Rozchod | Kapitola 3.

Ne, že by tato kapitola nebyla napsána, jenom tento týden se točil kolem školního turnaje ve florbalu, přednášky pana Kolbaby a studentské akademie. Zkratka nebyl čas, úplně jsem zapomněla, že jsem třetí kapitolu ještě nepřednastavila.

K příštímu týdnu; ještě uvidím, jak to budu stíhat, protože jsem pro vás měla připravenou krátkou povídku (ani ne tak vánoční, ale prostě o zimě, trochu depresivní), jenomže nebyl jaksi čas, že ano. Měla jsem v plánu si vydat na Vánoce, jenomže... povídka není dokončená, je to jednorázovka a má zatím 7000+ slov... takže bych to rozdělila na tři části a každá by vyšla jeden den, začínaje pondělkem. Ale hádám, že bych na Vánoce mohla nahodit jednu kapitolu jedné povídky, ke které jsem se tak před měsícem zase dostala.

Prosím, nebijte mě za tuhle kapitolu. Děkuji! （⌒▽⌒）

---

Ráno jsem vstal s čistší hlavou, ale negativní myšlenky na naprosto zkažený včerejší den se hodně rychle vrátily. Co mě dneska potká, když máme se Sasukem skoro všechny předměty společné? Nejraději bych zůstal doma, ale jak se znám, zalíbilo by se mi, že nemusím být v Sasukeho přítomnosti, a zameškával bych školu každý den, co by to šlo. To bych nemusel přijít už nikdy.

I dneska jsem šel do školy s Hinatou. Nemohl jsem být sám, nemohl jsem Sasukemu udělat takovou radost, že by mě viděl v depresích, jak brečím nad naším rozbitým vztahem. Po včerejšku vím, že nad ním vážně nemá cenu brečet. Ano, bylo to krásné, ale teď si neumím představit, že bych s ním byl.

Ráno jsem šel do školy sám. Co jsem včera přišel domů, pořád jsem přemýšlel nad tím polibkem. Sakura je skutečně hezká, milá, sdílí se mnou stejný pohled na svět, teda aspoň na většinu věcí, ale problém je v tom, že je příliš podobná Narutovi. Ona ale není Naruto. Včerejší polibek byl… byl… sám nevím. Možná si potřebuju jenom něco dokázat, kdo ví.

Na křižovatce před školou stál Suigetsu. Zahlédl mě, proto zastavil a počkal, až k němu doběhnu. Už z dálky jsem na jeho obličeji rozpoznal fialovou modřinu pod okem.

"Ale," řekl jsem posměšně místo pozdravu. "Jsi šel lovit medvěda?" zasmál jsem se a ukázal na jeho oko.

"Já nevěděl, že umí kung-fu!" urazil se. Řeč byla o jeho známosti na jednu noc. Měl jich opravdu hodně, takže se nedá s určitostí říct, která na něj včera zaútočila.

"Jsi jí to špatně vysvětlil, nebo co?" smál jsem se dál. Smát se cizímu neštěstí, zvlášť teda Suigetsuovu, mi opravdu šlo a zvedlo mi to náladu.

"Nebylo co vysvětlovat. Na začátku jsem jí jasně řekl, že to bude nezávazný. A včera nakráčela ke mně do bytu a- A!" ukázal na svoje oko naštvaně. "Dneska žádná nebude. Koťátka si budou muset počkat, kocourek jde dneska chlastat," rozhodl se.

"Asi to špatně pochopila. Nebo tě miluje, bod pro tebe," plácnul jsem ho do zad.

"Dobré ráno," pozdravila nás Karin po příchodu do posluchárny. Upravila si brýle a přisedla si blíže ke mně. Ach jo. Ne dneska. Prosím. Aspoň jednou týdně bych nechtěl poslouchat její kecy!

"Zdravím," pozdravila i po příchodu Sakura a posadila se vedle Karin. Okamžitě jsem zbystřil a vynutil si se s rudovláskou prohodit.

