Under control 25

Jeee, už jenom tato kapitola a pomalinku se to začne prolínat s OOC. Omlouvám se, že to tak děsně natahuju. >.<

---

Nebylo ještě ani poledne, když se znuděný blonďák sledující televizi zvedl z gauče, aby zjistil, kdo jejich domácnost přišel navštívit. Zprvu si myslel, že do jejich domu vpadl Pein, protože od něj už pár dní nedostal jediný dárek. Bylo to zvláštní, Deidarovi se nechtělo věřit, že by se ho Pein jen tak vzdal. Bylo to jako ticho před bouří, která měla dorazit teď.

Zrzek to ale nebyl, ačkoli spíš předpokládal jeho přítomnost než svého milence. Zděsil se, v jakém stavu přišel domů. Podle času a opilosti si domyslel, že ho tam v takovém stavu nikdo vidět nechtěl. Ale jaká je pravděpodobnost, aby ITACHI přišel OPILÝ do práce? Nulová. Takže se něco stalo v práci, což zapříčinilo tento jeho stav.

"Itachi," oslovil ho nevěřícně Deidara. Nemohl se vynadívat, jak jeho přítel sedí na zemi u vchodových dveří a v euforii se snaží zvednout.

"Čekáš někoho jinýho?" zeptal se ironicky a nepřestával se smát. Jakmile se postavil na nohy pomocí kliky od dveří, které na chvilku otevřel, obrátil se na vyjeveného blondýna. "Jsi tak krásný," pravil a natáhl k němu ruku. Cítil potřebu se ho dotknout, jestli je tohle vůbec skutečné a to celé nebyl jen pouhý sen.

Deidara však ustoupil. Nenáviděl opilce víc než alfy. A že je Itachi v tomhle stavu, to už musel mít vážný důvod.

"Co jsem ti kdy udělal?" Nechal ruku volně spadnout, až to s ním škublo. Jeho dobrá nálada rázem zmizela.

"Nic," odpověděl trochu zaraženě blonďák.

"Tak pročs uhnul?"

"Jenom nemám rád ochlasty," odůvodnil s pokrčením ramen. Poznámku, že by to měl Itachi vědět, si raději nechal pro sebe.

"A mě máš rád?" zeptal se s mírným úsměvem. Začal ovládat své nohy, které byly jak ze želatiny. Vůbec ho nechtěly poslouchat a pohybovat jimi bylo jako tahat dvě těžké klády.

"Co je to za otázku?" uchechtl se blondýn. Začínalo se mu z něj dělat zle. Jestli se teď pohádají jen kvůli opilství, oba toho budou brzo litovat. Deidara moc dobře věděl, co člověk v opilosti dokáže. Proto se bál, že když se jeho milenec naštve, klidně na něj vztáhne ruku.

"Pro te-" Než stihl doříct větu, zvrtl si kotník a svalil se před Deidarovy nohy. Tak tak zabránil střetu svého nosu s tvrdou podlahou.

Blondýn k němu pohotově přiklekl. Nepokoušel se ho zvednout. Za prvé nesměl, za druhé by to ani nedokázal, protože Uchiha by se nenechal. Ten se smířil s tím, že kam dopadl, tam i umře.

"Pro tebe jsem se vzdal zaměstnání," zasmál se Itachi a doplazil se blíž k Deidarovi, na jehož stehna si položil hlavu a rukama ho objal kolem pasu. "Vzdal bych se celého světa jen pro chvilku s tebou..." mumlal. Alkohol mu lepil jazyk na patro.

"Vyhodili tě?" zeptal se hloupě Deidara a hladil ho po vlasech. Jistě, že ho vyhodili. Viděl v televizním zpravodajství fotky, které určitě obletěly celý svět. Dokázal si představit, jak Uchiha Fugaku musel zuřit. Zatím ho dobře neznal, ale když si vzpomněl, jak na něj jednou vyjel Itachi a vynásobil to minimálně dvěma, dostal řev Fugaka. Litoval svého milence, že si tím musel projít kvůli němu.

"Ne-e," zavrtěl Uchiha hlavou. "Dostal jsem podmínku," uchechtl se šťastně. V Deidarově blízkosti mu bylo tak dobře...

