Under control 26

Tak jo, lidičky. Tohle je poslední kapitola před prolínáním s OOC. V příští kapitole se Deidara setká s Narutem. Těšíte se? :3

Jo! Jsem nemocná, takže nevím, jestli zítra vyjde nepřítel. Mám ho jakž takž sepsaného, ale vůbec se mi to nechce kontrolovat. Jsem ráda, že jsem zkontrolovala a vydala tohle a jdu s zase lehnout.

PS: Prosím, ještě nezabíjejte Fugaka. V kapitole z večírku ho budete milovat! <3 (Doufejme... x'D)

---

Uběhlo dlouhých sedm dní, během nichž Itachi nevěděl, co dělat. Být doma bez práce byla nuda. A co dělat doma, když máte služebnictvo? Zabíjet nudu uklízením tedy nemohl, zbývaly věci, co dům dal. Hrát hry na elektronice ho nebralo, věčně koukat na televizi, aby viděl jedno a to samé dokola ho omrzelo už před několika lety. Zbývalo posilovat mozek četbou, ale všechny knihy, co měl doma v knihovně měl dávno přečtené. Celkem litoval toho, že nezačal chodit do veřejné knihovny. Už párkrát ho to napadlo, ale pochyboval, že by měl kdy čas tam zajít. Kvůli práci byl hodně zaměstnaný a teď neměl bez práce co dělat. Mohl sedět s rukama složenýma v klíně a prohlížet si, kde to vlastně bydlí a jak pěkně si to zařídil.

Ještě rozespalý Deidara vešel do kuchyně, kde přistihl svého milence při vaření. Tedy pokusu o vaření. Stál u kuchyňské linky pouze v pyžamových kalhotách s rozpuštěnými vlasy a opatrně sypal mouku do misky.

"Brý ráno," objal ho zezadu Dei a políbil na lopatku. To bylo nejvýše, kam momentálně dosáhl.

"Dobré ráno, lásko," usmál se Itachi, položil mouku a otočil se čelem, aby mu objetí oplatil. Nebylo to objetí na přivítanou, spíš jako by se měli rozloučit. Blonďák poznal, že je Uchihovi smutno.

"Kde sou šici?" zeptal se zvědavě. Od probuzení nikoho nepotkal.

"Dal jsem jim pár dní volno," promluvil Itachi do Deidarova ramene. Byl tak vděčný za to, co má. Za celý ten týden si kolikrát představil, kdyby se rozhodl pro práci. Co by bylo s Deidarou? Co by bylo s ním samým? Ani jeden by bez toho druhého nepřežil. Zlomené srdce se časem jistě zahojí. Člověk si pobrečí, pak jde dál, takový je život. Kdyby se s ním opravdu rozešel, slýchával by to od každého. Že si najde někoho jiného. Hezčího, vychovanějšího, laskavějšího. I kdyby opravdu takového člověka potkal, nemohl by přestat myslet na Deidaru. I kdyby se zamiloval do někoho jiného, Deidara by neopustil jeho srdce.

"Furt tě to trápí?" zeptal se s povzdechem a hladil ho po vlasech. "Nedalo by se ňák s tvým tátou eště… domluvit?" Hledal jakákoli řešení, aby svému nešťastnému černovláskovi pomohl.

"Nemluvme o tom," rozhodl starší a konečně se narovnal, aby viděl svému milovanému do očí. Rukou ho pohladil po tváři a políbil na čelo. Byl to jeho anděl a štěstí v jednom. "Radši mi pojď pomoct," pobídl ho veseleji.

"Hmm…" zamručel mladší a zadíval se na obsah v misce. Nakrčil obočí, když viděl i otevřenou kuchařku. "Lívance?" přečetl a uchechtl se. Itachi skutečně miloval sladké.

"Chtěl jsem udělat takové, co jsem měl tenkrát. Vzpomínáš?" usmál se při té vzpomínce. Naschvál dal sluhům volno, aby se naučil vařit. Nikdy se tomu nevěnoval a teď se mu naskytla perfektní příležitost se to naučit.

"Máš tam moc mouky, děláš z toho beton," konstatoval Deidara a přilil mléko.

