Duše člověka | Kapitola 20.

Juuuu, to už jsme na dvacáté kapitole? 😍 Kdybych neměla tolik povinností, které zabíjí chuť přemýšlet nad tím, co píšu, mohli jsme být o pět, možná víc kapitol dál. ♥

Jinak jsem dopsala první kapitolu Riren a mám skoro sepsanou druhou. Uvidíme, jak to půjde, mohla by vycházet v červnu, možná spíš v červenci, aby na blogu něco bylo, protože nebudu mít šanci psát.

V dnešní kapitole se nám objeví Sasukeho a Itachiho vzdálený bratranec. Upřímně, když jsem to psala, mohla jsem se posrat smíchy. 😂😂

Enjoy ~

---

Oba mladí muži seděli na Narutově posteli. Blondýn měl spojené ruce mezi stehny a nepřítomně koukal na zem. Sasuke hledal způsob, jak s Narutem mluvit. Samotnému mu bylo tohle téma nepříjemné. Nikdy nepřemýšlel o tom, že bude mít děti. Zaměřil se především na to, že se chce stát člověkem, neplánoval vztah a rodinu. A nyní musel čelit nejtěžšímu rozhodnutí ve svém životě. Chtěl by si to maličké nechat, i když to přišlo zcela nečekaně a on na něj nebyl vůbec připravený.

Hodiny v místnosti tiše tikaly. Protínaly tak hrobové ticho, které mezi Narutem a Sasukem nastalo. I když ručičky ukazovaly pomalu jednu hodinu v noci, ani jeden z nich se od příchodu do pokoje nepohnul. Měli by si důkladně promluvit a přijít s řešením této situace, ale ani jeden se neodvažoval vyslovit nějaký návrh. Dokud…

"Chceš ho?" zeptal se Sasuke.

Už nějakou dobu poslouchal Uzumakiho myšlenky, které se nemohly vzpamatovat z prožitého šoku. Blondýn ani nevěděl, o čem má přemýšlet. Bylo toho na něj moc. Cítil neustupující tlak v hlavě, který ho nutil utéct pryč. Kdyby si neslíbil, že už nikdy nebude utíkat před svými problémy, už dávno by byl za horami. I tak by svému nynějšímu problému neutekl, vzal by si ho s sebou.

"Já nevím," pokrčil upřímně rameny.

Přemohl ho pocit, jako by se mu chtělo plakat, ale on nad ním úspěšně zvítězil. Pláč by vůbec nic nevyřešil. Byl jenom zmatený, ne smutný. Nevěděl si rady.

Uchiha ho jednou rukou objal kolem pasu a nechal jeho hlavu spadnout na své rameno. Vtiskl mu polibek do vlasů a něžně ho konejšil.

"Postaráme se o něj," chtěl utěšit svého přítele, ale naopak ho jen rozrušil.

"A jak, Sasuke? Oba jsme bez práce, nejsme finančně zajištění, navíc plánujeme svatbu - a já ani nevím, kudy to ze mě vyleze!"

Sasuke se zamračil nad Narutovým označením jejich dítěte. Teprve teď se začaly blondýnovi hlavou honit myšlenky, jak se budou starat o dítě.

"Chci vědět, proč se to aspoň stalo! Vždyť to není možné! Jsme muž! Mám penis a dvě varlata! Ne vaječníky a dělohu! Tak jak je to možné?!"

"Ššš, klid," šeptal černovlásek.

"Klid?! Jak mi to můžeš říct?! Tebe to očividně nijak netankuje, že jsem zničehonic těhotný! Věděls to a udělal mi to, že?! Plánoval jsi to?!"

Uzumaki se prudce postavil a od Sasukeho odstoupil. Cítil se jím tolik zklamaný. Byl natolik rozrušený, že přestal racionálně uvažovat a začínal pomýšlet na naprosté nesmysly, kterém by jinak nikdy nevěřil. Je se Sasukem teprve tak krátce, sotva pár měsíců, a už budou mít rodinu. Takhle si to blondýn nikdy nepředstavoval. Předtím, možná pět let zpátky, ještě na střední škole, jen tak letmo uvažoval o tom, že založí rodinu, ale kvůli vysněné práci tuhle myšlenku odložil stranou, nebyla pro něj důležitá.

"To není pravda, Naruto," řekl jemně Sasuke, snažíce si Naruta udobřit. "Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ani jsem ti nikdy v ničem nelhal! A tohle jsem neudělal naschvál, přísahám!"