"Ahoj," usmál jsem se na ni mile. Neflirtoval jsem s ní. Měl jsem kvůli včerejšku špatný pocit a potřeboval jsem si o tom promluvit, když jsem včera tak zbaběle utekl.

"Než začneš s dalšími omluvami, chci ti říct, že jsi hrozně fajn kluk, Sasuke, a líbíš se mi, jenom…" začala mile. "Ráda bych v první řadě věděla, co to pro tebe znamenalo."

Upřeně jsem jí hleděl do zelených očí, které po půl minutě vypadaly spíš jako modré. Jako nebesky modré.

"Nevím, co to do mě vjelo. Chtěl jsem tě pozvat na rande a místo toho jsem zpanikařil a… políbil tě. Doufám, že se na mě nebudeš zlobit," řekl jsem s černým svědomím. Takhle to vůbec nebylo, jenže nejhorší na tom je, že jsem sám uvěřil této lži.

"Tak co si dneska vyrazit?" navrhla radostně.

"Jdu taky!" ozval se Suigetsu, který i s Karin seděl za mnou a zřejmě poslouchal naši konverzaci.

Povzdechl jsem si a vrhl na Sakuru omluvný pohled.

"Klidně může jít taky," pokrčila rameny. Byla skvělá, že akceptovala moje přátele. Ne jako Naruto. Ten neakceptoval vůbec nic.

Okem jsem zahlédl, jak se Sasuke červená při rozhovoru s tou růžovlasou dívkou. Oba vypadají tak vážně, tohle nebude flirt. Oni to vážně myslí vážně!

Okamžitě jsem si zakázal se tam dívat a sednul si do třetí lavice na své obvyklé místo, vedle mě Hinata, se kterou jsem začal mluvit o všem možném, jen abych dostal z hlavy tu scénku, jak se ti dva nahoře sbližují.

Ucítil jsem, jak mě něco zlehka udeřilo do zad, pak to dopadlo na zem. Ohlédl jsem se a sebral kus zmuchlaného papíru. Když jsem se rozhlédl, kdo by mi to mohl poslat, nikdo se mým směrem nedíval. Asi to vážně bylo určeno pro mě, když se k tomu nikdo nehlásí.

Otevřel jsem ho. V ten moment by se ve mně krve nedořezal. Byl to velmi jednoduchý popsaný obrázek mně a Sasukeho jak spolu obcujeme, a já jsem byl červeně přeškrtlej a pod tím byl obrázek Sasukeho a té růžovlasé dívky při stejné poloze.

Hinata, jak to uviděla, hned papír zase zmuchlala a schovala k sobě do kabelky. Nechtěla na sebe budit pozornost tím, že by vstala a došla ke koši. Později ho vyhodí.

Otočil jsem se zase čelem k tabuli a dusil v sobě vztek. Měl jsem chuť dojít za tím Šašukem (pozn. aut.: čti šašukem) a rozjet další hádku. Co si o sobě myslí?! Že když mi tohle hodí, já se rozbrečím a uteču?! Ne, kamaráde. Budu tě hezky ignorovat. Dělej si, co se ti jen zlíbí, já se vyprovokovat nedám.

"Dobrý?" zeptala se Hinata a hladila mě po zádech.

"Ne," zavrtěl jsem hlavou a prudce vydechl. Musel jsem se okamžitě uklidnit.

***

Sbalil jsem si věci do batohu a po boku Sakury, Karin, Juuga a toho bělovlasého idiota, co do mě celou hodinu rejpal a dával mi rady ohledně prvního rande s novou holkou, jsem šel do další učebny. Živě jsme spolu debatovali, abych nemusel myslet na to, že se ještě před pár minutami na mě Naruto naštvaně díval. Viděl jsem ho periferním viděním.

