Striptér z donucení | Kapitola 3. - Ta práce je tvoje

Miláčci, nesmíte mě bít! Q.Q Tuhle kapitolu jsem mohla mít přeloženou už dávno dávníčko, ale myslela jsem si, že mi tam chybí přeložit víc jak polovina, proto jsem to tak dlouho odkládala, ale jak jsem se k tomu dokopala, zjistila jsem, že mi tam chybí přeložit jen odstaveček o necelých 100 slovech. xDDD

JInak musím přiznat, že je to teď ve škole o něco lepší, hlavně teda po zdravotní stránce je to mnohem, mnohem lepší teď. Uvidíme, jak dlouho to vydrží, ale už se zase pomalu pouštím do psaní. ♥

Enjoy~

---

Ucítil zhoupnutí matrace a hned věděl, že kdokoli, kdo ležel po jeho boku, se právě probudil. Sám byl ale pořád unavený. Tu noc nemohl usnout. Jeho syn byl jako zemětřesení - tsunami v plném proudu, ani na sekundu nepolevil. Učitelé o něm říkali, že je hyperaktivní, ale Narutův otec, skvělý chirurg a kardiolog, se pouze zasmál a řekl, že Asahi byl pouze energické dítě a to není hned důvod ho tak rychle diagnostikovat, jak to v poslední době někteří dělali. Naruto nevěděl, ke komu se přiklonit, ale když jeho otec byl v tom všem expert… spíše věřil jemu.

"Přestaň, Asahi," pošeptal Naruto, jak se otočil.

"Jdeme do parku!" naléhal jeho syn.

"Je sobota. Nech mě chvilku spát."

"Chci do parku!" zvýšil chlapec hlas.

"A já chci spát," řekl Naruto.

"Já chci jít do parku!" zakřičel hlasitěji sotva šestiletý chlapec, až donutil Naruta si zakrýt uši.

"Přestaň řvát, vzbudíš sousedy."

"PARK!" začal ječet pořád dokola, dokud napůl otrávený Naruto nevstal, nenašel ve svém šatníku klubko z ponožek a nestrčil mu ji do pusy, aby ho utišil.

Chlapec si ho z úst zase vyndal a začal všude okolo sebe prskat, jako by mu jeho otec dal do pusy tu nejodpornější věc na světě. Ačkoli si Naruto myslel, že to jeho syna zklidní, klučina se postavil a začal skákat na posteli, přičemž nechtěně zranil Narutovo chodidlo, koleno, a dokonce i loket.

"Dost už!" zařval nasraný Naruto, jakmile vstal z postele. "Jenom si dám kafe a pak tě vezmu do toho zatracenýho parku."

Rychle došel do koupelny. Všiml si, že jeho syn se rozpustile usmíval, aniž by starší znal důvod proč. Nevěděl, dokud nedorazil před zrcadlo a nespatřil svůj obličej. Pak pochopil, co ta malá příšera udělala.

"Asahi, máš zaracha. Žádné chození ven!" zakřičel jeho otec z koupelny, jak se snažil si smýt z obličeje permanentní fix.

Chlapec byl zprvu zasmušilý, protože nemohl jít do parku, ale truchlení netrvalo dlouho. Věděl, že by do toho stejně něco přišlo - sezení, rozhovor na poslední chvíli nebo jiný nezdar - a on by tak či onak do parku nemohl.

***

Sasuke pohladil prsty tvář svého synka. Odhrnul mu ofinu a s idiotským úsměvem na tváři ho sledoval, jak spinká ve své posteli jako anděl. V životě udělal spoustu chyb, ale tohle dítě nebylo jednou z nich. Nemohlo být chybou, ani selháním. Pozoroval probouzejícího a protahujícího se Menmu. Chlapec si pěstičkami protřel očka, aby se mu lépe otevírala. To Sasukemu vykouzlilo ještě širší úsměv na tváři.

"Ahoj… dobré ráno, ospalče," usmál se Sasuke a nechal svého syna, aby ho chytil za ukazovák.

"Dobré ráno, tati. Přišel jsi pozdě?" zeptal se klučina, když viděl svého tátu bez pyžama.

"Jo," odpověděl Sasuke, "před chvilkou jsem přišel."

"Můžu spát s tebou?"

"Vždyť ses teď probudil!" zasmál se starší Uchiha a dal svému synovi pusu na čelo.

"To nevadí. Ještě si s tebou zdřímnu."

"Dej mi pár hodin, dobře? A pak spolu něco podnikneme. Co bys chtěl?"

"Můžeme si hrát s hlínou?" zeptal se chlapec s úsměvem.

"Jistě. Cokoliv chceš. Mám na tebe čas až do šesti."

"Do šesti?"

"Jo. Potom mám rozhovor, kvůli hlídání dětí."

