To nejdražší 1/2

Lidičky! Moje (MOJE!!!) milovaná tetička Majo má narozeniny! ♥ Hodně štěěěěěstííííííí, zravíííííííííí! Hodně štěěěěěěěstííííííííí- dobře, raději zpívat nebudu. :D

Taky, tady máš svou povídku na přání! ♥ Jak už víš, dala mi pěkně zabrat, ti povím. :D A moc se omlouvám, že je tak krátká...

Pár: Sasuke x Naruto (tady to není tak důležité a spíš bych řekla, že to je NaruSasu :D)

Čeká vás: shounen-ai, Sasuke jako zbohatlík a Naruto jako bezdomovec, na konci vás asi čeká pointa :D

(Ten gif jsem dělala sama :3)

---

Mladý muž nasál vůni moře. Cítil v ovzduší vlhkost a vůni rozpálené země. Silnější vítr přicházející od oceánu byl jediným zdrojem přírodního osvěžení. Slunce na nebi pálilo, až bylo k nevydržení vystavovat mu svou kůži několik minut.

Černovlasý mladík si nasadil sluneční brýle a rozhlédl se kolem sebe. Buď mohl jít na pláž, nebo zvolit lenivější variantu - bazén u hotelu. Nemusel chodit daleko, ani se nemusel rozčilovat nad otravným pískem, jak se mu dostává do žabek mezi prsty.

Rozložil si na lehátko svou osušku a pohodlně se na něj položil, své tělo vystavil slunci. Opalování patřilo k těm momentům, kdy mohl zavřít oči a pustit všechny myšlenky z hlavy.

"Mami!" zavolala nedaleko malá holčička a táhla svou maminku za ruku. "Půjdeme na pouť?" Očka jí jen zářila.

"Příště," usmála se na ni žena.

Sasukeho jejich krátká konverzace zaujala, ani nevěděl proč. Napadlo ho, že by se na tu pouť mohl zeptat recepční a mohl by se tam zajít podívat. Moc takovým akcím nehověl, spíš se jen díval zpovzdálí, jak lidé křičí na horské dráze. Jemu to jako zábava nepřišlo, ale mohla by si odtamtud vzít nějakého plyšáka jako suvenýr. Jeho bratr je miloval.

Obsluha mu donesla vyžádaný drink, kterého se ihned napil. Po několikahodinové cestě a půlhodinovém ubytovávání se na pokoji mu vyschlo v krku. Přiznal, že se mýlil. Když mu rodiče oznámili, že mu zaplatili prázdniny v Thajsku, nebyl z toho dvakrát nadšený. Ale uznal, že se mu tu líbilo.

Opaloval se a usrkával chladného drinku. Kapky potu stékaly po jeho těle, jak se snažilo ochladit, stejně jako voda po orosené skleničce. Počasí mělo se nemělo za celé prázdniny ani jednou změnit. Vše bylo perfektní.

Po deseti minutách a jedné prázdné skleničce s deštníčkem se zvedl a pomalu své tělo ponořil do chlorované vody v bazénu, aby zchladil rozpálené tělo. Pár trysek mu jemně masírovalo záda, bylo to tak příjemné. I voda byla příjemné chladná.

"Nebude vám vadit, když se k vám přidám?" zeptal se starší muž, kterého si Sasuke hned sjel pohledem, pak jednoduše pokrčil rameny. Proč by se ho měl ptát na svolení? Bazén je dostupný všem zákazníkům hotelu, není jen Sasukeho.

"Jste tu poprvé?" zeptal se muž mile a upil ze své sklenice nejlevnějšího pití na seznamu.

"Uhn," odvětil Sasuke jednoduše. Neměl v úmyslu s někým navazovat konverzaci, od těch si přijel odpočinout.

"Je tu krásně, viďte? Za ty prachy to vážně stojí."

Sasuke pohlédl na muže a nadzvedl si brýle. Hleděl mu přímo do očí a požadoval vysvětlení.

"Jak to myslíte?" nechápal.

"No, že to bylo dost drahé," sdělil Uchihův společník. "Spořil jsem na to přes rok. Tenkrát jsem s sebou chtěl vzít svou milovanou ženu, ale před pár měsíci zemřela a mně nezbylo než jet sám. Polovinu z těch peněz jsem vložil na pohřeb," posmutněl muž, tenké rty se však mírně usmívaly.

