Všechno krásné bývá špatné 6

---

Stlačil jsem kliku a potichu nakoukl dovnitř. Byl otočený zády a určitě spal. Dech ale neměl normální, snažil se zadržet slzy, nebo křik, co já vím. Aha... takže nespal.

Sedl jsem si k němu, abych mu viděl do tváře. Víčka měl pevně semklá a chvěla se mu. Obdivoval jsem, jak se kontroloval. Nevím sice, jak těžké to má, ale zatím se drží. Je skvělej.

Něžně jsem ho pohladil hřbetem ruky po tváři. Byl celý spocený a třepal se jak osika. Kéž bych mu dokázal pomoct daleko víc.

Při tom doteku otevřel uslzené oči. Ovládal se, aby se nerozbrečel, ale pár slzám se ubránit nedalo.

Díky šeru nemohl vidět můj starostlivý výraz, ale já měl pocit, že ho vycítil. Nebyl jsem si jistý, ale myslím, že se díval přímo na mě a čekal, co udělám. Zvládl jsem jen civět na jeho siluetu. Kdyby mohl, vypumpoval bych mu ty skačky z krve, počkal, až se zotaví, a pak z něj vymlátil duši. Nejsem jen suxuálně frustrovaný, ale i moje pěsti nějak zjemnily.

Posadil se, ruku mi položil na rameno a rty mi přisál na krk. Nejsem na krku nijak citlivý, ale musel jsem se ošít. Ten pocit se mi ozýval ve všech částech těla.

"Shizu-chan..." vzdychl mi do ucha a čelo si opřel o moje rameno. Jeho studené drobné ruce mě nejistě hladily po hrudi a břichu. Nevím, jestli byl vzrušený nebo mě chtěl zase jen oklamat, v každém případě jsem nezůstal klidným. Pod jeho doteky mi hořela místa, kde se jeho ruce zastavily alespoň na moment. Dech, který jsem cítil na krku, se stával toužebnějším, rychlejším a hlasitějším. Už jsem se nedokázal ovládat. Chápu, že vzhledem k jeho psychickému stavu to není ani trochu dobrý nápad, ale dalo by se říct, že mě vyprovokoval. Chtěl jsem cítit víc. To lidské teplo, které mě nikdy neopustí a zůstane se mnou.

Povalil jsem ho do peřin a okusoval na krku. Byl tak citlivý, že neudržel své vzdychy a steny, ani když měl přes pusu ruku. A klíční kost byl bod G. Mohl se zbláznit. Napadlo mě, jestli nemá zvýšenou citlivost a vnímání věcí, protože sténal, jako kdybych se dotýkal jeho mužství.

Zastavil jsem a on se na mě vzrušeně díval. Čekal, co udělám dál, ale já jsem se jen utápěl v jeho očích, které stejně nešly moc vidět.

"Měl bys odpočívat," řekl jsem a odtáhl se. Tohle není správné, navíc si to chci nechat na někdy jindy. Na někdy, kdy si budu jistý, že to opravdu chce, ne proto, že je pod vlivem drog. Vytáhl jsem z kapsy krabičku cigaret a jednu si dal do pusy. Nezapálil jsem ji, jen jsem si pohrával se zapalovačem v ruce, protože jsem přemýšlel. Před očima jsem měl Izayův obličej jak se svíjí slastí a touhou, nebo bolestí. Vůbec bych ho nemusel šetřit, že? Vsadil bych se, že na to ani nepomyslel. Už od samého začátku jaksi doufá, že ho nezabiju. Kde bere tu jistotu?

"Miluju tě," vychrlil ze sebe a s prosebným výrazem mě sledoval. Kdyby to neřekl tak rychle a naléhavě, možná bych mu ti uvěřil, ale takhle si asi myslí, že jsem idiot - jde mu jenom o sex, rychlovku a nic víc. Zvedl jsem se, chtěl jsem ho ignorovat, on mi ale chytil rukáv. "Prosím..." řekl plačtivě.

Chladně jsem se na něj podíval. Díky svitu měsíce jsem musel vypadat děsivě. On vypadal jako anděl. Jeho bledá pokožka se třpytila a odrážela se na obloze v podobě hvězd. Byl překrásný.

Zase jsem si neochotně sedl a povzdechl si. Je tak tvrdohlavý. Vůbec si neuvědomuje, jak na tom ve skutečnosti je.

Zatlačil jsem mu na hrudník a přikryl ho peřinou jako malé dítě. "Teď potřebuješ spát," šeptal jsem a jemně se usmál. Čekal jsem, dokud nepřikývl, pak jsem mu popřál dobrou noc a odešel do obýváku, kde jsem si rozestlal na gauči.

