Duše člověka | Kapitola 11.

Tahle povídka mě tolik baví! Víte, že tahle kapitola byla sepsána tak před měsícem? ♥

---

"Sasuke…" pošeptal vzrušeně blondýn a uchopil oba penisy do jedné ruky.

Pohyboval rukou nahoru a dolů. Dělal to velmi pomalu, protože držet oba dva údy nebylo nic lehkého. Nejednou se stalo, že jeden z nich vyklouzl ven a Naruto musel uspokojování přerušit.

Sasuke beze slova otočil Naruta zády k sobě a znovu si ho posadil na stehna.

Uzumaki byl mírně v šoku. Nejen, že nevěděl, co bude mít Sasuke v úmyslu, hlavně se bál této pozice. Co má čekat?

Uchiha jej líbal a hladil na zádech. Rukou zaplul do blonďákova rozkroku a zpracovával ho. Přejížděl po celé jeho délce. Obemknul prsty pod žaludek a dráždil špičku. Cítil a kontroloval Narutovy pohyby.

Ten stahoval všechny svaly, jak mu to bylo příjemné. Hlavou se mu honily otázky, kde se to Sasuke sakra naučil? Měl nějakého milence? Vzhledem k jeho věku to bylo dost možné.

Oči, které slastí přivíral, doširoka otevřel, když ucítil tlak u svého konečníku. To Sasukeho šikovné prsty na druhé ruce se začínaly dobývat dovnitř Narutova těla.

"Sa-Sasuke - moment-!"

"Ničeho se nemusíš bát, Naruto," uklidnil ho černovlásek a políbil ho na rameno. "Slibuju, že se ti to bude líbit."

Naruto zavřel oči. Nevěděl, jestli se má soustředit na nový pocit v oblasti řitního otvoru, nebo na slast způsobenou drážděním penisu. Obojí dohromady v něm vyvolávaly pocit, o němž se nemohl rozhodnout, jestli je příjemný, nebo naopak.

Pak Sasuke zavadil o onen bod - prostatu - a Uzumaki málem vyjekl. Zakryl si pusu dlaní, kdyby se z něj chtěly podobné zvuky dostat ven. Jeho přítel měl pravdu, líbilo se mu to. Slyšel o masáži prostaty, ale jen nad tím kroutil očima, jaká to je hloupost.

"Můžu?" zeptal se Sasuke, když usoudil, že si Naruto na nový pocit zcela zvykl.

Blondýn se ohlédl přes rameno, aby zjistil, co má Sasuke na mysli. Málem se mu zastavil dech, když viděl, jak si jeho přítel hraje se svým penisem. Honil ho a štěněčíma očima prosil Uzumakiho o svolení vstupu.

"Já to nikdy nedělal," přiznal se Naruto k faktu, který Sasukeho nepřekvapil.

"Já taky ne. Jestli se bojíš, můžeme se prohodit," políbil ho na lopatku.

"Chci to zkusit," pověděl Naruto a nadzvedl se.

Pomohl Uchihovi navést se do svého otvoru, pak pomalu dosedal. Vzrušovalo ho, když cítil svěrače, jak se roztahují díky Sasukeho šířce. Víc v tom nebylo. Teda do určité doby, kdy neucítil mírnou bolest v podbřišku. Lekl se, proto okamžitě zastavil.

"Ještě kousek," pobídl ho Sasuke.

Naruto ale zavrtěl hlavou. Dělal to poprvé, netroufal si jakkoli riskovat, že si ublíží.

"Dobře, to nevadí," chlácholil ho Sasuke.

Hlavu si opřel o Narutova záda a odpočíval a užíval si teplo Narutova těla. Dal mu čas. Až Naruto bude chtít, sám začne.

Jenomže blondýn se k ničemu neměl. Strnule seděl, nohy se mu už klepaly, jak se snažily udržet váhu těla. Z nevysvětlitelných důvodů se bál se pohnout.

Sasukeho upírská část vycítila strach. Byl malý, ale byl tu. Proto se rozhodl pohnout pánví, aby zjistil, jak na tom blondýn je. I když uslyšel zalapání po dechu, nepřestal jemně hýbat pánví.

Voda kolem nich se čeřila a když narazila na nějakou překážku, vydala mlaskavý zvuk. Přesně ten, který by slyšeli oba mladí muži, kdyby se jejich akt neodehrával pod vodou.

