Duše člověka | Kapitola 21.

Zlatíčka, dlužím vám obrovskou omluvu za svou neaktivitu. Mám teď vážné zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se moc k paní nedostala. Jediné, co aktivně píšu, je Riren, na nějž se můžete těšit v červenci, možná i dřív (protože to vypadá, nebudu moct jít na brigádu).

Moc děkuji všem, kteří posledně komentovali! Tentorkát děkuji za minispam Karin! ♥ Moc to potěšilo!

---

Sasuke s Narutem strávili zbytek týdne u Uzumakiho rodičů. Za tu dobu se Kushina a Minato blíže poznali se Sasukem. Ačkoli Uchiha dokola tvrdil, že ehm… oplodnit jejich syna nebylo jeho záměrem, někde uvnitř mu stále nevěřili. Viděli ale, jak se k Narutovi chová a jak se o něj stará. Taky je překvapilo, jak s ním Naruto zcela spontánně mluví. Teda když už mluvil. Po tom, co Shisui opustil dům, se uzavřel do sebe. Nechtěl s nikým mluvit, ani neměl o čem. Už to nebýval ten upovídaný blonďák, kterého všichni znali, a to jeho rodiče děsilo. Z tohoto důvodu měli strach je pustit zpátky domů, do Konohy. Ne, že by Sasukemu nevěřili, že by se o něj nepostaral, ale stát se může cokoli.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke, když nasedli do vlaku.

Blondýn směřoval svůj pohled z okýnka a nijak na Sasukeho nereagoval. Přemýšlel o spoustě věcech a hledal odpovědi na otázky, které však nenašel.

"Můžeme se cestou někde stavit na jídlo, jestli chceš. Třeba na ramen?" usmál se na něj mile Uchiha, ale Naruto ho dál ignoroval. "Naruto, prosím."

Teprve lítostný a zasmušilý tón v Sasukeho hlase přinutil Uzumakiho otočit hlavu. Jen málokdy se stávalo, že by Sasuke projevil slabost. Většinou byl on ten silný, co se nenechal jen tak rozhodit depresí a pomáhal Narutovi v jeho těžkých obdobích. Proto bylo divné slyšet právě tento tón.

"Moc se ti omlouvám, Sasuke," řekl provinile Naruto. "Já vím, že dítě není konec světa. Jenom… jsem z toho pořád v šoku. Nevím, jak a co od teď bude, nemám v ničem jistotu. Nemám práci, nemám pořádný byt, nejsem na dítě připravený."

"Ale máš mě," zavrněl Uchiha blízko Narutovu uchu a políbil ho na tvář.

Schoval jeho ruku do svých dlaní. Dodával mu tím spoustu důvěry a podpory a Naruto cítil, že to funguje. Už se necítil tolik sklíčený, do obličeje se mu vrátila zdravá barva, a dokonce se i pousmál.

"Vím, že je toho na tebe teď moc, ale spolu to zvládneme. Když už v nic nevěříš, věř mně," pošeptal Uchiha a políbil ho na rty.

Vychutnával si jejich měkkost a poddajnost. Celý ten týden neměl šanci je ochutnat a teď, když konečně dostal, po čem toužil, se jeho touha zdvojnásobila. Kdyby mohl, na místě by se s Narutem pomiloval. Netoužil po sexu jako spíš jen po mazlení se s Narutem. Tolik mu chyběl i přesto, že od sebe nebyli odloučeni. Poslední dobou měl pocit, jako kdyby každý den s Narutem byl ten poslední. Důvodem bylo i dítě, jak mu později Shisui vysvětlil, Sasuke si udělal pouto nejen k Narutovi, ale i k jejich synovi. Proto cítil dvakrát tolik lásky než normálně.

"Všechno bude dobrý, uvidíš," pošeptal mu ještě do rtů Uchiha a prohrábl mu vlasy. "Můžu se vrátit k novinařině, myslím, že by mě vzal zpátky."

Naruto se mírně zamračil. Konečně nějaká jiná reakce než lhostejnost.

"Co?" zeptal se nechápavě Sasuke, pak jen uvědoměle povzdechl. "Já vím, že tě mrzí, že jsi tam skončil."

"Spíš mi přijde děsný, že mě budeš živit. Nebo spíš že s tím sám počítáš. Děláš ze mě nemohoucího," oznámil trochu naštvaně Naruto.

"Lásko," zavrtěl Sasuke hlavou, "nechci tě nijak omezovat. Jestli chceš začít pracovat, klidně můžeš. Byl bych ale klidnější, kdybys teď hodně odpočíval. Přece jenom nevíme, jak… se to mohlo stát a nerad bych, kdyby se ti cokoliv stalo."

