Under control 27

Tak jo, Mei jde do školy až v úterý a moc toho napsat nestihla. Ale ve středu vyjde Nepřítel, nebojte. :3 A s touhe povídkou to vidím na 30 kapitol. :D Možná 31. Možná 32. Ale to si myslím, že už bude moc. :D <3

---

Itachi se hned, jak bylo možné, vrátil do práce na své staré místo. Sasukeho krátce na to skolila nemoc, takže měl jeho starší bratr první týden víc práce a méně času na Deidaru, který stále zůstával doma. Po rozhovoru s Fugakem se ještě pořád třásl, kdykoli si na to jen vzpomněl. Nechodil na hodiny, nechodil ani na zahradu, i když venku roztával sníh a zvolna přicházelo jaro.

"Volali mi snad všichni soukromí učitelé, Deidaro. Proč zase nechodíš na hodiny?" Zlobil se na něj a moc. Nemohl ale křičet, věděl, jak je blondýn poslední dobou citlivý. Kdyby jen zvýšil hlas, připomněl by mu, jak s ním jednal Fugaku. A to by nebylo ani trochu dobré pro Deidarovu psychiku.

Modroočko stál se staženým ocasem a sklopenýma ušima v Sasukeho bývalé kanceláři, kam po měsíci, co se starší Uchiha vrátil do firmy, Itachiho přestěhovali. Nikdo pořádně nevěděl důvod, proč mladší z bratrů požádal o přeložení do jiného oddělení, ale prý měl spory se svým novým asistentem.

"No? Máš snad k tomu nějaký důvod, ne?" pozvedl obočí a založil ruce na hrudi. Zadkem se opřel o hranu stolu a přehodil nohu přes nohu. Opravdu byl zvědavý, proč Deidara zůstává celé dny doma. A na nějakou výmluvu o nemoci mu neskočí. Nechtěl to řešit po telefonu a teď měl chvilku čas, proto si ho zavolal do firmy.

"Stejně to nepomůže," řekl první hloupost, která ho napadla. Ve skutečnosti se doma zdržoval po tom, co zjistil, že je těhotný. Ani si to neuvědomil, ale v paměti mu zůstalo, že venku na něj ze všech koutů číhá nebezpečí. Nejspíš to dělal jen podvědomě.

"Co nepomůže? Čemu?" ptal se nevěřícně Itachi.

"I když budu mít nějakej papír, že sem dokončil základní a možná i střední vzdělání, tvůj otec bude stejně proti mně," vysvětlil sklíčeně.

"Neděláš to pro mého otce, ale pro sebe," oznámil mu, kdyby náhodou zapomněl. "Táta má svou představu a my dva máme zase jinou představu o mém milostném životě. I kdyby tě opravdu nenáviděl, já se tě nevzdám, to už jsi ode mě slyšel hodněkrát. Tak to nezdávej ani ty, a tím, že kašleš na hodiny, co jsem ti zaplatil, toho věru moc nedokážeš. Nikdy mi nešlo o to, abys byl vzdělaný a zalíbil se otci. Chci tě vidět jako dospělého a práceschopného muže. Když se ti podaří získat papír o dokončení studia, můžeš si najít nějakou dobrou práci. Rozumíš mi?" chytil ho za ramena a podíval se mu zhluboka do očí.

Když Deidara přikývl na souhlas, Itachi ho odměnil letmým polibkem na rty. Věřil, že se všechno spraví, jen Deidara potřeboval čas a taky trochu nakopnout. Fugaku mu pořádně zamotal hlavu, že začínal všechno vzdávat.

"Budu se snažit," slíbil a objal ho kolem hrudníku. Zavřel oči a zaposlouchal se do rytmu jeho srdce.

"Co to máš vlastně na sobě?" podivil se starší, když se od něj odtáhl. Vysoký culík mu dodával na ženskosti, volné tílko a potrhané kalhoty na vandalismu. Štěstí, že ho neviděl s těmi velkými slunečními brýlemi. "To jsi sem přišel takhle?"