"Ty se vyznáš," koketoval s ním. Lokty si opřel o linku a na dlaně položil hlavu. "Z tebe bude šéfkuchař," mrkl na něj.

Deidara si všiml toho zamilovaného až svůdného pohledu a hodil po něm očkem, zatímco míchal těsto.

"Uchiho-san, nemáte tu rozdělanou práci?" nakrčil obočí.

Uchiha ho uvěznil mezi svýma rukama, které opřel o okraj linky, a natiskl své tělo na blonďákovo. Rty přejížděl po jeho šíji a věnoval mu několik motýlích polibků.

"Ty umíš lívance líp. Já mám teď spoustu práce s jedním drzým, nevychovaným, malým a zlobivým milencem," zavrněl. Chytil ho za boky a otočil si ho k sobě. Líbl ho na rty a prsty mu projel přes zlaté vlasy. Už je měl dlouhé po ramena a tolik mu slušely.

"Toho člověka neznám. Seznámíš nás?" popíchl Itachiho. Za boky ho hrubě přitiskl k sobě, až se jejich přirození otřela. Z Itachiho úst se dostal sten způsobený překvapením a vzrušením.

"Myslíš, že tě podvádím? Já tebe?" ptal se ho, ale nezlobil se. Opravdu neměl rád, když si z něj Deidara dělal srandu, ale začínal si zvykat.

"Sem nejdřív myslel, že mluvíš o mně, ale já nejsu drzej," pokrčil rameny a pyšně zvedl hlavu.

"Ty jeden," pohrozil mu starší a líbal ho na krku, kam ho i párkrát kousl. Ruka putovala až do kalhot, kde zpracovávala Deidarovo vzrušení.

Deidara pevně zavřel oči. Takhle intenzivní to snad ještě nezažil. Srdce mu bušilo nervozitou, jako by to mělo být jeho poprvé.

"Co nám bránilo?" zeptal se Itachi poněkud smutně. Dlouho to spolu nedělali, jen Uchiha nedokázal říct, kdo z nich dvou byl odtažitější. Deidara věděl, proč to dělá. Ne kvůli těhotenství, ale kvůli situacím, ve kterých se Itachi nacházel. Nebyla na to zkrátka vhodná doba.

"Chci ti něco říct," pravil Deidara. Chytil jeho hlavu do svých dlaní, aby se mu podíval zpříma do očí. Už se nadechoval, ale v tom Itachimu zazvonil telefon.

Oba začali nadávat, že kdo je může rušit při jejich intimní chvilce. A zvlášť Deidara. Pokaždé, když se mu to snaží oznámit, něco ho přeruší a on pak ztratí veškerou odvahu.

"Ano?" přijal Itachi hovor. Okamžitě zvážněl, když na displeji viděl "táta".

"Do hodiny tě čekám. A přijď i s tím… klukem," řekl stroze a zavěsil.

Vyjevený Itachi nejdřív pohlédl na displej mobilu, jestli je hovor skutečně ukončen, pak na Deidaru. Proč by ho měl brát s sebou? Co má otec za lubem.

"Musíme do firmy za tátou," oznámil svému milenci. "Měli bychom se jít převléct."

"Co?!" vyjekl mladší. Nevěřil vlastním uším. "Aj já?!"

"Ano, i ty," potvrdil a sevřel mu dlaně ve svých. "Nenechám ho po tobě křičet, neboj," slíbil a políbil ho na čelo.

Uchiha Fugaku stál u okna a sledoval denní ruch. V žilách mu vařila krev, jak si jen pomyslel, že se tu objeví Itachi i s tím svým milencem. Vždycky si vzpomene na fotku, která procestovala z novin až do rádia.

Ozvalo se zaklepání a ředitel povolil vstup. Zhluboka se nadechl a vydechl, aby nezačal hned křičet. Nemohl. Zavolal si svého syna, aby se vrátil. Dalším křikem by vše jen zhoršil.

"Ahoj, tati," pozdravil kajícně Itachi.

"Dobrý den," špitl Deidara.

Teprve když uslyšel neznámý hlas, otočil se na ty dva zamilované blázny. Pohledem hned střelil po Deidarovi, pak po jejich spojených rukách. Bral to jako drzost, jako výsměch, ale mlčel.