"Jakou podmínku?" optal se zvědavě blonďáček a ustal v hlazení. Tohle ho opravdu zaujalo.

"Půjdu se vyspat. Sice se teprve poledne, ale já se musím dostat z tohoto," uchechtl se a odlepil od blondýna. Úplně ignoroval Deidarovu otázku. A naschvál.

"Jakou podmínku?" zeptal se znovu a důrazněji Deidara. Pomohl Uchihovi vstát. Držel ho za ruku a vedl ho do jejich společné ložnice. Před jejími dveřmi se zastavili, Uchiha se zády opřel o tmavé dřevo a pohlédl na Deidaru.

"Chtěl bys teď být chvilku se mnou? Jenom se mnou?" zeptal se ho svůdně. Konečky prstů odhrnuly blonďaté pramínky vlasů z andělské tváře. Rty polaskal Deidaru na tvářích, zatímco se mu ruce usadili na jeho bocích. "Nebudu se ale krotit. To si raději zkrotím tebe…" šeptal mu do ucha, které polechtal jazykem. Věděl, čím si Deidaru získat.

"Až mi odpovíš," poručil Deidara. Zachovával chladnou hlavu, ale věděl, že kdyby černovlásek pokračoval, dobrovolně by se mu poddal, a to i přesto, že se bál slov, která dolehla k jeho sluchovodům. Rád by si to s Itachim tvrdě rozdal, ale ne teď. Jeho milenec by nesměl být opilý.

Starší si povzdechl a odtáhl se. S vážným, možná trochu uraženým, výrazem mu hleděl do očí. To dělali Uchihové pokaždé, když se někomu snažili nahnat strach. Pak ho budou mít v hrsti.

Jenomže to zapomněl, že tohle na Deidaru už dávno neplatí. I on uměl nasadit chladnou masku a prosadit si svou. Mnohdy i drsnějšími způsoby.

"Co ti řekl táta?" optal se klidně.

"Není to důležité," zavrtěl hlavou Itachi. Otočil se a otevřel dveře od ložnice.

"Jak to můžeš říct? Je to tvoje práce! Je to rodinná firma! Z té nemůžeš jen tak odejít, ani tě nemůže vyrazit, pokud nebudou mít vážnej důvod, ne?" naléhal Deidara. Zavřel za nimi dveře, aby služebnictvo dole neslyšelo jejich konverzaci.

"Ty mi taky neříkáš všechno," odvětil chladně starší, zatímco se vysvlékal z šatů do spodního prádla, v němž měl v úmyslu spát. Musel si v duchu nadat, protože takové chovani by přirovnal k chování puberťáka. Nechtěl, aby se blonďák cítil provinile, že mu neřekl pravdu. Ale popíchnout ho musel.

Deidara semkl rty do jedné linie. Bylo teď na místě mu to říct? Pořád se bál. Cítil, jak se mu lehce zvedl žaludek z myšlenky, že by to teď vyřkl nahlas.

"Týkalo se to aspoň mě?" položil poslední otázku. Chtěl jenom vědět, jestli to byla jeho vina. Fugaku se svým starším synem neměl nikdy problém az do doby, kdy se objevil mladý modrooký kluk s ostrým jazykem. Bylo by zcela pochopitelné, kdyby zuřil kvůli jejich utajenému vztahu. To by pak ale znamenalo, že se to dozvěděl.

Itachi rozestlal postel, pak na ni ulehl. "Nech to být. Promluvíme si, až vystřízlivím," rozhodl.

"Ne!" zvýšil hlas Deidara. "Chcu to vědět hnedka!"

"Říkal ti někdy někdo, že jsi strašně hlučnej?!" osopil se na něj starší a posadil se. Začínala ho z něj bolet hlava. Myslel, že se dostane domů, vyspí se a s čistou hlavou vymyslí, co dál. Nějak nepočítal s tím, že ho Deidara bude zpovídat. Jako by vůbec neexistoval.

"A budu ještě hlučnější!" Přešel k posteli a k Itachimu se doplížil po čtyřech. Provokoval ho, byl si vědom i následků, co to bude obnášet. "Jestli mě chceš slyšet křičet tvoje jméno, měl by si mi honem rychle říct, co bylo tou podmínkou!" urazil se.

