Démon

Jenom samé trápení. Blog.cz nepozná rozdíl mezi 12 000 a 40 000 znaky, takže mi to na PC nejde přidat. -.-

Pár: Yukio x Rin

Čeká vás: yaoi, incest

Na přání pro: kyuubi

---

Šokovaně hleděl před sebe na svého mladšího bratra a osobu rozcupovanou na kousky, která klidně být jedním z jeho přátel. Zapomněl dýchat a dostal strach. Ne z toho, že si ho Yukio všimne a zabije, protože ho přistihl při vraždě, věděl, že toho by jeho mladší bratr ani nebyl schopen. Měl strach o svého bratra. Kdyby místo něj přišel někdo jiný, okamžitě by volal o pomoc a tím by se mladší z bratrů dostal do problémů.

Modré plameny vymizeli a opět tu stál ten Okumura, kterého každý znal. Ovšem s vytřeštěnýma očima, rozklepanými koleny a panikou vepsanou ve tváři. Podíval se na své zkrvavené ruce přes zkrvavené brýle a slzy v očích. Co to proboha udělal? Vždy ten nebohý člověk za nic nemohl.

Rin natáhl ruku ke svému bratrovi a položil mu ji na rameno. Dříve si myslel, že nedokáže potlačit démona, který v něm dřímá, a dost možná někomu nechtěně ublíží. Jaká ironie, že se to stalo zrovna jeho bratrovi, který si na zlou stránku v sobě sotva zvyká. Nikdy by si však nepomyslel, že by byl Yukio schopný někoho zavraždit.

Brýlatý natočil hlavu na svého jediného příbuzného. Teď už mu plně rozuměl. Vídával ho sedět na střeše pouze s Kurem na rameni a nikdy pořádně nepochopil proč vlastně. Vždyť má hrstku dobrých přátel, kteří ho mají rádi stejně jako on je. Proč teda tráví čas pouze s jiným démonem? Pravdou bylo, že se bál, že někomu ublíží. Nedokázal to stoprocentně kontrolovat, proto se jich někdy stranil a raději si sedl na střechu a tříbil myšlenky. Kdyby se tak zachoval i Yukio, nemuselo k tomuhle dojít.

Rin chytil bratra za ruku a běželi, co jim nohy stačily. Tady nemůžou déle zůstat. Kdyby je někdo viděl, udal by je oba dva. Buď půjde sedět Yukio, nebo oba, proto byl útěk někam daleko nejlepší řešení, které teď starší z bratrů dokázal vymyslet.

Netrvalo dlouho, co opustili město. Převlečeni, sbaleni, a především vystrašení nasedli do shinkansenu. Bylo jim vskutku jedno, kam pojedou. Hlavně, aby byli co nejdál od místa činu. Nebyli hloupí. Věděli, že se brzy přijde na viníka a bude se po něm pátrat. Proto ho chtěl Rin zachránit útěkem. Možná, když se schovají někam daleko, někam, kde je nikdo nikdy nenajde, nebude se muset dívat, jak si bratra odvádějí.

"Co se tím vyřeší?" zeptal se otřesený Yukio. Před očima se mu stále válelo rozkouskované tělo mladého muže, kterého ani neznal. Ani si nepamatoval, co spustilo jeho vnitřního démona. Možná vztek? Strach? Co bylo tématem jejich konverzace, pokud nějakou měli?

"Nezavřou tě," odpověděl Rin pevně a stiskl mu ruku. Ani si neuvědomil, že to udělal naprosto přirozeně oproti jiným dnům. Snil o tom už tak dlouho, ale kdykoli se pokusil spojit svou a Yukiovu dlaň, stáhl se. Co by si o něm bratr pomyslel?

Mladší ji pevně stiskl. Cítil, že svému bratrovi může důvěřovat. Nikomu jinému, jenom jemu. Obrátili se zády celému světu, teď mají jen toho druhého.

"Kde budeme?" optal se znovu Yukio a sledoval rychle se pohybující scenérii za oknem. Město, ve kterém dříve žili, zmizelo lusknutím prstu. Už několik minut sledoval louky, lesy a malé vísky, kolem nichž projížděli.

"Na Aljašce," rozhodl Rin s úsměvem. Nejvtipnější na tom bylo, že to myslel vážně. Mohli by žít v nějaké neobydlené oblasti, kterých se tam vyskytoval dostatek, v malém domečku s výhledem na jezero a zasněžené hory. Nikdo by je tam nenašel. Jídlo by si obstarali vlastníma rukama, s nikým by se nesetkali.

