Útěk | Kapitola 8.

No tak tady to máte. Už to chvilku vypadalo, že nestíháme, ale kupodivu jsme s Majo popředu a kapitoly vychází pravidelně. ♥

---

O pár (vážně jenom pár) kilometrů dále přes louku smáčenou nedávným deštěm procházel zoufalý a nešťastný mladík. Z posledních sil kráčel skrz mokrou dlouhou trávu, celý špinavý od hlíny a zaschlé krve. Každý krok byl těžký a nemotorný, až se zdálo, že se mladý kluk brzy zhroutí. Co ho pohánělo dál? Láska ke svému milovanému a naděje, že na něj někde čeká. Že ho neopustil kvůli někomu jinému.

Padl na kolena, v dlaních sevřel trsy trávy. Byl vyčerpaný, hladový a tolik, tolik zoufalý. Odtrhl se od skupiny přátel, která Naruta hledala, a rozhodl se jít na vlastní pěst. Teď by se šikla Sakura, aby mu zahojila rány a dodala chakru. Taky Kiba, aby mu svým dobrým čichem pomohl lépe určit Narutovu stopu. Nebo Shino. Nebo Hinata. Nebo Gaara, i když ho neměl rád a spíš pro Sasukeho představoval soupeře o Narutovo srdce.

Ne. Jak mohl být celou dobu tak slepý? Naruto vždycky miloval jenom Sasukeho, Gaara se mu po Sasukeho odchodu stal nejbližším přítelem, ale víc v něm neviděl, ačkoli by si to rudovlásek moc přál. Uzumaki však mezi nimi udělal jasno, že jeho srdce patří výhradně jedné jediné osobě - Sasukemu. I když měl možnost (a možná by to bylo pro něj lepší) užívat si bezstarostného a plnohodnotného vztahu, ve kterém by panovala láska a tolerance, rozhodl se čekat a věřit, že se jeho Uchiha vrátí. Proč tohle Sasuke celou dobu neviděl? Byl na něj mnohdy zlý, žárlil, a to naprosto zbytečně. Naruto mu byl věrný tělem i duší.

"Promiň…" kníkl a čelem se dotkl rozbahněné země. Slané kapky mu stékaly po nose do trávy. Byl hloupý. Byl tak moc hloupý. Chtěl to všechno vrátit, víc si vážit každé chvilky s Narutem, častěji se s ním něžně milovat, místo rychlého uspokojení sexuálních potřeb. Uvědomil si, že udělal spoustu chyb, které teď chtěl napravit.

Vyhoupl se do kleku, roztáhl ruce a z plných plic zařval jméno své lásky.

***

"Zas mi píská v uších," řekl Naruto a prstem si ucpal jedno ucho, aby nepříjemný zvuk zmírnil.

"A nemotá se ti hlava? Kdyby jo, řekni mi," staral se hned Hidan. Položil jednu ruku na Uzumakiho záda, kdyby mělo jeho tělo v plánu přepadnout z barové židle dozadu.

Jeho ruka byla však hned odehnána jinou. Když se šedovlásek podíval na jejího majitele, setkal se s párem mangekyou sharinganů.

"Jenom jsem ho jistil, u Jashina!" zahalekal Hidan a uraženě se opřel o bar před sebou. Měl si za ten týden, co se o Naruta starají jako o diamant, zapamatovat Itachiho důrazná slova: NEDOTÝKAT SE.

"A jak se cítíš? Dej si ještě kousek, možná to přestane," nabídl blondýnkovi Kisame dalších osm kousků sushi.

"Ne, sushi už měl dost," rozhodl Uchiha. "Teď mu musíme dát k jídlu něco jiného. Nemůže pořád jíst jenom sushi. Není v tom dostatek potřebných živin."

"Já nemám hlad," vložil se do toho Naruto.

"Nesmíš nejíst," pokáral ho Uchiha.