"Tak jste mohl vzít děti, sourozence, kamarády. Užil byste si to víc, kdybyste tu byl s někým," podotkl Sasuke.

"Vzal jsem dceru," usmál se muž. "Ale nevím, jestli si to tu chuděra vůbec užije. Všechno je tu tak drahé, že se musíme hlídat, co si kupujeme."

"Přijde mi to jako běžná cena na to, že jsme v zahraničí," pokrčil rameny Uchiha. "Je to hotel jako každý jiný. Pro všechny tu platí stejné podmínky."

Muž se zamračil a znechuceně si odfrkl. "Vy zbohatlíci," zavrtěl nad chlapcem hlavou a prudce se postavil. Vlny se dostaly až k Sasukemu a smáčely mu obličej. Pohlédl na muže, který i se svou skleničkou odcházel od bazénu do hotelu. Sasuke nechápal, co se tak náhle stalo, ale moc se tím nezaobíral. Byl rád, že mohl opět v klidu rozjímat nad skvělou dovolenou bez zbytečných slov.

Večer na sebe hodil volnou bílou košili, černé kraťasy a vydal se na procházku po městě. Ve dne tu bylo živo až to trhalo uši a tichomilům, za jakého se Sasuke považoval, způsobovalo lehkou migrénu. Navečer se však více ozývaly cikády jak lidé. Kromě pár podobných Sasukemu, co se po městě též jen procházeli, a několika místních, se na ulicích nikdo nepotloukal.

Zastavil před knihkupectvím, kam měl hned v plánu si druhého dne zajít. Doufal, že tam najde nějakou knihu v japonštině, aby si mohl po večeři počíst a rozvíjet svou fantazii. Thajsky sice uměl plynule, ale přece jenom bylo pro mozek úlevou přečíst si něco v rodném jazyce.

Z jedné vzdálenější uličky se ozval křik. Ze dveří vyběhl muž s koštětem, jímž zaháněl toulavou kočku škrábající na dveře a prosící o zbytky jídla.

"Říkám ti naposledy, že kolem mé restaurace se motat nebudeš! Ať už tě tu nevidím, špíno!" rozčiloval se majitel luxusní restaurace.

Jaké bylo pro Sasukeho překvapení, když zjistil, že muž ve skutečnosti nezaháněl šelmu, ale obyčejného kluka Sasukeho věku. To ale rozpoznal až kluk vyběhl z uličky.

"Býval jste i milejší, staříku," zamumlal si pro sebe blondýn a podrbal se ve vlasech. Pak se líným krokem vydal pryč od místa, kam často chodíval žebrat o jídlo.

Uchiha na něj nepřestával užasle koukat, ani když blondýn prošel kolem něj. Smrděl, bůh ví, kde všude se válel, a byl hrozně špinavý. Sasukeho napadlo, jestli nezakopl a nespadl, než mu došlo, že kolem něj právě prošel tulák.

"Hej," oslovil Sasukeho. Stál k němu zády, ruce v kapsách, hlavu skloněnou k zemi. "Není zdvořilý civět na druhý," podotkl.

"Nemůžu se snad dívat?" podivil se Sasuke.

"Jo, jasně, jenom se směj," otočil se na něj blondýn. "To je jediný, co vy s prachama dokážete. Smát se cizímu neštěstí."

"Nesměju se ti," bránil se Sasuke a na důkaz svých slov zvedl rozevřené dlaně do výšky očí. "Jenom jsem si tě prohlížel, nic víc. Myslel jsem, že ten chlápek odhání kočku, takže jsem docela překvapený…"

Blondýn povolil svaly na obličeji. Poznal v černovlasém chlapci turistu, i když byl mongoloidní rasy jako on. Poznal, že je odjinud. Už jen ten přízvuk napovídal, že přijel odněkud z východu.

"Jo, často si jako kočka připadám. Chodím žebrat k zadním vrátkům restaurací, jestli by neměli nějaký zbytky. Lidi přece nesní všecko a těch zbytků je škoda," vysvětlil krátce a kopnul děravou botou do kamínku.

"To je jasný, že tě vyhodí, když jim tam chodíš takhle oblečený a takhle… páchnoucí," poznamenal Sasuke a ohrnul nos. "Měl by ses převléct."