"Prosím tě, teď není čas na žerty," odbyl ho mladší. Bál se, že to nestihnou. Je pravděpodobnější, že je chytí dřív, než se vůbec dostanou za hranice.

"Nevěř mi. Čas ukáže," pokrčil rameny. Sám se nahnul k bratrově paži, o kterou si opřel hlavu. Srdce mu zběsile bilo, jako kdyby běžel maraton. Nikdy svému bratrovi nebyl takhle blízko. "Bude tam dobře, uvidíš," uklidni ho a pousmál se. Zavřel oči a nechal si zdát o jejich budoucím společném životě.

Vystoupili na nádraží menšího města. Když Rin kupoval jízdenky, moc neplánoval, kam to bude. Hlavně, ať je to co nejdál a co nejméně nápadné.

Bylo sice teprve brzké odpoledne, ale oba pociťovali únavu. Jak ale mohli klidně spát s vědomím, že mrtvolu už jistě někdo našel a pátrá se po vrahovi? Jen pomyšlení na to je nutil pokračovat v cestě. Ale museli si odpočinout, čeká je ještě kus cesty.

Rin zarezervoval pokoj v jednom menším hotelu pro dvě osoby, do kterého bez váhání vpadli a zamkli se.

"Odpočiň si," poradil bratrovi starší. Nezaujala ho manželská postel, na niž se Yukio rozvalil, jako spíš výhled z okna. I tady by bylo krásně, pomyslel si.

"Oni nás najdou, že jo?" zeptal se smířeně. Nebyla žádná šance, že by uprchli.

"Nenajdou, Yukio!" okřikl bratra Rin. Vždycky byl optimista a ani teď jím nepřestával být. Věřil, že to zvládnou.

"Jak to víš?" otočil na něj hlavu a zadíval se mu do očí. Nepotřeboval slyšet uspokojivé lži. Potřeboval pravdu o jejich budoucnosti.

"Protože věřím a bojuju! Tak to nevzdávej," poručil a lehnul si vedle něj. Chytil ho za ruku, kterou opět pevně sevřel, a zavřel oči. "Vždycky jsi tu byl pro mě, teď je řada na mě," pošeptal a přidal úsměv. Ležet vedle něj a poslouchat jeho dech i tlukot srdce bylo splnění toho nejkrásnějšího snu.

"Jsi statečný," pravil potichu mladší. Volnou rukou mu prohrábl vlasy. "I když jsi starší, nikdy jsem tě tak nebral. Měl jsem pocit, že všechno, co dělám, dělám jen pro tebe, že se o tebe musím postarat," jemně se usmál. Z očí se mu zničehonic spustily slzy. Byl k smrti vystrašený sám ze sebe a kvůli emocím, které v sobě dlouho dusil, neměl šanci proti pláči jakkoli bojovat.

Rin ho okamžitě objal. Slova, která od bratra slyšel, se mu vryla hluboko do paměti a do srdce. Nikdy nezapomene, co se k jeho uším právě doneslo.

Druhý den pokračovali v cestě. Rin strávil několik hodin vymýšlením dokonalého plánu, jak se co nejrychleji dostat na Aljašku. Byl na sebe celkem hrdý, když se kola letadla odlepila od země a oni jen sledovali vzdalující se rodnou zemi.

"Jak dlouho poletíme?" optal se Yukio. Nemohl spustit oči od okénka. Už teď se mu stýskalo. Nic za sebou nezanechal, a to chtěl dokázat tak velké věci, že by na ně jejich otec byl pyšný, kdyby žil.

Otočil se na bratra, protože mu neodpovídal. Hned si uvědomil, že tohle je Rinova první cesta letadlem a podle jeho výrazu odhadl, že nejspíš poslední.

"Nemusíš se bát," usmál se na něj a stiskl mu ruku, kterou on pevně svíral opěrátko. "Vzlet a přistání jsou nejhorší."

"K-kdo se bojí?" zamračil se na něj a hned odvrátil zrak. Neubránil se mírnému červenání, když si všiml jejich spojených rukou. Zase. "Jenom nejsem zvyklý," pokrčil rameny. Byl si jist, že když bude létat každý den, už strach mít nebude. Zase začínal přemýšlet o blbostech. Jako vždycky, když je v rozpacích.