"Na slovíčko, Uchiho," zastavil mě právě jeho hlas. Žaludek se mi stáhnul do sebe. Takže byl opravdu naštvanej. Jaký má důvod?

"Kdo je to?" zamračila se Sakura a ukázala na mého bývalého přítele, který stál po boku fialovovlasé dívky.

"Hned přijdu," řekl jsem směrem k Sakuře. To samé řekl Naruto Hinatě, tím jsme na chodbě zůstali stát naproti sobě jen my dva. "Chceš mi ještě něco říct? Já s tebou ale skončil."

Blonďák udělal několik kroků ke mně a začal výhružně vrčet.

"To já skončil s tebou! Je mi jedno, s kým prcáš, co nebo koho hulíš! Laskavě mi už dej pokoj!" seřval mě naštvaně. Pohodil si na rameni batoh, aby mu nesklouzával, a odcházel. To bylo jako všechno?!

"Počkej, o čem to mluvíš, do prdele?! Že si s někým začnu, nebo ne, je jenom moje věc, co se do toho pleteš?!" vyjel jsem po něm. Že by nám žárlil?

"Tak mě na to neupozorňuj! Buď tak laskav!" křikl nazpátek a ztrácel se v davu lidí. Vážně netuším, co to do něj vjelo.

Srdce mi zběsile bušilo a krev v žilách mi přímo vřela. Jakou já mě chuť mu jednu ubalit přímo na chodbě a před zraky ostatních! Zasloužil by si to. Držel jsem se několik měsíců, nebylo by od věci utrhnout se ze řetězu a fláknout mu.

"Dobrý?" zeptala se mě Hinata a automaticky mě hladila po zádech. Začínal jsem si na to zvykat.

"Nech mě," ohradil jsem se po ní a cukl sebou. Ona ruku okamžitě a zklamaně stáhla, teprve pak jsem si uvědomil, že jsem jí ublížil. Pouze se mi snažila pomoct, podpořit mě, a já jsem na ni takovej. "Promiň. Mrzí mě to."

"Neomlouvej se," usmála se vřele, až se jí líčka zbarvila do růžova. Vyhýbala se však očnímu kontaktu. "Neměla jsem se tak hloupě ptát."

"Není to tvoje vina!" vyvedl jsem ji hned z omylu a zastavil se před ní. Překvapením mi pohlédla do očí, pak je zase sklopila k zemi. "Moc mě mrzí, že jsem tě do toho zatáhl. Měl bych si to vyřešit sám-"

"Já jsem tu s tebou ráda!" vyhrkla hned mile. "Teda… v-v této chvíli bys měl mít někoho, kdo ti bude oporou, a já jí moc ráda budu."

Zašimralo mě na žaludku a nahrnula se mi krev do tváří, jak jsem si uvědomil, že mám skutečnou kamarádku.

Zlehka jsem ji objal kolem ramen. Měl jsem potřebu jí vyjádřit díky a cítil jsem, že slovy by to nebylo dostatečné.

"Moc ti děkuju," pošeptal jsem a odtáhl se. "Máš dneska čas? Mohli bysme někam zajít, teda jestli ti nebude vadit, že to bude až večer v osm, jak skončím v práci," pokrčil jsem rameny.

Překvapeně na mě zamrkala, pak se jí po celém obličeji rozlila červeň.

"Jasně, moc ráda," usmála se stydlivě.

Už dávno předtím jsem si všiml, že ke mně chová jistou náklonnost. V mé přítomnosti celá zrudne, je nervózní a málokdy udrží oční kontakt. Nikdy jsem však nedokázal pomyslet na to, že bych s ní něco měl. My dva jsme byli kamarádi, tak jsem to prostě cítil. Je mi líto, že nemůžu její city opětovat.

