Duše člověka | Kapitola 9.

Mei má prázdniny a bude se snažit více se věnovat povídkám! ♥ Jinak jsem už včera začala překládat povídku Striptér z donucení a brzy se tu objeví. ♥

---

Opřený o loket sledoval Naruta, spícího vedle něj. Hrál si s jeho vlasy, hladil ho, líbal ho tak, aby ho samozřejmě neprobudil. Sám nemohl usnout, ani se necítil unavený. Možná se včera radoval předčasně, a ještě z něj úplný člověk není.

Pořád se toho bál. Na jednu stranu vše naznačovalo tomu, že má všechny fyziologické lidské vlastnosti, ale některé stále chyběly. Jako spánek. Přitom by moc rád věděl, co lidé vídají ve snech a jaké to je se ráno probudit a lenošit v posteli. Chyběl mu opravdu malý kousíček k tomu stát se člověkem.

Narutova víčka se zachvěla, pak se Uzumaki posunul blíže k Sasukemu. Hlavu mu zabořil do hrudi a rukou jej ledabyle objal kolem pasu, pak si spokojeně oddechl. Rychle si zvykal na společnost v posteli, i když měl ve zvyku se rozvalovat po celé šířce i délce své lože. Dnes nechal kousek místa i Sasukemu.

"Budeš mě vždycky takhle pozorovat?" zamumlal a jedním okem na něj pohlédl. Dlouho se mu nestalo, aby měl hned takhle po ránu dobrou náladu.

"Dával jsem na tebe pozor," políbil ho do vlasů. "Celou noc jsem hlídal stráž."

Políbil ho do vlasů.

"Nespal jsi?"

Sasuke si povzdechl. Položil se na záda a zklamaně pohlédl na strop.

"Vždyť to nevadí," snažil se ho povzbudit Naruto. "Myslím, že to nemohlo všechno přijít najednou. Dáme tomu čas."

Blondýn si položil hlavu na Sasukeho hruď, nohu si přehodil přes jeho boky a opět zavřel oči. Vůbec se mu nechtělo vstávat a jít do práce.

Práce!

***

"Jak si to jako představuješ, Uzumaki?! Odejít z práce jen tak! Několik redaktorů potřebovalo fotografa! Neříkej mi, žes musel k doktorovi! Nebo si zas fotil nějakou modelku pro vlastní potřeby?! Víš co? Nic mi neříkej! Varoval sem tě! Držel sem tě tu, protože mi tě bylo líto, ale teďs mě přesvědčil, že seš mi k ničemu. Máš padáka!"

Naruto, celou dobu stojící jako kárané dítě, otevřel pusu, ale jeho šéf jen mávl rukou, jakože nechce nic slyšet a vyhání Naruta ze své kanceláře.

"Prosím, já tu práci potřebuju!" žadonil Naruto a přistoupil blíže ke stolu svého šéfa.

Snad aby se jeho nadřízený slitoval, dal mu ještě šanci. Chtěl mu dokázat, že na tu práci má, že může být lepším fotografem, možná i lepším než Sai!

Ale jeho umíněný a lakomý šéf jen dvakrát zopakoval své gesto rukou. Mávnul by s ní i potřetí, ale to už někdo zaklepal na dveře.

"Volal jste mě, pane?" objevil se ve dveřích Narutův přítel.

Když viděl, jak nešťastně se Uzumaki tváří, dokázal si domyslet, co se před pár sekundami stalo. Navíc slyšel šéfův křik i přes dveře. Celé patro vědělo, co se uvnitř kanceláře dělo.

"Sasuke!" zvolal šťastně nadřízený a s otevřenou náručí, do níž Uchihu na vteřinu schoval, je přivítal. "Kde ste byl, člověče? Potřeboval sem ňákou kvalitku, hodně ste mi chyběl, chlape!"

Poplácal ho po zádech a Narutovi připomněl, kde jsou dveře. Tentokrát Uzumaki poslechl a odešel. Hned, co se za ním zavřely dveře, se pobouřeně posadil na židli ke své kamarádce. Hlavu si opřel o dlaň a nepřítomně hleděl do prázdna.

"Asi to nešlo hladce, co?" zeptala se opatrně Sakura a nabídla svému dobrému kamarádovi kávu.

"On má Saie! Sai mu stačí! Na co tu vlastně jsem?! Argh!" postěžoval si, mále převrhl kelímek s teplým nápojem. "Dal mi padáka jen tak. Už minule mi vyhrožoval, protože ty fotky prý nebyly podle jeho představ. Nejsem pro něj dobrej. Asi ani na tuhle práci. Je to mnou, nebo jím? Já už nevím. Dělal jsem všechno, co bylo v mých silách, ale asi na to nemám. Jemu se zavděčit je fakt těžký."