"Taky letím poprvé," upokojil ho Yukio.

"Ale seš víc v klidu," konstatoval bratr. Tohle mu prostě nežral.

"Zažil jsem horší věci. Navíc... po včerejšku se o svůj život nebojím..." V modrých očích se zaleskl smutek, kterého si Rin nemohl nevšimnout.

"Jako..." začal starší. Vůbec netušil, jak se ho zeptat, aby to nevyznělo uraženě, nebo aby mu nepřipomínal, co udělal. "Nebojíš se o něj, protože jsi smířený se smrtí, nebo protože jsem-" hned se zasekl. Nemohl si zas tak fandit. Že se několikrát drželi za ruce, ještě neznamená, že Yukio jeho city opětuje. "...nebo protože jsem po tvém boku...?" dokončil potichu větu. Teď se mu tuplem nedokázal podívat do očí.

Yukio odvrátil pohled od bratra zpět na okénko a upravil si brýle na nose. Byl nervózní z odpovědi, kterou Rin očekával.

"Asi kvůli... protože... obojí..." vykoktal ze sebe. Ruku, kterou svíral Rinovu, měl celou ztuhlou, jak se neodvážil pohnout. Bál se, že by tím pokazil tu romantickou chvíli. "Jak dlouho že poletíme?" zeptal se znovu, aby zabil předchozí konverzaci.

"Asi deset hodin. Pak dalších pět," vysvětlil starší. Srdce mu bušilo, že nevěděl, jestli by nebylo lepší rovnou vyskočit z letadla. Bylo mu trapně a zároveň se cítil tak šťastný. Jako by mu bratr řekl pouze "kvůli tobě".

"To budeme přesedat?"

"V Los Angeles, jo. A pak máme třináct hodin čas, než poletí letadlo na Aljašku," zašmátral v paměti. Měl to napsané na papírku v kapse, ale jakýkoli pohyb by mohl způsobit selhání motoru letadla. Nebo by rovnou vypukl požár.

"Co tam budeme tak dlouho dělat?" optal se spíš sám sebe Yukio. Los Angeles, pff. Určitě potkají celebritu na každém rohu, třináct hodin budou shánět jen autogramy. To tak! Mladšího stále nepřešla nervozita, ani strach. Chtěl být sám, aspoň s Rinem v objetí. Být mezi lidmi mu teď nebylo ani příjemné, ani nutné. Potřeboval se s démonem v sobě domluvit, že se podobná katastrofa nebude opakovat.

"Zarezervujeme si nějaký hodinový hotel. Normální by byl asi drahý," přemýšlel Rin nahlas. Znělo to jako dobrý plán, na který přestal myslet v momentu, kdy se celé letadlo otřáslo.

Yukio se šokovaně podíval na bratra. Doufal, že se mu to nezdálo. Užít si s bratrem, s osobou, o níž dnem i nocí sní, že se stanou milenci, před jejich dopadením? Neznělo to špatně. Ani hodilo se to? Jistě už po nich pátrá celé Japonsko a oni si budou vesele prcat v hodinovém hotelu v Los Angeles. Jo, neznělo to zas tak špatně.

Po únavném deseti hodinovém letu konečně dorazili na místo mezipřistání. Čekalo je třináct hodin přestávky v cestování. Rin líbal zemi a Yukio zase propadl depresi. Necítil se bezpečně. Každý, kdo kolem něj prošel, ho mohl klidně zatknout.

"Jeden jsem našel, není ani daleko a je levnej," usmál se na bratra starší. Když viděl jeho zasmušilý výraz, chytil jej za zápěstí a vedl směrem, který mu poradil náhodný kolemjdoucí. Neptal se Yukia, co se děje. Nemluvil na něj. Teď mají dost času na uklidnění, ale nejdřív musejí dorazit do hotelu, aby měli soukromí.

Brýlatý hoch se podíval na hodinky. Půl desáté ráno a oni stoupají po schodech do pokoje love hotelu. Museli v očích recepční vypadat jako opravdoví úchylové.

Rin otočil klíčem, stlačil kliku a po prvních třech krocích zastavil. Vytřeštěně se koukal na velkou luxusní postel s nebesy, perský koberec na zemi, tmavý nábytek doplněn nějakou červenou drobností. I povlečení mělo barvu krve. Rychle mu došlo, kde se nachází, když spatřil doplňky, které byly pro hotel neobvyklé. Spíš se nenacházely v žádném z normálních hotelů.