Uchiha se zvedl, čímž donutil blonďáka se předklonit a chytit se okraje velké vany. Dával si pozor, jak hluboko se může do Naruta zasunout, aby mu neublížil, a začal přirážet. Pozoroval chování Uzumakiho těla, aby věděl, co se blondýnovi líbí a co by měl Sasuke raději vypustit.

Uzumaki po chvíli sám pohnul pánví proti Sasukemu, čímž se v něm Sasuke ocitl úplně celý. Oba dva na moment strnuli překvapením.

"Dobrý?" zeptal se Uchiha starostlivě.

Levou ruku přesunul z Narutových boků na jeho podbřišek, který byl citelně tvrdší.

"Pro Jashina, Sasuke," vydechl užasle Naruto a podíval se na Uchihu přes rameno.

Ten pohled plný erotiky, plný touhy donutil Sasukeho se začervenat. Viděl už hodně lidí v opojení vášně, ale nikdy to na něj nemělo takový účinek jako právě od Naruta.

"Šukej mě. Nemusíš se bát," řekl Naruto a sám se pohnul v bocích.

Na tahle slova nikdy nebyl. Myslel si, že to jsou jen prvky vhodné akorát do nechutného porna. Když jich ale člověk neužívá moc, nejsou vůbec k zahození.

"Kdyby cokoli, řekni mi," pověděl Sasuke a políbil ho na šíji. "Teda pokud neztratím kontrolu…"

Celými lázněmi se ozývaly mlaskavé zvuky vody, nahé tělo pleskající o to druhé, vzdechy a steny dvou mladých lidí, co se milovali - minimálně milovali tohle fyzické spojení.

Mazlili se. Horká voda v lázni jim vůbec nepřipadala vroucí jako na začátku, zato jejich těla byla rozpálená jako písek na poušti. Poznávali tělo toho druhého, chtěli si ho vrýt do paměti, snad jako by se měli navždy odloučit. To ale nebylo možné a Sasuke to věděl. V ten moment je nespojovala láska, ani sex. Bylo v tom něco, co Uchiha měl jako upír znát. Měl. Ale neznal. Cítil to pouze v hloubi upírské duše, která byla tak potlačena, že nebylo možné slyšet její momentální výkřiky.

Ani jeden netušil, co se v moment spojení jejich těl skutečně stalo…

***

Drželi se za ruce a šli s davem k řece, odkud se měly pouštět zakoupené i vlastnoručně vyrobené lodičky z tvrdého barevného papíru s malou svíčkou uprostřed. Naruta jako by opustila veškerá nervozita z toho, co by na jejich vztah řekli ostatní. Až po tom, co se se Sasukem pomilovali a jemu došlo, že v tom jedou spolu, se nebál se se svým přítelem ukázat na veřejnosti. Stejně je tu nikdo neznal, všechny drby budou do pár dní v tahu a oni jim nemusí čelit.

Naruto se od Sasukeho na moment vzdálil, vzdálil se od celého hloučku lidí, aby měl lepší výhled na břeh, odkud se pouštěly lodičky. Šel tak daleko, že šum a hudba se skoro utichly. Nafotil z dálky lidi, jak dřepí na břehu a natahují ruky s papírovou lodičkou a poslali ji po proudu.

V objektivu se mu objevila známá osoba. V šedém kimonu s barevnými květinami pouštěl svou lodičku pro blaho Písečné i Narutův dobrý přítel. Zdálo se, že tu není sám. Jak se narovnal, pomohl vstát i blonďaté ženě v jednobarevné, světle fialové yukatě. Pak spolu za ruce odešli.

"Pustil jsi tu svou?" optal se ho za jeho zády Sasuke.

Přišel za ním na druhou stranu řeky s lodičkou i svíčkou.

"Ne, ještě ne," přiznal se Naruto. "Právě jsem viděl Shikamara."

Sasuke překvapením nadzvedl obočí. Na tuhle akci byli posláni oni dva, o nikom jiném šéfredaktor nemluvil.

"Ale vypadalo to, že tu je z osobních důvodu, ne kvůli práci."

"Někoho tu má?"

"Asi," pokrčil Naruto rameny a zapálil svíčku.

Požádal Sasukeho, aby mu podržel foťák a taktéž se naklonil nad vodu. Pak jen sledoval, jak jeho lodička odplouvá po proudu pro blaho vesnice.

"Dobří duchové teď budou díky tobě toto místo opatrovat," připomněl Sasuke důvod tohoto rituálu.

