Pravý důvod, proč Sasuke opustil Konohu

Nečtěte to, prosím vás. :D Kdo mě znáte, víte, že komedie fakt psát neumím.

A taky jsem se vám vrátila! Ale ještě bude chvilku trvat, než se pořádně rozepíšu. Nejdřív musím dohnat věci do školy.

Pár: Sasuke x Naruto

Čeká vás: yaoi (?), komedie (?!)

Věnování: naruto109

---

Po dvoutýdenní misi se konečně vrátili domů. Už jak z dálky viděli brány milované Konohy, spokojeně oddechli. Všichni čtyři se už viděli doma v posteli, vykoupaní a uvolnění. Ještě je ale čekal jeden úkol, a to zavést Sakuru do nemocnice, aby jí ošetřili poraněný kotník. Pomáhat na farmě nebylo jen tak. Nosit bedny s ovocem, zeleninou, sázet květiny, zalévat je, starat se o zvířata… Naruto to vzal s výzvou, i když si taky občas postěžoval, že si za to zaslouží pořádnou porci ramenu. Byl z nich nejenergičtější.

Sasuke ze sebe jako vždy vydal to nejlepší. Po celou dobu skoro ani nepromluvil, teda pokud zrovna nenadával Narutovi nebo nepoděkoval za připravenou odměnu v podobě teplé porce jídla.

Nejhůř to snášela Sakura. Tvářila se, že pracuje velmi tvrdě, ale jen když se díval Sasuke. Jakmile se Uchiha otočil, začala práci opět flákat. Nebavilo ji to už jen z důvodu, že na manuální práce byla levá.

I přesto, že odváděla nejhorší práci, pořád toho udělala víc než Kakashi. Ten si raději lehnul pod strom a četl své knihy, nebo spal. Práce na farmě mu voněla dvakrát hůř než Sakuře. Ale samozřejmě, že jak mělo dojít na odměny, stál první v řadě.

"Těším se domů," zívl Kakashi s rukama v kapsách. "Tolik dřiny mě unavilo…"

"Vždyť jste nic nedělal!" zakřičeli puberťáci sborově. Docela se divili tomu, že je to stále překvapuje.

"Nemáte ani mozoly. Podívejte se na mě, jaký mám modřiny!" postěžoval si Naruto.

"Však se ti to hned zahojí," konstatoval Kakashi s milým úsměvem.

"A co já? Kotník mě příšerně bolí," přidala se k Narutovi Sakura. Jednu ruku měla obtočenou kolem blondýnova krku, druhou kolem Sasukeho a skákala na jedné noze.

"Je to Narutova vina. To on pustil to prase," pravil Sasuke a pohledem střelil po blondýnovi, který zrudl vzteky.

"Nebylo to naschvál!" bránil se. Trochu mu zrůžověly tváře, jak si vzpomněl na hodinovou honičku s pašíkem.

"No tak. Nehádejte se," uklidňoval je třicetiletý muž a každému položil ruku na rameno. "Hlavně doprovoďte Sakuru k Tsunade, ano?" řekl a zmizel. Jeho mise se tímto skončila.

"Zmetek. Jak je možný, že vždycky slízne smetanu za něco, co jsme si oddřeli my?!" rozčiloval se Uzumaki.

"Nech toho, začínáš bejt nesnesitelnej," osopil se na něj Uchiha. Narutův otravný hlas mu způsoboval nepříjemné pískání v uších.

"Ty nejsi o nic lepší!"

Sakura si jen povzdechla. Sice byla šťastná, že je se Sasukem v týmu, ale ten si všímal především jen Naruta, protože se navzájem provokovali, prali a nadávali si. A být tomu svědkem bylo snad za trest.

"Za jak dlouho se uzdraví?" zeptal se se zájmem blonďák páté Hokage ohledně Sakuřina stavu.

"Nějakou dobu si pobude doma, má to jenom nehezky zvrtnuté," pokrčila nad růžovláskou rameny. Hned se ale otočila ke klukům. "Vím, že jste teď přišli z mise, ale mám pro vás ještě něco," oznámila jim.

Naruto začal naříkat, že co komu udělal, když ho všichni tak trestají. V ten moment se na něj všichni upřeně zadívali.

"Co je to za misi?" zeptal se Sasuke. Jeho profesionální přístup Tsunade skutečně těšil. Nestalo se, že by ho slyšela si jedinkrát stěžovat.

"Budete krást," ušklíbla se.

"V tom nejedu," zamítla Sakura.

"Ty taky nemůžeš. Udělají to kluci," usmála se na kluky přívětivě.

Narutovi se udělalo lehce špatně z myšlenky, že by měl jít na misi jen on a Sasuke. To si ani neužije legraci. Uchiha se bude zase tvářit důležitě a nepromluví jediné slovo, které by nebyla nadávka či urážlivá věta.

Ale ani Sasuke nebyl v klidu. V duchu se modlil, aby jejich poslední mise uběhla co nejrychleji a on to blonďaté pako zase dlouhou dobu neviděl.

"Podrobnosti vám řeknu u mě v kanceláři," domluvila a odešla. V očích se jí přitom nebezpečně zablýsklo.