"Je to idiot," přitakala Sakura. "Možná je dobře, že jsi dostal padáka. Možná tě zaměstnají v lepší práci a budou tě i líp platit, možná budou i milejší."

"Ale já chtěl být tady. Moc dobře víš, že jsem o tom snil. Tohle je největší a nejlepší vydavatelství v tomhle kraji. Jedno z nejlepších ve státě! Ach jo. Měl jsem víc pracovat a míň se bavit. Za všechno si můžu sám."

"To neříkej. I kdybys pracoval daleko tvrději, jemu by to bylo málo. Má prostě svoje představy, které zřejmě dokáže uspokojit jenom Sai. Není to tebou, vůbec to není tvoje chyba," povzbudila ho kamarádka.

Naruto se na nic drobně usmál. Na víc se nezmohl. Jak dlouho nebrečel, teď by se rozbulel jak malé dítě, co nedostalo zmrzlinu.

"Asi je to tak lepší. Možná je lepší úplně se odklonit od focení a začít něco úplně jiného. Asi je to znamení, že jsem si vybral špatný sen za svůj životní cíl."

"Není třeba být takovým pesimistou," připojil se do hovoru Sasuke, lokty opřený o sekretářský stůl a usmívající se na Naruta.

V rukou držel papír, na němž mu šéf napsal plán jeho dalšího projektu, z nějž měl černovlásek patrně velkou radost.

"Gratuluju," řek zklamaně a trochu sarkasticky Naruto.

Nemohl se Sasukemu podívat do očí. To kvůli němu je teď nezaměstnaný. Nevyčítat mu to bylo těžké. Nedokázal sám sebe přesvědčit, že by Sasukeho neměl obviňovat. Bylo možné, že jenom žárlil. Kdykoli šéf Naruta jen viděl, nálada mu klesla pod bod mrazu. Jenomže Sasukemu, který se na měsíc bez jediného slova vytratil, padl kolem krku, a dokonce mu dal úkol, jenž mohl očividně zvládnout pouze Sasuke.

Sasuke, Sasuke, Uchiha Sasuke. Nic jiného se za posledních pár měsíců neskloňovalo víc než černovláskovo jméno. Ve všech časopisech a novinách, které tohle vydavatelství tisklo, byl minimálně jeden Sasukeho článek. bylo to způsobeno především tím, že měl spoustu času na učení, necítil únavu a dokázal se soustředit na jednu věc klidně několik hodin. Jeho upírský mozek byl schopný mnoha věcí.

Teď s mělo všechno změnit, s tím Sasuke počítal. Proto si hned u šéfa domluvil, že jeho produkce o něco klesne. Řekl z osobních důvodů, aby se v tom jeho nadřízený nešťoural.

"Není k čemu gratulovat, vážně," promluvil Sasuke, "jenom jsem nám zajistil další práci."

Narutovi vyletělo obočí vysoko na čelo.

"Víš, že mě vyhodil," konstatoval.

"Bere tě zpátky. Když mi tohle dal," zamával papírem, "stanovil jsem podmínku, že pojedeš se mnou, protože nikoho jiného nechci. A on, aby si mě udržel, souhlasil. Měls vidět, jak blekotal, když jsem mu to řekl."

Narutovi spadla sanice. Sasuke musí být v očích vedení bůh, jinak nebylo možné si stanovit podmínky.

"A co to je?" zeptal se Naruto a vzal příteli papír z ruky.

Rozhodl se, že tomu páprdovi ukáže, že umí být lepší a že se hodí pro tuhle práci. Donutí ho ho uznat jako skvělého fotografa, ne loudila, co dělá obrázky na kvantitu.

"Festival v Suně, v Písečné. Má to být na dvě strany, takže tam musíme být od začátku od konce, což jsou tři dny. Musíme jet dneska ve čtyři," povzdechl si Sasuke, "i když bych radši jel zítra než takhle narychlo. Ale kvůli špatným spojením bychom museli jet v pět ráno a přijeli bychom okolo deváté."

"To nevadí, pojedeme ještě dneska!" rozhodl Naruto a zaťal ruku v pěst.

Byl odhodlaný tuto výzvu, kterou mu život dal, přijmout. Ukáže Jirayovi, svému zaměstnavateli, co se v něm celou dobu skrývalo. Ukáže mu, koho zaměstnal a že tento kluk je lepší než ten arogantní, rozmazlený zmetek Sai.

"Nějaký nažhavený," poznamenal Sasuke s pohledem na Sakuru. "Hlavně aby sis nezapomněl sbalit."

