Rozchod | Kapitola 4.

Tak se nám blíží konec roku. Kdo se zlije do němoty?

V úterý vám vyjde článek jako malé shrnutí uplynulého roku.

---

Vyběhl jsem zadními vrátky z pizzerie, kde už půlroku brigádničím. Zezačátku to bylo vážně náročné, ale můžu říct, že jsem si už zvykl. Nic jiného mi nezbývalo. Navíc kolegy mám fakt suprové, akorát se šéfem jsou občas trable. Je těžké ho popsat. Je starý, spoustu problémů řeším zastaralými způsoby a neustále nás poučuje. Když začne "Za mých mladých let…", všichni raději předstíráme, že nás to velmi zajímá, protože by se jinak rozčílil a to by mělo špatný dopad na naše výplaty.

Přímo u vchodu na mě čekala Hinata. Chudinka měla líce celé červené od mrazu, přešlapovala z nohy na nohu, aby se zahřála.

"Promiň, čekáš dlouho?" zeptal jsem se jí a nabídl jsem jí své rámě.

"Ahoj," pozdravila a její tváře zčervenaly ještě víc. "Teď jsem přišla. Kam chceš jít?" zeptala se zvědavě.

"Jestli ti to nebude vadit, šel bych se někam napít. Dáme si spolu skleničku, co ty na to? Piješ víno?" nabídl jsem jí. Byla tak nevinná, až jsem se styděl za to ji pozvat do vinárny.

"Chceš mě opít?" zeptala se ze srandy.

"Tvůj táta by mě zabil," zavrtěl jsem hlavou. Jen si představím Hiashiho-san naštvaného a stojí mi chlupy na zátylku.

"Neboj," uchechtla se nevinně, "já se jen tak nedám. Nikdy nepiju tolik, že bych se zpila do němoty."

Úplně pochopím, jestli mě někdo zavrhne do pekla. Nenapadlo mě lepší místo než vinárna, protože…

Na moment jsem posmutněl. Ne, že nenapadlo. Byl jsem zvyklý tam chodit se Sasukem, proto mě to napadlo jako první, a proto tam teď taky míříme.

"A co chceš slyšet?" řekl jsem svůdně a hlavu naklonil tak, abych ji mohl políbit. Ona mi položila ruku na hruď a odstrčila mě.

"Proč se tak chováš," odpověděla vážně.

"Možná proto, že mě přitahuješ," řekl jsem s mírným úsměvem. Na tohle určitě skočí. Na to mi skočili vždycky všichni. Dobře, kromě jedné osoby.

"Chceš mě dostat do postele?" pozvedla obočí. Nebyla šokovaná, nebyla překvapená, spíš byla otrávená.

Déjà vu. Přesně tohle mi řekl Naruto před třemi lety, když jsem se ho vážně snažil dostat jenom do postele. Už od první chvíle se mi líbil a jediné, co jsem tenkrát uměl, bylo svádět ostatní. Možná proto mi nikdy žádný vztah nevydržel dýl jak měsíc. Nikdy jsem nikoho nemiloval. Vždy to bylo jen o sexu. Ale s Narutem ne. Jak jsem zjistil, že ho jen na svůj vzhled a na své peníze nedostanu, začal jsem to úplně jinak. Zajímal jsem se o něj jako o kamaráda, pak jsem se do něj zamiloval.

"Promiň, nevěděl jsem, že o mě nemáš zájem. Už půjdu," oznámil jsem jí, sebral si svou bundu a nechal jí na stole peníze.

"Počkej přece!" zavolala za mnou. To už jsem ale vycházel z vinárny směrem domů. co jsem vylezl, jsem si vytáhl cigarety a jednu si zapálil. Dneska byl děsně otravný den. Vycházelo mi všechno kromě toho, co jsem chtěl, aby mi vyšlo.

"Sasuke, no tak! Promluvíme si!" doběhla mě Sakura.

Otočil jsem se na ni a vyčkával, co mi řekne. Nebo bych měl začít mluvit já?

"Chceš doprovodit domů? Copak jsi holčička?" zeptal jsem se potáhl z cigarety.

"Přestaň se takhle chovat. Dřív jsi byl v pohodě, když jsme se neznali. Teda aspoň jsem si to myslela," sjela mě uraženě pohledem. "Víš, už dlouho se mi líbíš, ale že jsi takový frajírek, to jsem fakt netušila. To raději zůstanu tvoje kamarádka."