"Proč bych ti měl věřit?!" křikl nekontrolovatelně blondýn.

"Naruto-"

"Jak můžu věřit vrahovi?!"

Sasukemu se v tom momentu zastavilo srdce, pleť zbělala a oči lehce zčervenaly. Veškerá lidskost jako by se z něj vytratila. Tak tohle si o něm Naruto celou dobu myslel? Když se mu vyhýbal, dělal to proto, že Sasuke někoho zabil?

Uzumaki si dlaně tlačil na rty. Vrtěl hlavou v důsledku lítosti toho, co řekl, ale už bylo pozdě to vzít zpět.

"Vím, že se mě pořád bojíš," řekl tiše Sasuke a sklopil hlavu, aby se nemusel dívat do přítelova vyděšeného obličeje. "Jestli si to přeješ, odejdu. S dítětem můžeš naložit, jak uznáš za vhodné."

Po posledním slově se zvedl z postele a s prázdným výrazem ve tváři se vydal ke dveřím. Už začínal věřit tomu, že se s Narutem opět sblíží a jejich vztah bude jako dřív. Ale jak s ním mohl být po tom, co ho Uzumaki obvinil z vraždy? Ano, Sasuke zabil skoro dvacet lidí. Je jasné, že s takovým mužem by nikdo nechtěl mít nic společného. Byl bláhový, když si myslel, že mu Naruto odpustí. Teď mu nezbývalo nic jiného než odejít z Narutova života a smazat ho z toho svého. To znamenalo jistou smrt.

Jeho ruka spočinula na klice. Nehnula se, stejně jako zbytek těla, které zastavilo cizí teplo.

"Promiň mi to," omluvil se Uzumaki pevně svírajíc Sasukeho hrudník. "Já to nechtěl říct… prosím, odpusť mi to… prosím… neopouštěj mě, Sasuke, moc tě prosím, nenechávej mě samotného…"

Do Sasukeho košile se vpíjely Narutovy slzy a vytvářely tak malé mokré flíčky.

"Musíš se uklidnit," konstatoval Uchiha chladně.

Vysvobodil se z Narutova sevření, pomohl mu lehnout si na postel a přikryl jeho tělo peřinou. Ujistil se, že blondýnovi nikudy neuniká teplo, přičemž se mu ani jednou nepodíval do očí. Bolelo ho na hrudi, ačkoli mu srdce nebilo. Cítil se zklamaný, ale ne Narutem. Sám sebou. I když se mu snažil neukázat svou temnou stránku, přesto se nechal ovládat svými pocity a proměnil se v nestvůru, které se teď Uzumaki štítí. Nebylo dne, kdy by si to nevyčítal…

"Prospi se. Zítra si o tom popovídáme," ukončil jejich konverzaci.

Když se zvedl a přešel k oknu, Naruto vyletěl do sedu.

"Kam jdeš?" vyjekl hrůzou z toho, že by ho Sasuke opustil.

"Zítra se vrátím, neboj," usmál se i přesto, že Naruto jeho úsměv nemohl vidět, a okno otevřel.

"Kam jdeš?" zeptal se znovu Uzumaki.

"Zjistit, co se děje."

S těmito slovy se proměnil v netopýra a zmizel.

***

Trvalo mu pár hodin, než se dostal do sídla jednoho svého známého. Stejně jak se odloučil od rodiny, odloučil se i od rodinných přátel. S nikým z nich nepromluvil, neukázal se ani jednou za těch skoro šedesát let, co žil jako člověk. Byl si jist, že jak ho Shisui uvidí, zavrhne ho, nebo si z něj bude utahovat jako Itachi. Ti dva si byli vždycky velmi blízcí. Nebylo možné, aby jejich vzdálený bratranec nevěděl o Sasukeho hloupém rozhodnutí stát se člověkem. A jak Sasuke znal Itachiho, ten to jejich příbuznému ještě trochu doplnil o pár lží.

Mohutné a těžké dveře se s vrzáním otevřely. Ve vzniklé škvíře se objevil pro Sasukeho známý obličej. Vůbec se nezměnil.

"Sasuke?" pozvedl Shisui obočí.

To bylo taky jediné, co říkalo, že je upír překvapen. Obličej jinak vyjadřoval lhostejnost.

"Bratranče," oslovil ho pevně mladší.