Uchiha oknem nakoukl do malého bytu. Jeho nájemce zřejmě nebyl doma, což byla dobrá zpráva, a okno zůstalo kvůli horku otevřené, to byla ještě lepší zpráva. Nemuseli se teda starat o dobývání se dovnitř. I když Sasuke by to zvládl levou zadní.

"Jdem, ne?" vyzval ho Naruto, který hlídal okolí.

Sasuke jenom kývl, otevřel okno a vlezl dovnitř. Chvilku po něm byl vevnitř i Uzumaki.

Tiše prohledávali každý kout. Měli na paměti, že pokud je někdo chytí, bude z toho obrovský průšvih.

"Není to tu," řekl Naruto po prohlídce obýváku. "Zbývá ložnice," rozhodl.

Sotva ale začali hledat v poslední místnosti, uslyšeli cvaknutí zámku. Oba se na sebe šokovaně podívali a hledali cestu ven. Jediné otevřené okno bylo v obýváku, ale tam se nestihnou vrátit!

Sasuke poukázal na šatník. Ani jednomu se to nelíbilo, ale byla to momentálně jediná možnost, aby je přicházející nepřistihl při činu.

Škvírou mezi dveřmi šatníku sledovali svého mistra, jak se svléká a oblečení hází na postel. Jakmile sahal po masce na obličeji, oba kluci se nadšeně nadechli. Budou jediní, kteří vědí, co se pod maskou skrývá!

Jenomže v ten moment se Kakashi otočil zády, sundal si masku, rychle se upravil v zrcadle, masku si zase nasadil a sundal z ramínka košili, která byla společně se závěsem zavěšená na kovové tyči.

Naruto rozhodil rukama a měl sto chutí vyjeknout, že co to má znamenat. Jenomže než stačil vydat jakoukoli hlásku, Sasuke mu zakryl pusu rukou. Varovně se na něj podíval, čímž mu dal najevo, aby byl zticha. Fungovala mezi nimi jakási telepatie. Jen mimikou si vyměňovali názory.

Sasuke se ohlédl. Škvírou zahlédl Kakashiho, jak si nasazuje oblek a upravuje kravatu. Pak se podíval zpátky na Naruta, který se zatím uklidnil.

Tiše polkl. Ještě nikdy mu nebyl tak blízko. Teprve teď si uvědomil, že má ruku na jeho rtech. Soustředil se na ně a vnímal jejich hebkost a měkkost. Když s nimi blonďák pohnul, neúmyslně tím vyslal slabý elektrický výboj do Sasukeho ruky, který vedl až do Uchihova podbřišku.

Uzumaki mu sám ruku odstrčil. Všiml si, že se Sasuke chová nějak divně, to ho uvádělo do rozpaků. Jeho ruku ale nepouštěl. Ani si neuvědomoval, že ji drží.

Uchiha se naklonil nad Uzumakiho. V tom šeru viděl jen zlatý odlesk Narutových blond vlasů a celkově Narutovu siluetu. Zvedl ruku a jemně jí přejel po Uzumakiho čelisti. Prsty pak pokračovaly po měkkých rtech, které mírně rozevřely. Tolik po nich toužil. Vůbec si netroufal odhadnout, kdy si začal svého týmového parťáka takhle všímat. Věděl ale, že tahle blízkost v něm probudila hluboký cit, který zažil naposledy se svou rodinou. Láska.

"U-už je pryč," vykoktal Naruto vystrašeně. To bylo poprvé, co po něm někdo vyjel.

Sasuke párkrát zamrkal, když se vracel do reality. Jeho tváře nabraly sytě červený odstín. "Jistě," přitakal a opustil stěny šatníku jako první.

"Co to bylo?" zamračil se Uzumaki.

"Co jako?" Hrát si na hloupého byla momentálně nejlepší varianta, jak z té trapné situace uniknout.

"Tys mě chtěl políbit!" obvinil ho Uzumaki.

"Buď ticho, ještě může být poblíž," usměrnil ho Sasuke. "A nechtěl," odsekl a pokračoval v přerušeném hledání.

"Ale pokusil ses o to!" nepřestal Uzumaki.

Sasuke protočil očima. Už to celé chtěl mít z krku. Slíbil si, že až tato mise skončí, celý týden volna nevytáhne paty z domu.

"Sasuke! Podívej, cos udělal!" vyjekl po něm. Vyhrnul si oranžovou mikinu, aby mu nezakrývala pas.

"Ty-!" černovláskovi se zasekl hlas. "Proč seš tvrdej?!" vyjekl. "Pokud nevíš, máme misi!"

"Můžu snad za to, blboune?! Můžeš za to ty!" založil blonďák ruce na hrudi.

"Že já tě vzrušil?! A seš při smyslech?!" pozvedl obočí Uchiha. "Tsk. Padej si to vyřídit do koupelny, zatím to najdu," rozkázal a vrátil se k původní činnosti.

