Ztráta a zisk 4/4

---

Jemně klepal nohou o zem do rytmu hudby, co vycházela z repráků v rozích malé restaurace. Každou chvilkou se zadíval dolů na své oblečení, jestli se někde za tu dobu neobjevila nepatrná, přece nelibá skvrnka. Po dlouhé době vyfasoval ze skříně oblek, košili i kravatu. Teď si tu připadal trochu hloupě. Všichni hosté zde byli oblečeni v neformálním, on jediný působil jako na pracovní schůzce.

"Musím říct," začal Naruto, když Sasukeho zezadu překvapil, "že Vám to dost sekne." V jeho hlase znělo pobavení a zájem. Posadil se naproti Uchihovi, aby si jej mohl pořádně prohlédnout, a sundal si zimní kabát.

"Nevěděl jsem, co si vzít," zastyděl se malinko Sasuke. Dokonce i Naruto nahodil oranžovou mikinu, jejíž rukávy si vyhrnul k loktům, a světle modré rifle.

"Sice tu vypadáte trochu… ehm, odlišně, ale za snahu udělat na mě dojem získáte plusové body. A za udělání dobrého dojmu dostanete další," zasmál se mile Naruto.

Sasuke si odkašlal, aby částečně zahnal stud. Čekal, že si spolu dají večeři v nějaké nóbl restauraci, a on je z toho pomalu jen obyčejný bufet.

"Promiňte, jestli jsem Vás urazil," pověděl Naruto hned, jak si všiml Uchihových červených lící.

"To ne. Ostatně je to moje chyba. Měl jsem si o tomhle místě předem zjistit víc," povzdechl si Uchiha.

"Můžeme to hned napravit," navrhl Uzumaki a přesedl si k Sasukemu. Sundal mu sako i kravatu a rozepl první dva knoflíky na sněhově bílé košili, jejíž límec trochu upravil tak, aby nepůsobil, jako by černovláska škrtil. "Hned to vypadáte uvolněněji," poznamenal zvesela.

Sasuke chytil jeho ruku do své, když se ho Naruto ještě dotýkal. Vnímal, jak byla studená. Uzumaki určitě neměl nasazené rukavice. Odhodlával se říct mu, jak moc se mu líbí, jak mu změnil pohled na život a jak moc by si přál, aby se dali dohromady.

"Zdravím," vyrušil je starší pán s bílou čepicí na hlavě, na ní nápis Ichiraku. "Oh, asi jsem přišel nevhod, omlouvám se," uklonil se a udělal dva kroky dozadu.

"Ne, ne, všechno je v pořádku, Teuchi-san," zastavil jej rozpačitě Naruto a pohlédl na Sasukeho. "Mají tu výborný ramen. Dáte si taky?" zeptal se jej, jako by se ta chvíle, kdy si zase mlčky hleděli do očí, nestala.

"Jedině rajčatový," stanovil si Sasuke podmínku.

"A já jako vždy!" zvolal blondýn zvesela a přesedl si zpátky naproti Sasukemu. V duchu si nadával, že zase nedodržel, co si slíbil. Už včera si málem nafackoval, že se unáhlil a políbil ho. Teď po něm takhle vyjíždí. Pořád měl na mysli, že Sasuke je pořád jeho pacient, neměl by nikam spěchat. Jenomže on se tolik bál, že když ho odmítne, Sasuke pak bude naštvaný, přestane definitivně chodit na terapie a Naruta pak nebude chtít.

"Chodíte sem často?" zeptal se Sasuke, jen co Teuchi odešel.

"Teď už tolik ne. Co jsem nastoupil do psychiatrické léčebny, nemám tolik času," usmál se jemně. Nechtěl povídat o sobě, chtěl slyšet o Sasukem, dozvědět se toho o něm víc.

"Jak dlouho tam pracujete?" pokračoval Uchiha.

"Rok a půl. Předtím jsem měl malou, vlastní ordinaci v centru města."

Hodně rychle se zapovídali. Nejdřív to začalo prací, pokračovalo přes přátele a rodinu a skončilo u trapných historek z dětství. Čas jim letěl jak voda. Ani jeden z nich se za tu dobu nepodíval ani jednou na hodiny, jak se bavili a měli oči jen pro toho druhého.

