Duše člověka | Kapitola 14.

Mei jede dnes v noci do Anglie. ♥ Zítra vám vyjde první kapitola překládané povídky. ♥

---

Naruto se prudce nadechl, moc se ale nehýbal. Tělo ho bolelo, jako by ho přejel parní válec. Pokusil by se posadit, ale to by nesměl mít svázané končetiny.

V ten moment otevřel oči a hned zkontroloval svůj stav. Ležel na studené, zaprášené zemi, ve tmě, v chladné místnosti a zcela sám. Nebyla tu ani okna, nic. Jediné, co slyšel, byl jeho vlastní dech a divoký tlukot srdce. Kde to sakra byl?

Přemýšlel, jestli má smysl křičet. Tohle byl jednoznačně únos, svým voláním o pomoc by akorát přivolal únosce. Co měl ale dělat? Nemohl se hýbat, nemohl křičet, nemohl nic!

Když už začínal panikařit, otevřely se dveře a do malé místnosti proniklo světlo. Někdo přišel. Naruto však viděl pouze siluetu pár mužů.

"Někdo s tebou chce mluvit," oznámila jedna osoba a rozsvítila žárovku visící na pár barevných drátkách.

Přímé světlo donutilo Naruta zavřít oči. Jak si na něj jeho oči přivykly, prohlédl si všechny přítomné osoby. Rychle mu došlo, že je ve spárech Akatsuki.

"Ahoj, Naruto," pozdravil ho Hidan jako starého známého. "Vím, že máš teď strach o svůj život. A máš ho oprávněně. Víš, je tu taková maličkost, kterou jsme nemohli překousnout, když jsi byl ještě na střední, proto jsi tady s námi. Pamatuješ si to? Jak jsi způsobil smrt mladého kluka?"

Hidan si dřepl k bezbrannému Narutovi a přejel mu po vlasech. Odkryl tak několik let starou jizvu nad jeho levým spánkem. Přes vlasy nebyla viditelná, ale když se odhrnuly, byla jako pěst na oko.

Naruto neměl tušení, o čem ten vypatlanec mluvil. Ještě na střední škole měl se začínající partou Akatsuki malé potyčky, protože se zastával těch, které tito lotři šikanovali a brali jim peníze a svačiny, to přiznával. Ale neměl nejmenší páru o tom, že by někdy způsobil něčí smrt.

"Myslím, že máte nesprávnou osobu," zkusil se bránit Naruto.

Šedovlasý muž škubnul s jeho vlasy, až Naruto zaskučel. Pevně tiskl čelisti k sobě, jak ho pohltil vztek. Nejraději by z toho kluka před sebou vymlátil duši, jak moc ho nesnášel.

"Tohle," ukázal Hidan na jizvu, "je jasný důkaz toho, že máme tu správnou. Nám se nevykroutíš, Naruto. Budeš trpět, jak trpěl on."

S tím se zvedl a odcházel. Tři muži se chopili svázaného blondýna a táhli ho do jiné místnosti za svým vůdcem. Vypadalo to, že si jako skrýš vybrali nedostavěnou banku na konci města, okolo níž se nikdo nezdržoval. Nevěděl, jestli mu větší hrůzu nahání Akatsuki, nebo ta polorozpadlá budova. Stačil by jediný hlasitý výkřik a celá konstrukce by se rozpadla.

Dotáhli ho až do velké prostorné místnosti, kde bylo snad ještě víc prachu než v té první. Největší rozdíl tu byl ten, že sem z vysokých oken pronikalo světlo. Uprostřed stála židle a okolo ní několik můžu. Podle výrazu měl každý z nich s Narutem nevyřízené účty, přitom byly mezi nimi i zcela neznámé tváře.

Muži posadili Naruta na židli a jedním lanem ho k ní přivázali, aby blondýn hezky seděl.

"Přísahám, že nevím, o čem to mluvíte! Já nikoho nezabil!" vzpouzel se Naruto.

Svýma skleněnýma modrýma očima přeskakoval z jednoho člena Akatsuki na druhého, pak hledal i potenciální únikový východ. Jenomže odtud se nemohl dostat, ne sám.

Hidan se mu bokem posadil na klín, přehodil si nohu přes nohu a ruku si přehodil přes Narutova ramena. Jeho obličej byl tomu Narutovu velmi, velmi blízko, že blondýn cítil pach cigaret, z čehož se mu dělalo zle.

"Ach, Naruto, Naruto," pohladil prstem Uzumakiho po tváři.

Svůj prst vedl od lícní kosti až po bradu, za kterou mu otočil hlavu k sobě. Mezi jejich rty byly nanejvýš dva centimetry.

"Proč to pořád předstíráš? Proč si to děláš horší?" ptal se ho. "Hele. Můžu ti slíbit, že když budeš spolupracovat-"

"Pustíte mě?!" vyhrkl ze strachu Uzumaki, čímž všechny okolo rozesmál.

