Kluk z kavárny | Kapitola 2.

Musím vám smutně oznámit, že jsem velmi zaneprázdněná a nemám pomalu na nic. Moc se tímto omlouvám, že je blog polomrtvý a ještě nějakou dobu polomrtvý bude.

---

Kavárna v Trostu nebyla o nic víc zaneprázdněná než v ostatní pracovní dny. I přesto bylo potřeba, aby se do práce zapojil každý, kdo byl jejím zaměstnancem. To pro mladou brunetu zřejmě neplatilo. Tajně seděla ve spíži a jedla poslední kousek čokoládového dortu i přesto, že věděla, že ji brzy někdo objeví. Až se zjistí, že záhadným způsobem zmizely veškeré zásoby dortu, nikdo nebude mít pochyby o viníkovi, protože tohle nebylo poprvé, kdy se ulila z práce a zašila se někam s nějakým jídlem.

Dveře se otevřely a světlo se zhaslo. Příchozí osoba nepočítala s tím, že by mohlo být rozsvíceno, proto automaticky sáhla po vypínači.

"Sasho," zavrčel hrozivě její kolega.

Bruneta jen něco zamumlala, jako by se chtěla bránit, ale spolupracovník ji chytil za límec a dotáhl zpátky do kuchyně, kde se připravovaly různé zákusky s kávou.

"Máme tu hodně objednávek. Okamžitě je padej vyřídit. A doufám, že to bylo naposledy," pohrozil jí mladý brunet.

"A-ale-!" chtěla se obhájit, jen co se jí sousto dostalo dál do jícnu.

Jenomže Eren ji neposlouchal. Pokaždé, když se tohle stalo, měl daleko horší náladu a odmítal poslouchat nějaké výmluvy. Čeho jiného by se od ní dočkal než básnění o tom, jak ji ten dortík lákal? Slyšet pořád to samé dokola ho nudilo.

Dala se teda do práce. Velmi neochotně se podívala na lístek zastrčený za lištou. Jedna černá káva a jedno latté a sacher na stůl číslo pět. To to pěkně začíná, povzdechla si. Jak tam tak připravovala dvě kávy, do nosu ji praštila přenádherná vůně a puse se jí sběhly sliny. Snad by nevadilo, kdyby si jednu taky uvařila, ne?

Eren se zatím uklidňoval utíráním skleniček a hrnečků. Přemýšlel, po kolikáté už to bylo, co ji načapal jíst zásoby kavárny. Takhle se toho muselo objednávat vždycky o něco víc, to kavárně neprospívalo. Jenomže na tohle myslel pouze Eren. Kdyby Sashu našel někdo jiný, okamžitě by to hlásili vedení a ona by se s prací barmanky mohla rozloučit. Šéf nic takového netoleroval. Když si něco dopřáli, strhlo se jim to z platu. Jenomže pokud by někdo vyjedl půlku lednice, nečeká ho nic jiného, než vyhazov.

Šéf… myšlenka na něj vyvolala v Erenovi mrazivý pocit, jako by se v místnosti prudce ochladilo. Pracoval tu už přes rok a celou tu dobu se o něj Erwin zajímá. Co zajímá! Nejméně pětkrát ho požádal o ruku! Takový zájem o něj má! Pořád ho přesvědčuje, že není jako ostatní alfy, přitom je jasné, že sotva Erena vidí, svléká ho očima. Mladý Yeager se o něj zájem neprojevoval, neprojevoval ho teď o nikoho. Po tom, jak dopadl se svým snoubencem, teď dlouho nikoho nechtěl. Musel se soustředit pouze na práci.

Z kuchyně se přiřítila Sasha jako velká voda. V očích a obličeji jí přetékal strach a hrůza. Nehty měla všechny okousané, div si nezačala hryzat prsty.

"Co je?" ptal se hned Eren. "Jestli jsi zase něco snědla…!"

Bruneta horlivě kroutila hlavou a prstem ukázala na číšníka, který odnášel dvě kávy a zákusek ke stolu číslo pět.

"Cos udělala?!"

Kdyby Eren nedržel čelisti u sebe, rozkřičel by se na ni. Nesměl ale vyvolat rozruch, mohli by tím ztratit zákazníky.

"Já- já, popletla kávu. Místo černé jsem tam dala svoji kávu s cukrem," vysvětlila rozklepaně.

"Do háje," zaklel brunet naštvaně.

Dřív, než stihli vymyslet, jak to napravit, se od zmíněného stolu ozval hrubý a naštvaný hlas, k němuž rychle spěchal.

"Já v tom nechtěl cukr! Do háje, nesnáším sladký!" rozčiloval se muž.

Jeho společnice se jej pokoušela uklidnit, ale on dál máchal rukama a natvrdo povídal, jak jsou všichni v této kavárně neschopni.

"Moc se vám omlouvám, pane," ozval se s úklonem Eren u stolu. "Je moje chyba, že jste nedostal kávu, kterou jste si objednal. Prosím, nechte mě to napravit."