"Kdyby sis…" začal Naruto a trhaně se nadechl. "Kdyby sis musel vybrat - říkám jenom kdyby, ano? - kdyby sis musel vybrat mezi mnou a tím dítětem, slib mi-"

"O tomhle se odmítám bavit, Naruto," zavrtěl Sasuke nesouhlasně hlavou a od blonďáka se odtáhl.

"Sasuke, říkám jenom kdyby. Nikdy nevíš, co se stane. Dívej - jsem těhotný, a to jsem chlap. Odteď musíme počítat s čímkoli, co se může stát."

"Ty ale nezemřeš. Všechno bude v pořádku, dohlédnu na to," ujistil ho černovlásek.

"Jak?" zeptal se blondýn nevěřícně.

Vlak se mezitím dal do pohybu. Jemné houpání, klapavé zvuky a pohyblivá scenérie za okna byli jediné věci, které protínali nicotu mezi dvěma mladými muži. Naruto očekával odpověď, Sasuke spojil ruce na klíně a přemýšlel. Věděl, co by měl Narutovi říct, ale už byl problém ve způsobu oznámení.

"Tak nějak jsem už věděl, že jsi těhotný," řekl dost hlasitě na to, aby to zaslechl pouze Naruto. "Od doby, co jsem se probudil, jsem se cítil zvláštně. Nějak… mi v tvojí blízkosti bylo... nevím, jak to popsat… jako bys byl kus mně samotného. Kdykoli ses jenom vzdálil, strašně jsi mi chyběl. Myslel jsem, že umírám. A jak jsi mi zavolal, že jsi těhotný, všechno mi to v hlavě začalo dávat smysl. Nejsem citově spoutaný jenom s tebou, ale i s tím malým uvnitř tebe."

Instinktivně položil svou dlaň na Narutovo břicho a jemně po něm přejel.

"Cítím ho. Mluví se mnou," pokračoval dál. "Ví, kdo jsem a kdo jsi ty. Už si k nám dvěma udělalo pouto, a to se ještě ani nenarodilo."

"On… bude upír?" zeptal se s obavami Naruto.

"To nedokážu říct. Možná to bude upír, nebo jím bude jako já jenom zčásti. Na tohle ti nedokážu odpovědět."

Naruto pohlédl na ruku, která stále hladila jeho břicho. Pocítil nutkání Sasukeho obejmout a začít mu brečet do ramena. Ne však kvůli tomu, že by nevěděl, co dělat a že není připravený na dítě, ale štěstím. Najednou mu došlo, že budou se Sasukem mít rodinu. Ona a Sasuke a dítě.

Propletl si s ním prsty a s jemným červenáním ve tvářích se na něj usmál. V mžiku ho jeho trápení přešlo, spadl mu obrovský kámen ze srdce. Zároveň se ale trochu bál. Jak proběhne porod? Co když nastanou komplikace během těhotenství? Ale to teď nemínil řešit. Chtěl se soustředit jen a pouze na štěstí, které ho potkalo.

***

Hned, jak to šlo, se Sasuke nasoukal zpátky do košile a saka a vydal se popaměti do vydavatelství. Nebyl nervózní, spíš znechucený tím, že se musí vidět s tím ohavným šéfem, co Naruta tak šikanoval a Uchihu přehnaně chválil.

Kdokoli ho potkal, hned se s ním energicky zdravil a ještě dodal, že ho rád vidí. Černovlásek jejich radost nesdílel. Se svými kolegy měl především neutrální vztah, tedy kromě Narutových přátel. Práce samotná mu tady byla vcelku ukradená. Šel sem jen proto, že by sem mohl později dostat i Naruta. Samozřejmě by to nešlo jen tak. Musel by šéfa nějak ukecat, podplatit nebo zabít. Rozhodl se to ale pro svou lásku udělat. Být fotografem v tomhle vydavatelství byl Narutův sen. Kdyby se mohl vrátit, určitě by neváhal a nastoupil klidně hned. V první řadě to ale bude chtít jiné vedení.

Slušně zaklepal na dveře svého bývalého a doufal, že i budoucího šéfa. Ještě si upravil kravatu a zkontroloval sako, jestli na něm není nějaký flek. Vzhledem k tomu, že se z kanceláře nikdo neozýval, měl by spoustu času se jít v případě potřeby upravit na záchod.

"Ahoj, Sasuke!" pozdravila ho příchozí Sakura, když si sedala za svůj sekretářský stůl. "Co ty tu?"