"Co?" optal se nechápavě mladší. Očima se snažil zachytávat body v místnosti, na které upíral zrak jeho starší bratr. Ani se nedivil, že byl tak překvapený. Tohle vypadalo spíš jako nevěstinec, něž jako obyčejný hotel. "Chtěl jsi to v růžové?" uchechtl se a zavřel dveře.

"Tohle je-" zalapal po dechu, "sex hotel!" Pusu otevřel dokořán.

"Ano," potvrdil Yukio. Nechápal celou situaci, v níž se nacházel.

"Já nechtěl do sex hotelu!" opravil se s rudými tvářemi. Kolik lidí v letadle asi tak slyšelo jeho plán, co dělat v Los Angeles?

"Hodinový hotel je tenhle typ hotelu. Co sis myslel?" nechápavě nakrčil obočí a svlékal se z bundy.

"Že - že to je hotel, kde si zaplatíš pobyt jen na pár hodin, ne na dny, jak je to v obyčejných hotelech."

Teď Yukiovi všechno docvaklo. Jednou se spolehne na bratra a stejně si nakonec slíbí, že na něj raději spoléhat nebude. Pokaždé to skončí něčím takovým.

"To už je teď jedno. Chovej se, jako by to byl normální hotel. Jestli se chceš vyhnout nepříjemnostem, nedoporučuju ti se tu moc poohlížet," uchechtl se a lehnul si na měkkou postel plnou polštářů. Jakmile zavřel oči, zase viděl krev, tělo, démona, který v něm dřímá. Nedokázal se s tím poprat. Ztratil všechnu sebejistotu. Nemohl si věřit.

"Nevyužijeme toho?" optal se Rin, když si prohlížel hák nad postelí. Docela ho zajímalo, k čemu slouží. Zavěsí se na něj plachta, a vytvoří se tak bunkr?

"Čeho?" Yukio raději hrál blbého. Chtěl slyšet primo od svého bratra, co přesně má v plánu, co přesně po svém mladším bratrovi vyžaduje.

"No," zasekl se a rozhlédl se. Na věšáku u dveří visely šátky snad všech barev. Sundal jeden - v barvě námořnické modři - a nechal ho proklouznout přes svou dlaň. "Není to skvělá příležitost si něco takového... vyzkoušet? Až budeme na Aljašce, nebudeme mít možnost kamkoli cestovat a pochybuju, že v permafrostu nějaký podobný podnik najdeme."

Mladší se podíval na staršího. Modré oči se setkaly s očima téže barvy. Uvnitř něj se cosi pohnulo a v mozku se probudily endorfiny. Rin měl pravdu, takovou šanci už mít nebudou. Jak to ale mohl říct s tak klidným svědomím, jako kdyby navštívili jen starou památku, na kterou se chtějí za každou cenu podívat?

"Nevadí mi, když to bude... hrubé... a trochu bolestivé..." usmál se starší a zavázal si šátek přes oči. Čekal, kdy si jej Yukio přivlastní.

Nečekal. Už stál na nohách a zbavoval bratra oblečení, nechal ho jen v trenkách.

"Říkáš, že tě můžu mučit?" přesvědčil se Yukio. Démon ho opět pohlcoval, ale ne ten, kvůli němuž zabil člověka. Tohle byl démon nekonečné slasti a lásky - vášeň.

"Dělej si, co chceš. Jen si dej pozor, abys neprobudil démona," poradil mu. Neměl šanci cokoli vidět, proto se zvýšily schopnosti ostatních smyslů. Slyšel svůj i Yukiův nepravidelný dech. Pokoj voněl po aromatu z růží a kapce alkoholu. Na bocích se mu usadily dvě velké studené ruce, které si ho přitáhly blíž k sobě, aby jazykem mohl ochutnat bratrovy rty. O tomhle se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech.

Yukio ho hrubě položil na postel. Ušklíbl se, když spatřil bouli v Rinova rozkroku. Bylo jasně vidět, že jeho bratr je stále puberťák. To si ještě neuvědomil, že jeho tělo reagovalo úplně stejně.

Otočil si ho zády. Mezi prsty sevřel černé vlasy a Rinovu hlavu tlačil do měkké matrace.

