Under control 28

Už se to blíží, lidičky. Už se to blíží! Kdo si vybavuje OOC, tahle scéna předcházela Deidrově přiznání o těhotenství. :3 Těšte se!

A taky vám to dost usnadňuju, byste věděli! Původně tahle kapitola měla obsahovat ještě něco navíc, čímž bych celou povídku natáhla asi o dvě kapitoly, ale vím, jak moc na to čekáte, tak jsem to zkrátila! (Dobře, o dvě kapitoly asi ne... možná jen o jednu, ani to ne. Nakonec jsem se rozhodla to dát do faktů, až celé UC skončí. x'D Nebijte mě!)

---

Sasuke se zadkem opřel o stůl, pohled upřel do neznáma.

"Jsem moc velký hajzl?" vyřkl otázku, kterou si kladl už pár dní.

"To nedokážu posoudit. Chápu, že to bylo kvůli říji, a pokud jste spříznění - bohužel, asi se tomu nevyhnete. Ale na druhou stranu se nemůžu zastat ani jednoho z vás, tebe už vůbec. Znám to z vlastní zkušenosti," pravil moudře. Musel se usmát při jedné milé vzpomínce, co se mu teď vybavila. "Když jsem Deidaru našel, byl v říji. Že bych toho mohl snadno využít, to mě napadlo až v autě, ale neudělal jsem to. Pořád mě to děsilo a děsí. Myslel jsem hlavně na to, abychom ho co nejrychleji dostali do bezpečí a pomohli mu. On mě pořád obviňoval, že jsem si ho vzal kvůli sexu, že proč bych to jinak dělal. Ale já nikdy nepomyslel na to, jak ho přivážu k posteli a tak tam zůstane napořád. Chtěl jsem s ním dělat něco jiného. Ani nevíš, kolikrát jsem večer ulehal s představou, že jednoho dne si sedneme na gauč, v objetí nás zabalím do deky a budeme se celý večer dívat na filmy. Držel bych ho v náručí a on by mi usnul na rameni, pak bych ho - abych ho nevzbudil - odnesl do postele, kde bych ho zase objal kolem pasu, dal mu pusu na čelo a usnul. A takhle by to bylo každičký den, dokud bychom nezestárli," zasnil se.

Sasuke protočil očima. Z romantiky se mu zvedal žaludek.

"Nejsem ty. Tím ale nemyslím, že bych z Uzumakiho chtěl jenom strhnout oblečení. Jenom netuším, jak se k tomu postavit. I kdybychom se domluvili, že to ukončíme, stejně nás to zase ovládne, prostě se to nedá držet pod kontrolou. Vesele si budeme obcovat, zatímco jeho přítel na něj bude doma věrně čekat. Aspoň kdyby byl svobodný, bylo by to lehčí. Ne o moc, ale bylo," postěžoval si a už po několikáté za celý rozhovor si povzdechl.

"Dovol mi jednu otázku," zastavil ho Itachi, když viděl, jak Sasuke otevírá pusu. "Dost možná je to pitomost, ale není možné, že by ses zamiloval?"

Sasuke na něj vykulil oči a zčervenal. Jak to mohl jeho bratr rozpoznat? To je to tak vidět?

"Co si pamatuju, nikdy jsi kvůli nikomu takhle nevyváděl, a že jsi těch milostných průšvihů měl dost. Nikdy jsem tě neviděl být kvůli někomu v rozpacích, ani jsi o nikoho takhle neusiloval," usmál se. Byl opravdu šťastný, když viděl, jak se karty obrátili. Už přes dva roky věřil tomu, že se jeho mladší bratr nikdy nezamiluje, jeho jedinou láskou bude práce a nkonec umře z přepracování. Teď bylo daleko jednodušší si ho představit se svou vlastní rodinou.

"To kvůli tomu spříznění," vysvětlil Sasuke, ale byla to pouhá výmluva. Zamiloval se a sám si to připustil, jen o tom nemuseli vědět ostatní. Viděl to jako slabost, která ho bude jen brzdit v budování kariéry.

"Aha, jasně." Itachi se sice tvářil, jakože to pochopil, ale věděl své. Sasuke se z toho nemohl jen tak vykroutit.

