Útěk | Kapitola 7.

No jo, toho zpoždění si nevšímejte. :D

---

Naruto zůstal zaraženě klečet na všech čtyřech. Chvíli trvalo, než mu ona informace dorazila do mozku a uchytila se, ukázala svůj význam. Oči se mu rozšířily zděšením a překvapením, když si v hlavě začal přemítat všechny ty strasti a nevolnosti, jenž se mu v poslední době děly, a informaci, kterou mu právě sdělil jeho (ne)milovaný Kurama. Následně na to se rozhýkal hysterickým smíchem.

Zapřel se o nohy, aby se mohl postavit, což vzhledem k jeho rozesmáté náladě moc dobře nešlo. Popadal se za břicho, a když se konečně narovnal, hřbetem dlaně si setřel slzy z očí.

"Čemu se směješ, ty idiote?" nechápal Kyuubi a převalil se na pravý bok. Svou nepříjemnou poznámkou způsobil, že se Uzumaki opět ocitl před jeho mřížemi, a jelikož to nečekal, jeho reálné tělo narazilo do postele a přepadlo.

"Au. To bolelo. Hmfp," přešel ho ihned smích. Přistoupil blíž ke kleci. "Možná jen ten fakt… Takovej ten, který zná každý dítě, dokonce by to měla znát i každá hloupá liška. CHLAPI-NEMŮŽOU-MÍT-DĚTI!"

Kurama si jen povzdechl a zastříhal ušima jako nějaké štěně. "Na rozdíl od tebe nejsem tupec, víš! Tak abys věděl, vysvětlím ti to. Dvě moje předchozí schránky byly ženský. Nejenom, že ony absorbovaly moji chakru, já udělal to samé s kouskem jejich chakry. A co myslíš, že se stalo?"

"Nemám páru."

"No jasně. Inteligenci jsi po matce nezdědil. Chakra muže a ženy je každá jiná. A když jsem měl kus ženský chakry v sobě v momentně, kdy mě do tebe zapečetili, začal jsi jí prostě vstřebávat! Od tý doby máš některý jejich vlastnosti. No vážně, co za chlapa by všechno tak strašně hrotilo a řešilo? Ženský hormony. A co…"

"Ještě mi řekni, že díky tomu se mi líbí i Sasuke!" vysmál se mu Naruto.

Kurama protočil očima. "Ne, to je díky tomu, že jsi buzík. To do toho netahej."

"Pfff…"

"Každopádně ve chvíli, kdy jste do toho se Sasukem začali bušit, tvoje tělo se začalo měnit. Nejdřív to nebylo moc patrný, jen buňku po buňce. Ale pak se to zrychlilo. Chtěl jsem tomu nějak zabránit, fakt nejsem moc nadšenej z toho, že absolvuju další porod, už jen kvůli tomu, že přitom nejspíš zaklepeš bačkorama stejně jako Kushina, což je dost otravný, protože pak mě budou muset zapečetit do toho malýho sviště. A víš jak dlouho trvá, než si takový dítě vychováš?! Dyť jen u tebe mi to trvalo asi patnáct let!"

"Já… Já tomu nevěřím," vrtěl stále hlavou Naruto.

"Hele, věř si čemu chceš. Teď jsi ve třetím měsíci. Proč si myslíš, že jsi utek z Konohy, he? Hormony! Těhotenský! Ale ne… nebudu tě přemlouvat. Za pár týdnů budeš mít břicho jako fotbalovej míč, a až se ti vedle zadku objeví další dír-"

"Přestaň, u Jashina!" otřásl se Uzumaki.

"Jak myslíš. Teď zmiz. Chci spát."

Naruto zamrkal. Ležel na posteli břichem dolů. Co bude do prdele dělat?! Má jít k doktorovi? Má to někomu říct? Třeba je mezi Akatsuki někdo, kdo se v tom vyzná…

Měl o čem přemýšlet. Celý den se snažil ostatním vyhýbat. Podařilo se mu to jednoduchou výmluvou; Není mi dobře, budu u sebe odpočívat.