"Ale já jsem jedl oběd, teď do mě cpete sushi! Vážně nemám hlad! Pak budu jíst až svačinu," rozhodl Uzumaki.

"Já ji jdu připravit," řekl energicky černovlásek a seskočil z barové židle. Dvěma prsty chytil Hidana za ucho a táhl ho s sebou. On jediný byl pro Naruta hrozbou, proto ho chtěl mít pořád na očích, aby se náhodou o něco nepokusil.

"Nechutnalo ti?" zeptal se Pein starostlivě. Všiml si Narutova posmutnělého výrazu.

"Ale jo, jenom…" povzdechl si blondýn. "Totiž… jste moc hodní, kluci. Měli byste mě zabít a místo toho se o mě takhle hezky staráte. A já bych chtěl…" stekla mu po tváři slza, "aby se takhle o mě staral i Sasuke. Moc mi chybí…"

"Nenenenene, neplakej!" utěšoval ho hned Pein a nejistě se podíval na Konan. Jediným pohledem jí požádal, aby Naruta objala. Ona jediná to měla od Itachiho dovolené.

Konan k blonďáčkovi okamžitě přispěchala a sevřela ho ve své náruči. Naruto moc dobře cítil její nadmutá ňadra. Na malou, malilinkatou chviličku (vážně malinkou) pocítil mírné vzrušení. Když si to však uvědomil, trochu se nad tím oklepal. Ne, že by Konan nebyla vážně pěkná, jemu se ale slečny nikdy nelíbily. To, že na ní jeho tělo nyní reagovalo, bylo jen jasnou ukázkou toho, jak moc ho hormony nyní ovlivňovaly.

Nenápadně jí od sebe s omluvným výrazem odstrčil. "Díky Konan, už je mi líp," pousmál se. "Jen… říkám si, jestli jsem se tenkrát nerozhodl špatně. Vážně bych chtěl, aby tady se mnou Sasuke mohl být.

Všichni přítomní souhlasně přikyvovali, dokázali si představit, jaké je Uzumakimu smutno. O to víc se o něj chtěli starat do doby, než přijde jeho čas, a potom tak dlouho, dokud si bude přát. I když nejdřív nebyli nadšení, aby u nich zůstal, nakonec si na něj ale přece jen zvykli. A nelitovali. Tedy možná, až na Deidaru, jeho nálada se ale měnila od minuty k minutě, takže ho vlastně ani nebrali vážně.

V ten moment se vrátil Uchiha s talířem míchaných vajec, jež s výmluvným pohledem postavil před Naruta a pak se posadil na jednu z barových židlí. Všichni zvědavě přihlíželi, jestli tento pokrm bude nastávající otec schopen sníst. JenJen Itachi se v ten moment zarazil, úplně na své židli ztuhl jako socha, než sebou začal mírně cukat.

"Měl by sis dát vážnej pozor na to, co si přeješ," zamumlal najednou, jen se naprosto nenápadně sebral a zdekoval se zadním východem do obytné části jejich doupěte.

"Co mu je?" nakrčil obočí Pein.

Naruto jen pokrčil rameny, už zase mu bylo do breku. Začínal ty posrané hormony fakt nenávidět!

Asi tak o milisekundu později se otevřely dveře sushi baru s trefným názvem V doupěti, který se Kisamemu za vydělané peníze toho dne podařilo otevřít. Do místnosti vpochodovala promrzlá a promoklá postava, z níž se spouštěly kapky deště a na zemi tak tvořily překvapivě velikou louži. V obličeji měla naprosto zdevastovaný výraz, který byl vidět i přes bujarý plnovous zdobící jeho tvář.

Muž se trochu zapotácel, jak byl skoro beze smyslů. "V-viděl jsem obří c-ceduli. V-vodu, prosím," vydechl a zhroutil se na jednu z barových židlí.

Stačil jediný pohled, aby Narutovi došlo, že…

"SASUKE?!"

