Kluk z kavárny | Kapitola 3.

Lidičky, Mei se hlásí! ^^

Z časových důvodů nestíhám mít ani čas pro sebe, nestíhám absolutně nic. Místo omlouvání vám tu raději zanechám další kapitolu Kavárny a zdekuju se dělat věci, které nesnáším, nechci dělat, ale bohužel musím. :) Kdo by to neznal.

Pokud by se tu do konce roku neobjevil další článek, všem vám přeju bohatého Ježíška, rodinnou pohodu a šťastný nový rok. ♥

---

Dnešek byl dnem, který by Eren zapsal na seznam naprosto příšerných dnů. Musel doma čekat na chůvu, která přišla o půl hodiny později, než se domluvili, proto taky nestihl autobus a musel jet pozdějším, jenž byl zase úplně narvaný k prasknutí, takže celou hodinu do práce musel stát. Navíc se cítil příšerně vyčerpaný. V noci kvůli malému spal asi jen pět hodin, a to ještě přerušovaně. Cítil se naprosto pod psa. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Sžíraly ho pochybnosti o svých možnostech a dovednostech. Většinu času trávil v práci, kolikrát dělal přesčasy, aby se uživil a splatil své dluhy. Tím méně však viděl svého syna. Bál se, že když to takhle půjde dál, prošvihne všechny důležité události, jako první krůčky a první slova. Možná, že by ho syn ani nepoznal. Nevěděl by, kdo jej vychovával, kromě těch pěti lidí, kteří se u Erena doma střídají.

"Erene," oslovila ho blonďatá spolupracovnice. "Jednu černou kávu na dvojku, prosím."

Annie tu pracovala ze všech nejdéle. Po většinu pracovní doby nepromluvila, pokud nemusela, prakticky si nedávala přestávky ani na jídlo, všechno stíhala tak nějak za pochodu. Bohužel se její pracovitost neprojevila jako zvýšení platu. Erwin byl toho názoru, že všichni pracují stejně, důležitá byla pouze doba, po kterou pracovali.

Smaragdové oči popaměti vyhledaly stůl, na níž měla být donesena objednávka, již Eren připravoval. Teda připravoval - chystal se připravit. Hned po tom, co se dostane ze šoku způsobeného vzácnou návštěvou ze včerejška.

Co ten tu zas dělá? ptal se sám sebe Eren a donutil se soustředit se na práci. Nalil vařící vodu do hrnečku s kávou, který položil na talířek, přidal cukr, malou plastovou nádobku se smetanou a lžičku, a celou tuhle soupravu položil na tác, který Annie o pár sekund později odnesla a jeho obsah porozdávala mezi zákazníky, mezi něž patřil i onen černovlásek ze včerejška. Snad si dnes nechce zase hrát na šéfa?

"Mimochodem, kde je Sasha?" ptala se blondýna zvědavě a rozhlédla se kolem sebe.

"Ani nevím," podivil se též Eren.

Bylo teprve ráno, takže zákazníků moc nebylo a nebylo tedy potřeba více lidí na práci, ale včera nic neříkala o tom, že nepřijde. Bylo to divné. Že by se jí udělalo zničehonic špatně? Nebo…!

Při myšlence, že by se zase schovávala ve skladu a pojídala zásoby, ho donutilo opustit bar a jít zkontrolovat sklad. Jenomže ani tam nebyla, proto se vrátil na bar. Poslední, co ho napadlo, bylo napsat jí zprávu.

Vytáhl mobil z kapsy a na úrovni pasu tajně naťukal esemesku. Jenomže když ji chtěl odeslat, ukázal se u zprávy červený vykřičník se sdělením, že zprávu nebylo možné doručit. Okamžitě se zamračil a očima střelil na pravý horní roh mobilu. Signál měl plný. Záhada se vyřešila o pár sekund později, kdy mu přišla zpráva od operátora, že nemá dostatek kreditu na odeslání zprávy. Plus další pokyny, jak si kredit dobýt.

