Rozhovor s nejsilnějšími muži Tokia

Mei si zahrála na novináře, odchytla si dva nejsilnějí muže z Tokia a donutila požádala je se mnou udělat rozhovor. ♥

Pár: Shizuo x Izaya

Čeká vás: shounen-ai, romantika, trocha komedie

---

Orihara Izaya: Vlastně si ani pořádně nepamatuju, jak tento vztah začal. Předcházelo tomu několik let nenávisti a chápete… když někoho nenávidíte, jenom na něj pomyslíte a přepadne vás chuť ho najít a zabít. A přesně takhle to bylo mezi námi.

Heiwajima Shizuo: V jeho přítomnosti jsem ztrácel kontrolu. Bylo to těžké. Často jsem ubližoval i nevinným, přihlížejícím lidem jenom proto, že jsem šel po tom zmetkovi. Taky jsem hodně věcí rozbil.

Izaya: Pořád jsem byl v nebezpečí, mám hned několik nepřátel. Párkrát mě napadl gang s tím, že si získají respekt celého města, když mě zabijí. Zmlátili mě, postřelili, pobodali - bylo toho fakt hodně a mockrát jsem se přiblížil smrti. Ale nikdo, NIKDO mi nenaháněl hrůzu jako Heiwajima Shizuo.

Shizuo: Jednou jsem ho držel ve svých rukou a stačil by jediný pohyb a -!

Izaya: Vtrhl ke mně do bytu a všechno roztřískal na kousíčky. V ten moment jsem si uvědomil, že takhle taky jednou dopadnu, když se nechám chytit. Tak jsem před ním utíkal.

Shizuo:Slyšel jsem jeho jméno a vřela ve mně krev. Od prvního momentu, co jsem ho uviděl, jsem ho chtěl…

Izaya: Víte, jak se říká "láska na první pohled"? U nás to bylo něco trochu jiného. Hned jsem ho nesnášel a nemohl ho vystát. Věděl jsem, že je silnější než já, já byl ale chytřejší. Bohužel se mi ho ale nikdy nepodařilo…

Shizuo/Izaya: …zabít.

[PŘED PĚTI LETY]

Obyvatelé Ikebukura se schovávali do budov, pod lavičky, všude kde se dalo, aby jim na hlavu nespadl kus značky, nebo dokonce betonu, co létali vzduchem.

"Izaaayooo!" křičel mladý muž v barmanském obleku a hodil po svém nepříteli auto. Naštěstí bez řidiče.

Černovlasý se lehce vyhnul jediným úskokem a pádil pryč. I přesto, že se bál o svůj život, na tváři mu hrál široký úsměv. Smál by se, to by ho ale jen zpomalilo. Musel mu utéct a sledovat ho zpovzdálí. Byla jeho chyba, že se ukázal na veřejnosti.

V podstatě nic nového. Spousta lidí nad nimi jen kroutí očima a lhostejně krčí rameny, protože ti dva a jejich rvačky byly na denním pořádku.

Kde se to vlastně všechno zlomilo?

Shizuo: To nedokážu říct.

Izaya: Asi… hm… Nezaznamenal jsem žádný začátek. Prostě se to přehouplo do… tohoto.

Shizuo: Jednou mě chytl takový amok, že jsem si nemohl pomoct a musel ho za každou cenu zabít. Zjistil jsem si veškeré adresy, na kterých pobýval třeba jenom krátkou chvilku, a hledal ho. A podíval jsem se i do těch nejtemnějších koutků Tokia.

Izaya: Pořídil jsem si další byt. Byl jsem přesvědčený, že mě tam absolutně nikdo nenajde. A pak… se rozrazily dveře.

"IIIzaaayoooo!"

Izaya: Bál jsem se. Vtrhl tam jak velká voda a na nic se neohlížel. Šel po mně.

Zaskočen blondýnovou přítomností se začal vyhýbat každé jeho ráně. Nebylo to snadné. Každým dnem Heiwajima sílil a zvyšovala se i jeho přesnost a svižnost. Oháněl se kolem sebe pěstmi ve snaze toho skrčka zabít.