Uvnitř se ale cítil roztřesený. Přišel si k němu pro odpovědi, které Shisui nemusí znát. Jediný, kdo by to ale měl vědět nejlépe, je právě jejich bratranec, který se o upírech naučil maximum. Byla z něj taková chodící upírská encyklopedie.

"To je let," pokračoval Shisui.

"Dlouho, já vím," vyhrkl Sasuke.

Zdálo se, že Sasuke mluví rychleji než on. Možná to bylo tím, že Shisui už několik set let žil sám. Sem tam za ním přišel Itachi se Sasukem, ale čím starší byli, tím méně se u něj zastavovali.

Starší Uchiha přešel k Sasukemu s nataženou rukou. Trochu větší silou ho neúmyslně udeřil do hrudníku, kde nechal dlaň. Přesvědčoval se tak, jestli je ze Sasukeho člověk, jak si častokrát stěžoval Itachi. Jenomže necítil nic než chlad.

V momentě dostal doprostřed dlaně jemnou ránu. Pokožka jeho bratrance zrůžověla a jemu málem vypadly oči z důlků, když se zase setkal se Sasukeho pohledem.

"Ty to umíš ovládat," pošeptal upřímně užasle.

Netávalo se, aby upír natolik projevil emoce.

"Přišel jsem tě o něco požádat," pověděl Sasuke a poručil svému srdci, aby opět přestalo bít.

"Ale jistě, Sasuke, jistě. Jen pojď dál, pojď," pozval ho Shisui do svého domu. "Nevím, jestli ti mohu nabídnout pohár čerstvé lidské krve, když jsi-"

"Nemám moc času," přerušil ho Sasuke.

"Tak povídej."

"Proč jsem napůl člověk a napůl upír? Pro to samé není Itachi?" zeptal se na otázku, na kterou se dříve ptali jeho rodiče, když se narodil.

Nikdy je ale nenapadlo zajít za Shisuim. Viděli v něm nezkušené dítě, které by něco takového nemohlo vědět. Jenomže byl velmi inteligentní s obrovskou mozkovou kapacitou. Pamatoval si i to, co se stalo před dvěstě lety na den přesně. Stačilo mu si jenom přečíst knihu a mohl ji recitovat nazpaměť.

"Protože patříš do mladší generace, bratranče," vysvětlil Shisui, v očích se mu nebezpečně zablesklo. "Důvod, proč ti při tvém narození v žilách kolovala krev, je důkazem, že upíři vymírají."

Sasuke se zamračil.

"Když se i nadále budeme pářit s lidmi, budou se rodit děti jako ty. Tohle potrvá do té doby, než se budou rodit pouze lidské děti. Ty jsi prvním důkazem našeho vymírání, bratranče. Příroda nás takto trestá."

"Nemůže to mít nějaké… vedlejší účinky?" zeptal se Sasuke.

"Jak to myslíš?" nechápal Shisui.

"Jsem prvním důkazem, že upíři vymírají. Ale jsem taky prvním, kdo oplodnil muže."

Jak to bratranec uslyšel, rychlostí blesku se přesunul ke knihovně a začínal pročítat všechny encyklopedie. I ty, co už dávno četl. Po půl minutě a sto padesáti třech přečtených knihách se postavil zpátky před Sasukeho.

"Pro tohle nemám vysvětlení," odpověděl. "Musel bych ho vidět. Zaveď mě za ním."

"Ne," rozhodl okamžitě Sasuke.

"Nemůžu jinak říct, jestli je to tebou, nebo jím."

"Mohlo by jít o hříčku přírody z jeho strany?" podivil se mladší, moc mu nevěřil.

"Příroda je nevyzpytatelná. Podívej se na sebe."

Sasuke nevěřícně hleděl na svého bratrance. Bál se, že když ho zavede za Narutem, Shisui ho zabije pro krev.

"Nikdy se nenarodilo dítě jako ty. Je možné, že se poprvé v lidské historii narodil muž, co může přirozeně nést dítě. Dokud ho ale neuvidím na vlastní oči, nemůžu ti dát odpověď," pokrčil rameny starší upír.

***

Blondýn se usadil na pohovku. Cítil se nepříjemně, jak na něj několik párů očí zvědavě civělo. Jeho rodiče, Sasuke a Shisui stáli kolem něj. Kushina měla spojené ruce pod nosem a tiše se modlila, přitom nevěděla za co. Možná za to, aby byl Naruto v pořádku, i když mu teď nic nehrozilo. Tolik se o něj bála. Jak pro Naruta, tak pro ni bylo těhotenství obrovský šok.

