Téma týdne | Proč píšu?

To je otázka, kterou si pokládám dost často. Proč píšu? Proč obětuju hodiny tím, že připravuju pro své čtenáře další povídku, než abych se učila do školy / věnovala se jiným koníčkům / setkala se s přáteli?

Odpověď je jednoduchá. I když mi často přijde líto, kolik toho pro ostatní dělám a oni to skoro vůbec neocení, pořád nemůžu přestat psát. Baví mě to, žádný jiný koníček nemám (kromě úterního volejbalu). Jsem schopna obětovat své známky ve škole pro psaní dalších kapitol. Učení je nuda. Ne, až tak na školu nekašlu. A kamarády nemám. Teda jo, dva. Oba přes internet.

Ráda vzpomínám na své začátky a na svůj starý blog. No když se vrátím si tam něco přečíst, můžu se hanbou propadnout do země. Pravidla českého pravopisu neexistovala, nějaký pokus o děj tam byl, ale... ale. Výplody dvanáctileté holky, co víc dodat.

Za těch pět a půl roku jsem se posunula na mnohem vyšší úroveň. Ano, pořád dělám chyby, ano, potřebovala bych hodně povídek opravit, ale jsem na sebe pyšná. Psaní je jediná věc, která mě drží na nohou a dává mi sílu jít dál.