"Ty?! Takže za to můžeš ty?! Od tebe radějc už nic nechcu!" okřikl ho muž.

"Možná by to spravila celá dnešní objednávka na účet podniku?" přidal se do toho muž, který ještě před pár sekundami seděl na druhé straně kavárny.

Levi se postavil přímo vedle Erena, jednu ruku v kapse černých kalhot a sebevědomě hleděl na zákazníka. Nedával mu tím však najevo, že by byl něco víc než on, to si nikdy k zákazníkovi nedovolil. Přidal úsměv, jenž okouzlil naprosto všechny okolo, možná i toho staršího muže.

"Můžeme se takhle domluvit?" dodal ještě, když se muž k ničemu neměl a jen si Leviho měřil pohledem. "S tím klukem to vyřeším sám a strhnu mu to z platu, o to se nebojte."

Lehce povýšeneckým pohledem se zadíval na Erena, který se za tu dobu stihl narovnat a který momentálně nechápal, co se to tu děje. Zákazník se mu snaží pomoct utéct od jiného zákazníka? Má to hrát s ním?

"Pokud mi přinesou to, co budu opravdu chtít, pak to beru," přitakal nakonec víceméně spokojený muž.

"Výborně," usmál se Levi a kývl na číšníka po své levici, jakože ví, co má dělat. "A my jdeme dozadu."

Chytil Erena hrubě za paži a vlekl ho do kuchyně, kde momentálně nikdo nebyl. Až se létací dveře dostaly do stabilní polohy, pustil ho.

"Co jste to udělal?" zeptal se hned brunet.

"Zachránil tě," pokrčil Ackerman rameny, vrazil ruce do kapes u kalhot a zadkem se opřel o linku za sebou.

"Nepotřeboval jsem zachránit," konstatoval nazpátek Yeager.

Přece se nebude nechat zachraňovat zákazníkem. Sice to od něj bylo velice hezké… milé… ale to bude teď? Ten muž před ním všechny upozornil na to, že je šéfem této kavárny, přitom to nebyla pravda. Všichni tomu ale musí věřit, jinak bude zle a nespokojený muž (s černou kávou) se rozčílí, že na něj našili habaďůru.

"Ale ta dívka zřejmě ano," podotkl pobaveně Levi, jeho rty se ale nesmály.

Eren překvapením zapomněl na pět sekund dýchat.

"Jak to víte?" zamračil se.

"Nešlo si nevšimnou, jak přiletěla a skoro se ti zhroutila do náruče. A zřejmě to nebylo poprvé, co něco provedla. Bojí se o své místo?"

"Promiňte, ale do toho vám nic není," rozzlobil se Eren. "Jako… jsem vám vděčný za záchranu, ale dokázal bych to i bez vás. Už mám v této kavárně nějakou praxi a vím, jak jednat se zákazníky."

"Víš, kdo jsem?" zvedl Levi obočí.

Eren nechápavě pokrčil rameny: "Zákazník?"

"A jak se mnou jednáš?"

Erenovi se sevřelo hrdlo. Ten muž ho chytil do vlastní pasti, a to jej ještě víc rozčílilo. Zároveň si ale uvědomil vlastní chybu a trochu se zastyděl.

"Omlouvám se. Měl jsem vám jen poděkovat a tuto konverzaci ani nezačínat," pověděl s notnou dávkou ponížení.

"Není se za co omlouvat. To se stává," mávl nad tím pomyslně Levi.

Ještě se nestalo, že by ho někdo nevědomky donutil vstát ze židle a jít mu na pomoc. Jistě, kolikrát se v kavárně ve Sutohesu objevili lidé, s nimiž byly problémy a on jako šéf musel zakročit. Tady šéfem nebyl, tuhle kavárnu spravoval sám Erwin (i když dost mizerně).

"Měl by ses vrátit do práce," připomněl mu Levi a opustil místnost jako první.

Mladý Yeager se vzpamatoval až po několik sekundách po tom, co jej ovanul lehký vánek, které létací dveře vytvořily. Vrátil se zpátky na bar, kde pod deskou seděla vystrašená Sasha a štěněčím pohledem koukala na Erena.

"Seřval tě moc?" zeptala se, jako by zapomněla, že neznámý muž byl pouze zákazník.

"Neměl důvod," nabídl jí ruku, aby se postavila.

"Zlobíš se?"

"Jo," přitakal nepřítomně brunet.

Raději se šel věnovat vyřizování dalších objednávek. Po celou tu dobu, co stál za barem, si nemohl nevšimnout zvláštního pohledu, který mu Levi nepřetržitě věnoval. Koukal na něj, jako by ho kontroloval, z toho Eren neměl dobrý pocit. Co když je to opravdu někdo z vedení? Sedí s Erwinovou sekretářkou a rozhodně si rozumějí, to nemůže být náhoda. Má snad čekat vyhazov? To by Erwin ale nedovolil. Chce ho mít pěkně pod sebou a na dohled každý den.

