Rozchod | Kapitola 6.

Mei se momentálně nemá dobře. Ani nevím, ke komu bych se z této povídky přiřadila. Jestli k Narutovi, který se opravdu trápí, nebo k Sasukemu, který se utápí v sebelítosti.

---

Když jsem to uslyšel, píchlo mě u srdce. Věděl jsem, že si tohle myslí, ale slyšet to hodně bolelo.

Na papír jsem si naškrábal dvě kávy a jeden zákusek a odešel jsem. Neměl jsem na to se přetvařovat a chovat se k nim jako k obyčejným zákazníkům. Předal jsem objednávku Kibovi a vyšel zadními dveřmi do zimy venku. Sednul jsem si na schody a snažil se zadržet slzy. Tak strašně, šíleně to bolelo. Už když jsem Sasukeho poznal, věděl jsem, že mě jednou přivede k šílenství, ale nikdy bych si nepomyslel, že takto. Až po třech letech jsem viděl ten rozdíl mezi námi. Náš vztah nebyl nikdy stabilní, i přesto jsem ho moc miloval a miluju a chtěl jsem s ním být. Jenomže on má ve zvyku lhát, byl nečestný a nezodpovědný. Čili být tím, od čeho jsem ho držel dál.

Uslyšel jsem zavrzání dveří. Rychle jsem si setřel slzy v domnění, že se jedná o šéfa, ale naštěstí to byla Hinata. Mlčky si sedla vedle mě, objala mou paži a hlavu si položila na rameno. Nemohla vědět, jak se cítím, i přesto tu se mnou mrzla na studených schodech. Rozuměla mi.

Propletl jsem si s ní ruce, abych jí aspoň nějak zahřál. Nechtěl jsem, aby byla ještě kvůli mně nemocná. Navíc v tom gestu bylo něco víc. Ona se teď stala tou nejdůležitější osobou v mém životě.

Naruto zničehonic zmizel. Jak ho znám, určitě se šel vybulet. Výhra!

Sakura se mezitím zajímala o to, jaký byl můj vztah s Narutem a co bylo podle mě příčinnou našeho konce, jako by věděla, že za konec našeho vztahu může něco jiného.

"Jak jsem řekl, podváděl mě. To jsem prostě nesnesl. Bůh ví, kolik jich za ty tři roky měl v prdeli," řekl jsem znechuceně.

"Nic víc?" pozvedla zvědavě obočí.

"Tohle nestačí?" zeptal jsem se posměšně. Co víc může někdo udělat pro konec milostného vztahu? Tohle je podle mě vrchol.

"Můžu být k tobě upřímná?" zeptala se a odkašlala si.

Tělem jsem se natočil k ní a nahodil malý úsměv. Ona se kousek stáhla.

"Ty ses přes to nepřenesl," sdělila mi.

"Ale jo!" skočil jsem jí do řeči. Nenechal jsem ji dopovědět vše, co měla na srdci. "Vůbec se o něj nezajímám, on je pro mě nic! Nula! Viděla jsi, jak po mě vyjel ve škole přece! To on se přes to nepřenesl a musí na mě házet každou špínu!"

"Tvoje přesvědčování mě jenom utvrzuje v tom, že lžeš. Kdyby ses přes to přenesl, neseděli bychom tady, ale v kavárně, která je pro kávu a dortík typičtější. I když tady mají taky chutné zákusky, to se musí nechat, ale ty jsi prostě chtěl sem, protože jsi věděl, že tu bude on. Nevím, co jste si mezi sebou podělali, ale já nedělám rozhodnutí s výslechem pouze jedné strany," odpověděla.

Zůstal jsem v šoku. Ona mi odporuje a nevěří. Jak je to možné? Zahrál jsem to tak špatně nebo co? A cože to říkala?

"Ty si s ním chceš o nás dvou promluvit? Jako o mně a o něm?" zeptal jsem se trochu nevěřícně.

"A proč ne?" pokrčila rameny.

"On ti ale bude lhát a bude na mě házet kdejakou špínu, jenom aby on vyšel jako neviňátko!"

"A ty ne, jo?" přimhouřila oči a nakrčila nos. Bezstarostně se napila ze svého hrnku.

"Ale-" Došla mi slova. Vážně jsem neměl co říct. Ta holka byla zákeřnější než Naruto. To byla poslední kapka. "Líbila ses mi. Ale vidím, že jsi na jeho straně a mě - svého kamaráda - se nezastaneš," uraženě jsem odvrátil zrak.