"Ne, hlupáčku. Když budeš spolupracovat, nebude tě to pak tolik bolet," pošeptal, než spojil jejich rty v krátkém polibku.

Naruto ho při té příležitosti silně kousl. Nevzdá se jim tak snadno! Je přece Uzumaki Naruto!

"Hajzle!" zavrčel Hidan a pěstí ho udeřil do tváře. "Teď sis to posral!"

Jedním pohybem ruky naznačil skupince, ať si ho vezmou do parády oni. Všichni se shromáždili u Naruta, každý pěvně chytil nějakou část Narutova těla, aby sebou moc necukal, až…

Blondýn byl v koncích. Vystrašeně koukal po všech mužích, u nichž hledal záchranu. Nikdo se nad ním ale neslitoval. Nevědomost, co se bude dít dál, jen pomáhala v panice. Chtěl křičet. Bůh ví ale, jestli by si to neudělal ještě horší.

Vytřeštil oči, když se před ním objevil Hidan s vystřelovacím nožem v ruce. Prohlížel si Uzumakiho, jako by se rozhodoval, kterou část těla mu uřízne jako první.

"Dost mi připomínáš jednoho kluka, co tu u nás pobývá. Není moc na vyhrožování a je slabej jak holka, ale šuká líp jak holka. Nechtěl by ses k nám přidat? On by tě ve všem zaučil, byli byste u nás na tu práci dva," zasmál se a společně s ním i ostatní členové party.

Kdyby Naruto nebyl k smrti vyděšený, plivl by mu do tváře.

"Prosím," žadonil. "Udělám, co chcete, jenom-"

Popadal dech, nemohl se pořádně nadechnout a obtížně se mu mluvilo. A to, že mu jeden z mužů zaklonil hlavu dozadu, mu moc nepomohlo.

"Jenom? Promiň, nějak jsem neslyšel," uchechtl se Hidan a tentokrát obkročmo se mu posadil na klín. "Mezitím, co budeš přemítat o svém promrhaném životě, ti připomenu, proč jsi tady. Vzpomínáš si na nehodu, co se ti stala ve druháku?"

Narutovy oči běhaly po stropě nedostavěné budovy. Věděl, že měl nějakou nehodu, ale nic si z ní nepamatoval. Probudil se v nemocnici, tam mu doktor oznámil, že měl nehodu na kole. Co se dělo předtím už nikdo nevěděl.

"Ten řidič…" dostal ze sebe informaci, na kterou si vzpomněl.

"Výborně!" zajásal Hidan. "A ten řidič je kvůli tobě mrtvý. Aby se ti vyhnul, sjel raději do srázu a narazil do stromu. Víš, jak dlouho trpěl v tom zasraným autě, než mu byla poskytnuta první pomoc? Třicet minut. Zatímco tys měl pár zlomenin a poraněnou hlavu, on na místě přišel o obě nohy a střepy ho připravily o zrak. Zemřel při převozu. Ty ses pak probral, pár dní si poležel v nemocnici, a mohls zase do svýho posranýho života. On zemřel. Už nemohl říct svojí rodině, jak ji miluje! Jeho syn ho nebude znát!"

Hidan se rozčílil natolik, že svůj nůž málem vrazil Narutovi přímo do krku. Ale toho by litoval. Chtěl, aby Naruto zažil to, co jeho dobrý přítel, když umíral. Bolest. Bezmoc. Samotu. Tohle všechno mělo být Narutovým trestem za to, že údajně způsobil smrt jednomu muži.

"Ale- ale on byl opilý! Řekla mi to policie!" bránil se Naruto a pokusil se vysmeknout se ze sevření několika rukou, to se mu bohužel nepodařilo.

"Nesnaž se vymlouvat," uchechtl se znechuceně šedovlasý. "Byla to tvoje vina, všichni to moc dobře víme. A za to…"

Přiblížil se čepelí nože k Narutovu oku v úmyslu mu to vydloubnout.

"…ti dopřeju půl hodiny trpění…"

Všechny je ovál náhlý chladný vítr, jako by někdo nechal otevřené dveře ven. Všichni se ohlédli ke vchodu, tam ale nepronikalo žádné světlo zvenčí, takže hlavní dveře otevřené nebyly. Navíc by to slyšeli. Tak… co se tedy stalo?

Pak uslyšeli výkřik. Všechny pohledy se střetly v jenom bodě. Na konci velké místnosti se ve tmě objevila zvláštní silueta postavy se zářivě červenýma očima. Vedle sebe měla nataženou ruku, v níž držela svíjejícího se člověka. Bránil se, kopal kolem sebe, snažil se dostat ze sevření, ale nebylo mu to nic platné. Stisk naopak jen zesílil.

"Kdo seš?!" zařval Hidan a sesedl z Narutova klína.