"Vrátíš se na své místo," začal mluvit ke svému synovi bez pozdravu, "lidi si začínají všímat, že ve firmě chybíš. To by mohlo být katastrofické."

Mladší Uchiha se zamračil. "Ne," odpověděl. "Dal jsi mi na výběr a já si vybral Deidaru-"

"Na to teď zapomeň. Zavolal jsem tě, abych ti oznámil, že výpověď neplatí. Neplatí ni z toho, co jsme tenkrát řekl."

Itachi, stejně jako Deidara, vykulil oči. Proč by otec z ničeho nic měnil názor?

"Nerozumím ti. Najednou nejsi proti našemu vztahu? Proto Deidarovi?" podivil se. Přesně tyhle momenty, kdy jim začne všechno vycházet, mají nějaký háček. Nechtělo se mu věřit, že Fugaku znenadání podlehl Deidarovu kouzlu.

Starší Uchiha si povzdechl, na tabletu našel důležité tabulky, které pak ukázal Itachimu. Za poslední týden zájem o firmu rapidně stoupl, že tomu jeho syn nechtěl věřit. Ať už dělali jakékoli reklamy, nikdy je nic nepřitáhlo. Co se najednou změnilo? Mohl za to Itachiho vyhazov? O tom by ale neměli vědět ani zaměstnanci, pokud to nevyhlásil Fugaku, Sasuke, nebo Neji.

"Vaši fotku, na níž se líbáte, vidělo spousta lidí. Přesně, jak psali v těch novinách - je to první důkaz o tvém milostném životě, Itachi, a to lidi upoutalo. Od doby, co jste se objevili v novinách, lidi si tě na internetu vyhledávají víc, chodí častěji do našich poboček a máme spoustu nových zákazníků," vysvětlil a odkašlal si. Když mu to přišel oznámit jeho mladší syn, nemohl tomu uvěřit, ale byla to pravda. Díky tomu vztahu se příjmy firmy zvýšily a nějaký Orochimaru se mohl jít zahrabat.

"Takže nemám padáka a můžu chodit s Deidarou?" přesvědčil se. "Proto sis nás zavolal? Budeš zneužívat našeho vztahu k dosažení vrcholu na obchodním žebříčku?" Cítil, jak je mírně rozčilený. Nemohl ale ani zvýšit hlas, to by začal křičet otec a Deidara by nejspíš utekl. Už tak tam stál se staženým ocasem.

"Je to i tvoje firma, Itachi, pamatuj na to. Nechci po vás, abyste se někde producírovali, nebo… vás přistihli při NĚČEM na veřejnosti. Chovejte se jako doposud, jen žádný skandál. Ať se svět dozví, že Uchiha Itachi se zamiloval. Kdybyste se teď rozešli, poškodilo by to Deidarovo jméno," podíval se na blonďáka. "On přece není žádná kurva," založil ruce do kapes a znovu přistoupil k oknu. Nesnažil se blonďáka krýt. Kryl svého syna. Kdyby se skutečně rozešli, v největší pravděpodobností by si média a celkově veřejnost mysleli, že si Itachi najímá muže na obšťastnění. Fugaku bude mít čistší svědomí, když Deidaru budou všichni vnímat jako Itachiho partnera.

Itachi se podíval na Deidaru a láskyplně ho objal. Nic neříkal. Zabořil hlavu ho jeho ramene a neskrýval úsměv.

"To ale neznamená, že se váš pravidla netýkají. Žádné intimnosti ve firmě. Je to i proti pravidlu slušného chování," připomněl jim.

"Jistě, tati," přikývl Itachi, i když to starší nemohl vidět. Už otevíral dveře, že spolu s Deidarou opustí ředitelnu, když je Fugaku zastavil.

"Deidaro," oslovil chlapce, který se hned rozklepal. "Chci s tebou mluvit," řekl přísně a posadil se za svůj stůl.

"Co mu chceš?" zamračil se Itachi.

"Lásko," usmál se blonďáček a vlepil mu pusu na tvář. "Běž. Já to zvládnu," přesvědčil ho.

Černovlásek, ač nerad, odešel. Přiložil ucho na dveře, aby slyšel každé slovo.