"Poslouchal jsi mě vůbec? Chodím k zadním vrátkům, to sou takový nenápadný dveře na druhém konci restaurace a hned u nich stojí popelnice. Ten vchod používá jenom personál, aby třeba vynes odpadky," vysvětlil znovu blondýn.

"Ty jako fakt žebráš?" zeptal se vyjeveně Uchiha. "Myslel jsem, že to je sarkasmus."

To jeho společníka namíchlo. Svýma špinavýma rukama ho chytil za košili a přitáhl si ho blíž.

"Myslíš, že bych si ze své životní situace dělal prdel?! To si ty se svejma prachama neumíš představit. Vsadím se, že nevíš, co to znamená bejt na mizině," silně do něj strčil, až Sasuke zavrávoral.

"Promiň, jestli jsem tě urazil. To jsem nechtěl," omlouval se hned Sasuke. "Jak se jmenuješ?" zeptal se zvědavě. Ještě nikdy s žádným tulákem nemluvil.

"To ti může bejt šumák," založil blondýn ruce na hrudi a odvrátil od něj pohled. "Co by ses měl starat o bezdomovce? Nekaž si dovolenou," domluvil a tím se rozloučil. V břiše mu už nesnesitelně kručelo, musel co nejdřív sehnat jídlo.

Cože to říkal? Bezdomovec? Takže není jen tulák? Nemá se kam vrátit?

"H-hej!" zavolal na něj nejistě Sasuke. "V tuto hodinu už jsou všechny obchody zavřený!" zvolal.

"I kdyby nějakej byl otevřenej, bez peněz mi to je k ničemu!" pokrčil blondýn rameny. To už byl na druhém konci náměstí.

Sasuke se jen divil. To ztratil peněženku, nebo co? Nebo… ji vůbec nemá. Nemá peníze. Uchihy se zmocnil zvláštní pocit, který tak silně ještě nikdy necítil. Bylo mu blondýna líto. Shánět jídlo a přístřešek každý den nemůže být v žádném případě lehké.

"A nechceš jít se mnou?!" zakřičel Sasuke. Cizinec zůstal stát jak opařený. "Můžeme si objednat nějaké jídlo na pokoj!"

V mžiku byl blondýn u něj a ze vzdálenosti dvaceti centimetrů se mu koukal do očí.

"Vážně?!" zeptal se stejně hlasitě, jako by stále byl na druhé straně náměstí.

"J-jo," přikývl Sasuke a udělá dva kroky dozadu. Blondýnova blízkost mu nebyla příjemná.

"Ale," posmutněl chlapec. Jiskra z jeho očí vymizela. "Ne, nemůžu přijmout. Nezlob se," zavrtěl hlavou. "Promiň, že jsem byl tak horlivý. Užij si pobyt tady," řekl nakonec a znovu založil ruce do kapes. Žaludek mu nadával, že udělal obrovskou chybu, ale morálka ho chválila. Už jen pobyt na tomto pobřeží stál majlant, nemohl turistu jen tak obrat o peníze. Vždyť se vůbec neznají.

"Ne, počkej!" zastavil ho Sasuke. Sám byl překvapen, jak naléhavě to řekl. Hleděl blondýnovi do očí a hledal slova, kterými by ho přesvědčil. Bohužel, nikdy mu neslo někoho nenásilně přesvědčit., vždycky rozvazoval.

"To je dobrý, já si nějak vystačím," usmál se chlapec. "Ale děkuju."

"Půjdeš se mnou!" rozkázal Sasuke. Byl zoufalý, už nevěděl, jak jinak s ním mluvit, aby šel s ním do hotelu.

Cizinec se zastavil a trochu zhrozeně koukal na černovlasého chlapce.

"Nemáš, co jíst a nemáš ani kam jít. Tam pojď se mnou, když ti to nabízím," řekl striktně.

"A-ale já-"

"Prostě pojď," chytil ho za zápěstí a táhnul ho k hotelu, kde měl strávit dva měsíce.

"To ale nejde! Nemám ani pořádný oblečení, lidi se na mě budou divně dívat!" bránil se blondýn, ani nijak zvlášť se Sasukemu nevzpíral. "Budou si ukazovat prstem i na tebe!"

V tom Sasuke zastavil a otočil se na blondýna.