"Upřímně Sasuke," pokračovala, "nevěřím ti ani slovo." S tím se zvedla, nechala mi na stole nějakou bankovku na zaplacení svého podílu a odešla. Cítil jsem se hloupě. Tak hloupě, že mě ztrapnila před Narutovými kámoši. Proč zrovna před nimi?! Určitě to udělala naschvál! Je na jeho straně, proto to udělala a teď se mi někde vysmívá, stejně jako tihle pitomci tady! Nemyslete si, že jsem si vás nevšim! Ale nebojte. Pomsta bude to nejsladší v mém životě.

Vrátil jsem se, až mi Kiba přišel oznámit, že oba odešli. Nesmím zapomenout podotknout, že jak viděl mě a Hinatu držet se za ruce, vypadal hodně zaskočeně. Na tom ale nezáleželo. Vrátil jsem se zpátky do práce a vítal zákazníky se stejným úsměvem, s jakým je obvykle vítám, avšak zevnitř mě pomalu rozežírali žárlivost, smutek a samota.

Ostatní mi samozřejmě hned vykecali, že se Sasukeho přítelkyně s ním rozešla, teda ne, že by mí přátelé poslouchali, ale mluvila se Sasukem docela podrážděným tónem, pak ho tu nechala sedět samotného a naštvaně odešla. Na náladě mi to nepřidalo. Vím, že to bude znít hloupě, určitě si o mně pomyslíte, že jsem blázen, ale přeju si, aby byl Sasuke po našem rozchodu šťastný. Už mě nebaví si takhle hrát, běhat tenhle maratón. Pořád mám pocit, že všechno to dělá jenom proto, že mě chce naštvat, prostě si nemůžu pomoct. Jenomže co když se pletu? Co když jsem se přes náš konec nedokázal přenést a všechno si jen domýšlím?

Na to jsem později vůbec nemyslel. Odpracoval jsem šest hodin a šel rovnou domů. Do osmi zbývala spousta času, mohl jsem lehnout do postele a sebelitovat se. Můj plán překazila máma, kterou jsem potkal takřka hned u dveří, jako kdyby na mě čekala. Jak jsem zjistil, sama právě odněkud přišla. Hádám, že od jedné ze svých kamarádek, s níž probírala mou sexuální orientaci. Je tak těžké pochopit, že jsem na chlapy? Je na tom něco špatného?

"Zlato, nechceš mi povykládat, co bylo v práci?" zeptala se klidně. Mně to však způsobilo husí kůži. Jako by věděla, že jsem během šichty zbaběle utekl a brečel venku na schodech.

"Nic moc," odpověděl jsem jednoduše.

"Říkáš to nějak sklesle. Neříkej mi, že se tam objevil tamten onen," zamračila se.

Bingo, mami. Běž si koupit los, máme velkou šanci na výhru.

"Menuje se Sasuke," opravil jsem ji.

"Je mi jedno, jak se jmenuje. Za to, že ti tak hnusně ublížil, u mě skončil."

"Nikdys ho neměla ráda," odvětil jsem otráveně. Bez dalších slov jsem šel do kuchyně si připravit něco malého k snědku. Ani jsem nevěděl, že mě máma následovala.

"Protože tě oblbnul. Kdyby nebyl… považovala bych ho za rozumného a milého chlapce. Jenomže on byl, to je opravdu škoda. Je totiž moc chytrý a v mnoha ohledech se shodujeme. Je smutné, že to mezi vámi skončilo, Naruto, fakt to byla škoda, že nebyl dívka. Jako dívka by byl dokonalý. Ale… bohužel stalo se, co se stalo. Sasuke prostě nebyl ten pravý. Byl prostě… jak to říct…?"

"Nemocný?" napověděl jsem jí. Už jsem docela měl nervy na uzdě z jejího monologu. "Protože byl nemocný a mě nakazil. Takhle to ty vidíš."

"A jak jinak by to bylo, prosím tě?" uchechtla se.

"Možná je to tak, že homosexualita prostě a jednoduše není ani přenosná, ani nemoc!" řekl jsem hlasitěji. Možná by mě konečně začala poslouchat. Tolik jsem si zas nevěřil. "My se do sebe prostě zamilovali! To není nakažlivé! Proč je tak špatné milovat muže?!"

"Vůbec nevíš, co říkáš!" zvýšila hlas i ona. "Nechci, aby byl můj syn gay! Je to proti přírodě! Dítě přece může zplodit pouze žena a muž!"