"Po tom, co je potkalo před dvaceti lety…" vzpomněl si Naruto.

"Byla to katastrofa. Ta už se ale nebude opakovat. Je tu moc krásně na to, aby se něco takového stalo znovu," pověděl Sasuke a objal svého přítele kolem pasu.

"To ano," vzdychl úlevně Naruto.

V Sasukeho náručí se zcela uvolnil, takže se po pár sekundách posadili na zem, Sasuke se opřel o strom a Naruto o něj. Společně sledovali světýlka na vodě, jak mizí v dáli. Rytmus jejich srdcí se synchronizoval. Sasuke cítil, že nemůže Narutovi číst myšlenky, ani ničím pohnout vlastní myslí. Opravdu se stačilo jen šťastně zamilovat, aby se z něj stal člověk?

***

Blondýn se nepříjemně zakabonil, zamžoural do slunečních paprsků a otočil se na druhou stranu, aby se mu lépe spalo. Bohužel tam se paprsky odrážely od stěny přímo jemu do obličeje.

"Hmm… Sasuke, zatáhni prosím rolety…" zamumlal rozespale.

Už by byl i znovu usnul, jen kdyby mu nepřipadalo divné to ticho. Zvykl si, že i když byl od Sasukeho oddělen zdí, Uchiha i tak slyšel jeho ranní mumlání, věděl, že je Naruto vzhůru, a šel ho přivítat.

Dnes se ale ranní pusa nekonala. Na tu Naruto čekal zbytečně.

Podíval se na postel, o níž si myslel, že bude prázdná. Sasuke nikdy nepotřeboval spát. Teď tomu bylo jinak. Blondýn překvapením pootevřel ústa v údivu. Uchiha Sasuke spal. Dokonce chrápal. Ležel na břiše, z pusy mu tekla slina, jedna ruka mu visela přes okraj postele a dotýkala se země. Peřina mu zakrývala pouze pozadí.

Naruto vstal a dřepnul si k němu. Chvilku ho pozoroval a užíval si pohled na chrnícího Uchihu, pak se ho rozhodl přivítat do nového dne.

"Sasuke, vstávej. Je ráno," jemně zatřásl jeho ramenem.

Černovlásek se prudce nadechl, nevěda, co se děje. Když pohlédl na usmívajícího se Naruta a začal vnímat pocity, mísilo se v něm zmatení a radost.

"Cítím se… divně…" zamumlal a opatrně se posadil.

"Jak divně?" zajímal se hned Naruto.

"Nějak těžce a slabě. A motá se mi hlava," promnul si oči. "A zavírají se mi oči."

Uzumaki se usmál a chytil svého přítele za ruce.

"To je v pořádku, jsi jenom ospalý. To tak ráno bývá, když se probudíš," vysvětlil mu a políbil ho na tvář. "Ještě chvilku seď, aby se ti nezatočila hlava a tys sebou nesekl."

Sasuke si dával pět a pět dohromady. Nevěděl, že hned po probuzení jsou lidé lehce mimo a mozku trvá, než zpracuje sebejednodušší informaci.

"Já spal?" přesvědčoval se.

Rukou si prohrábl vlasy. Cítil, jak jsou rozvětvené do všech světových stran.

"Spal," potvrdil Naruto, sedl si mu na klín a políbil ho tentokrát na spánek.

"To znamená," usmál se šťastně Sasuke, "že jsem člověk."

Hlavu si položil na blondýnovu hruď, ruce obmotal kolem jeho boků a pořádně ho zmáčkl. Asi se opravdu stačilo jen zamilovat, aby se z něj stal člověk. Nebo za to mohl přímo Naruto? Nehledal odpověď na otázku, neměl důvod. Stačilo mu, že už nebyl upírem. A teď má i lásku svého života. Víc si nemohl přát.

***

Ve velkém bytě, patřícím vysokému šedovláskovi, se konala tajná schůze členů party přezdívající si Akatsuki. Jejich šéf seděl ve svém nejoblíbenějším křesle, kouřil cigaretu a popíjel dražší alkohol. Přitom poslouchal své "kolegy", kteří se předháněli v tom, kdo z nich bude mít lepší nápad na únos Uzumaki Naruta, jejich úhlavního nepřítele.

"Anebo vtrhneme do jeho bytu, chloroform - konec!" navrhl jeden z účastníků schůze.