"Ne, mám aj bundu," vyvedl ho z omylu. "A venku je stejně tepleji."

"Dva stupně nad nulou není žádné teplo, Deidaro," poučil ho. "Budeš nemocný-"

"Je to jenom pro teďkom. Chtěl sem se ti ukázat v tom novým, co sem si včera koupil."

"To mohlo počkat na doma, ne?" pozvedl pobaveně obočí.

Deidara posmutněl. "Budeš unavenej jako včera, že zalezeš rovnou do postele. Ani si mě nevšimneš," sklopil pohled a rozpustil si vlasy.

Uchiha si uvědomil, že ho poslední dobou zanedbává. Mrzelo ho to. Bylo tomu tak i předtím, než dostal tu podmínku? Nevzpomínal si. Přišlo mu, že práce mu nijak výrazně nepřibylo, neměl tedy důvod zůstávat ve firmě o něco déle. Nebo to bylo způsobeno Fugakem? Možná si něco z jejich rozhovoru uschoval do podvědomí, a to mu našeptává, že otec má pravdu. Kdyby ho poslechl, všichni by se měli nejlépe. Zřejmě.

"Kolik máš teď času?" optal se Deidara. V očích se mu objevilo to, co Itachiho přitahovalo. Odhodlanost, chtíč a nekalé úmysly.

"Až do oběda mám celkem volno," zavrněl a rty se mu zkřivily do šibalského úsměvu. Chytil Deidaru za boky a začal ho líbat. Lehko z něj sundal volné tílko a položil ho na svůj zatím čistý pracovní stůl. Vměstnal se mezi jeho nohy, po kterých přejížděl rukama. "Musíme být potichu," připomněl mu a zajel mu do kalhot.

Blondýn rozepnul Itachimu jediný knoflík na kalhotách a stáhl mu je i s trenkami do půlky stehen. Představoval si, jak by se tvářil Fugaku, kdyby teď přišel. Vlastně by nebyl rád, i kdyby přišel o minutu dříve, kdy tu Deidara jen nešťastně stál. Neměl tu co dělat. Tohle už byla jejich pátá tajná schůzka ve firmě a Itachi tak zase riskoval své místo ve firmě.

"Deidaro…" zasténal potichu. Nemohl dopustit, aby je někdo slyšel. Vzdychal pod blonďákovou ruční prací a raději si zkousl spodní ret, aby se neprojevoval příliš nahlas.

"Itachi," vrátil mu oslovení mladší. Znělo to spíš hravě. Vracel mu to, jak s ním starší ještě před chvilkou mluvil. Už nebyl tak sebevědomý a káravý. Úplně se Deidarovi poddal.

"Počkej," zadržel ho Uchiha a ze šuplíku vytáhl prezervativ.

"K čemu to?" zamračil se Deidara a posadil se. Nikdy předtím kondom nepoužili, tak proč začínat? Blondýn se cítil ukřivděně. Jako by se Itachi chtěl vyhnout nepříjemnostem jako nechtěné děti nebo pohlavní choroby.

"Sice nemůžeš otěhotnět, ale nemůžeme tu zanechat nepořádek. Co by si o mně pomysleli kolegové? A představ si, kdybys šel domů a teď ti to teklo po nohách. A ty kalhoty by určitě prosákly," zasmál se pod tou představou. Stáhl mu kalhoty do půlky stehen, jak je měl sám stažené, a Deidaru otočil na bok. Nasadil si kondom a navedl se do něj. Ještě se však nezasouval. Ujistil se, že je jeho milenec v pořádku.

Deidaru z jeho slov zamrazilo. Kdyby tak Itachi věděl, že mu lhal, protože to pro něj tenkrát nemělo žádnou cenu. Zatajil mu těch deset procent a teď toho litoval. Jak by vlastně jejich vztah pokračoval, kdyby to Itachi věděl? A Fugaku? Vyhodil by svého syna? Přestal by se s ním stýkat?