Záhadná bytost si bezmocného člověka přitáhla k sobě. Pak jen členové Akatsuki sledovali, jak jedním kousnutím do krku oddělila hlavu od těla. Dveře se v tu chvíli zabouchly. Ti, co se brzy dostali z transu a chtěli utéct, do nich bušili a mlátili hlava nehlava ve snaze utéct.

"Unesli jste mého přítele," řekla osoba nenávistně a vykročila ze tmy na příšeří.

"To je ten jeho kámoš!" rozpoznal ho jeden z členů Akatsuki a ukázal na něj roztřeseným prstem.

"Sasuke?" podivil se Naruto. Otáčel hlavu, aby se na vlastní oči přesvědčil, že je to skutečně jeho přítel a milenec, ale nedokázal se podívat přímo za sebe.

Hidan měl jasný plán, který mu Sasuke prokoukl hned, jak ho šedovlasý vymyslel. S nožem v ruce udělal krok k Naruto a chtěl začít Uchihu vydírat, ale v ten moment ho Sasuke držel pod krkem vysoko na protější zdi a zpříma mu hleděl do očí.

"KDO-KDO SEŠ?!" vyjekl.

Odpověď ale nedostal. Místo toho se mu naskytl pohled na Sasukeho obrovská ústa s velmi špičatými a hustě zastoupenými zuby, která pohltila celou jeho hlavu.

Narutovi se na několik sekund zastavil dech. Tohle nebyl člověk, tohle nebyl Sasuke. Byl to upír.

Sasuke se snesl k zemi, kde se na něj pokusilo pár členů Akatsuki zaútočit. Ale Sasukemu žádná rána neublížila. Svým ocasem jim snadno podrazil nohy, svými drápy rozpáral břicha jako plyšového medvídka.

Jak Naruto sledoval Sasukeho běsnění, všímal si jeho proměny. Vlasy zmizely, stejně jako oči. Ústa byla široká doslova od ucha k uchu, které taky zmizely, žádné rty, jen spousta špičatých zubů. Nohy nabraly na hmotě, byly zakončené velkými pařáty s ostrými drápy, ruce se změnily na velká křídla. Sasukeho kůže zešedla a celé tělo měřilo asi dva metry.

Uzumaki pochopil, že tohle je pravá upíří podoba.

Z transu ho dostal dotek a známý hlas. Mluvil k němu Itachi, bral ho do náruče a běžel s ním pryč. Blondýn se bránil, nevěřil mu. Nechtěl s ním jít. Chtěl zůstat se Sasukem.

…Se Sasukem, který si jich všiml a s vražednými úmysly se vydal za nimi. Naruto byl poslední přeživší, a Sasuke potřeboval více krve, více zabíjení. Upír neměl dost.

Už už je málem dostihl, když Itachi vyskočil z budovy a přes sluneční paprsky se dostal do stínu druhé budovy. Spálil se, bylo mu vidět maso, ze kterého se kouřilo. Byl značně vyčerpán a bude mu trvat dlouho, než se mu rány zahojí. Na něm ale teď nezáleželo.

Doplazil se ke sloupu, o který se opřel, a pohlédl na vyděšeného Naruta, jenž hleděl zase na Sasukeho. Ten ječel, škrábal drápy o beton, jak chtěl dostat svou oběť.

"Sasuke?" zkusil Naruto, neodvažoval se postavit.

"Tohle není Sasuke," zavrtěl hlavou starší Uchiha. "Tohle je Upír. Tvor na vraždění. Takhle vypadá pravá upíří podoba. A pravé chování Upíra."

Naruto ze Sasukeho nespouštěl oči. Nepoznával svého milence, který dál křičel a škrábal do betonu, jak se vztekal, že nemůže blondýna mít, přes slunce se nemohl dostat.

"Takhle… zůstane napořád…?" zeptal se tiše blondýn.

"Po nějaké době se zase přemění. Ale…" umlčel se.

"Co ale?!" vyjekl blondýn. "Už nikdy nebude člověkem?! Už nikdy to nebude Sasuke, kterého znám?!"

Uchiha se upřeně díval do modrých uslzených očí. Ne, teď není správný čas mu to vysvětlovat. Měl by ho vzít co nejdřív domů, kde se oba dva zotaví. Sasukeho prozatím nechají tady. Stejně sem nikdo nechodí a Sasuke se ven nedostane dřív jak večer. To už by se mohl přeměnit zpátky.

Postavil se a rozhlédl se. Mohl by to vzít přes kanál, aby ho slunce ještě více nespálilo. Vzal Naruta opět do náručí.

"Postav mě na zem! Nechej mě! Sasuke, já tě neopustím!" křičel Uzumaki.

"On se o sebe postará. Utéct nemůže. Za pár hodin se sem vrátím pro jeho tělo."

"Jeho tělo? Jak- to myslíš?! Jak jeho tělo?!" ječel Naruto, ale Itachi jeho otázky naschvál přeslýchal.

Naposledy se podíval na zrůdu, ve kterou se mladší Uchiha proměnil. O dvě sekundy později se ocitl doma.