"Tady nejde v první řadě o plození dětí, mami! Někdy v budoucnu bychom si dítě chtěli adoptovat, ale-"

"Slyšel jsi někdy o tom, aby dva chlapi vychovávali dítě? Bude mentálně zaostalé! Potřebuje vzor muže a ženy!"

"Nic takového není pravda! Mnoho vědců a psychologů ti potvrdí opak!"

"Je to nepřirozené a nechutné!"

"Co je na tom nepřirozeného?! Homosexualita se objevuje u více než čtyři sta padesáti-"

"Ale to není -"

"…čtyři sta padesáti druhů! Ale homofobie jenom u jednoho," dořekl jsem už svým obvyklým tónem. Kašlal jsem na svačinu a s poznámkou, že dnes přespím u Hinaty, jsem odešel do pokoje. Neměl jsem náladu se s ní dál hádat, je to pořád totéž.

Homosexualita je nemoc.

Sasuke je nemocný a nakazil mě.

Jsem nemocný a měl bych se léčit.

Můžu nakazit jiné lidi.

Takhle doma vedeme diskuze přes tři roky. Štěstí, že je dnes táta v práci. Kdyby mě slyšel, i v mých dvaceti letech by mě asi ztřískal jak psa. Ani jeden nemají pro homosexualitu pochopení. To není nemoc a ani volba. Tak se člověk prostě narodí. Nikdo si nemůže vybrat, co koho se zamiluje.

Ani já.

Vykašlal jsem se na Sakuru. Byla stejně pitomá jako můj bejvalej. Tsk. Však já jim ukážu, že ze mě si srandu dělat nebudou. Ale jak? Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, nedokázal jsem nic vymyslet. Možná rozčilením jsem nemohl správně uvažovat. Mysli, Sasuke, mysli!

Zapálil jsem si cigaretu a pravou ruku si dal pod hlavu, zatímco se mi v hlavě pomalu rodil plán. Teda skoro.

Vydechl jsem pořádný obláček kouře a do toho zasténal. Musel jsem přivřít oči, abych se pořádně soustředil.

"Prosím tě, nekuř tady," požádala mě Ino a rukou rozehnala onen kouř.

Zvedl jsem hlavu z polštáře, abych na ni viděl.

"A ty radši kuř pořádně a do mě se laskavě neser," odbyl jsem ji. Chytil jsem ji za vlasy a násilím ji donutil pokračovat v orálu. Pak jsem si zase pohodlně lehnul a přemýšlel. Vymyslet plán nebylo jednoduché, zvlášť, když jsem se pomalu blížil orgasmu.

"Mohls říct," postěžovala si blondýna, když si utírala přetékající sperma z koutku úst.

"Drž hubu. Seš stejná jako Naruto. Furt si jenom stěžujete a fňukáte," sykl jsem zostra. Posadil jsem se na kraj postele a věnoval se jenom své cigaretě.

"Je mi tě docela líto. Vůbec bych se nedivila, kdyby ta Sakurva fakt patřila k Uzumakimu," řekla svou domněnku a sehnula se na zem pro kalhotky.

"Hn," pokrčil jsem rameny. Měl jsem Ino celkem rád. Celkem. Řekl bych, že je ještě větší vlezdoprdelka než Karin.

Poručil jsem jí, aby si mi sedla na klín. Měla na sobě jenom kalhotky, nic víc. Rád jsem dráždil její prsa. Byla velká, často schovávaná pod sportovní podprsenkou, která je dělala opticky menší.

Vzal jsem jedno do dlaně a pořádně zmáčkl. Ino tiše sykla, ale tomu jsem nevěnoval pozornost.

"Mluví o mně Naruto často?" zeptal jsem se ze zvědavosti.

"N-ne," řekla s obtížemi. Odpovídat mi bylo o něco těžší, když jsem ji přes prso plesknul, až se krátce rozhoupalo. Takhle jsem pleskal Naruta po prdeli, když jsme to dělali zezadu. Třepala se úplně stejně. "Nechce o tobě - ach! - mluvit…" dokončila.

Tak nechce mluvit, jo? Začínal jsem mít pocit, že mi tahle kurva lže a nakonec se přidala k němu. Do prdele! Za to ji aspoň vyšukám mozek z hlavy.

Povalil jsem ji do peřin, stáhl kalhotky a začal ji prstit. Musel se mi zase postavit, že jo, to nebylo jen tak. Jak jsem ji tak pozoroval, jak se kroutila a sténala bolestí, mě něco napadlo. Můj plán na pomstu se právě zrodil.