Nádherná, přenádherná to halucinace. Opět důsledkem vyčerpání, hladu a dehydratace měl vidiny. Tentokrát byl Naruto daleko živější, krásnější a možná i malinko přibral…

To bylo jedno. Vztáhl ruku ke snědé tváři. Kdyby se jí tak mohl dotknout... kdyby to nebyla pouhá halucinace… kdyby tu naproti němu skutečně seděl jeho milovaný Naruto… rozbrečel by se štěstím, že ho našel. Byla to docela ironie, že se Naruto tři roky honil za Uchihou a teď posledních pár týdnů to bylo naopak.

Jeho ruku překryla blondýnova. Dlaň se dotkla tváře a modré oči dál hleděly do těch černých s malinkými jiskřičkami v nich.

V tom Uchiha vypískl a vyskočil na nohy. Je mrtvý?! Je tohle nebe?! Dostal se do nebe za to všechno, co způsobil?! Nebo je to peklo?!

"Sasuke!" oslovil ho Naruto nevěřícně. Byl malinko zklamaný, že ho Sasuke hned nepoznal a zachoval se, jak by viděl ducha.

"N…Naru…" ani to neodpověděl a už mu visel kolem krku. Pevně jej svíral, brečel a opakoval jeho jméno. "Já tě k-konečně našel!" chytil jeho tvář do dlaní a celou si ji prohlížel. Jak zjistil, jeho přítel nebyl halucinace a byl naprosto v pořádku. Díky celému vesmíru!

"Tys… Hledals mě?" zeptal se se slzami v očích Uzumaki.

"Naruto, pro Jashina! Samozřejmě, že jsme tě hledal! Všichni jsme tě hledali! Já- já se změním! Slibuju, že budu jenom s tebou! Slibuju, že nebudu žárlit, když půjdeš s kamarády na pivo! A slibuju, že nebudu chodit nikam bez tebe, pokud to nebudou mise! Budeme jenom my dva! Prosím tě, vraťme se hned domů. Zabijeme ty týpky, co tě unesli a půjdeme domů…" mumlal mu zase do ramena.

Naruto si celý dojatý jenom utíral slzy. Jak mohl být tak hloupý a utéct? Nebo spíš - to to muselo zajít tak daleko, aby slyšel od Sasukeho tahle slova?

"Sasuke," vydechl úlevně. "Promiň. Už to neudělám, promiň mi to…" omlouval se a pevně jej v objetí sevřel. Černovlásek mu neodpověděl. Váha celého jeho těla padla na Naruta, který měl problém udržet rovnováhu. V tom hned na pomoc přispěchal nejblíže posazený [?] Pein a mladého Uchihu podepřel. Jak krátce na to zjistili, Sasuke byl téměř bez chakry, byl podvyživený, zesláblý a příliš vyčerpaný.

"To je ten tvůj?" zeptal se Kisame za barem. Pořádně si Sasukeho prohlédl. Musel uznat, že se Itachimu dost podobal.

"Jo," usmál se šťastně Uzumaki a pohladil Sasukeho po vlasech. Bylo mu ho líto. Tolik se za sebe styděl, že utekl z vesnice a přivedl Sasukeho do takovéhoto stavu. (To bylo vlastně na oplátku, do jakého stavu dostal Sasuke Naruta. :D) "Odnes ho prosím do mojí ložnice," požádal zrzka. Celou dobu držel svého přítele za ruku, aby i ve spánku Sasuke věděl, že je Naruto s ním.

Skrz okénko v lítacích dveřích vedoucích do kuchyně hleděl na celé to dění starší Uchiha. Ačkoli si to nechtěl přiznat, vzplanul v něm plamínek žárlivosti, že jeho mladší bratr teď raději hledá Naruta a odchýlil se od pomsty. Ne, že by to bylo něco špatného, ale Itachi už zkrátka nebyl středem bratrovy pozornosti.