Nebezpečné identity 2

Druhy díl, yeeey! Tak mě napadlo... Za týden se dělám přijímačky, kdo další dělá a popřípadě kam chce jít na školu (pokud to není tajemství)? :)

---

Izaya

Společně strávený večer? Jako... Jo, něco se o něm dozvím, ale určitě mi neřekne, kde ty dokumenty jsou. Ale s ním mám větší šanci je najít. Ale na druhou stranu jsem se i zapřemýšlel, jestli to nemyslel po jiné stránce... romantické... Bleh... na něco takového jako rande mě nikdo nedostane.

Společně jsme šli do jedné pizzerie. Jsem rád, že jsme nešli do restaurace, vypadali bychom opravdu divně. Tohle je takové uvolněnější, přátelštější gesto. Kdežto nějaká restaurace působí soukroměji a vážněji. Posadili jsme se ke stolu pro dva a číšnice nám donesla menu. Písmenka se mi hýbala před očima a mozek mi říkal, že jsem s prací ještě neskončil. Myslí jsem ještě byl v kanceláři za počítačem a pracoval.

"Povídej o sobě," pobídl mě. V očích měl skrytou nenávist a výsměch a to celé zakrýval pod kamennou maskou

"Všechno podstatné máte ve spisech," odpověděl jsem jednoduše a menu zavřel. Až tak to promyšlené nemám a lhát bude těžké. Především se nesmím zamotat do vlastních slov.

"Chci o tobě vědět víc, je na tom něco špatného?" zamračil se. Nelíbil se mu můj tón hlasu a ústupnost. Je můj šéf, měl bych ho poslouchat.

"Nevím, kde začít," vymluvil jsem se, ale i přesto jsem se zapřemýšlel. Musel jsem rychle něco vymyslet. Jak asi žije normální člověk? "Vyrůstal jsem na venkově odříznutý od lidí. Až na střední jsem se začal začleňovat, ale nikdy mi to nešlo," začal jsem a napil se neperlivé vody, co jsem si objednal.

"Zkusil ses někdy s někým sblížit?" vyptával se dál, až mi začínal lézt na nervy. Proč se ke mně snaží tak rychle dostat? Mělo by mě to těšit, ale netěší, protože mám pocit, že on má tu samou práci jako já. Snaží se dostat ke mně, aby nám taky něco ukradl. Otázkou zůstává, co to je...

"Na tak krátkou známost si celkem troufáte," zamračil jsem se na něj, abych mu dal najevo nesouhlas. Je dost sebevědomý a zřejmě si myslí, že mě dostane. To se ale plete. Já se k němu dostanu dřív, než on ke mně.

"Jen mě to zajímá," vrátil mi tón hlasu a napil se piva, co si objednal. Za takové otázky mám chuť ho zabít hned na místě, ale to jsem bohužel nesměl.

Shizuo

Celý večer jsem se z něj snažil něco vydolovat, ale kromě blbostí jako "mám tmavě červené oči" se mi nic nepodařilo zjistit. Ale celou dobu mi hlavou vrtala první informace... nedokáže se sblížit s lidmi... V hlavě jsem práskl rukou o stůl a zakřičel výzva přijata. Dostanu se k němu co nejblíže a donutím ho mi věřit. Možná, že ho nechám jenom zavřít a nezabiju ho, ale to by mi musel přirůst k srdci- ne... Musel by moje srdce vlastnit a pochybuju, že by se to stalo. Jediný, koho jsem kdy miloval, byl můj bratr. Po smrti rodičů jsem měl jen jeho a on jen mě. I když byl velmi známý herec a milovalo ho tolik holek, nikdo ho nemiloval tak, jako já. Kdybych mohl vrátit čas, umřel bych místo něj.

Po několika skleničkách jsem nebyl schopný chodit, tak jsem poprosil 'Shinru', aby mě doprovodil domů. Celou cestu jsem se smál na celý kolo a řval přes sídliště, kde jsem bydlel. Na to, jak velký prachy jsem vydělával, jsem si žil docela skromně. Nic velkého, jen byt jedna plus dva v paneláku v zapadlé čtvrti, protože od smrti rodičů i bratra už do vily nejezdím. Stalo se tam hodně věcí, které by mě mohly jen oslabit.

"Jsem doma!" zakřičel jsem a následně se zasmál.

"Šéfe, je půl jedenácté, nemůžete takhle křičet," napomenul mě.

"Na to ti seru!" rozčílil jsem se. To mi jako bude říkat, co můžu a co ne? Jsem jeho nadřízený, může klidně dostat padáka! "A s tím šéfem jsi taky do prdele! V soukromí mi říkej Shizuo!" zamračil jsem se a sesypal se na postel. Nebyl jsem tolik opilý, hrál jsem to, abych se k němu dostal rychleji.