Naštvaně zavřel oči a prudce vydechl, až se mu rozšířily nozdry. Zapomněl si dobýt kredit. Zase něco zapomněl zaplatit. Pomalu se nenáviděl za to, že se tenkrát nerozhodl jít pracovat jinam. Mohl být na rodičovské dovolené, nemusel by utrácet za chůvy, za cestu autobusem, a hlavně mohl trávit čas se svým synem. Jen kdyby nebyl tvrdohlavý a nechtěl zůstat za každou cenu. Když se dozvěděl, že čeká dítě a jeho vztah se přesně v ten moment zlomil a on ztratil veškerou podporu, rozhodl se být soběstačný stůj co stůj. Našel si práci, ve které chtěl pracovat alespoň rok, než odejde na rodičovskou. Nepočítal už s tím, že ho jeho zaměstnavatel nepustí. Erwin mu dal na výběr - buď zůstane v práci, nebo rovnou končí. A aby nemusel řešit další problémy, jednoduše zůstal jako poslušná ovce. Samozřejmě, že ho Erwin nechal měsíc a půl doma, aby se po porodu zotavil, ale hned, jak Eren mohl, musel nastoupit zpátky do práce.

"Těžký ráno?" promluvil na něj Levi.

Přenesl si svou kávu s sebou na bar, kam se posadil, aby mohl debatovat s tím mladíkem, který mu včera tolik učaroval. Ani nevěděl proč. Ještě nikdy ho nikdo takhle nepřitahoval, a to nemyslel pouze sexuálně.

Brunet málem upustil mobil na zem, jak se Leviho lekl. Pak schoval přístroj zpátky do kapsy a zastyděl se. Nechal se nachytat zákazníkem, jak kouká do mobilu, přitom by se v práci neměl zastavit.

"To je každý," pokusil se Eren o pobavený tón, i přesto v něm byly slyšet obavy. "Už jsem si zvykl."

"Co vás trápí?" zeptal se zdvořile Levi.

"Nic moc," pokrčil Yeager rameny. "To jsou malé věci. Nic, co by se nedalo zvládnout. Potřebujete něco?"

"Mám vše, děkuji."

"Proč jste tady?" vyhrkl nezdvořile Eren.

Jeho ruce automaticky braly sklenice a hrnečky a utěrkou je zbavovaly kapiček vody.

"Máte tu dobrou kávu. Děláte ji lepší než u nás v Sutohesu. Čím to je? Měla by chutnat stejně, ale od vás mi chutná víc," polichotil mu Levi, až se mu blýsklo v očích.

Eren chvilku přemýšlel, jestli tím vy myslel jen jeho, nebo celý podnik.

"Vy jste ze Sutohesu?" zeptal se a Levi přikývl. "To je pěkná dálka, co děláte tady?"

"Shiganshina je o kousek dál než Sutohesu o takových patnáct minut. Na tuhle otázku bych se měl ptát já."

Eren krátce zalapal po dechu šokem a strachem. Jak to věděl? Řekla mu to snad Hanji? Pokud ano znamenalo to, že se na něj Levi vyptával. A to proč? Proč se o něj tak zajímá?

"Moc se omlouvám," vyvedl ho z omylu starší, upřímně toho litoval. "Nechtěl jsem vás vyděsit, ani urazit. Prosím, promiňte mi to."

"Nic se nestalo," odpověděl chladně Yeager a otočil se k němu zády, předstírajíc, že pracuje.

"Nezlobte se-"

"Jste s Erwinem kámoši, že jo?" ohlédl se za rameno.

Tahle otázka Leviho velmi překvapila. Podle čeho Eren soudí? Podle nóbl obleku, který vypadá stejně draze jako ten Erwinův? Ne, v tomhle muselo být něco jiného. To zhnusení, co se mu odráželo v očích nebylo jen kvůli stylu oblékání. Levi ho musel skutečně urazit.

"Spíš jsme rivalové. Já jsem-"

"Takže teď soutěžíte, kdo mě dostane dřív do postele? Už se moc těším na vítěze," řekl kysele Eren a znovu se mu otočil zády.

Částečně ho mrzelo, co řekl. Vždyť ten muž se snažil být jen pozorný, chtěl se spřátelit, nemyslel to zle. Jenomže to byl ten problém. Eren dost často získával pozornost, o niž nestál, a teď se nejednalo o nic jiného. Nějaký chlap, co si ho vyhlédl a snaží se ho sbalit.