Shizuo: Trochu mě vyděsilo, že jsem ho trefil a on zůstal nehybně ležet na zemi. Hned jsem se vzpamatoval a chytil ho za triko. V mžiku přišel k sobě a začal se mi smát do obličeje. Třásly se mi ruce. Osm let jsem o tomhle snil a teď jsem ho konečně držel ve svých rukou. Už nemohl utéct, byl slabý z té rány do hlavy. Určitě i zmatený.

Izaya: Bylo to divné. On…

Shizuo: Jak jsem se na něj díval a sledoval, jak mu po čele teče rudá krev, uvědomil jsem si, že stačí jedna rána a jeho hlava je na padrť. Těšil jsem se na to. O tom jsem snil, sakra!

Izaya: Zcela jistě jsem věděl, že to neudělá. Ne, že by na to neměl, ale…

Shizuo: Jaké to je po tom, co dosáhnete svého snu? Už to není taková zábava. Kdybych ho zabil, v životě by mi už neotravoval život. Měl bych od něj klid, nemusel bych být tak násilný. Ta představa byla krásná. Ale žít bez něj? To jsem si nedokázal představit.

Izaya: …jdeme si po krku tak dlouho, že jsme si na sebe svým způsobem zvykli. Dokážeme odhadnout, kde se zrovna bude ten druhý nacházet v tu a tu hodinu, v ten a ten den. Víme, jak se zachová v určitých situacích. Víme toho o sobě tolik, co milenci po dvou měsících randění.

Shizuo ho přimáčkl na zeď a svůj stisk povolil. Nehodlal ho zabít jen tak, když se ani nebrání. Byl tak ubohý.

"Čemu se furt tlemíš?" zavrčel na černovláska sedícího na zemi, který se rozesmál.

"Je to vtipný, jak se nemůžem zabít," řekl a utřel si slzy do rukávu. Prstem pak ukázal na řeznou ránu u blondýnovy klíční kosti. Byl tak blízko. Když se Heiwajima rozhodoval, jestli Oriharu zabít, nebo ne, Izaya vytáhl svůj nožík a jediným švihem ruky by mu podřezal hrdlo. Ale on to nedokázal. Myslel na tu samou věc, která napadla Shizua.

Izaya: Odešel a nechal mě tam.

Shizuo: Ten den nic nezměnilo. Pořád jsme byli nepřátelé a šli si po krku. On mě napadal svým ostřím a já jeho svou sílou.

Izaya: Všechno bylo prostě při starém.

Shizuo: Jediná změna byla, že jsme se začali navštěvovat. Ale už to nebylo o rozbíjení nábytku. Ne. Mlátili jsme se beze zbraní a bez použití plné síly. Byla to spíš jenom nevinná zábava.

Izaya: Byl jsem rychlejší, takže jsem se mu snadněji vyhýbal než on mně, proto jsem mu zasadil víc ran. Ty jeho byly ale bolestivější. Až smrtelné.

Stáli naproti sobě. Oběma už opuchaly tváře a vytvářely se modřiny. Krev na obličeji a hřbetech rukou jim zasychala.

"Držíš se zpátky, Shizu-chan?" zašklebil se menší.

"Ani náhodou, ty zmetku," procedil skrz zuby blondýn a utřel si krev tekoucí z nosu. Energie ubývalo a oba to přestávalo bavit. Takhle se nikam nepohnuli. Zabít se nedokážou, stejně jako žít v míru. Museli se tedy vydat střední cestou a bojovat spolu pro nic. Žádný vítěz a žádný poražený. Možná že si jen vybíjeli zlost.

Ticho mezi nimi přerušilo dvojnásobné kručení v břiše.

"Pff," uchechtl se Izaya. "Nemáš hlad?" zeptal se tónem, který Shizuo u něj nikdy neslyšel. Byl přátelský, zábavný a nefalšovaně veselý.

"Co máš?" zajímal se ještě nedůvěřivě blondýn.

Izaya: Naschvál jsem mu tam přisypal víc papriky, aby se trochu zadusil. Ale s ním to ani nehlo.