Tak takhle se mnou dlouho nikdo nemluvil, naposledy Naruto. Samozřejmě, že mě to naštvalo! Jak jinak jsem měl reagovat? Proč mě všichni z něčeho obviňovali? Prostě jsem takový! Jestli mě nemáte rádi, nemusíte se mnou mluvit!

"Že ty se kamarádíš s Uzumakim?" zeptal jsem se naštvaně. Očividně nevěděla, o koho se jedná. "Chceš se ke mně dostat, abysem se do tebe zabouch a tys toho pak hnusně využila, jako to udělal on mě, že jo?!"

"Vidím, že máš s někým problém. Mě do toho ale netahej," bránila se. V tu chvíli jsem se do ní asi zamiloval, nebo jinak nevím, co za pocit mě to zasáhlo. Ona byla prostě až moc odlišná od těch ostatních.

Blížili jsme se k tomu podniku, kde jsme se Sasukem dříve trávili spoustu času. Cestou jsem se snažil usmívat a rozveselit Hinatu, ale cítil jsem, že se do toho nutím. Neměl jsem náladu se bavit.

Koho jsme před vchodem nepotkali? Mého nejlepšího kámoše, který na nás očividně čekal. A taky že jo! Jak jsme ho zahlédli, Hinata mi vysvětlila, že ho pozvala. Čím víc lidí, tím větší zábava, ne?

Jenomže ani po půl hodině, co jsme seděli ve vinárce a popíjeli alkohol, se mi nálada nezvedla. Cítil jsem se úplně na sračky. Musel jsem pořád myslet na ten obrázek, co mi hodil ten hajzl Uchiha. Co mi je do toho, že s někým spí? Proč měl vůbec potřebu mi to ukazovat? Je to jeho život, do nějž já už nepatřím.

Nepatřím…

Složil jsem se na stůl. Nevím, jestli to bylo alkoholem, kterého mi v oběhu kolovalo nemálo, nebo tím, že se mi chtělo brečet. Co jsem udělal špatně? Je to vážně mnou, že je mezi námi konec? Proč mi to ale teda neřekl a prostě ode mě odešel? Z čeho mě obviňuje, když mi to není schopný říct?!

"Naruto, je ti dobře?" ptal se hned Gaara a položil mi starostlivě ruku na záda, stejně jako Hinata.

Zavrtěl jsem hlavou a rozvzlykal se. Nebyl jsem v pohodě ani náhodou. Nikdy jsem si nepomyslel, že by Sasuke patřil k takové skupině lidí. A přece. Má raději cigarety a každý víkend být namol než mě. Jak dlouho to přede mnou chtěl skrývat? Vždyť mi o tom mohl říct. Proč to prostě neřekl? Proč mi ještě lhal, že "jede za babičkou někam do prdele světa" a přitom ještě ten večer vidím fotky na instáči, jak kalí se svými kámoši? Ani půl slova o tom, že by někam šel s kámoši.

Do prdele. Asi se ze mě stala taková ta hysterka, co brečí kvůli rozbitému vztahu.

"Chceš už jít domů?" zeptala se Hinata. Opět jsem zavrtěl hlavou. Posadil jsem se jako slušně vychovaný člověk a snažil se nepřepadnou ani na pravou, ani na levou stranu. Motala se mi hlava. Moje tělo nebylo na alkohol zvyklé a já ho do sebe teď se vší parádou nalil najednou. Zatímco Hinata a Gaara měli skleničky téměř plné, já jsem tu svou vypil na ex.

Ne, na sex ne.

"Zavolám bratrovi, jestli by pro nás nepřijel. Půjdu zaplatit," oznámil rudovlásek a s mobilem v ruce si to mířil k baru.

…kde seděl ten kluk, se kterým se Sasuke tolik kamarádí, a jak balil jednu holku. Píchlo mě u srdce, když jsem si pomyslel, že by tu byl i Sasuke. Rozhlédl jsem se, ale nikde jsem Uchihu neviděl. Takže tu ten tenhle byl sám?

"Jdu na záchod," oznámil jsem Hinatě a zvedl se. No v momentu jsem seděl opět na prdeli. Takže pokud číslo dvě?

"Nemám říct Gaarovi-"

"Zvládnu to," odbyl jsem ji trochu hrubě. Na tohle jsem nepotřeboval doprovod. Ještě by se mě snažili zastavit, a to jsem nechtěl.