Na jednu stranu kyuubimu nevěřil. Na druhou si dělal starosti. Co když je to vážně pravda a on čeká Sasukeho dítě? Proto odpověď si šel ke svému dost možná budoucímu švagrovi. Jemu jedinému z Akatsuki mohl věřit. Hidan byl po něm jel, Deidara ho ještě nemá úplně v lásce, Konan jako holka by mu mohla pomoct, ale nevěřil jí natolik, aby si k ní šel pro radu. Nikomu tady nevěřil tolik, co Itachimu. Možná jen proto, že to byl Sasukeho bratr. Nebo možná proto, že věděl, že i přes chladnou uchihovskou masku měl velmi dobré srdce. Už od začátku Naruta chránil před ostatními členy a nejednou se ho zastal.

Ze dveří vykoukla černá hlava. Mokré, rozpuštěné vlasy a polonahé tělo napovídaly, že Itachi právě vyšel ze sprchy.

"Promiň, že ruším. Můžu?" zeptal se zdvořile.

"Cítíš se líp?" optal se nazpátek a pustil ho dovnitř.

Blonďák se posadil na postel. Ruce a nohy držel u sebe, jak na pracovním pohovoru. Taky se tak cítil.

"Kecal jsem," přiznal trochu zahanbeně. "Nic mi není. Vlastně je, ale ne… víš jak to myslím…"

"Je to něco úplně jiného a přišel jsi ke mně, abych ti pomohl?" odhadl Uchiha a posadil se vedle něj. Naruto se musel kontrolovat, aby po něm nepokukoval. Tělo měl hezký. Co asi skrývá ten ručník kolem pasu?

Ne, je to Sasukeho bratr! Navíc on má Sasukeho! Ale… kochat se může, ne?

"Jde o to, že… zjistil jsem…" koktal, jak se snažil zformulovat větu. Nemyslel si, že by bylo tak těžké to někomu říct.

"Souvisí to s tvým zdravím?" pozvedl obočí Uchiha. Zdálo se, že zatím Narutovu problému nevěnoval příliš velkou pozornost.

"Jo," kývl Naruto.

Itachi si povzdechl. Určitě to bude nějak spojené s těmi fazolemi, co poslední dobou požívají. Jestli má závratě, sračku, nebo zvrací, není jediný.

"Kurama- totiž kyuubi mi řekl, že jsem v tom," řekl klidněji a podíval se Uchihovi do očí. Ani nevěděl, jakou reakci čekat.

Itachi dočista zkameněl a Naruto nevěděl, co si má myslet. Byl šokován? Chtělo se mu smát? Vůbec se nebýval, vůbec neměnil výraz v obličeji.

"Nebude ti vadit, když si to ověřím?" zeptal se po minutě naprosté strnulosti.

"Ehm… ne?" Nebyl si jistý, nevěděl, co čekat.

Itachi něžně natočil jeho hlavu k sobě, pak se mu zahleděl do očí a aktivoval mangekyou sharingan, pomocí nějž se dostal až ke kyuubimu. Ten ale nebyl podstatný. Důležité bylo, že viděl, co se s Narutem uvnitř děje. Skutečně. V podbřišku se mu jako by usadila trochu odlišná chakra, která trochu pozměnila tok té Narutovy. To byl jasný důkaz, že Naruto nekecal.

Ačkoli to Itachi nedal najevo, cítil se ohromně šťasten. Jeho bratr bude mít dítě… ani se tomu nechtělo věřit.

***

"Proč že máme naléhavé zasedání?" zeptal se znuděně Deidara. Po dlouhém dni si chtěl dát panáka, horkou koupel a ulehnout do postele. Teprve teď ke kulatému stolu dorazil poslední člen Akatsuki, takže schůze mohla začít.

"Naruto čeká dítě," řekl narovinu Uchiha.

Blondýn vedle něj zrudl. Raději schoval tvář do dlaní, aby nemusel čelit překvapeným pohledům. Nečekal, že to Itachi řekne. Předtím na pokoji mu slíbil, že se o něj postará, a prvním krokem měla být změna jídelníčku, což se týkalo všech. Že o jeho těhotenství řekne, o tom nepadlo ani slovo.