Shizuo: Nejlepší kari, co jsem kdy měl!

Izaya: Seděli jsme vedle sebe a prostě jedli kari. Samozřejmě se to neobešlo bez výhružných pohledů a nějakého toho komentáře.

Shizuo: Naše schůzky se stávaly pravidelnější a častěji jsem chodil já k němu. Nejdřív jsme se ale trochu pobili, aby se neřeklo, pak jsme si sedli, najedli se a třeba se dívali na televizi.

Izaya: Vím, že začátky byly hodně tiché. Seděli jsme vedle sebe, čuměli na telku a nepromluvili ani slovo. Prostě jsme si nepovídali. Neměli jsme takový druh vztahu.

Shizuo: Vlastně si vzpomínám, jak jsme spolu poprvé mluvili bez urážek a výhrůžek smrtí…

Shizuo seděl rozvalený na gauči, jednu nohu nataženou na konferenčním stolku, druhou přehozenou přes ni. S rukama za hlavou unaveně mžoural na reality show v televizi.

Izaya ležel na boku stočený do klubíčka, pod hlavou polštář. Na rozdíl od blondýna už opravdu usínal a jen poslouchal hádku mezi dvěma manželi a jak bratr muže se je oba snaží uklidnit.

"Podvedla ho," řekli oba dva zaráz. Zaskočeně se na sebe podívali. Chvíli se nic nedělo.

"Vždyť je to jasný," pokračoval Shizuo a zase upřel pohled na obrazovku.

"Můžeš jim to vyčíst z tváří," přidal se Izaya. Oba dva se začervenali. Opravdu mezi sebou prohodili těch pár slov?

Izaya: Začali jsme si povídat. Zjistili jsme o tom druhém spoustu nových věcí.

Shizuo: Ale nemluvili jsme o ničem osobním. Spíš jsme si jen vyměňovali názory a diskutovali o aktuálních tématech.

Izaya: Po pár měsících se něco zvrtlo. Seděli jsme na gauči, televizi jsme ani nevnímali, ale hlasitě a s chutí jsme si povídali. Pak mi hlavou proběhla myšlenka typu: "Tohle je Heiwajima Shizuo a já jsem Orihara Izaya. Vážně si tu jenom tak povídáme?"

Shizuo: Měl jsem pocit, jako bysme nebyli nepřátelé. Rozuměli jsme si.

"Děláš si ze mě prdel!" nevěřil černovlasý a dál se smál.

"No tak pardon! Nejsem tak úžasný jako ty, abych uměl všechno! A kreslení prostě nepatří na seznam věcí, které mi jdou."

"Ale nakreslit slona místo busty císaře se ti povedlo na jedničku!" řechtal se dál, až se za břicho popadal.

"Ty zmetku!" zavrčel hraně Heiwajima a vrhnul se na něj. Izaya utíkal po svém bytě, dokud se nerozhodl zavřít se v ložnici. Chytil kliku a otevřel dveře, že by tou škvírou prošla malá myš. Dveře byly hned zabouchnuty Shizuovou dlaní.

"Mám tě," usmál se vítězně.

Izaya se nevinně usmál. "Přece bys mi neublížil," pokrčil rameny jak puberťačka. Věděl, že na Shizua nezapůsobí. Chtěl ho rozesmát.

"Seš si jistej?" pozvedl obočí blondýn.

Izaya se jenom zasmál a pohodlně se opřel o dveře za sebou. Výraz v obličeji se mu změnil. Najednou byl vyzývavý, bylo v něm i trochu posměchu. "Tak jsi mě teda chytil. Co se mnou uděláš teď?" zeptal se klidně.

Shizuovi zmizel úsměv z tváří. Naprosto vážně hleděl na černovláska pod sebou a hlavou se k němu přiblížil. Kontroloval jeho reakci. Ruce přesunul na jeho boky, pak na záda. Schoval Oriharu ve své náručí.

Izayovy ruce udělaly to samé. Natočil hlavu a položil si hlavu na Shizuovu hruď. Poslouchal tlukot jeho srdce, který se rapidně zrychlil. Nebo to bylo jeho srdce? To nedokázal říct.