"Hej!" křikl jsem na bělovlasého kluka, když mě moje kramlavé nohy donesly až k baru, o který jsem se opřel. No… spíš jsem se na něj položil, protože jsem jaksi upadl.

On i jeho společnice na mě upřeli svoje pohledy.

"Ty jsi ten- hm…" Takže mě zná. Takže mu o mě Sasuke říkal.

"Uzumaki- Naruto," představil jsem se se škytnutím.

"Jo jo, přesně tak. Sasuke o tobě-"

"Ještě jednou řekneš to jméno, tak tě zabiju!" vyhrožoval jsem mu. V tom jsem ucítil, jak mě někdo chytá za ruce. Gaara si mě zřejmě všiml, proto se mi teď snažil zabránit ve rvačce.

"Naruto, půjdeme domů. Za chvilku tu bude odvoz," přesvědčoval mě.

"Jenom jsem ti přišel říct," pokračoval jsem v konverzaci se Sasukeho kámošem, "abyste mě nechali na pokoji. Vzkaž mu to. Řekni mu, že je mi u prdele, koho píchá a s kým fetuje. On je pro mě mrtvej."

Nečekal jsem na odpověď, na žádnou reakci. V mžiku u nás byla i Hinata. Každý z mých kámošů mě chytil pod paží a vedli mě do auta. No… po chvilce mě táhli.

Zůstal jsem na ni vyjeveně koukat. Jak mu může být tolik podobná? Vždyť je… to holka. Užívá si života jako já, sdílí se mnou stejný pohled na svět. Od Naruta je tolik odlišná. Tak proč mi ho strašně připomíná?

"Vím, že jsi po rozchodu, a je mi to upřímně líto. Proto se ale nemusíš chovat jako imbecil," dořekla, nasadila si na rameno kabelku a vydala se směrem domů.

Imbecil? Já? Takhle a hůř mě naposledy nazval Naruto. Do prdele! Můžu o něm přestat přemýšlet?! Nesnáším ho! lituju, že jsem s ním kdy byl! Lituju toho, že jsem se do něj zamiloval! On je sprostá kurva! Hnusnej, odpornej, šílenej šmejd, co mě tři roky jenom využíval!

Proč na něj do prdele myslím?! Proč ho vidím na každém kroku?!

S rozčilením jsem si zapálil cigaretu. Sralo mě, jak mi ho Sakura pořád připomínala. Ten úsměv, chování, gesta… jako by byla on akorát v ženském provedení. Nebo jsem si na Naruta zvykl natolik, že jsem ho viděl všude?

Zazvonil mi mobil. S nechutí jsem ho zvedl, ani jsem se nepodíval, kdo volá. Rodiče to určitě nebyli, ti se o mě nikdy nezajímali. Jedině pak bratr, ale ten se vrací domů jednou za půl roku, proč by mi volal? Takže už zbývá někdo z mých kámošů.

"Co je?" ozval jsem se nevrle.

"Kde seš? Otočím se a ty i Sakura ste v tahu! Copak to se dělá nechat tu kámoše?!" rozčiloval se.

"Nemáš na zaplacení, nebo tě ta holka odkopla?" odtušil jsem. Kdybych měl lepší náladu, uchechtl bych se. Důvody, proč mi volá, jsou někdy absurdní. Jednou po mě chtěl, abych šel na tu a tu adresu a předstíral, že jsem jeho přítel, jenom aby se zbavil jedné holky.

"Jenom to druhý a to proto, že tu byl tvůj přítelíček a pěkně mě seřval."

Cože? Cože to řekl?

"O čem to mluvíš?" napnul jsem se jako struna. Všechny moje smysly zbystřily.

"No byl tu Naruto, je to tak tři minuty, co odešel i s tou holkou a klukem. Hele, neviděls ho tu? Protože vypadal docela nacucanej, takže tu musel být delší dobu. To sme ho museli minout. Nevšim sis ho?"

"Kdyby tam byl, nepřehlídl bych ho," odvětil jsem tiše a potáhl z cigarety. Na prsou jsem cítil úzkost.

"Ne fakt! Museli tu být tak deset minut! A podle toho, kde seděla ta holka, museli sedět hned vedle nás, za tou přepážkou," vysvětlil mi. Dokázal bych si představit, jak hystericky máchá rukama a dělá z toho obrovský drama.