"Ne," řekl rázně Ackerman, až z toho tónu Erena zamrazilo na zádech.

Opravdu nesnášel, když ho měl někdo za úchyla. Nikdy takový nebyl a ani nechtěl. Nechtěl být ani alfou. Nesnášel, když ho lidi povyšovali jen proto, že byl dominantním pohlavím. Vždyť to bylo hloupé.

Stejně hloupé, jako když ho hned odsuzují, že si chce jenom užít, protože je alfa.

"Ještě jednou se moc omlouvám, že jsem vás urazil. Teď se vám podařilo totéž, takže jsme si kvit. Děkuji za kávu, příště na shledanou," řekl stručně a vytáhl několik bankovek, které před odchodem nechal na baru.

V brunetovi se míchaly pocity jako v mixéru, co právě spustila Annie, aby z kávových bobů dostala jemný prášek. Na jednu stranu byl uražený, na druhou mu bylo trapně. Vůbec nic takového neměl říkat. Nebo to bylo dobře? Je možné, že od sebe akorát odradil chlapa, co ho opravdu chtěl jen kvůli sexu. Ale… co když ne? Co když byl jiný?

Posměšně zavrtěl hlavou nad tou myšlenkou. V čem by měl být jiný? Je to alfa, to z něj srší hned při prvním pohledu. A je to určitě vysoce postavený muž, co vydělává spoustu peněz. V čem se liší od Erwina?

"Erene," vytrhla ho z myšlenek kolegyně, "Už jsi zjistil, co je se Sashou?"

Brunet se podíval na mobil, jestli mu nepřišla nějaká zpráva. Aha. Jak by mu měla přijít nějaká zpráva, když on sám žádnou neodeslal…

***

Jen co se za černovlasým mužem zabouchly dveře, černá kožená bunda skončila ledabyle pohozená přes opěradlo pohovky v prostorném obýváku. Vztekle si sundal kravatu a odhodil ji stejným směrem jako bundu. Přešel k oknu, aby se uklidnil výhledem na Sutohesu, kam se vrátil krátce po obědě. Začínal to tu nenávidět. Žil tu něco přes pět let, z toho tu tři roky vede Erwinovu kavárnu. Už se těšil, až komise sesadí dosavadního ředitele a rozhodne o novém vedení. Bylo více než jasné, kdo bude novým šéfem. Levi je v tomhle oboru velmi krátce, avšak orientuje se v něm ze všech nejlíp. Měl pro marketing cit. Ani nepotřeboval školení (které samozřejmě i přesto musel podstoupit). Se zákazníky dokázal vycházet na výbornou. Velkou zásluhu na vysoké návštěvnosti však měla jeho předchozí kariéra - modeling, jemuž se věnoval dlouhých deset let.

Když teď nad tím přemýšlel, ani nevěděl, proč se na tu dráhu dal. Možná jen kvůli penězům? Zřejmě. Jeho minulost nebyla nejšťastnější ani nejbarevnější. Přišel sem, do Sutohesu, bez ničeho. Byl jako vězeň, co právě po patnácti letech utekl z cely. Tehdy pracoval všude, kde se dalo. Bývalý voják, co se dostal z noční můry, hledal práci. Tehdy bral cokoli.

Zavrtěl hlavou nad vzpomínkami. Ty teď nebyly důležité. Co nevidět se dostane do vedení v Trostu a pak by mohl být blíž…

Jak dokončit větu? Blíž Erenovi? A chovat se stejně jako Erwin? Ne, on takový nebyl. Nechtěl si ho přivlastnit, protože byl omega. Chtěl ho, protože se mu prostě líbil, nemělo to co dočinění s alfa-omegou záležitostí. Ale rozhodně ho nechtěl nutit. Jestli Eren má pocit, že se o něj ti dva pouze perou, raději ho nechá na pokoji. Nebo… by ho mohl jít zítra navštívit a celou tu záležitost mu vysvětlit. A omluvit se. Dnes to malinko přehnal.

***

Po obědě se do kavárny nahrnulo snad padesát zákazníků. Annie s Erenem měli co dělat, aby stačili vyřizovat objednávky. Kdyby jim přišel na pomoc ještě jeden člověk, nebyl by to na ně takový nápor.