"Izayo…" pošeptal blondýn. Tvářemi se začínal otíral o jeho hlavu a pomalu se přesouval dolů. Rty se dotýkal jeho uší, čela, lící, nosu. "Tak dlouho jsem s nikým nebyl."

"Já taky," odpověděl stejně tiše Izaya. Sám natočil hlavu tak, aby se jejich rty dotkly. Jemně ho líbal na rty a rukama přejížděl po jeho zádech.

Izaya: No… líbat moc neuměl, to jsem ho spíš naučil. Heh.

Shizuo: V ten moment se změnilo úplně všechno. Já se do něj následně zamiloval a on do mě, což taky přineslo trochu problémů a zmatků.

Izaya zůstal vykolejeně stát uprostřed místnosti. Celé jeho tělo ztuhlo a mozek vypověděl službu. "Dě-děláš si srandu?" přesvědčoval se, že nemá jenom halucinace.

"Ne," zavrtěl hlavou Shizuo. "Chci s tebou žít."

"Ne, ty si mě chceš vzít," opravil ho Orihara a prstem ukázal na zlaté prsteny na Shizuově dlani. Pak zvedl hlavu a pohlédl do lískooříškových očí.

"Já vím, že to není úplně romantický," podrbal se na zátylku a stydlivě se začervenal. "Nebo chceš, abych poklekl? Ale nemám červenou krabičku."

"Víš, na co se mě ptáš?" pozvedl Izaya obočí. Koutky úst mu ale vystřelovaly nahoru, jak byl šťastný.

"Chci být tvůj manžel," odpověděl klidně Shizuo.

"Ale my jsme nepřátelé."

"Ano."

"Nenáviděli jsme se."

"Už ne."

"Chtěli jsme se zabít."

"To popravdě ještě někdy chceme."

Orihara se zasmál.

"Dokážeš si představit život s někým, koho jsi od první chvíle nenáviděl?"

"Spíš si ho nedokážu představit," usmál se Heiwajima. "Taky tedy?"

Izaya vzal menší z prstýnků a nasadil si ho na pravý prsteník. Pak vzal druhý, větší a nasadil ho na pravý prsteník Shizuovi.

"Vezmu si tě," přikývl a zasmál se. Do tváří se mu nahrnula krev, následně po nic stekly první slané kapky.

Shizuo: O naší svatbě se doslechlo celé Tokio. Nikdo tomu snad nemohl uvěřit. Pamatuju si, jak novinách-

Heiwajima Kanra: Tatíííí, počebuju čůlat!

Shizuo: Promiňte, haha! Tak běž na nočník, už jsi velká holka, to zvládneš.

Kanra: Tam je Nakula! Já us to nevydlzííím!

Shizuo: Počkejte prosím, hned se vrátím. Lásko?

Izaya: Ano?

Shizuo: Vezmeš prosím tě Kanru na nočník?

Izaya: Teď jsme tu s Nakurou, musí minutku vydržet! Nebo ji vezmi na záchod! S tebou to zvládne!

Shizuo: Já ještě dělám rozhovor! Tak jo. Omluvte mě prosím na chvilku, hned se vrátím. Pojď, zlatíčko.

Kanra: Ale já spadnu do záchoda!

Shizuo: Já tě budu držet, nespadneš.

Izaya: Nočník už je volný!

Shizuo: No dokonce!

Již je to pět let od svatby Orihary-Heiwajimy Izayi a Heiwajimy Shizua a dva roky, co se jim narodila dvojčata Kanra a Nakura. Doteď někteří lidé zpochybňují jejich vztah a trvají na svém, že mezi těmi dvěma nemůže být víc než nenávist. I přesto se tenhle pár stal středem pozornosti celého Tokia; můžete je vidět na billboardech, v časopisech, novinách, na internetu a můžete o nich slyšet i v rádiu. Otázkou zůstává, jestli se z nenávisti může stát láska. Opravdu je mezi láskou a nenávistí tenká hranice? V případě těchto dvou ano.