"Tak se přiznejte! Kdo ho přetáh?" smál se Kisame.

Z neznámých důvodů všechny páry očí padly na Hidana.

"Já se ho ani nedotk!" bránil se šedovlásek. Rád by řekl, že si s Uzumakim užil, ale vzhledem k situaci by to nebyl dobrý vtípek.

"Jestli bude mít piercing-" smál se Tobi.

"Děti se s piercingem nerodí," poznamenal Deidara otráveně.

"A není ani moje," bránil se i Pein.

"Nejvíc času tráví s Uchihou, takže to beztak bude malej Uchiha!" zasmál se vlastnímu odhadu. Spíš Itachiho popichoval. Proč šel Uzumaki za Itachim? Proč jsou si tak blízcí?!

"Ano, bude to malý Uchiha," potvrdil chladně Itachi a Deidara strnul. Zničehonic pak vstal a prásknul rukama o stůl.

"Takže takhle to celou dobu bylo! Tahal ses s ním za mými zády?! V čem je lepší než já?!" vyjekl na Uchihu.

"Deidaro, uklidni se," řekl klidně Naruto.

"Ty drž hubu, děvko!" zakřičel i na blondýna.

Všichni se na rozlíceného blondýna překvapeně podívali. To, že to s Itachim potají táhl, to věděli naprosto všichni. A taky všichni věděli, že Naruto je momentálně ve vztahu s jeho bratrem. No, očividně až na Deidaru. Anebo se mi nějakým zvláštním způsobem nepropojily synapse a jemu to prostě nedošlo. No, žárlivost uměla být svině.

"Deidaro..." Sasori chtěl všechno uvést na správnou míru, Hidan se k němu ale naklonil a zavrtěl hlavou.

"Ne, nech ho, chci vědět, jak tohle skončí," zasmál se škodolibě Hidan. "Miluju cizí neštěstí!"

"Ty si myslíš, že jen proto, že jsem blonďatej a mladej, tak se sebou nechám takhle zametat?! Jako… jako nějakej druhej v pořadí nebo co? Tak přiznej se, Uchiho! Potom, co spolu došukáme, jdeš za ním, ať tě ještě vykouří, hm? Ode mě ti to jako nestačí?!"

"Tohle je nedoru-"

"ŘEKL JSEM, AŤ DRŽÍŠ HUBU!" zavřískal dlouhovlásek na celé kolo.

Všichni přítomní si obličej skryli do dlaní, aby nad Deidarovou hloupostí mohli tiše truchlit, jen Hidan seděl vzpřímeně a usmíval se jak měsíček nad hnojem. Už chtěl něco poznamenat, když se v tu chvíli ozvala hromová rána. To Itachi vstal a sevřenou pěstí prudce praštil do stolu, v obličeji stále kamenný výraz, v očích Sharingan.

"I kdyby bylo moje, nemusím ti absolutně nic vysvětlovat. A víš proč? Protože jsi malý rozmazlený fracek, který si myslí, že může mít všechno. Ale to se mýlíš. Ty moc dobře víš, jak to mezi námi je, ale z nějakého naprosto stupidního důvodu ses mi rozhodl nevěřit. Ani nevíš, jak moc jsi mě zklamal," promluvil k němu hrubým hlasem, pak se otočil na zbytek grupy, jako kdyby Deidara vůbec neexistoval. "To dítě je mého mladšího bratra. Jak jistě všichni víte, ti dva jsou partneři. Jelikož Naruto není na návrat psychicky připravený, myslím, že bychom se tady o něj měli všichni postarat, než se tak stane nebo než se miminko narodí. Všichni pro?"

Po jeho rozlíceném (a přesto klidném) výstupu k Deidarovi všichni horlivě přikyvovali. Nikdo nechtěl být dalším terčem, na nějž by se Uchiha obrátil. Jeden přes druhého začali vykřikovat návrhy, že si ani nevšimli, že jeden dlouhovlasý blondýnek opustil prostory konferenční místnosti se slzami v očích.