Brzo ráno jsem už stál na nohách a zařizoval vše potřebné pro naše rande. Popravdě jsem si ani nedokázal představit, jak to bude vypadat nebo probíhat, ale nakonec jsem pustil uzdu fantazii a myslím, že to vůbec není špatné. Požádal jsem Toma, svými dovezl několik věcí z domu a taky aby jich několik nakoupil, pak mu peníze vrátím. Chtěl jsem, aby bylo všechno až přehnaně romantické. Jak jsem za těch pár dní zjistil, musím ho nějak zabavit, protože pak nemyslí na svou závislost. Jenomže problém je v tom, že znenadání mu přepne mozek a on chytá záchvaty nálad. Jednou to je vztek, podruhé lítost, nakonec pokusy o vraždu i sebevraždu.

Vše bylo na svém místě, takže mi nezbylo nic jiného, než vzbudit Izayu a jít ho připravit. Ještě jsem měl na sobě domácí oblečení - teplákovou soupravu, nechci totiž, aby se mi oblek zašpinil.

"Izayo..." jemně jsem zatřepal jeho ramenem. Rty jsem přitom měl až u jeho ucha, do kterého jsem s každým slovem foukal. Byla zábava, jak mě rukou odháněl jako otravnou mouchu. "Už je ráno, tak vstávej," odkryl jsem ho. Něco nesrozumitelného zavrčel, stulil se víc k sobě a rukou hledal peřinu. Po ránu neměl zrovna dobrou náladu, ale já pevně věřím, že mu ji zvednu.

"Kolik je hodin...?" zamumlal v polospánku. Byl opravdu roztomilý, když se probouzel.

"Půl třetí a nás čeká rande," řekl jsem o něco hlasitěji, abych mu probudil i uši. Ještěže spal tak dlouho, alespoň jsem měl spoustu času na pripravu celé té akce.

Povytáhl obočí, ale oči nechal zavřené. "Rande...?" vydechl ztěžka a pokusil se posadit. Se zavřenýma očima vypadal strašidelně, jako zombie. Párkrát zamžoural a promnul si obličej. Už žádné spaní, Izayo teď se hezky půjdeš osprchovat.

"Co to děláš?" zeptal se, když jsem mu zavazoval přes oči šátek.

"To je překvapení a nechci, abys ho viděl dřív, než je nutné. Takže půjdeme do koupelny, kde tě přichystáme, a pak si zajdeme na rande," vysvětlil jsem mu spokojeně a už ho poslepu vedl do koupelny, kde už byla přichystaná vana s bohatou pěnou. Zavřel jsem za námi dveře a až před vanou mu pásku sundal. Rozlepil oči a protáhl se. Nic nechápal, ale ani nevypadal, že by o tom přemýšlel. "Ta je pro tebe," napověděl jsem mu. Zhrozeně se na mě podíval a polkl. Bál se, co mu chci provést. Znásilnit ho? Ne, to opravdu nechci. Lámat kosti? Oh, ano...

"Otoč se," zamračil se na mě a přísahal bych, že se i začervenal. Líbí se mi, jak ho moje přítomnost přivádí do rozpaků.

S úsměvem na rtech jsem se přece jenom otočil zády. Nejsem šmírák, ale párkrát jsem se musel podívat. Nutily mě k tomu především jeho jizvy. Kdybych přišel o něco později, mohli ho zabít... Sakra, nestarej se o něj.

"Aaahh..." protáhl spokojeně. Ležel až po krk ve vaně a měl zavřené oči.

"Ať nedopadneš jako minule," připomněl jsem mu a klekl si k okraji vany. Fakt nemám chuť ho znovu křísit.

"Heh," uchechtl se, "minule jsem se předávkoval. Měl jsem vědět, že vana není dobrý nápad." Na tváři mu pořád pohrával úšklebek, dokud nenarazil pohledem na mě. Ve výrazu jsem měl vepsanou starost a strach.

"Proč jsi začal?" zeptal jsem se vážně a přiblížil se k němu. Šeptal jsem, protože jsem cítil, jak mám slabý hlas.

"Co je na životě skvělýho?" zeptal se on na oplátku mě. "Narodíš se, kysneš ve škole, kysneš v práci, vychováš děcka a umřeš. A takhle to je u všech lidí pořád dokola. Proč se snažíme? Vždyť stejně všichni zemřeme. Jediné, co tu zůstane, bude Země a tu pomalu ničíme," vysvětlil, ale nespouštěl ze mě oči. Možná, že mu rozumím.

"Ale... některé momenty za to stojí, ne?" posnažil jsem se o úsměv.

"Hm," přikývl. "Asi máš pravdu." Znovu zavřel oči, to byl pro mě signál, že je načase ho pořádně vydrhnout. Nechtěl bych, aby znovu usnul ve vaně. Vzal jsem žínku a začal jeho rukama. Každou jsem důkladně umyl, dokonce jsem mu odstranil špínu za nehty, které jsem následně ostříhal. Měl je dlouhé, že už se mu lámaly.

Z ruk jsem se přesunul na ramena, krk a hrudník. Pořádně jsem mu přejížděl po prsou, aby byl dokonale čistý na naše první rande.