"Proč by si na mě měli ukazovat?" nechápal. "Mohl bych zařídit, abys tam byl se mnou. Asi… ti i dám oblečení, jak to tak vidím…" sjel ho pohledem, následně se prohlédl i blondýn. Opravdu, v tomhle oblečení by jen přitahoval pozornost.

***

Zatímco se blondýn sprchoval, čemuž předcházelo obdivování luxusu, v němž Sasuke pobývá, Uchiha mezitím objednal večeři pro dva. Ještě nebylo tak pozdě, aby byla restaurace zavřená.

"Ty jo, ty si fakt umíš užít," zasmál se blondýn, když si s jedním ručníkem na hlavě a druhým kolem pasu prohlížel zbytek pokoje.

"Jak to myslíš?" nechápal černovlasý. Seděl na posteli a psal své matce, jaký měl den. Mikoto věděla, že je její syn schopný a zodpovědný. Nekontrolovala, pouze se ho ze zájmu ptala, jak se mu na dovolené vede.

"No, bydlíš v nejdražším hotelu na pobřeží. Nebojíš se, že ti dojdou peníze?"

"Proč by mi došly peníze?" ptal se dál Sasuke. Ignoroval vibrující mobil.

"Protože to tady je drahý. Hoooodně drahý," vysvětlil blondýn a na důkaz svých slov roztáhl ruce do šířky.

Sasuke se zamračil a vstřebával informaci, co se od blondýna donesla až k jeho uším. Nějak jí nerozuměl a už mu bylo hloupé se znovu ptát, co tím myslí. Ale blonďák si hned všiml jeho nechápavého výrazu a posadil se k němu na postel.

"To jako fakt? Tys… nikdy neměl o peníze nouzi?" přesvědčoval se.

"Proč bych měl mít nouzi o něco tak samozřejmého?" vyptával se Sasuke.

"Možná proto, že ne každý je má," pověděl zklamaně mladík.

"Nikdy jsi je neměl?"

Blondýn pokrčil rameny. Přemýšlel, jak jen Sasukemu vysvětlit svůj životní příběh, aby to pochopil. V tom ale někdo zaklepal na dveře. Po svolení přišel personál s vozíkem, na němž doručil objednanou večeři.

Blondýnovi se začaly sbíhat sliny a kručení v břiše bylo daleko hlasitější. Jeho žaludek už se nemohl dočkat, až se nasytí.

"Nejdřív se ale obleč, prosím," zasmál se Sasuke, když viděl, jak jeho společník už jí očima.

"Jasně!" zvolal cizinec a zmizel zpátky v koupelně, kde si nechal tílko a volné kraťasy - samozřejmě půjčeno od Sasukeho.

Posadili se ke stolu na terasu, odkud měli nádherný výhled na širé moře, a pustili se do jídla. Neřekl bys ani švec a blondýn snědl celý talíř, zatímco Sasuke snědl teprve polovinu stejně velké porce. Hleděl na něj s vyvalenýma očima. Patřil do trochu vyspělejších vrstev, a proto se nikdy nesetkal s člověkem, který by jedl s prominutím jak prase. U stolu platila nějaká etiketa, o níž blondýn jistě neslyšel.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se znovu Sasuke, když dokončil svůj chod. Jedl už předtím a nechtěl se přecpávat. Tohle objednal jen kvůli blondýnovi.

"Mahufo," zamumlal blondýn s plnou pusou. Pak polkl a už normálním hlasem řekl: "Naruto." Dál se Sasukemu nevěnoval, když bylo před ním tolik jídla. Cpal se, dokud se nerozvalil na židli a nepohladil se po kulatém bříšku.

"Chutnalo?" zeptal se pobaveně Sasuke. Tenhle kluk ho bavil.

"Bylo to výborný. Takhle jsem se už hodně dlouho nenajed," usmál se doširoka a hlasitě si říhnul.

"Kolik ti je?" vyzvídal dál. Spojil ruce na stůl a opřel si o ně bradu. Naruto ho tolik zajímal a jakýmsi způsobem i přitahoval. Vypadal po koupeli a v čistém oblečení úplně jinak. Naprosto ho okouzlil.

"Už ani nevím. Šestnáct?" zapřemýšlel se.

Sasukemu spadla čelist. Jak si někdo nemůže pamatovat, kolik mu je let? To je jako by si nepamatoval své jméno nebo datum narození.