"Kde je ta Sasha?!" zavrčela Annie a vzala mobil.

Bezmyšlenkovitě vytočila Erwinovo číslo a dožadovala se nějaké pomoci. Věděla, že její šéf jim pomoct nepřijde, proto jej tlačila k tomu někomu zavolat a jít jim pomoct.

"Cože?!" vyhrkla nevěřícně, což upoutalo Erenovu pozornost. "Proč jsi ji propustil?! A když už, měl jsi za ni sehnat náhradu, sami to tu s Erenem nedáme!"

Z krátkého pobouřeného pohledu, který věnovala svému kolegovi, mu jasně naznačila, čeho se jejich hovor týkal. Erwin Sashu vykopl a neposlal nikoho místo ní. Annie a Eren jsou dnešními oběťmi Erwinovy hlouposti.

"A to proč sakra? Sama to tu nezvládnu!"

Tohle znělo ještě zajímavěji. A děsivěji.

"Erwine!" okřikla ho ještě do mobilu, ale zdálo se, že šéf jí zavěsil. "To je idiot. To je takový kretén, že to není možný."

"Co se děje?" zeptal se Yeager.

"Máš jít k němu do kanceláře. Okamžitě," zopakovala Smithova slova, nijak nadšená z toho nebyla.

Ani Eren nebyl.

"On se zbláznil, ne?!" rozhodil brunet rukama.

Rozčilování mu ale nepomohlo. Se slibem, že se hned vrátí, se vydal do protější budovy, kde sídlil mozek všech kaváren. Tím mozkem nebyl myšlen Erwin, protože podle svého jednání by jeden řekl, že je úplně jiným orgánem.

"Volal jsi mě?" zeptal se zdvořile Eren, co po zaklepání vpadl do kanceláře.

Ovládal se, aby neprotočil oči, nebo se okamžitě nevrátil zpátky do práce. Vidět Smithe po šesté, nebo pokolikáté že to, klečet před ním s velkým pugetem růží a červenou krabičkou s obrovským diamantovým prstenem uvnitř se mu udělalo lehce nevolno. Kdy s tím konečně přestane?!

"Erene, dlouho jsem přemýšlel," začal vyprávět zase tu svoji pohádku, "a rozhodl jsem se, že bysme se měli vzít."

"Moji odpověď znáš," odbyl ho brunet.

"Neunáhluj se," snažil se ho přemluvit blonďák. "Dej si s odpovědí načas. Jak budeš souhlasit, víš, kde mě najdeš."

"Ale já nikdy souhlasit nebudu, pochop to," odsekl přísně Eren.

"Jestli jde o tvé dítě, nebude mi vadit, když si ho vezmeš s sebou. Vůbec ne. Vždyť bysme mu mohli dát sourozence, třeba tři."

Eren zavřel oči a přinutil se uklidnit. V představách mu už dávno vykopl prsten z rukou, zaječel jasné NIKDY a při odchodu za sebou prásknul dveřmi.

"Nikdy nebudu tvůj," začal svou předem nepromyšlenou lež, "protože miluju někoho jiného."

Erwinovi spadl úsměv z tváře. Odložil květiny i prsten a zvedl se.

"Jak to myslíš?"

"Tak, jak jsem to řekl," pokrčil Eren sebevědomě rameny.

Erwin ho chytil za paže a ze zlosti s ním začal třást. V ten moment se ho Eren bál. Nebylo to poprvé, co zažil hněv alfy.

"Je to on, že jo?! Že je to pořád on?!" přesvědčoval spíš sám sebe. "Víš, že jsem lepší než on. Já tě neodkopnu, i kdybys nebyl těhotný. Erene, nemiluj ho, prosím!"

Brunet se z jeho sevření horko těžko dostával. Erwinův stisk byl pevný a jak ubíhaly sekundy, zdálo se, že sevření se stává čím dál bolestivější.

"Ne, jeho nemiluju!" vykřikl Eren.

O jeho bývalém příteli se mu nemluvilo lehko. I když to bylo přes rok, co o něm slyšel naposledy, rána z rozchodu ho stále bolela.

"Tak koho?!" naléhal blonďák.

A v ten moment Eren nepřemýšlel.

"Tvého rivala ze Sutohesu!"