Naruto byl naprosto okouzlen, když poprvé spatřil na Sasukeho tváři úsměv. Jako by to nebyl on, ale někdo úplně jiný. V ten večer si řekl, že ho chce vidět více se usmívat a bavit se.

Po třech hodinách se shodli na tom, že je čas jít domů. Sasuke trval na tom, že Naruta doprovodí, Naruto zase trval na opaku. Odůvodňoval to tím, že jako lékař musí dohlédnout na to, aby jeho pacient v pořádku došel až domů. To už se Sasuke raději nehádal a vyhověl mu.

"Můžeme se vidět zítra?" zeptal se Naruto u branky Sasukeho domu.

"Samozřejmě," usmál se Sasuke šťastně. "Zase o půl šesté-"

"Ne," přerušil ho Naruto. Dvěma docela malými kroky, přičemž zakřupal sníh, přešel k Sasukemu. "Jestli by to nevadilo, přišel bych hned po práci sem - k tobě."

Hlasitě polkl. Hlas se mu třásl nejen zimou, ale především nervozitou. Úplně by pochopil, kdyby Uchiha odmítl. Sotva byli na prvním rande.

Sasukeho zaskočilo to tykání, ale nevadilo mu to.

"Jestli čekáš večeři, tak tě zklamu," zasmál se černovlasý, "neumím vařit."

"Tak to jsem teda zklamaný," přitakal blondýn, "protože já taky ne."

"Objednáme si něco?" navrhl Sasuke.

"Asi nám nic jiného nezbývá," pokrčil rameny Naruto a oba se zasmáli. Z mraků se začaly loudavě snášet sněhové vločky. Na Narutových vlasech nebyly skoro vůbec vidět, ale v Sasukeho havraních vlasech připomínaly drobné perly. To Uchihovi přidávalo na kráse. "Přijdu kolem třetí," pověděl blondýn, když se dostal z transu.

"Dobře," přikývl Sasuke a naklonil se k Narutovi, aby jej jemně políbil na rty.

Tím se začali scházet častěji a pravidelněji. Každé ráno a večer si volali, dokonce i o obědové přestávce měli telefony u ucha. Odpoledne se sešli u Naruta, nebo u Sasukeho doma a trávili spolu čas, poznávali se. Randění přerostlo ve vážný vztah.

"Sasuke," oslovila Mikoto svého syna u večeře, "slyšela jsem, že jsi skončil s terapiemi."

Nejmladší Uchiha zvedl oči od jídla a překvapeně se podíval na svou mámu.

"Jo," potvrdil jednoduše s trochu provinilým výrazem, který paní Uchiha prokoukla.

"Děje se něco?" zeptala se zase Mikoto. "Proč jsi tam vlastně přestal chodit? Vždyť jsi tam chodil chvilku, ne?" přesvědčovala se. Nechtěla, aby její syn přerušil léčbu jenom proto, že si myslí, že mu to nepomáhá, nebo tak něco. Od doby, co tam nastoupil, se úplně změnil a všem to tak vyhovovalo. Jenom pomyšlení, že by se měl Sasuke opět utápět v depresích, jí nahánělo hrůzu. Už si nechtěla dělat starosti o život svého syna. Bála se, že si Sasuke ublíží, že se pokusí zabít. Už v tom nechtěla žít.

Sasuke se zasekl v půlce pohybu. Obsah mu z vidličky spadl zpátky do talíře, pusa zůstala dokořán otevřená. Dostal strach, že když se jim přizná, že si začal se svým psychologem, sklidí akorát opovržení.

"Já totiž…" začal, hlas se mu třásl. "Někoho mám," přiznal se.

Všem třem Uchihům spadly hůlky z ruky. Sasuke ještě nikdy s nikým nechodil. Všichni tři věděli, že je až moc uzavřený do sebe na to, aby se s někým seznámil a pustil si ho k tělu. Proto měl taky jen hrstku přátel, kterým důvěřoval. I s nimi to ale ze začátku nebylo lehké.