"Vydíráš mě?" uchechtl se Itachi. Nebral ho vůbec vážně. Deidara byl v tomhle opravdu naivní. Myslel si, že když se ho Itachi před pár chvílemi pokusil svést, teď se to povede jemu? Černovlásek neměl na sex náladu. Chtěl ho jen obejmout, políbil a držet v náručí. Potřeboval si být jistý, že ho Deidara neopustí, ať se děje, co se děje. Zvlášť teď, kdy se mu hroutí kariéra a zřejmě i vztahy s rodinou.

Ale samozřejmě, že Deidara to nepochopí! Myslí si, že Itachi v opilém stavu chce jenom sex. Je přeci alfa! Jenomže zapomněl na jednu věc. Kdyby chtěl Itachi sex, vzal by si Deidaru hned na začátku.

"Řekněme, že to je podmínka," pronesl hrdě. Jak se slyšel, měl chuť si udělit medaili za lehkou provokativní větu.

...Která však Uchihu jen rozvnítila.

"Je dost chabé odepřít mi sex, dokud ti neřeknu obsah podmínky. Za prvé, nejsem na sexu závislý, že bych to těch pár týdnů nemohl vydržet. Za druhé, do mojí práce ti je houby, a konečně za třetí, prostě ti to neřeknu. Je to čistě moje věc, kterou si musím vyřešit sám. Tečka!" odbyl ho, lehnul si a peřinu si přitáhl až k bradě. Byl unavený. V práci hádka, v baru poslouchal hádky, přijde domů a zase se hádá. Byl z těch dnešních konfliktů unavený.

Málem se mu zastavil dech, když si Deidara k němu přilehl a zezadu ho objal kolem pasu. Cítil, jak zabořil svůj obličej do jeho zad a párkrát ho na ně políbil.

"Je mi líto, čím si procházíš. Mám o tebe jenom strach, nechtěl sem tě naštvat," vysvětlil a jemně se usmál, což Itachi nemohl vidět.

"Nejsem naštvaný," vyvedl ho z omylu.

"Seš a nepopřeš to!" zaútočil na něj blonďák. Hned si ale uvědomil, že po něm neměl vyjet. Sotva se mu ospravedlní, už po něm zase ječí. "Promiň…" pošeptal a znovu ho políbil na záda, přímo mezi lopatky.

"Včera nás viděli na parkovišti Paparazzi a naše fotka, jak se líbáme, se dostala i k tátovi. Zuřil. Dal mi ultimátum dva týdny. Jestli se s tebou do té doby nerozejdu, dostanu padáka. A zřejmě mi vezme i nějakou část majetku," vysvětlil smutně starší.

Přesně, jak Uchiha předpokládal - Deidara si to dával za vinu. Odtáhl se od Itachiho a posadil se na kraj postele. Byl to on, kdo se jako první rozhodl nevzdat se Itachiho za jakýchkoli okolností, ale problémy, jako je tenhle, mu braly sílu věřit, že jim vztah vydrží. Zatím se jen prokázalo, že mu Deidara nosí smůlu.

"Lásko," oslovil ho Uchiha. Oči se mu klížily, už ani neměl sílu se posadit, proto se na něj jen otočil a natáhl k němu ruku. "Tak si najdu novou práci, tolik se toho zase nestane," usmál se a zívl.

"Tady jde o víc, Itachi," konstatoval Deidara tiše. Pohled nasměroval na své břicho. Kdyby od Itachiho odešel, jak by se jim oběma dařilo? Vlastně - všem třem?

"Táta mi může vzít maximálně pozemek a auto, to jediné je napsáno na něj. Všechny peníze jsem si vydělal sám, ty mi vzít nemůže. I kdybych byl nezaměstnaný, pořád mám spoustu peněz, abych nás uživil," ujistil ho.

"Ty by ses," otočil se na něj Deidara, slzy v očích, "pro mě opravdu vzdal všeho, co máš?" srdce mu splašeně bilo radostí. Už jen myšlenka, že ho Itachi tak hluboce miluje, ho naplňovala nekonečným štěstím.

Černovlásek se zasmál. "Říkal jsem to. Vzdal bych se světa," zopakoval svá slova.