"A co sousedi, tupče?" osopil se na něj jiný muž a na důkaz hlouposti svého kolegy se plácl do čela. "Bylo by to moc nápadný. Musíme ho vylákat někam, kde bude sám. Pak ho chytíme!"

"On není tak blbej, jak vy si myslíte," přerušil jejich hádku Hidan a potáhl z cigarety. "Musí být sám. Jenomže teď je to složitější, kvůli tomu chlápkovi. Jsou furt a všude spolu."

"A co mu třeba vyhrožovat? Vzdal by se sám. Můžeme mu poslat -"

"Říkal jsem, že není tak blbej," zopakoval se šedovlásek.

"Myslím, že bych jeho únos mohl lehce zařídit. Řekni mi, kdy a kam," ozval se nejnovější člen party.

Seděl na gauči, celou dobu hleděl na jedno místo, do rozhovoru se až doteď nevměšoval. Pozorně ale poslouchal, co ostatní říkají a co si myslí. Podle toho pak usoudil, že by nebylo na škodu jim pomoct. Kdyby Naruto zmizel, Sasuke by se zase stal upírem. Držel se téhle myšlenky tak pevně, až zapomněl, co posledně udělalo odloučení od Naruta s jeho mladším bratrem.

"Jak to chceš udělat, Itachi?" zeptal se blonďák sedící vedle něj.

"Prostě mi věřte," pohlédl rovnou na Hidana, který mu příliš nevěřil. "Uzumaki Naruto bude přesně na místě a v dobu, jak si řekneš."

Šedovlásek zmáčkl cigaretu o dno popelníku, čímž ji uhasil. Spojil ruce a očima visel na Uchihovi.

"Fajn. Budu ti věřit," kývl po chvilce.

Jedním mávnutím ruky schůzi ukončil. Její závěr se ale úplně všem nelíbil.

"Proč ho tak strašně posloucháš? Je novej, nemůžeš mu jenom tak věřit! Co když místo s Uzumakim přijde s policií?!" rozčiloval se mladý blonďák.

"Být tebou, tak držím hubu, Deidaro. Je schopnější a věrnější než třeba ty," odbyl ho Hidan a zapálil si v pořadí už pátou cigaretu.

"Cože?!" vyjekl hystericky Deidara. "Kdy jsem nebyl Akatsuki věrnej?!"

"Akatsuki věrněj seš, možná až moc, ale mně ne."

"Co? Mezi náma nic není," urazil se blondýn. "Párkrát jsme spolu spali, neříkej, že ses do mě zabouch."

"Ne, to se fakt nemusíš bát," odpověděl posměšně Hidan. "Jenom jsem si nemyslel, že bys byl taková kurva. Myslel jsem, že budeš spát jenom se mnou. Nerad se dělím, to je všechno."

Deidara si povzdechl, převrátil oči a nezapomněl mlasknout. Nesnášel, když někdo z party vytáhl téma "s kým všechno Deidara spí". Byl ze všech nejmladší, nejméně zkušený, zkrátka pískle, které se i po dvou letech v Akatsuki stále učilo ohrožovat jiné lidi. Jenomže se svou hezkou tvářičkou se nezmohl na víc než na obšťastňování svých přátel. Nikdo z nich nebyl homosexuál (teda nikdo by to nepřiznal), ale spát s Deidarou bylo mnohem víc vzrušující než spát se ženou. Dříve role děvky patřila Konan, bývalé člence jejich party.

"Moc těma očima nekruť. Ty si místo tady udržuješ kurvením, Itachi si ho zasloužil svými schopnostmi," pokrčil Hidan rameny.

Deidara si znechuceně odfrkl. Itachi se mu prostě nelíbil. Měl z něj špatný pocit. Dostal se k Akatsuki jenom proto, že má peníze. Přidal se, protože potřeboval zabít čas. Podle všeho ho život nudil natolik, že se rozhodl sponzorovat jednu nebezpečnou a stále se rozrůstající organizaci.

"Jednou se ukáže, že mám pravdu a vy budete litovat," zavrčel nakonec Deidara a odešel.

Nemínil se dál rozčilovat. O Itachim mohli vést daleko delší debatu, ale k ničemu by to nevedlo. Hidan si Itachiho chválí, stejně jako ostatní členové Akatsuki, jediný Deidara byl proti němu. A vzhledem ke svému postavení v partě nemělo jeho slovo žádnou váhu.