***

Ztěžka jsem oddechoval, s každým přírazem jsem tiše zasténal do ucha jednoho kluka, který se na mě rukama zavěsil a pevně mě tisknul k sobě. Poslouchal jsem jeho slastné vzdechy, jak šeptal moje falešné jméno, když jsem do něj zrovna přirazil. Rukama jsem ho přidržoval pod zadkem, ale abych vůbec udržel těch sedmdesát kilo, pomáhala mi k tomu stěna za jeho zády.

"Po-počkej," zakoktal se. Nechtěl jsem na nic čekat. Blížil jsem se vrcholu a to bylo pro mě důležitější než jeho stížnosti. Stahoval se kolem mě, jak to dříve uměl jenom Naruto. Zřejmě jsem ale nebyl jeho první, protože už se zdá být trochu zkušený.

Zaryl jsem mu nehty do kůže na zadku a ještě přidal na tempu.

"Ach! Ach! Bolí to! Ach! Prosím- ach!" křičel, jenom si nejsem jistý, jestli slastí, nebo jejím opakem. Já na to ale sral. Po těch třech pivech a dvou rumech, co jsem do sebe kopnul hned, jak jsem se objevil tady v baru se Sakurou a Suigetsuem, mi to bylo úplně jedno. Vlastně i on mi byl ukradený. Pokukoval po mně a naznačoval mi, že se sejdeme na záchodech. Štěstí, že jsem tak skvělý v předstírání a lhaní, jinak by Sakura i můj nejlepší kámoš poznali, že jsem si s tímhle naivním blbečkem právě zařídil rychlorande.

"Drž hubu!" odsekl jsem a zakryl mu rukou pusu. Ještě nás někdo uslyší a to jsem zrovna nechtěl. Chápete.

Pořádně jsem se do něj vystříkal, snažil jsem se, aby se moje sperma dostalo co nejhlouběji do jeho střev, aby neměl šanci to jen tak vymejt. Na tenhle sex jen tak nezapomene. Na mě nezapomene, protože jako já nešuká nikdo.

Vytáhl jsem z něj svoje péro, utrhl jsem kus toaleťáku kterým jsem si ještě ochabující úd utřel, pak jsem ho hodil do záchodu a spláchnul.

"A-a co já?" zastavil mě v odchodu ten ubohý kluk, který na mě koukal svýma tmavě modrýma očima.

"Ty si dělej, co chceš. Já jsem skončil," odbyl jsem ho a odcházel jsem. Ještě jsem ho uslyšel říct nějakou nadávku, to už jsem ale neřešil.

"Kdes byl tak dlouho?" zajímala se Sakura, když jsem se k nim zase připojil. Suigetsu si našel jinou partii, takže s ní seděl u baru a úspěšně ji sváděl. "Je ti dobře?"

Ne, dělá se mi zle z toho, jak se o mě staráš!

"Jsem v pohodě, neboj se," usmál jsem se na ni mírně opile. "Doufám, že tě tu nenechal sedět samotnou dlouho," pohodil jsem hlavou směrem ke svýmu kámošovi.

"Ani ne. Chvilku před tebou jsem taky přišla ze záchodu," opřela si loket o stůl a dlaní si promasírovala krk. Sledoval jsem, jak si tak nevědomky hrála se svými krátkými růžovými vlasy. Přesně takhle si ztuhlý krk uvolňoval Naruto. Věčně ho měl od cucfleků, které jsem mu s radostí dělával. Měl jsem potřebu si ho nějak označit a ostatním tak ukázat, že je jenom můj.

Očima jsem sjel níž do jejího výstřihu. Díky její pozici jsem měl šanci zahlédnout i kraj její jasně červené podprsenky.

"Oči mám tady," ušklíbla se a opřela se do sedačky.

Jak na povel jsem odvrátil zrak a vypil na ex pivo, co tu zbylo po Suigetsuovi.

"Sasuke," přiblížila se Sakura se zvláštním výrazem v obličeji. Bylo mi to jasný - chce mě! Stačí ji jenom vzít někam do nějaké uličky a rozdat si to s ní. "Nechceš mi něco říct?"