Blondýn se sám pohnul proti Itachimu. Chytil se desky stolu, kterou pevně svíral, aby se na něm udržel. Nebyl to kdovíjak divoký sex, ale dlouho to nedělali a Itachi měl docela sílu. Stačilo by do něj přirazit o něco tvrději a dost možná by s Deidarou převrátil celý stůl.

"Teď půjdeš na oběd," rozkázal Itachi, když papírovými kapesníky utíkal své sperma ze svého přirození. "Táta tam nechodí a nikdo ze zaměstnanců by tě neměl prásknout. Táta nesnáší žalovníčky," zasmál se. Zase si natáhl kalhoty, upravil v zrcadle svůj vzhled a obrátil se na Deidaru, který nebyl schopný se jakkoli pohnout. Ležel na stole a rozdýchával orgasmus, jako by to bylo jeho poprvé.

"Kurva úžasný," vydechl spokojeně a pomalu se zvedl do sedu. Jeho tělo ochablo, proto raději zůstal chvíli sedět.

"Nemluv sprostě!" napomenul ho přísně Itachi. Vzal další kapesníky a utřel jimi Deidarovo sperma tekoucí po jeho břiše. Nechtěl, aby se dostalo na oblečení. "Už bychom měli jít. Mám pocit, že víc času tady strávíme, tím nás někdo přistihne. Nechci, aby tě TAKHLE někdo viděl," vyřkl.

Deidara posmutněl. Bylo mu líto, že se musí tajit, ale co s tím nadělá? Na jednu stranu byl na Itachiho naštvaný, že nedokáže vzdorovat otci. Na druhou ho chápal. Nemohl být tak sobecký, vždyť Fugaka se bojí i jeho vlastní stín.

"Miluješ mě?" optal se, vyhýbal se očnímu kontaktu.

"Co je to za otázku?" ušklíbl se Uchiha nechápavě. Blondýnovy smutné oči přehlédl. Ne naschvál. "Ty mi nevěříš?"

"Nevím, čemu mám věřit," pokrčil rameny mladší a oblékl se. Raději se postavil zády, aby se mu nemusel podívat do očí.

"Co se to s tebou v poslední době děje?" zamračil se černovlásek. "Nechodíš na hodiny, jsi jako hromádka neštěstí, máš deprese z obyčejných věcí. Co mi nechceš říct?"

Deidara zbledl. Několik sekund nečinně stál jako solný sloup, než se předklonil, aby se mu lépe stahovaly vlasy do culíku. Cítil, jak se mu stáhl žaludek. Měl by mu to teď říct?

"Mrzí mě to," omluvil se Itachi. "Nevím, jestli je to nástupem do práce po týdnu nicnedělání, nebo něčím jiným. Ale moc dobře si tě všímám, i když si to nemyslíš. Nechápu, proč se mě ptáš, jestli tě miluju, když to víš. Říkám ti to každou noc, když vedle tebe ulehám, a každé ráno, jakmile se probudím," domluvil a přešel ke dveřím. Naznačil tak Deidarovi, že by měli jít na oběd. Když je spolu jednou za čas někdo uvidí, nic hrozného se nestane. I Fugaku by měl být víceméně spokojený. Zatím. Už uběhl měsíc. Ještě dalších třicet dnů a Deidara bude muset ukončit vztah s Itachim, nebo to Fugaku udělá za něj.

"Sasuke?" překvapen zůstal stát na místě. Právě s Deidarou načapali mladšího Uchihu, jak je v rozpacích kvůli tomu novému blonďákovi. "Zrovna jdu na oběd, takže pokud něco máš, dej mi to na stůl."

"Ne, potřebuju si s tebou jenom o něčem promluvit. Nezdržím tě dlouho," slíbil mladší a rychle vlezl do své bývalé kanceláře.