Úsměv na její tváři se ještě rozšířil, když k ní Uchiha přistoupil a naklonil. Myslela si, že by už snad měla u černovláska šanci, ale to se příšerně pletla.

"Kde je šéf?" zeptal se Uchiha bez pozdravu.

"Měl by být v kanceláři," odpověděla růžovláska. "Teda nevím o tom, že by někam šel. Kdyby měl něco důležitého a nechtěl by být rušen, řekl by mi to, nebo zanechal vzkaz, ale nic tu není."

Zdálo se, že ani sekretářka neměla potuchy, kde se její šéf nachází.

"Promiňte," oslovil ji starší muž s kufříkem v ruce.

Už od prvního pohledu byl nesmlouvavý a přísný. Připomínal vyhazovače z klubu než novináře. Do této firmy se vůbec nehodil.

"Vy jste na tu schůzku!" poznala ho hned Sakura a prudce vstala ze židle. "Prosím."

Pobídla ho dál do šéfovy kanceláře. Bez svolení a s pochybami, jestli je její nadřízený vůbec ve svém křesle, otevřela dveře a vešla dovnitř jako první. V ten moment ale strnula na místě, neznámý muž hned za ní.

***

"…a protože jsem nechtěl vypadat jako čumil, raději jsem se držel stranou," dokončil svoje vyprávění Sasuke.

Seděl na gauči, Narutovy nohy přes svůj klín a ládoval se obědem. Blondýn na něj nepřestal zírat jako na zjevení Panny Marie. Oči vyvalené, ústa dokořán a hlava se snažila vstřebat všechny informace.

"To si děláš prdel!" vyjekl nevěřícně.

Tak tady byl zakopaný pes, pomyslel si. Částečně se mu i ulevilo, když se dozvěděl, že šéf měl poměr se Saiem. Už věděl, proč Uzumakiho tolik nenáviděl a při každé příležitosti ho ponižoval. Vůbec to nebyla Narutova chyba, nemusel se vůbec podceňovat ani o sobě pochybovat. Za všechno mohl šéf. Sai mu platil svým tělem, aby byl číslo jedna mezi fotografy, kteří kdy budou pro firmu pracovat. Teď už bylo vše jasné.

"Nejlepší na tom bylo, že ten chlap byl z komise. Takže se to bude řešit, a pro šéfise to nevypadá vůbec růžově," usmál se Sasuke. "Když tam dosadí někoho jiného, vrátil by ses?"

Odložil prázdnou misku na konferenční stolek a obě ruce položil na Narutovy nohy, které jemně masíroval.

"Kvůli mně ses vzdal svého snu. Jsem tvůj dlužník," promluvil Sasuke s milým tónem v hlase.

"Já nevím," pokrčil Naruto nejistě rameny. "Možná i jo. Ale bojím se, co řeknou přátelé. Víš… ani by asi nebyl problém cestovat s břichem, ale dřív nebo později si toho v práci všimnou, a to jen tak neututlám."

Sasuke se natáhl ke svému příteli, hlavu si položil na jeho hrudník a nechal se obejmout.

"Možná bychom jim to mohli říct?" navrhl, ale tuhle možnost Uzumaki okamžitě zamítl.

"To bysme jim museli říct i tom, že jsi upír! A nemáte pravidlo, že kdokoli, kdo se o vás dozví, musí zemřít?!" vyděsil se blondýn.

"To si vymyslel Itachi, ale ani on to mnohdy nedodržuje. A víš moc dobře, že já bych nikomu neublížil. Ani svým přátelům," usmál se Sasuke a věnoval Narutovi pusu na dlaň. "Ale…"

"Ale?" zděsil se hned Uzumaki.

"Asi bych tě chtěl představit rodičům," řekl vážně Uchiha. "Jestli nechceš, nemusíme tam chodit. Aspoň bude o starost míň."

Naruto si vzpomněl, jak kdyby se Sasukem mluvili o rodičích. Pokus si dobře vzpomínal, Sasuke s nimi nemluvil a dlouho je neviděl.

"Nebude to vadit tobě?" zamračil se nejistě.

"Mně je to jedno. Jsou to upíři, budou tu navěky, ale my dva tu navěky nabudeme. A asi ani náš syn. Chtěl bych, aby tě poznali. I našeho synka," pohladil Naruta po břiše.

"A nesežerou mě?" zeptal se hraně vystrašeně blondýn.

"To spíš já," uchechtl se Uchiha a natáhl se pro polibek, který ihned prohloubil.