"Odkud se vlastně znáte?" zeptala se, aby se z místnosti vytratilo trapné ticho, když si mladší blondýn zrovna vyhrnoval triko pod prsa.

"Z práce. Krátce na to jsme se spřátelili a dali dohromady," odpověděl s úsměvem Uchiha.

Pečlivě sledoval Shisuie, jak si pomalu kleká před Naruta a oběma rukama mu ohmatává břicho.

"Sss," vydal ze sebe polekaně Naruto.

"Co se děje?" vyhrkl okamžitě Sasuke a Minato současně.

"Jenom má… ledové ruce…"

"Moc se omlouvám," pronesl Shisui.

Položil dlaně po bocích Narutova zduřelého bříška a při jemném tlaku sjížděl dolů až na třísla.

"Tak co?" pošeptala Kushina.

"Bude to chlapec," prozradil Shisui. "A je zdravý. I Naruto je zdravý. Zdá se, že jim nic nehrozí a nebude ani při porodu, pokud proběhne císařským řezem."

"A?" doplnil Sasuke. "Co dalšího jsi zjistil?"

"Že jsi velmi výjimečný tvor, Uchiho Sasuke. Velmi výjimečný."

Naruto střelil pohledem po černovláskovi, kterému se grimasa změnila ve ztrápený výraz. Kdyby to věděl, nedopustil by, aby Naruto otěhotněl (pokud by nechtěli založit rodinu).

Naruto přerušil Shisuiho vyšetření tím, že si zase natáhl triko dolů. Postavil se a odešel do kuchyně. Kushina ho hned následovala.

"Jste si vědom toho, co dítě znamená, že ano?" zeptal se Minato trochu nepřátelsky.

"Začíná tu být dusno. Raději půjdu," oznámil Shisui a sám se vyprovodil.

Měl jediné štěstí, že dnes bylo už od brzkého rána pod mrakem a vypadalo to na déšť, jinak by se z tohoto domu nedostal. To ale věděli jen Sasuke, Naruto a on. Kushina a Minato zatím neměli potuchy, kým Sasuke je. Jednou se to budou muset dozvědět, ale pro teď on i Naruto usoudili, že jeden šok stačí.

"Ano, pane. Ani já, ani Naruto už dávno nejsme puberťáci. Dokážeme se o něj postarat," mluvil přesvědčivě černovlasý. "Tohle nebyl můj záměr, přísahám, že ne. Miluju vašeho syna víc než cokoli na tomhle světě a tohle bych mu nikdy neudělal."

"Ale nakonec udělal," odporoval blondýn a posadil se na pohovku, kde před pár sekundami seděl jeho těhotný syn.

"Ne záměrně," zavrtěl Sasuke hlavou. "Nikdy jsem neplánoval usadit se. Pak když jsem se dal dohromady s Narutem, jsem si byl jistý, že s ním chci zůstat bok po boku do konce našich životů. Nedokázal bych ho opustit. Teď už vůbec ne."

Sasuke zpytoval svědomí. Ani to nebyla jeho chyba (možná trochu ano), ale cítil se odpovědný za to, co se stalo. To on přivedl Naruta do jiného stavu. Je tedy na něm, aby se o něj postaral.

"Já ti věřím, Sasuke," promluvil Minato. "Jenom mi to je hodně divné. Tak dlouho jsme se s naším synem neviděli. A když se konečně ukázal, tak je těhotný. To je osmý div světa - těhotný muž. Ve snu bych si nepomyslel, že by se něco takového stalo. Čekal jsem sice, že by nám jednou přišel ukázat vnoučata jako záminku pro usmíření, ale tohle… něco mi tu neklape."

Uchiha se podivil. Usmíření? Copak se Naruto s rodiči nějak pohádal? Lhal o tom, že je nenavštěvuje kvůli dálce?

"Minato-san," oslovil svého budoucího tchána, "je tu něco, co byste měl vy a vaše manželka vědět. Prozatím to ale zůstane tajemstvím. Slibuju, že se vše dozvíte v pravý čas."

Ke svému proslovu přidal jemný upřímný úsměv. Hodlal své slovo dodržet.

Minato se ušklíbl. Nemohl si pomoct, ale ten mladý muž se mu líbil. Něco v něm ho nutilo mu věřit.