Kdyby šlo o Itachiho, vyhubovala by ho, že kvůli známosti zrušil terapie. U Sasukeho to ale byla rarita.

"Jak dlouho jste spolu?" zeptal se šokovaně Fugaku.

"Přes měsíc," řekl provinile a hluboce si povzdechl. Připravoval se jim říct, že chodí s mužem, nebylo to vůbec lehké. I když už s rodiči nebydlel, nemusel se tedy bát, že by ho vyhodili z domu, pořád je měl rád a nerad by, kdyby jeho vztah s Narutem ovlivnil vztah s jeho rodiči a bratrem.

"A kdy nám ji představíš?" zeptala se zase Mikoto. Byla tolik nadšená, že si její syn někoho našel, že měla chuť tleskat.

Sasuke sjel všechny pohledem. Tolik se bál, že je zklame, ale říct jim to musel.

"Jmenuje se… Naruto. A… je to… m-můj psycholog," řekl koktavě. Všem třem spadly úsměvy z tváří.

***

Blonďatý psycholog sundal z hlavy kapuci a bez klepání či jiného ohlášení, že přišel, vrazil rovnou do domu. Jeho plíce měly do dělat, aby stíhaly vyměňovat kyslík za oxid uhličitý. Rychle si sundal boty, které nechal pohozené v předsíni a běžel do obýváku. Byl tolik vystrašený. Bál se, že se Sasukemu stalo něco hrozného. V telefonu zněl, jako by stál na okraji balkonu šestipatrové budovy.

"Sasuke?!" křikl, aby jej našel rychleji.

"Tady jsem," vykoukl Uchiha z jídelny a svého milence přivítal objetím.

"Co se děje, proboha?! O čem chceš mluvit?" ptal se hned Uzumaki a sundal si kabát, který si přehodil přes ruku.

"Pojď," řekl Sasuke prostě a za ruku vedl blondýna do jídelny, kde stále seděla jeho rodina.

Naruto na místě úplně zamrzl. Všichni tři si jej pečlivě prohlíželi a dělali si o něm první obrázek.

"To je můj přítel, Naruto," představil jej Sasuke, pořád s provinileckým pohledem.

"Těší mě," ozvala se první jediná žena v místnosti a přišla k těm dvěma, "já jsem Mikoto."

"Na-Naruto," vykoktal ze sebe překvapením blondýn.

"To je moje maminka," upřesnil nejmladší Uchiha.

"Uchiha Fugaku," představil se chladně Sasukeho otec. Jediný, kdo se netvářil tak vážně, byl Itachi, který přivítal Sasukeho přítele s vřelým úsměvem.

"Já jsem Sasukeho starší bratr, Itachi. Můžeme si tykat?" navrhl mu.

"Jasně!" usmál se zářivě Uzumaki. "Promiňte, jsem zaskočen. Nečekal jsem, že tu bude rodinná sešlost. Zvlášť, když mi Sasuke řekl do telefonu 'Okamžitě musíš přijít!', jako by šlo o život," propíchl svého milence komicky ironickým pohledem.

Všichni Uchihové z něj byli opravdu nadšení, i když to nedávali příliš najevo. Museli si Naruta nejdřív proklepnout, jestli se nejedná o nějakého podvodníka, který Sasukeho jen využívá. Že to byl muž, to bylo pouze menším překvapením, které už oprchalo.

"Kdyby Vám to řekl, přišel byste?" zeptala se zvědavě Mikoto. Už i jí se na tváři usadil úsměv. Naruto se jí opravdu líbil.

"Samou nervozitou bych se asi hodil marod," přiznal se Uzumaki a umělou rukou se podrbal na zátylku. O tom, že i Naruto přišel o ruku, už slyšeli. Než Naruto dorazil, stihli Sasukeho vyslýchat a poptat se, co se mu na něm tolik líbí. Umělá ruka byla prví věc, která Sasukeho na něm zaujala. Proto se o něj začal tolik zajímat.

"Přesně proto Vám to musel zatajit," vysvětlila. Na nic dalšího už nečekala a přizvala Naruta ke stolu, kde pokračovali s výslechem.