"Jasně, hned jdu na to!" řekl energicky Naruto, sebral svou tašku a vyrazil z redakce směrem domů.

Nemohl se dočkat, až ten článek vydají a jemu začnou chodit poštou i emailem žádosti, aby pracoval i pro jiné společnosti. Ne, že by chtěl pracovat u několik naráz, to ani náhodou. Šlo mu jen o ten pocit, že to nedělá jenom pro peníze, ale že je skutečně dobrý a něco dokázal.

"Počkej přece," zasmál se Sasuke.

Když ho na chodbě doběhl, automaticky jej chytil za ruku.

"Půjdu s tebou. Taky si musím sbalit," řekl smyslně a políbil jej na hřbet ruky.

"Sasuke!" okřikl ho tiše Naruto. "Jsme mezi lidmi!"

"A to vadí? Neděláme nic nemravného, nebo ano?" podivil se Sasuke.

Tomuto opravdu nerozuměl. Proč se lidé báli ukazovat na veřejnosti, co cítí k druhé osobě? V tomhle byli upíři skutečně jiní. Jakékoli drobné projevy lásky jako líbání nebo držení za ruce nebylo tabu. Lidé to ale považovali za něco, co by mělo zůstat v soukromí.

"Jsme oba chlapi," vysvětlil Naruto a po očku se rozhlédl, jestli je nikdo neslyší. "Homosexualita je vnímána trochu jinak, víš…"

"Chápu," řekl Sasuke a jeho ruku pustil.

Nechtěl mu působit žádné potíže ani trápení. Raději uposlechnul jeho žádosti a udržoval si určitý odstup.

Naruto byl na jednu stranu klidnější, na druhou ho to moc mrzelo. Chtěl mít se Sasukem normální vztah, který by zahrnoval i držení se za ruce mezi lidmi, jenomže zatím to nebylo možné. Nevěděl, jak by reagovali jeho kamarádi, kteří pro něj byli velmi důležití. Kdyby ho zavrhli, neunesl by to. Už by neunesl další pocit selhání, jako tenkrát u rodičů.

Kvůli vzpomínce na rodiče posmutněl. To kvůli nim se dal na cestu fotografa. Oni chtěli, aby byl právníkem, proto ho nutili do učení, ale to Narutovi nikdy moc nešlo. Věděl, že na to nemá, navíc ho ten obor nebavil. Miloval focení, tomu se taky hodlal věnovat do své smrti. Jenomže oni jeho rozhodnutí nedokázali přijmout. Proto se rozešli. Otcova poslední slova byla: "Už mi nikdy nelez na oči, nevděčníku!" Tenkrát to Naruta hodně bolelo a nejednou měl pochyby, jestli to, co dělá, je správné. Ale mělo cenu se trápit jenom proto, aby byli rodiče spokojeni?

***

Vlak vyjel z tunelu a dva odpočívající mladé lidi osvítily sluneční paprsky. Naruto se nepříjemně zakabonil, zamžoural a zatáhl závěs. Tolik se těšil do Suny, až ho to unavilo a na pár minut zavřel oči. Cesta do písečné trvala nejméně dvě hodiny vlakem, proto mohl ještě chvíli odpočívat. Měl cestování vlakem moc rád, bohužel neměl moc příležitostí jím někam jezdit.

Zřejmě nebyl jediný, kdo se cítil být lehce unavený. Sasuke sedící vedle něj uvolněně seděl se zavřenýma očima a představoval si, jak by představil Naruta rodičům. Už kolikrát ho napadlo přestat trucovat a navštívit je, ale ještě nenašel odvahu. Ještě nebyl správný čas. Nejdřív se z něj musel stát úplný člověk.

Naruto pohlédl přes Sasukeho na druhou stranu vlaku, kde seděl starší pár. Podle všeho oba tvrdě spali a dění okolo si nevšímali. To byla pro Naruta šance. Odvrátil od Sasukeho hlavu a chytil svého přítele za ruku. Na tvářích se mu objevily jemné ruměnce. Pokud je nikdo neuvidí, pak je to v pořádku, ne?

Sasuke doširoka otevřel oči a pohlédl na svou levou ruku, propletenou s pravou rukou Naruta. Srdce se mu opět natolik rozbušilo, až si myslel, že mu vyletí z hrudi. Přesně kvůli tomuhle se stával víc a víc člověkem. Naruto mu dokázal rozbušit srdce, které řídilo celé fungování lidského těla. Tím dostal zdravou barvu kůže, která se taky vypnula a vyživila, vlasy měl živější a bohatější, byl citlivější na podněty.

Stisk mu oplatil, pak zase zavřel oči a s mírným úsměvem si tentokrát představoval jejich společnou budoucnost.