"Dělám si srandu," zasmál se blondýn, když si všiml Sasukeho vyjeveného výrazu. "Za chvilku mi bude osmnáct."

"Aha," kývl hlavou Sasuke. Trochu se zastyděl, že se nechal nachytat. "Proč jsi na ulici?"

"Máš na mě hodně otázek, ale já bysem se chtěl taky něco dozvědět o tobě," namítl Naruto. Uchiha rezignovaně povzdechl. Znělo mu to fér.

"Jsem osmnáctiletý Uchiha Sasuke, pocházím z Tokia," řekl krátce.

"Tokia?" podivil se blondýn. "Já myslel, že seš Japonec."

"Však taky jsem. Tokio je v Japonsku," potvrdil Sasuke trochu nechápavě.

"To není v Číně?!" vyjekl blondýn a nemít plný žaludek, vyletěl by ze židle.

"Tokio je hlavní město Japonska," usmál se pobaveně Sasuke. Jindy by nad nevzdělanými lidmi ohrnoval nos, ale u Naruta se musel jenom smát. Ne, nevysmíval se mu. Naruto ho bavil svým chováním, jako komik v televizní show.

"Kruci, to mi uniklo," podrbal se na hlavě.

"Máš vzdělání?" zeptal se vážněji Sasuke. Jeho tělo se zachvělo, když blondýn zavrtěl hlavou.

"Mamka mě kdysi učila číst a psát. Párkrát mi řekla i ňáký zajímavosti," pokrčil rameny. V obličeji se mu objevil smutek.

"Kde je teď?"

Naruto odvrátil zrak na druhou stranu. Nerad na to vzpomínal.

"Je dva roky mrtvá," řekl polohlasem.

Sasuke nikdy neměl s rodiči úplně citově založený vztah, ale nedokázal si představit, že by o ně přišel. Jako by mu teď došlo, jak moc své rodiče miluje.

"…ale já to zvládám," doširoka se usmál. "Hodně jsem se toho naučil a hodně jsem toho viděl. Jsem připravený na každou situaci!" zvedl palec nahoru.

Sasukemu nešlo do hlavy, jak může být pořád tak veselý. Teď řekl, že mu zemřela matka, následně na to se zase usmívá.

"Proč jsi na ulici?" zeptal se znovu Sasuke na samou otázku.

"Vlastně ani nevím," pokrčil rameny. "Byl sem malej, moc si toho nepamatuju. Od mamky jenom vím, že to mělo cosi společnýho s otcem…" Nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Svého tátu asi neměl moc v lásce. "Jsem na řadě," zvolal zvesela a naklonil se víc nad stůl.

"Tak se ptej," vyzval ho Sasuke.

"Máš někoho?" pozvedl obočí i koutek úst. Touto otázkou Sasukeho zaskočil.

"Prosím?" zeptal se Sasuke. Docela se i zhrozil.

"Dělám si srandu! Hahaha! Měl ses vidět!" smál se blondýn. "Promiň, to už je trochu zvyk…" vysvětlil a utíral si slzy.

"Zvyk? Ptáš se takhle lidí, jestli jsou zadaní?"

"Předtím než mám v plánu je dostat do postele," pokýval hlavou Naruto. "Nechcu třeba do postele s ženatým, že jo. Ale zase si nemysli, že chodím a spím s kdekým. Su pořád panic. Nedělám nic, co nechci dělat. V tom je moje svoboda, protože už nemám, co ztratit."

"Takhle sháníš peníze?" ptal se dál Uchiha.

"Jo. Buď takhle nebo vypomáhám v malých podnicích, ale tam mě většinou nechávaj jenom přespat nebo mě rovnou vyhodí. Nejvíc peněz nahrabu u chlapů. Ti nejbohatší jsou ti nejnechutnější, to si pamatuj, abys tak taky nedopadl. Starej, tlustej, smradlavej a hloupej chlap s prachama…" ušklíbl se, jako by snědl citron.

"Budu si to pamatovat," slíbil Sasuke.