Jenom protočil očima a přikryl mě peřinou. Toho jsem využil, stáhl ho na sebe a následně se převalil nad něj. Teď už mi neuteče...

"Co to-" než stačil vyhrknout otázku, už jsem ochutnával ty jeho rty. Byly sladké jako on a jemné jako hedvábí. Jazykem jsem mu přejel po spodním rtů. Když jsem se jím dobyl do jeho pusy, kousl mě do něj. Jistě, že mě to naštvalo.

"Co to sakra děláte?!" vykřikl. V očích se mu zračil šok a strach.

"Řekni mi popravdě - už jsi s někým spal?" ušklíbl jsem se a rozvázal si kravatu.

"Co?!" vyjekl nechápavě. Tolik chtěl utéct, abych mu neublížil, ale to měl hold smůlu. Teď si ho tu hezky označkuju a dám mu najevo, že jsem si ho osvojil. Je můj. Odteď je jenom můj.

Izaya

Sakra, jde to rychleji, než jsem čekal. Mám pocit, že opravdu něco tuší, ale to přece není možné! Jak by se to dozvěděl? Leda, že by mě někdo prásknul, ale to by si vysloužil akorát bolestivou smrt. O nás neví nikdo, ani FBI.

"Beru to jako ano," pošeptal a znovu se mi přisál na rty. Šel jsem správnou cestou, už ho musím jenom nechat dělat, co se mu zachce, aby měl pocit, že mu důvěřuju, pak on bude důvěřovat mně. Jediné, co mi dělalo starosti, byl alkohol v jeho krvi. Byl přebytečný, tohle všechno může být způsobeno jím, pak by to všechno bylo zbytečné.

"Pusťte mě!" zavrčel jsem a začal se bránit. Normálně by se takto lidi v této situaci chovali, ne? "Jsem váš podřízený!"

"A já tvůj šéf," ušklíbl se a rukou mi přejížděl po břiše a hrudníku. Ačkoli jsem měl hrát, že se mi to nelíbí, moje zvědavost a touha po jeho dotecích byla značně větší. Krůček po krůčku jsem se přestával ovládat a propadal jeho vášni. Ani se mi nemůžete divit, nikdy jsem se nezamiloval, nikdy jsem necítil něčí teplo a nikdy nikomu na mě nezáleželo. Otec říkal, že tohle všechno jenom brzdí člověka jako jsem já a byla by škoda, kdybych své schopnosti a vědomosti zahodil. Teď už chápu, jak to myslel. Kvůli citům nedokážu jasně myslet a poslouchám své srdce. To je špatný...

Znovu se sehl ke mně a líbal mě na rty. Vroucně jsem mu každý polibek oplatil a dychtil po dalším. Rukama jsem mu přejížděl po zádech a tiskl ho víc k sobě. Toužil jsem po něčem víc, než byl fyzický dotek, ale to se nesmělo stát. Nerad ubližuju lidem a jemu bych asi ani ublížit nedokázal...

Shizuo

Překvapila mě jeho změna chování. Ještě před chvíli se bránil a vteřinu na to to chce? Je opravdu divný. Ale ať si nemyslí, že ho budu šetřit, využiju tuto situaci jako malou počáteční pomstu. Slíkal jsem ze sebe oblečení a co nejvíc jsem se snažil věnovat jeho rtům. Jen abych mu ublížil co nejvíc. Ať se do mě zamiluje a já ho srazím na dno! Odprásknu ho, jako on odprásknul Kasuku!

Když ležel jen v trenkách, zastavil mě. V očích měl jednoznačný strach. Bylo pro mě těžké potlačovat úsměv. Bál se mě. Bál se, že mu ublížím! Jak já se bavil nad jeho bezmocí!

Schválně jsem ho políbil, abych mu dodal trochu "důvěry" a stáhl mu trenky. Jeho kamarád už stál v pozoru a dožadoval se pozornosti. Ale kdepak, tohle ti nedopřeju. Budeš trpět do poslední minuty tvého života, to ti garantuju!

"Hei-Heiwajimo-san..." vzdychl a odvrátil hlavu do strany. Oči měl pevně zavřené a nejednou mu vytekly slzy. Neříkám, že mě to vyděsilo, nebo tak... spíš překvapilo. To se mě bojí až tak? Vždyť jsem dohromady nic neudělal, jen jsem se na něj díval.

Ouuu...Neříkejte mi, že je ještě panic? No to snad ne... Pomyslel jsem si ironicky. Klidně bych pokračoval, ale nemohl jsem se dočkat, až ho ponížím... Až ho zabiju! Chytil jsem ho pod koleny a navedl se do jeho otvoru. Byl stažený, hádal bych, že ho bude bolet. Ale koho to zajímá? Mě teda ano, protože chci, aby hodně trpěl.