"Kvůli mně nechce jít na ten večírek. A já si myslel, že bychom mohli jít spolu aspoň jako přátelé." Zase máchal rukama a krčil rameny, jak to dělal pokaždé, když se rozčiloval, nebo přemýšlel.

"Ty tam jdeš? Myslel jsem, že takové akce nesnášíš," zamyslel se Itachi. Co si vzpomínal, Sasuke nechodil na podobné sešlosti, pokud opravdu nemusel. Byl introvertní typ člověka, co dá přednost několika dnům bez socializace než pár hodinám v přeplněném sále s lidmi, které sotva zná.

"Musím tam jít. Je to pro mě důležité." Jeho hlas ztichl a zvážněl. Tentokrát zněl pevně a přesvědčeně. Na blonďatého bývalého asistenta teď dočista zapomněl.

Když se setkal s Itachiho nechápavým výrazem, raději jenom zavrtěl hlavou, jakože to nechce řešit. Svého bratra tak donutil si myslet, že nejen Deidara, ale i Sasuke před ním něco skrývá. Něco, co mu už dlouho uniká.

Přimhouřil oči. Hlavně se mu nechtělo líbit, že ze všech lidí ví Deidarovo tajemství jeho mladší bratr. Nezapomněl, jak se pokusil Deidaru znásilnit a kdykoli se viděli, měl ze Sasukeho zvláštní pocit. Nějak často se na Deidaru díval a přeměřoval si ho.

"Už půjdu," ukončil jejich konverzaci mladší, odlepil se od stolu a odcházel.

"Sasuke," zavolal na něj Itachi. "Hlavně dej Narutovi čas. Pokud se má rozejít s tím svým, bude potřebovat čas a podporu," řekl. To byla jediná rada, kterou mu teď mohl dát. Nechtěl, aby se Naruto rozešel se svým přítelem kvůli Sasukemu, musí se sám rozhodnout, s kým chce být. Odolat osudu není zas tak těžké, když skutečně milujete. "Sám za tebou přijde s rozhodnutím, ale nenaléhej na něj."

"Možná bych si s ním mohl promluvit," zamyslel se Sasuke a Itachi uznale přikývl. Byl rád, když ho viděl v klidu uvažovat a dělat správná rozhodnutí. Promluvit si je moc dobrý začátek. "Ale on se mnou nebude chtít mluvit. Vyhýbá se mi." Pěstí slabě bouchl do futer.

"Tak tu zůstaň a já mu řeknu, aby sem přišel. Neřeknu mu ale, že tu budeš ty," usmál se šibalsky Itachi. Probudil snad v sobě svou zlou stránku, která Sasukeho ovládá už dlouho?

"Donutíš ho se mnou mluvit? Ó, jak podlé, Uchiho. Odkdy jsi já?" podivil se Sasuke.

"Jestli nejsme bratři," ušklíbl se Itachi. Věřil, že to dělal pro prospěch jejich vztahu. Ať už mileneckého, nebo přátelského. Když si o všem rozumně promluví, vyřeší svou nynější situaci a nepříjemná atmosféra, co mezi nimi panuje, konečně zmizí. Kdyby tak věděl, že se šeredně zmýlil a pomohl tak pouze pokusu o znásilnění, raději by svého bratra už na začátku konverzace poslal k čertu.

***

Na celý ten incident nešlo zapomenout. Vyčítal si, že tam Naruta poslal, stejně jako si vyčítal, že Sasukemu nedokázal poradit lépe. Mělo ho napadnout, že to jeho bratr vezme jinak. On omegy nevidí jako lidi s city, spíš jako předměty, které si může snadno přivlastnit. Byl naštvaný na sebe i svého bratra. Hned po tom incidentu, co s Deidarou zavezli Naruta domů, šel do jeho kanceláře a seřval ho tak, že málem rozbrečel Deidaru, který byl svědkem jejich hádky. Jejich bratrský vztah se obrátil o sto osmdesát stupňů. Byl naivní, když si myslel, že jim pomůže tím, když jim dá soukromí, aby si vše vyříkali. Spíš přilil olej do ohně. Sasukemu už od začátku nešlo o rozhovor. Je jako jeho praprarodiče, za jejichž časů si Uchihové brali, co chtěli, a nikoho se neptali.

