem mezi zuby.

"Tvoje... říje..." zavzdychal a hlavu si opřel o moje rameno. "Musíš domů..." Chytil mě za zápěstí a vedl ven z celé budovy. To byl zřejmě jeho plán, ale sotva jsme vyšli z toalety, podlomila se mu kolena.

"Nehraj si na hrdinu," protočil jsem očima a znovu mu pomohl vstát a jít.

Měl pravdu. Prášky, co jsem si asi před hodinou dával, přestaly působit hodně brzo. Tím moje tělo začínalo vylučovat feromony.

Sakra. Nevzal jsem si ani jednu paletu a nemám čas odvést domů opilého Uchihu, a pak podstoupit ještě cestu do svého bytu. Mohl bych říct taxikáři, aby na něj dohlédl...? Ne, nemohl bych si vzít na triko, kdyby se mu něco stalo. A navíc tu u sebe tolik peněz nemám a pochybuju, že by Uchiha cestou neusnul. Kdo by pak zaplatil taxikáři?

Nebyla jiná možnost než vzít ho s sebou domů. Jako že ke mně domů. Stejně už Sasuke napůl spí a nezdá se být nijak sexuálně aktivní. Hned, jak přijedu domů, dám si prášky a oba se z toho vyspíme.

Mrzí mě, že jsem odešel z večírku tak brzo. Můj první firemní sraz a já jsem se tam pozdržel pouze hodinu. Hádám, že mě Deidara pokárá, že jsem ho tam nechal samotného. A navíc! Nevím, co na jeho těhotenství řekl Itachi! Argh, to je fakt pech! Chtěl jsem být u toho.

Nasedli jsme do taxíku a přijeli jsme k mému bytu. Tokio nikdy nespí, proto nám cesta trvala něco přes půl hodiny. To jsme mohli jít i pěšky a byli bychom tam nastejno. No, s opilým černovláskem asi za čtyřicet pět minut.

Cítil jsem, že už bez prášků nevydržím. Snažil jsem se přesvědčit své tělo, že ani nevím, co to říje znamená, ale vůbec to nepomáhalo. Autosugesce tedy selhala.

Odemknul jsem byt. Uchihu jsem nechal ležet v předsíni a běžel si pro prášky. Už mi začínalo být zle z vlastní nadrženosti. Jen tak tak jsem se držel, abych nešel za Uchihou. Chtěl jsem to, moje tělo si to žádalo.

Sundal jsem si komplet celý oblek, abych jej neměl zašpiněný od vlastního semene a potu.

Když jsem se otočil, že si ho půjdu dát aspoň na gauč v obýváku, skoro jsem narazil do jediného opilce ve svém bytě. Stál mezi futry a pečlivě mě sledoval.

Nedokázal jsem se mu podívat do očí. Nechtěl jsem v jeho očích vidět ten samý chtíč, který ovládal mě. Pak bych se neudržel už vůbec.

Sasuke mi položil ruku na tvář a sehnul se, aby mě políbil. To už jsem mu propadl úplně. Omotal jsem mu ruce kolem krku a sám polibek ještě prohloubil. Oblek jsem nechal spadnout na zem a Uchihu jsem vedl do své ložnice. Vyslíkal jsem ho a on mi pomáhal. Chtěl jsem znovu spatřit jeho hubené a bledé tělo, kterého se za chvilku budu smět dotýkat na holé kůži.

Povalil mě na matraci, vklínil se mezi moje nohy a zase se přisál na rty. Sundal si košili, kalhoty, stáhl i spodní prádlo. Zase jsem jej viděl nahého. Tolik vzrušení jsem v životě necítil. Uvědomil jsem si, že to on je to, po čem tajně toužím.

Zastal v činnosti. Ležel jsem na zádech s nohama kolem jeho boků, zatímco on seděl a sledoval mě. Pak přejížděly prstem od mého krku až po lem trenek, které sundal. Teď jsme byli nazí oba dva.

"Otoč se," poručil mi něžně.

"Nechci to zezadu," zavrtěl jsem hlavou. Ale to by nebyl on, kdyby si nevzal, co chtěl. Sám mě násilně otočil a vyzvedl mi zadek, do kterého s citem pronikl. To mě překvapilo. I když je poháněn mými feromony a taky alkoholem, pořád se dokázal kontrolovat.

Chtěl jsem vidět jeho tvář zkřivenou vzrušením, ale to on mi nedovolil. Svůj hrudník natiskl na moje záda a vzdychal mi do ucha. S každým přírazem vypustil z úst sten nebo moje jméno.

Opřel jsem ramena o matraci a nechal se unášet tou rozkoší. Takhle mě už nikdo v životě nedokáže uspokojit. A je smutné, že ten, kdo má tu možnost, je jenom Sasuke.

Černovlásek mi rukou přejížděl po hřbetu dlaně, až si se mnou propletl prsty. Pevně je stiskl, skoro je drtil. To ale nebyla jediná bolest, kterou jsem cítil. Líbal mě na krku a já si v tu chvíli neuvědomil, co se může stát.

"Zůstaneš se mnou," rozhodl a svými zuby si mě označil na zadní části krku.