"Co to sakra…?" ozvalo se za ním. Aby syn ředitele firmy takhle odposlouchával cizí rozhovory - to bylo přece proti mravnosti!

Itachi svému bratrovi mlčky pokynul, aby byl zticha, a poslouchal dál. A Sasuke bratra napodobil. Došlo mu, že by teď neměl otce rušit, když tam měl jistě někoho důležitého.

"Pojď blíž," rozkázal Fugaku a Deidara udělal dva malé krůčky. "Pojď až ke stolu. Já tě nekousnu," oznámil. Kdyby tohle řekl Itachi, určitě by se i zasmál. Fugaku si však ponechával svou kamennou masku. "Moc jsem toho o tobě neslyšel, Deidaro…" spojil ruce na stůl, očnímu kontaktu se vyhýbal.

"Uchiho-sama-"

"Nedal jsem ti slovo," sdělil ředitel přísně, pak pokračoval. "Můj syn, jak jistě víš, jednou převezme firmu. Bude po svém boku potřebovat někoho vhodného a schopného, aby ho podpořil a doprovázel na jednáních, večírcích a dalších různých společensky vysokých setkání. Jak tak poslouchám od Itachiho a jak sám pozoruju, ty se na post manžela budoucího ředitele firmy nehodíš. Žádám tě tedy, abys ty sám tento vztah ukončil."

Deidaru zamrazilo, stejně jako Itachiho za dveřmi. Byl od Fugaka podraz nakukat mladému klukovi všechny tyhle věci a donutit ho udělat něco, co Itachi odmítl.

"Ale říkal ste, že náš vztah-"

"Vím, co jsem říkal a taky jsem nemyslel, aby ses s ním rozešel teď hned včil. Dávám ti pár týdnů, myslím, že dva měsíce by mohly stačit. Do té doby si Itachi najde někoho jiného - nejlépe ženu a 'neomegu', se kterou založí rodinu. Už má taky nejvýš načase," rozhodl. Jakmile viděl blonďákovu bledou tvář, trochu se mu ho zželelo.

"Já to nemůžu udělat," zavrtěl hlavou mladší. "Dal mi všecko, co sem nikdy neměl. Furt se o mě stará - já mu nemůžu zlomit srdce," protestoval. "Kromě toho sme-"

"Spoutáni, já vím," dopověděl Fugaku. "Ale toho se dá zbavit."

Deidara se zhrozil. Jediný způsob, jak zrušit pouto, pokud samo nevymizí, je smrt jednoho z páru.

"Chcete mě zabít?!" vyjekl.

Fugakovi se blonďákův tón nelíbil, a taky mu to dal najevo svým výrazem. Zastrašil ho, jak to Uchihové uměli.

"Zabiju tě tím, že tě pošlu na druhý konec světa. Nebudeš s Itachim nijak v kontaktu a jeden na druhého zapomenete, tím pouto zmizí. I ta směšná značka na tvém krku," odfrkl si znechuceně.

"A když to nechcu?" zeptal se vzdorovitě.

"Je mi jedno, jestli z jeho života zmizíš sám, nebo tě donutím násilím," odpověděl. "Tak či tak zmizíš. Rozuměl jsi všemu, co jsem říkal?"

Blondýnek neodpovídal. Sklopil hlavu a tak tak zadržoval slzy. "Ano…" špitl a vzlykl.

"Vidíš?" poukázal na jeho slzy, "přesně proto nemůžeš být po jeho boku. Jsi ještě dítě," dodal a zavrtěl hlavou. "Ale zdá se, že jsi rozuměl. Můžeš jít," ruko pokynul, aby hned odešel. Nemohl se dívat, jak pláče, trhalo mu to srdce na kousky, i když ho neměl rád.

Itachi měl pro Deidaru hned otevřenou náruč, do níž ho schoval.

"Vy dva jste číslo," poznamenal Sasuke s úšklebkem a vešel do ředitelny, odkud se vteřinu po zavření dveří ozval Fugakův křik.

"Řekl jsem ti, že máš jít domů a vyležet to! Jestli mě nebudeš poslouchat, vyhodím tě!" křičel po svém mladším synovi, ale to bylo Deidarovi a jeho milenci jedno.