Izaya

Tak kurevsky to bolelo! Nemůžu uvěřit, že jsem to nechal zajít tak daleko! Kurva, Izayo! Celý jsi to podělal! Nechal jsi ho, ať si s tebou dělá, co chce! Tohle je špatný... Hodně špatný. Už se vidím na operačním stolku, jak mi rozřezávají hrudník, aby se dostali k srdci. Počkat- srdci? Nic k němu necítím, tak proč mě jako první možnost napadlo tohle? Vzpamatuj se! To, že s někým poprvé šukáš, ještě neznamená, že k sobě něco cítíte! Jemu jde jen o sex, pokud se chceš zamilovat, domluv si s otcem propuštění z toho blázince a poznáš bolest! Jsi mu zavázán po zbytek života...

Rukou jsem si zajel do klína, abych se alespoň trochu uspokojil, když už mě on mučí. Fungovalo to jako skvělé odreagování, ale on mě nenechal pokračovat. Pustil mi nohy, chytil místo nich ruce nad hlavu a znovu se mi přisál na rty. Jazyk mi neúprosně tlačil až do krku, občas jsem měl pocit, že se pozvracím nebo udusím. Nedal mi ani chvilku roztřídit si myšlenky, natož se nadechnout. Motala se mi hlava, bolel podbřišek a zadek. Všechno to šlo až moc rychle, musí něco tušit! Nebo je to jen úchyl, co si chtěl ulevit. Pak bych se ani nedivil, že neměl sekretáře.

Nevnímal jsem, co se děje kolem, cítil jsem se unavenější a unavenější, jako kdybych měl ztratit vědomí. Nutně jsem se potřeboval nadechnout, tak jsem ho prostě odstrčil a doširoka otevřel pusu, abych pobral co nejvíc kyslíku. Oči mi naštěstí začaly okamžitě zachytávat jednotlivé body a neviděl jsem moc rozmazaně. Sotva jsem zaostřil, na tváři mi přilítla pořádná facka, pak další na stejné místo. Nechápal jsem, proč mě bije, vždyť jsem se chtěl jen nadechnout!!! Ale s další napřaženou rukou mířenou k mému obličeji mi to došlo. Jemu nejde o sexuální uspokojení, ale o mě. Nejdřív mě ošuká, pak nějak poníží a jakmile budu úplně na dně, zabije mě.

Pěsti jsem se vyhnul a rychle vyskočil na nohy. Bylo mi jedno, že mi po nohách tekla krev se spermatem a od pasu dolů mě všechno neskutečně bolelo. Rychle jsem našel nožík, co vždycky nosím s sebou, abych se alespoň trochu ubránil.

Shizuo

Kruci, až teď mi došlo, že jsem měl nejspíš počkat pár dní, možná týdnů. Ale když ta myšlenka, že ho zabiju je tak lákavá! Měl jsem vztek, který se nedal udržet a při sebemenší provokaci mě naprosto ovládl.

Přiskočil jsem k němu a než jsem stačil udělat další pohyb, měl jsem jeho nožík u krku. Nebyl nijak ostrý, asi rád zabíjel tupými věcmi. Proč si rovnou nevzal lžíci? Tou ho nejspíš zabiju já...!!!

"Přece si nechceš zkazit první den v nové práci," ušklíbl jsem se a rukama mu přejížděl po hrudníku. Snažil se to nedávat najevo, ale ty doteky mu byly příjemné. Jel jsem až na jeho ruku s nožem, kterou jsem ho donutil svěsit. Nechápal mě, ale stále byl ve střehu a nespouštěl mě z očí. Dlaní jsem mu zajel do jeho havraních vlasů a chvíli ho v nich hladil. Byly drsné, ale na první pohled byly úplně jiné. Chytl jsem ho za ně a škubl s nimi, aby zaklonil hlavu. Okamžitě mu vystřelila ruka s nožíkem zpátky k mému krku, ale ignoroval jsem to. I přes tlak, co jsem cítil na krku, jsem k němu přistoupil blíž a rty se dotýkal těch jeho, ale nelíbal jsem ho.

"Bojíš se mě?" pošeptal jsem. Přejel jsem po jeho rtech jazykem a začal ho znovu líbat. Nožík trochu oddálil a dobrovolně mi polibky oplácel. Po tomhle jsem věděl, že je můj. Nedokáže se bránit, je to jen slaboch! Slaboch, co zemře! Přísahám ti, Kasuko, že tě pomstím vlastníma rukama!