"Takže vy spolu chodíte," konstatoval Fugaku, který se musel napít. Dělalo se mu sucho v ústech už jen z toho, kolik otázek měl připravených.

Naruto se nejistě podíval na Sasukeho po svém boku. Nečekal, že by se jim Sasuke přiznal tak brzy.

"Ano," přitakal. Pod stolem chytil Uchihu za ruku, aby si dodal trochu odvahy.

"A vy jste psycholog," pokračoval dál nejstarší Uchiha.

"A-no," zakoktal se Naruto.

"Kolik Vám je?"

"Tati," napomenul jej Itachi. Není přeci slušné se kohokoli ptát na věk.

"Jsem o čtvrt roku mladší než Váš syn," řekl Naruto.

"To jste ještě mladý," vložila se do toho Mikoto.

"Jo, ještě studuju," potvrdil blondýn.

"A to vás nechají vést skupinové terapie jen tak samotného?" zamračil se Fugaku.

"Pár měsíců jsem s sebou měl staršího kolegu, samozřejmě," usmál se nervózně Uzumaki.

"Proč se Vám náš syn líbí?" zeptala se tiše Mikoto. Nikomu neušel její potutelný úsměv a zarudlé tváře.

"Mami," oslovil ji Sasuke. Všiml si, jak jeho rodiče začínají být vlezlí. Nezdálo se ale, že by se jim Naruto nelíbil.

"Tys nám své důvody řekl proč by nemohl i Naruto?" pokrčila rameny.

"No…" blondýn se uculil. Do tváří se mu nahrnula krev, díky čemuž se Uchihovým zdál ještě neodolatelnější. "Sasuke se mi líbil od první chvíle, co jsem ho uviděl. Je… moc hezký… a chytrý…"

"A taky bohatý," poznamenal trochu nepřátelsky Fugaku.

"Tati!" ozval se Sasuke.

"Myslíte si, že s ním chodím kvůli penězům? Nemám potřebu. Sám si vydělávám prací, která mě baví. Sasukeho prostě miluju a nevidím důvod, proč by měl majetek hrát v našem vztahu nějakou roli," pověděl klidně Naruto. Nějakou takovou otázku čekal už od začátku. Když konečně padla na stůl, docela se mu ulevilo. Už nebyl tak nervózní. To nejhorší měl za sebou. Teda aspoň doufal.

Uchiha Fugaku se narovnal. To dělával před tím, než začal křičet.

Teď ale neměl důvod být rozčilený. Naruto jej okouzlil stejně jako Itachiho a Mikoto. Připadal mu jako správný chlap, který se umí postavit za svá slova.

"Od teď mi můžeš tykat," řekl Narutovi s úsměvem.

Uzumakimu i nejmladšímu Uchihovi spadly sanice.

"I mně," přidala se Mikoto.

***

Jen co se za Uchihovými zavřely dveře, Naruto spadl Sasukemu do náručí. Cítil se tolik vyčerpaný ze společné večeře, ale musel přiznat, že se náramně bavil. Nečekal, že budou Sasukeho bratr a máma tolik upovídaní. Jediným důkazem, že Sasuke patří do jejich rodiny, je vzhled a Fugaku, který celý večer spíše poslouchal, než mluvil. To bylo Sasukemu hodně podobné.

"Promiň, že to bylo tak nečekaně. Trvali na tom, že tě chtějí okamžitě poznat," omluvil se mu Uchiha a ruku omotal kolem jeho ramen.

"Jsou moc fajn," poznamenal Naruto. "I když jo. Byla to od tebe podpásovka, ty jeden-!" sevřel ruku v pěst. Tu pak přiložil Sasukemu na nos ve znamení, že by ho nejraději praštil.

"Kdybych mohl, řekl bych ti to," bránil se Sasuke. "Zlobíš se moc?" zeptal se nevinně.

"No… ještě popřemýšlím, jestli si odpustím," Naruto založil ruce na hrudi. Po pěti sekundách hraní si na uraženého se zavěsil Sasukemu na krk a začal ho líbat. "Odpuštěno!"