Černovlásek automaticky zvedl hrníček a očekával, že mu do úst steče tekutá pochutina, ale to se nestalo. Po kolikáté se to stalo? Po druhé? Nebo dokonce potřetí? Ten brunet ho natolik uchvátil, že z něj nedokázal spustit oči. Dokonce si ani nevšiml, že dávno dopil kávu!

"Nemá rád pozornost," prozradila mu Hanji.

Už nějakou dobu, co spíše vedla monolog, si podepírala hlavu a hledala jinou zábavu, protože tu si dnes s Levim těžko užije. Když ji nevnímá, zase si do něj rýpne. To jí zaručí aspoň chvilkovou pozornost.

"To já přece vím," odpověděl Ackerman.

"Tím zíráním na něj ho nepřinutíš, aby ti vlezl do kalhot."

Její šťouch se jí stal málem osudný. Právě se stala jednou z mála lidí, kteří mohli spatřit Leviho seriózně-vraždící pohled. Jeho černá kukadla ji skenovala do morku kostí. Cítila zlost, která se v Levim kupila.

"Tos neřekla," rozhodl černovlásek a zvedl ruku jako signál, že chce zaplatit a odejít. "Možná by sis měla nejdřív připomenout moje zásady, než mě zase pozveš na kávu," oznámil jí, zanechal na stole příslušnou částku peněz za obě kávy a vstal. Předtím, než odešel, věnoval poslední pohled Erenovi, který mu jej opětoval.

***

Už si myslel, že se domů nikdy nedostane, proto, když sahal po klice, rozlilo se mu na hrudi příjemné teplo vědomí, že už nemusí mluvit se zákazníky, nemusí vařit a donášet kávu a zákusky. Bohužel to ale neznamenalo, že se mohl natáhnout na postel jak vysoký, tak široký a v klidu usnout. Čekala ho ještě jedna povinnost, důležitější než práce v kavárně.

"Jsem doma," oznámil unaveně a povzdechl si.

Nasál vůni svého bytu. Připadal si, jako by vešel do cizího obydlí, vůbec to nevonělo po něm. Nebo tolik načichl kavárnou, že tento pach považuje za vlastní?

"Zdravím," objevila se z ložnice zrzavá hlava mladé puberťačky.

Její pozdrav nezněl vůbec přívětivě, spíš vyčítavě. Eren si ani nestihnul sundat bundu a už u něj stála s nataženou rukou. Mlčky sáhl do peněženky, odkud vytáhl pět bankovek a položil je na otevřeno dlaň. Ta se však nesevřela, jak očekával, proto se střetl s vyzývavým pohledem mladé slečny.

"Dneska jste přijel později, musela jsem tu zůstat o dvě hodiny déle," vysvětlila stručně a ze žvýkačky vytvořila bublinu, která hned na to praskla.

Brunet si v duchu povzdechl a znovu sáhl do peněženky. K pěti bankovkám přibyly dvě další.

"Zbytek ti budu muset dát příště, až mi dojde výplata," pověděl pevně, ale uvnitř měl pocit, že by se měl dívce omluvit.

"Je mi to jasný. Proč by to dneska mělo být jiný. Tak příště," řekla před tím, než si nasadila batoh na záda a houpavým krokem neodešla.

Brunet se opřel o zadní stěnu a tiše vydechl. Kolikrát se to ještě stane? Kolikrát bude muset zaplatit za hlídání, a přitom mu vznikne jen další dluh?

Šouravým krokem došel do kuchyně k lednici, na níž visel magnetem přitisklý papír. Vyhledal jméno slečny, která tu dnes u něj byla, a připsal k němu částku, kterou jí dlužil. Do očí se mu málem vehnaly slzy, když viděl, že všem pěti dívkám dluží nemalé částky a bohužel je nemůže nikdy zavčasu splatit. Tolik ho to mrzelo. Nebo se spíš bál, že mu dívky jednou řeknou DOST! a on na všechno bude sám? Jak by pak mohl pracovat? Jak zná Erwina, ten ho nenechá na rodičovské dovolené. Nedovolí mu to.

Z ložnice už slyšel náznak dětského pláče. Položil propisku zpátky na stůl v obýváku a došel za svým plačícím synkem.

"Ahoj, miláčku," usmál se na něj přívětivě, i když mu do úsměvu nebylo.

Bylo mu do pláče.

"Kdopak se tu pěkně vyspinkal?"

Nesl svého syna na svém náručí do kuchyně, kde ze spíže vytáhl láhev s mlékem. Jeho mlékem. Už od začátku věděl, že nebude mít jak skloubit práci a dítě. Teď jeho syn potřeboval mléko od matky, které si Eren pečlivě předem odsával do lahví a uschovával do spíže, aby chůvy měly dítě čím nakrmit.

Sledoval, jak jeho synek saje mléko z lahve a do toho na něj nevinně mrká. Nemohl odolat, musel mu vtisknout polibek na jemné vlásky na hlavičce.