Menma se musel usmát, jak viděl tátu zavřít oči a pokoušet se usnout. Tentokrát to byl on, kdo položil své malé ručky na tátovy tváře a usmíval se, když Sasuke usnul. Jeho dech byl zprvu těžký, potom se ale Uchiha celý uvolnil a dech se mu zklidnil.

Jak jeho táta usnul, Menma vstal. Sasuke mu na stole v obýváku nechal snídani - něco, co Menmu udělalo šťastným. Našel cereálie v jedné ze skříněk v kuchyni a sednul si před televizi, kterou zapnul, a díval se na kreslené filmy, dokud se jeho táta neprobudí.

Nemohl popřít, že ho životní styl jeho táty netrápil. Pracoval po odpoledních a v noci, ráno spal a někdy spal i odpoledne a ráno pracoval. Záleželo, kdy si ho zavolají, aby šel hlídat děti.

Sasuke pomalu otevřel oči. Byl poněkud překvapen, když jeho mobil nezačal zvonit, aby ho vzbudil. Byl si jistý, že předtím, než si šel lehnout se svým synem, ho zapnul. Rozhodl se vstát a najít příčinu, ale zjistil, že přístroj nebyl na nočním stolku, kde ho předtím nechal. Zato hodiny ano. Uběhlo pět hodin!

"Kruci!" zaklel Sasuke.

Ještě se cítil unavený, ale slíbil svému synovi, že s ním stráví celý den, a to taky chtěl dodržet. Odhodlaně se na roztřesených nohou dostal až k obýváku, odkud uslyšel známý hlas… svůj hlas! Byl to jeho vlastní hlas zpívající karaoke bez hudby, což ho donutilo spěchat do obýváku, kde našel svého syna s mobilem v rukách, na němž sledoval video na YouTube.

Jak Menma za sebou uslyšel Sasukeho kroky, s úsměvem vykoukl zpoza pohovky a nechal svého tátu nahlédnout na displej mobilu. Rozpoznal své staré spolužáky; Naruta sedícího po jeho boku a hrajícího pár not na elektrickou kytaru, zatímco Sasuke zpíval první a jedinou píseň, kterou kdy složil.

"Nevěděl jsem, že jsi zpíval," řekl Menma s úsměvem.

"Jak jsi to našel?" zeptal se lehce zmateně Sasuke.

"Ino mi řekla, že jsi byl kdysi ve skupině."

"Nebyl jsem ve skupině, jenom… jsem s nimi občas zpíval."

"Líbí se mi to," řekl chlapec. "Máš hezký hlas."

"Měl jsem," opravil ho Sasuke s úsměvem, přehodil nohu přes opěradlo a posadil se vedle svého syna.

"Byli to tvoji kamarádi?" zeptal se Menma.

Kolem ramen ucítil tátovu ruku, která ho přitáhla blíž k Sasukemu, aby se mohli společně dívat na video.

"Něco takového," pošeptal Sasuke s pohledem na Naruta. "Něco takového, miláčku."

Políbil svého synka do vlasů a odhrnul mu ofinu.

Menma se zase očima přilepil na displej a poslouchal hlas svého táty. Nikdy předtím ho neslyšel zpívat, ale líbilo se mu to. Tón jeho hlasu, intonace - byl opravdu skvělý, ale přestal s tím.

"Proč jsi přestal?" zeptal se chlapec.

"Ani nevím. Možná mezi námi byly nějaké problémy, nebo se mi to přestalo líbit a necítil jsem se mezi nimi dobře. Řekl bych spíš ta druhá možnost," usmál se Sasuke.

"Přestal jsi mít rád hudbu?"

"To možná ne… nevím… necítil jsem se při tom dobře a rozhodl se raději odejít. Navíc se můj hlas v pubertě dost změnil…"

"Můžeš zpívat znovu, byl jsi skvělý."

"Ani neumím zanotovat," zasmál se Sasuke vlastní lži.

Nebylo to něco tak lehce zapomenutelného a kdyby jenom trošku potrénoval… mohl by se do toho zase dostat.

Vstal z gauče, sáhl po hlíně na stolku a začal ji mezi prsty formovat. Menma ho s úsměvem sledoval. Věděl, že jeho táta je skvělý ve všem, co dělal, i když vůbec nerozuměl tomu, jak to bylo možné.

"Co jsi chtěl udělat?"

"Farmu," zajásal chlapec. "Chci farmu s hodně zvířátky a velkou úrodou!"

Sasuke se nad radostí svého syna šťastně usmál a modeloval hlínu do farmářských objektů.

"Takže farmu," pošeptal Sasuke. "To nám zabere hodně času. Jestli chceš… můžeme ji postavit na ten stolek, co nepoužíváme, aby ji viděli hosté."

"Anoooo!" vyjekl šťastně Menma a pomohl tátovi s modelováním.