Zprudka vydechl a napil se šampaňského. Co přišel na večírek, ani na chvilku nespustil oči ze Sasukeho který nevypadal zrovna v dobrém stavu. Zase byl přepracovaný a nevyspaný. Jedinou změnou byl výraz. Každý by hned poznal, že nejmladší Uchiha je naštvaný. Pořád lepší než bezduchá tvář, která se na jeho obličeji za takových stavů vyskytovala. Jen na to pomyslel a musel se ošít. Už nikdy nechtěl zažít Sasukeho kolaps.

"Itachi," oslovil třicátníka bratranec. "Nemrač se tolik, víc se bav. Lidé si myslí, že tu nechceš být," poznamenal Shisui a také se napil ze sklenice.

"To jenom…" prohodil Itachi, ale neměl připravený žádný argument.

"Já vím, trápí tě Sasuke. A strejda. A Deidara. A Naruto," zavrtěl hlavou. "Člověče, to máš tolik konfliktů? Kdo by to do tebe řekl… ts, ts, ts…"

"Díky za připomenutí, málem bych zapomněl," řekl Itachi ironicky. Věděl, že ke svému bratranci si to mohl dovolit. Byl jeho nejbližším příbuzným a bylo u nich zvykem, že si i nadávali.

"Měl bys být rád. Co nevidět vyjde strejda tam na to pódium a oznámí, že ti předává firmu," silně ho plácl do zad. Původně to gesto mělo být místo slovní gratulace, ale Itachi místo poděkování jen zíral před sebe. "Neříkej, že jsi to nečekal!"

"Jako jo, čekal. Ale ne dneska. Ani tento rok. Není na to brzo? Su na ředitele trochu mladej, ne?" Rukou si zakryl ústa, jakmile si uvědomil, že mluví jako Deidara. To se na večírku nehodilo.

"Jsou i mladší," mávl rukou jeho společník, který se znovu napil ze sklenice. Očima už ale vyhlídl oběť, za níž se vypravil. Samozřejmě bratranci vysvětlil důvod, proč ho opouští. U stolu s jídlem stála mladá černovlasá žena v tmavě červené róbě. Itachi ji neznal, ale hádal, že o ní od Shisuiho brzy uslyší.

Vzpomněl si na Sasukeho a znervózněl, když ho nemohl najít. Očima ho hledal po celém sále, ale nikde ho nezahlédl. Než se stačil vydat do předsálí, aby ho mohl zase hlídat a vraždit pohledem, zastavili ho příbuzní, s nimiž nebyl tak často v kontaktu. Hned se zapovídal. Bylo zvláštní, že přijedou na firemní večírek, ale na oslavu narozenin se raději vymluví. I tak je měl pořád rád a měl si s nimi co říct.

"Hustý," uslyšel za sebou tolik známý hlas a strnul. Prudce se otočil, aby se přesvědčil na vlastní oči, že se mu to jen nezdálo. Ano. Dva metry od něj stál jeho milenec a obdivoval výzdobu.

"Deidaro," oslovil ho zhrozeně a třemi rychlými kroky k němu přistoupil. "Co tady proboha děláš?!" Rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, jestli je někdo nepozoruje, nebo dokonce neposlouchá.

"Říkal jsem ti, že chci přijít. I jsem ti slíbil, že se budu ovládat," vysvětlil mladší, ale Itachi jako by ho neposlouchal.

"A já jsem ti říkal, že je není jenom chováním. Dohodli jsme se, že zůstaneš doma, protože jsi měl být tento týden v říji. A co kdyby se to spustilo tady? Mluvili jsme o následcích," připomněl mu. Díky poutu nemohl nikdo kromě Itachiho Deidarovy feromony cítit, takže by byl v tomhle ohledu v bezpečí. Ale co by řekli hosté i média na to, že uprostřed velkého sálu leží nějaký omega a dožaduje se sexu? Navíc si Itachi nebyl jistý, jestli by se udržel a přede všemi si ho nevzal. To by byl vrchol všeho.

"Já vím, ale poprosil jsem Naruta-"

"Naruta?" pozvedl obočí a odložil prázdnou sklenici procházejícímu číšníkovi na tác. "Takže tě sem vzal Naruto?" zeptal se a očima vyhledal svou příští oběť, kterou měl v plánu pokárat. Když ho našel, čímž rovnou našel i svého bratra, chytil Deidaru za zápěstí a vedl ho k oné dvojici.