"No jasně! Najdeš to a necháš mě tu a bude to tvůj úspěch! Ani mě nehne!" rozčiloval se Naruto a Sasukeho napodobil. Tolik se soustředil na misi, ale tělo si vyžadovalo své. Každý pohyb ho čím dál tím víc bolel. Kalhoty mu byly najednou nepříjemně úzké a dráždily ho. Dech se mu zrychlil, srdce mu bilo jako o závod, nemluvě o červeni ve tvářích, která stále neodezněla.

"Přestaň machrovat a běž do koupelny," povzdechl si Sasuke.

"Zapomeň. Mně se nezbavíš," odporoval Uzumaki.

"Nechci se tě zbavit. Chci tě zbavit toho," vysvětlil černovlásek.

"Tak pojď se mnou," rozhodl Naruto pevně.

Sasuke zrudl stejně jako blonďák. Naskočila mu husí kůže po celém těle už jen z představy, že by měl být v jedné místnosti s masturbujícím blonďákem.

"Ne, díky za pozvání. To je čistě tvoje party," odmítl Uchiha otočil se k němu zády. Velmi snaživě předstíral, že se věnuje misi, ale jeho myšlenky se točily kolem Naruta. Jak se asi tváři, když si to dělá?

Naruto přiskočil k němu a zákeřně mu zaútočil na rozkrok.

"Aha! Moje party? Tak proč se chce tvoje tělo přidat, hm?" ušklíbl se.

"Co to do prdele děláš?!" vyjekl černovlásek. Okamžitě ze sebe blonďáka sundal a uštědřil mu nemalou ránu do hlavy. Otevřel pusu, že řekne něco na svoji obranu, ale nevěděl co. Byl v pasti. Mohl by popřít, že je vzrušený, ale jeho tělo hovořilo o něčem jiném. Nebo to mohl přiznat a Uzumaki by se mu vysmál. Musel najít nějakou střední cestu.

"Už to bolí," postěžoval si Naruto a mnul si rozkrok. Zavřel oči, ze kterých vytekly dvě slzy.

Sasukeho příjemně polechtalo v podbřišku. Sám nechtěl věřit tomu, v jaké situaci se to nachází. Posadil se ke svému týmovému partnerovi a poručil mu stáhnout si kalhoty i se spodním prádlem a sám tak učinil.

"Musím ho jemně uchopit," radil mu a názorně mu to ukazoval. Překvapilo ho, že ho Naruto přesně napodobuje. "Palcem dráždi špičku a nezapomeň si pohrát i s předkožkou…"

"Sasuke…" vzdychl Naruto. Druhou rukou parťákovo rameno a znenadání ho políbil.

Oba dva byli šokováni tím, co se teď stalo. Několik sekund si jen tak hleděli do očí, ani nedutali.

"Ajaj," pronesl Naruto po zjištění, že zašpinil koberec, svou ruku, své i Sasukeho oblečení.

"Nesmíme tu nechat stopy," připomněl Sasuke.

"Ale ty ještě nejsi," protestoval blonďák a uchopil Sasukeho mužství.

"Ne, přestaň!" bránil se Sasuke, ale velmi brzy podlehl. Jak to Naruto dělal, že jeho dotek Sasukeho tolik rozpálil? Ale nehodlal to nechat jen tak. jak předtím Naruto, tak teď on zaútočil na Narutův rozkrok.

"Zase tvrdej?" ušklíbl se Sasuke.

Na dveře kanceláře páté Hokage někdo zaklepal. Blonďatá žena zaneprázdněna papíry vyzvala osobu, ať vejde. Víc pozornosti mu nevěnovala.

"Pátá," oslovil ji Kakashi. "Za jak dlouho mi dovolíte se vrátit domů?"

Tsunade se pro sebe usmála. Už to byly dvě hodiny, co se Kakashi vrátil z předstíraného rande. Teď by se nejraději vrátil domů.

"Až ti dva dokončí svou misi," opřela se do křesla a na chvíli odhodila pero.

"A co tam vlastně hledají?" zeptal se jen tak mimochodem muž.

"Tvoji nejoblíbenější knihu," ušklíbla se pátá. "Vím, že mezi nimi něco je, vycítila jsem to z jejich chaker, jenomže oni nejsou nikdy sami, aby si to potvrdili. Je to takový experiment."

"A k tomu má sloužit můj byt?" postěžoval si Kakashi.

"Už to nemusíš hrát. Běž domů. Počkám, až kluci přijdou celí zklamaní, že tu knihu nenašli."

"Řeknete jim, že to není můj byt?"

"Blázníš? To bych jim musela říct, co jsem touto misí zamýšlela. Ne, ne, Kakashi. Bojím se ale jediného. Co když je to nesblíží, ale naopak rozeštve?"

"Tsunade-sama," utěšil ji Kakashi. "Oba dobře víme, že ti dva se mají rádi, jenom to neumí dát najevo. A myslím, že v tomhle věku spolu maximálně nebudou mluvit. Počítám tak dva týdny a všechno bude zase v pohodě. Co horšího by se mohlo stát?"

Dveře se rozrazily a v nich se objevil udýchaný blonďák.

"Obaa-san! Sasuke utekl z vesnice!" zakřičel, že to slyšela celá Konoha.