"Dobře. Naruto, můžu vás poprosit? Vezměte zatím Deidaru s vámi na oběd," oslovil nového asistenta. Doufal, že Deidara v bufetu nic nevyvede.

Jakmile se zavřely dveře a Itachi spatřil svého bratra s hlavou v dlaních, dočista zkameněl. Nebylo zvykem vidět mladšího z bratrů v depresích. Ne v práci. Kvůli Sakuře, se kterou se před několika dny rozešel, byl v práci rád. Teď to vypadalo na opak. Nejraději by se zavřel doma a nevytáhl by paty celé týdny.

"Musíš mi pomoct," promluvil Sasuke, hlavu stále v dlaních.

"Samozřejmě. I kdybych ti to nedlužil, pořád jsi můj bratr," přešel k Sasukemu sedícímu na své bývalé kancelářské židli. Pořád mu měl splatit ten dluh, jak tenkrát ukryl Deidaru.

"Rozčiluje mě," zavrčel přes zaťaté zuby. "Sotva ho vidím, vaří mi v žilách krev, srdce se mi rozpumpuje, začnu se třást a tak tak se držím, abych si jednu nevrazil. Štve mě, když ostatním ukazuje tu svou milou stránku a na mě se mračí. Jako by je očaroval. Dřív nebo později ho ale prokouknou. Zjistí, jak je zkažený a lstivý-"

"Ehm... Deidara?" Itachi opravdu nevěděl, o kom Sasuke mluví. Snažil se taky vymyslet, jak bratrovi pomoct, ale na to bylo ještě brzo. Jediné, co věděl, bylo, že někoho nenávidí. Jakou radu by mu měl dát?

"Uzumaki Naruto," zavrčel. "Štval mě už od okamžiku, co jsem ho poprvé uviděl. Něco na něm bylo. Něco mi říkalo, ať si na něj zasednu a hlavně ať ho nespouštím z očí. A teď... jsem zjistil, že jsme spříznění," přiznal se a svižně se zvedl z pohodlného křesla a přešel k oknu.

Itachi pozvedl obočí a zavřel oči. Když je otevřel, několikrát zamrkal, jestli to nebyla jen halucinace, ale svět se skutečně nezastavil.

"Prosím?" ujistil se. Trochu na bratra žárlil. Nebyl kdovíjak velký romantik a omeg se raději stranil, ale několikrát si představoval, jaké by bylo potkat svého spřízněného omegu, svého druha. Je to stejný pocit, jako když se vytvoří pouto?

"A na tom… Jak jsme jeli do Shizuoky na to jednání… vyspali jsme se spolu," přiznal se a povzdechl si. Hluboce toho litoval.

"Prosím?!" Itachi téměř vykřikl. Nebyl naštvaný, jen potřeboval přesvědčit, že je to realita. Zatím mu to přišlo jako jeden z těch divných až nesmyslných snů, kdy hodíte banán a vrátí se vám zubní kartáček.

"Nebudu to opakovat. Nejraději bych o tom nemluvil," promnul si obličej.

Starší se raději posadil, jinak by to s ním asi seklo. Jak je možné, že jeho chladný a bezcitný mladší bratr prožívá tak úžasnou love story?

"A… nemá on přítele?" zeptal se.

"Má."

"I přesto si s tebou začal?"

"Byl v říji! Víš, že se tomu nedá ubránit."

"Ne, Sasuke." Starší mluvil klidně, ale uvnitř se klepal jako ratlík. Co nenáviděl, byly tyhle řeči o alfách, omegách, poutech a podobně. Někde uvnitř něj byla dřímala vzpomínka ze střední. Nemohl Sasukeho přesvědčit, že se říji dá vzdorovat, když tenkrát jednu omegu málem znásilnil. Ale díky Deidarovi poznal, že láska je silnější než sexuální pudy.

"Nechtěl jsem to vytahovat, promiň," omluvil se. Z bratrova výrazu jasně vyčetl, že se o tomhle raději hádat nebudou.