Zatímco byl Menma zaměstnán vytvářením kostky představující dům, Sasuke stvořil z hnědé hlíny pole, na ně potom postavil zelené i žluté stonky jako pšenici. Pak se pustil do stromů, zvířátek i plotů. Oběma bylo jasné, že to nedodělají za den, nebo dva. Tohle byla práce na několik dní, ale o to se Menma nezajímal, protože mohl strávit čas se svým tátou. Měli čas jen sami na sebe.

***

Čím výš se výtah dostal, tím víc byl Sasuke nervózní. Podíval se znovu na GPSku na svém mobilu, která mu opět odpověděla, že je tu správně. Tenten mu poslala adresu, kde se měl uskutečnit rozhovor na další hlídání dětí. I když to pro něj nebyl první pohovor, pořád byl pekelně nervózní. Už byl unavený z obtěžování mnoha rodičů. Některé matky se ho snažily svést, i otcové chtěli překročit hranice. Proto musel vždycky změnit rodinu, u které pracoval.

"Tak jsme tady. Zase," pošeptal pro sebe. "Uvidíme, jak dlouho tohle potrvá."

Opustila ho odvaha. Chtěl pouze obyčejnou stálou práci - práci, kde ho rodiče dětí nebudou chtít zneužít pro vlastní chtíče a touhy, ale budou hledět pouze na efektivitu jeho práce a nic víc. Na druhou stranu byl možná nervózní z místa, kam přišel na pohovor. Byt muže, kterému se měl starat o dítě, se nacházelo uprostřed Tokia. Muselo ho to stát spoustu peněz, když si tu může dovolit bydlet. O to víc, když to byl jeho vlastní byt, ne pouhý podnájem.

Dveře výtahu se otevřely. Po hlubokém nádechu vstoupil na chodbu a dokráčel ke dveřím s číslem shodujícím se na papírku. Zazvonil na zvonek a neklidně čekal na otevření dveří.

Po jejich otevření následovalo několik sekund naprostého šoku. Ani jeden z nich nepočítal s tím, že by se znovu potkali, ani jeden z nich nečekal, že by se viděli po téměř šesti letech od jejich odloučení. A přesto. Naruto s pohledem na dvaadvacetiletého muže před sebou stále vstřebával celou situaci. Sasuke byl více atraktivní a hubený, už dávno nebyl tím chlapcem, kterého znal. Zároveň ale pořád vypadal stejně; mladý muž se sluchátky kolem krku, tmavá košile, rozepnutá bunda a modré džíny, které mu ještě víc tvarovaly figuru.

"Sasuke?" zeptal se i když nemusel.

Byl to on.

"Kurva," zaklel potichu Uchiha. "Myslím, že jsem se spletl."

Odpověděl jednoduše a rychle se otočil, ale Naruto jej chytil za zápěstí, čímž mu zabránil v útěku.

"Ne, počkej prosím."

Jejich pohledy se ještě jednou střetly. Vytvořilo se mezi nimi mučivě napjaté ticho, které oba chtěli přetnout, ale ani jeden neměl odvahu. Neskončilo to mezi nimi zrovna dobře a oba měli svoje ego; vždycky museli mít pravdu, a i přesto, že byli dobrými přáteli, mnohokrát soutěžili (ne zrovna v získávání dobrých známek, protože v tom byl Sasuke naprostý mistr).

"Přišel jsi na pohovor?" zeptal se Naruto. "Na hlídání?"

"Ano," odpověděl Sasuke, "ale myslím, že tohle bude nějaký omyl. Bude nejlepší, když odejdu."

"Prosím, počkej… vím, že to mezi nedopadlo dobře, ale… potřebuju pomoc."

"Nikdy bych si nepomyslel, že bys tu byl ty, Naruto. Opravdu si myslím, že bude nejlepší, když ty a tvoje žena najdete někoho jiného. Asi by se jí nelíbilo mě vidět."

"Není tu," řekl Naruto. "Vychovávám… ho sám a potřebuju tvoji pomoc. Chceš, abych si kleknul? Tenten mi řekla, že jsi ten nejlepší a můj syn je… nekontrolovatelný. Ani se nebudeme muset vídat, často pracuju. Pojď na ten pohovor prosím."

"Dobře," akceptoval nakonec Sasuke, i když se mu ten nápad vůbec nezamlouval.

Jenomže nemohl popřít, že potřeboval peníze. Pro teď spolkne kus své hrdosti.

"Udělám to."

"Díky," usmál se Naruto, pustil jeho ruku a utnul tak mezi nimi napjatost.

Ten divný pocit, který je nutil dělat jednu chybu za druhou.

"Tak mě teda představ svému synovi," pověděl Sasuke i přesto, že ho ta slova ničila zevnitř.

Muž, kterého kdysi miloval, se oženil a má dítě s někým, kdo nebyl on. Nemohl už udělat nic, aby to napravil, a možná… to ani napravit nechtěl. Naruto mu zničil život, navíc tu byl jenom proto, že potřeboval peníze.