"Můžu být k tobě upřímnej?" zeptal se náhle Naruto, ani nepočkal na Sasukeho odpověď. "Myslel sem, že seš stejnej jako oni. Že jenom proto, že se topíš v penězích budeš namyšlenej a strašně sobeckej, ale ty seš jinej. Pozvals bezdomovce do hotelovýho apartmánu, dokonces mu zaplatil večeři a pučil oblečení. Seš moc hodnej," usmál se na něj mile.

Sasuke ani nemrkl. Poznal další část Narutova vnímání světa, který šel úplně mimo něj.

"Vlastně sem tě měl hned ve dveřích napadnout, šlohnout ti peněženku a zdrhnout…" zapřemýšlel se.

"Proč bys to dělal?" nechápal Sasuke. To zas nechápal Naruto.

"Abysem měl peníze přece," vysvětlil zmateně. "Podle většiny lidí bezdomovci využívají laskavosti a pomoci ostatních."

"Proč?" ptal se dál Uchiha.

"Teď jsem ti to řekl," pověděl trochu podrážděně Naruto. "Abychom měli aspoň něco, když už nemáme nic."

Černovlásek se jen tvářil, jakože rozumí, ale ve skutečnosti mu to nedocházelo. Měl potřebu se pořád ptát, proč potřebují peníze, proč by kradli, proč nic nemají. Vždyť jsou samozřejmou součástí každého člověka.

"No, děkuju za pohostinnost," zvedl se. "Uvidíme se zase zítra?" zeptal se pro jistotu, kdyby si to Sasuke rozmyslel.

"Jak zítra? Počkej, ty odcházíš?" zamračil se Sasuke a též vstal do stolu.

"Tys chtěl, abysem tu zůstal celou noc?" podivil se Naruto.

"Ano," potvrdil Uchiha.

"To nejde," odmítl Naruto. "Měl bysem se zase převléct do svého oblečení a jít si hledat přístřešek na noc. Ráno se zase sejdeme," usmál se.

"Vždyť už je skoro tma," protestoval Sasuke. Když Naruto jen pokrčil rameny a otočil se k odchodu, Uchiha jej chytil za zápěstí. "Zůstaň," požádal ho naléhavě.

Blondýn se nestačil divit. Když mu to sám nabízí, neměl by to být problém, že ne?

Nakonec přikývl. Nebyl člověk, co by ostatní jen zneužíval, ale teď si tak připadal. Ležel vedle Sasukeho otočený zády k němu v měkké, teplé posteli a zpytoval svědomí, jestli je to správné. Neměl by tu být. Už při příchodu do hotelu se na ně všichni otáčeli.

"Necítíš se někdy sám?" zeptal se Sasuke tiše. V pokoji neslyšně hučela klimatizace, venku cvrkaly cikády a šumělo moře. Jeho hlas zněl tajemně.

"Su sám pořád," odvětil stejně tiše Naruto. Tón, jakým to řekl, Sasukeho trochu vyděsil. Jako by to byl úplně jiný člověk, než kterého před pár hodinami poznal. "Proč seš tady bez doprovodu?" zeptal se nazpátek.

"Tohle mi zaplatili rodiče. Ani se mi sem nechtělo," povzdechl si Uchiha. Posunul se kousek blíž k Narutovi, jejich záda se tak dotýkala.

"Uaaaaah!" vyjekl blondýn a prudce se posadil. "Sakra, lek sem se!" držel se za hrudník a zhluboka dýchal.

Sasuke mu se smíchem vynadal, ať je zticha. Ještě by na ně někdo doletěl, že dělají rámus.

Naruto se fascinovaně koukal na smějícího se Sasukeho. Hřál ho pocit, že někoho rozveselil. S ním se cítil uvolněně, nemusel se o nic starat, dokonce ani to, že se za nějaký ten čas bude muset vrátit na ulici, což bude dost možná i zítra. Nečekal na správnou příležitost, kašlal, co na to Sasuke řekne - i kdyby ho vyhodil, musel to udělat.

Sasuke pohlédl na jejich spojené ruce, pak zpátky na Naruta. Viděl v jeho očích nejistotu. Sevřel jeho dlaň ve své. Dal mu tím jasný signál, že se nemusí ničeho bát, že už není sám.

"Zítra tě vemu na jedno hezký místo," slíbil blondýn s úsměvem na tváři, který však Sasuke neviděl.

"Tak jo," přikývl. Oba se položili a s popřáním dobré noci upadli do spánku. Ruce až do rána nerozpojili.