"Kdyby to bylo moc, řekni mi," oznámil mu a jednou rukou si stáhnul kalhoty do půlky stehen.

"Dobře," potvrdil Rin. Řinčení opasku a šelest oblečení ho docela vzrušovalo. Věděl, co přijde, co ho čeká. Třepal se nedočkavostí.

Horké rty polaskaly snědou pokožku na krku. Pokračovaly po páteři stále níž, dokud nenarazily na jedinou látku na Rinově těle. Tlak na hlavě ustoupil, aby mohl Yukio použít obě ruce ke stažení bratrových trenek a vysvlečení sebe samého. I když mu Rin řekl, že by to rád tvrdě, nechtěl mu ublížit, proto se rozhodl použít hodně lubrikantu. Ten se však nesmí dostat na oblečení.

"Naše heslo bude 'démon'. Když to řekneš, přestanu," pověděl ještě svým typickým hlasem. Prošmátral v šuplících nočních stolků, podíval se i do šatníku. Kromě lubrikantu našel, co hledal a pořádně si to prohlédl. Jo. To by mohlo pro začátek stačit.

Navedl nevidomého Rina, aby si klekl a chytil se kovové tyče nad pelestí postele. Za žádnou cenu nesměl otočit hlavu, kvůli bezpečnosti.

"Chápeš, že jsi mě unesl?" pravil chladně a švihl ho přes zadek malým bičíkem.

Starší vyjekl bolestí a překvapením. Pevně sevřel kovovou tyč a měl co dělat, aby ji nerozdrtil. Vzrušovalo ho to.

Dostal další ránu, tentokrát na záda. Prohnul se a zatnul zuby, aby nevykřikl. Při druhé ráně se do toho Yukio skutečně opřel.

"Víš co?" zeptal se ho a hladil ho po hýždi.

"C-co?" optal se a zalapal po dechu. Očekával nějakou další ránu.

Yukio se přiblížil k jeho uchu, které olízl. Ruka zmáčkla Rinovu pravou půlku a nehty po sobě zanechaly viditelné a jistě bolestivé stopy. Chytil bratrův ocas a jemně za něj zatahal. Sledovat bratra, jak se chvěje a na povrchu těla mu naskočila husina, bylo k nezaplacení.

"Dlouho ti chci udělat takové věci," pošeptal znovu a kousl ho do ramena. Přemýšlel, co dalšího by mu provedl. Nebyl v tomhle tak zběhlý, aby vytáhl každou hračku a na Rina ji použil. Chtěl se s ním pomilovat, jako by to bylo naposledy, což možná taky bude.

Rukou poputoval k bradavkám, které dvěma prsty začal dráždit. Poslouchal, a hlavně sledoval jeho reakce. Zalíbilo se mu, jak se jeho starší bratr červená.

"Pře… přestaň…" zasténal, ale sám proti tomu nic nedělal, i když měl možnost pustit tyč a bratra zastavit. "Je to div-ný," vykoktal se. Nikdy by si nepomyslel, jak ho masáž bradavek dokáže vzrušit. Zároveň se cítil trochu poníženě. Není žena, nemá přeci prsa, jak ho to může vzrušovat?

"Čím víc se ti to nebude líbit, tím přitvrdím," zasmál se mladší a znovu ho švihl přes zadek.

"Ah!" vykřikl Rin. Svěsil hlavu a rozdýchával především vzrušení. Rány se mu do druhého dne rychle zahojí, takže už ho to nebude bolet. Ale ten požitek...!

Yukio si párkrát přejel po přirození. Musel ukojit svou touhu po bratrovi, ale ještě bylo brzo. Chtěl svého bratra slyšet prosit o pořádný sex.

Na chvilku zahodil bičík, Rinovy ruce svázal jemně pleteným lanem, které nakonec zavěsil na hák nad postelí, který si starší dřív prohlížel. Tak Rin klečel s nohama roztaženýma a rukama zavěšenýma nad hlavou. Yukio mu vzal svobodu. Jedinou záchranou mu bylo slovo démon.

Mladší se uchechtl nad Rinovou polohou. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a očima zastal na bratrově chloubě, po které přejel jedním prstem. Ze špičky setřel trochu semena, které Rinovi přikázal olíznout. A starší jako poslušný pes poslechl. Jazykem si hrál s bratrovým prstem, cucal ho, lízal, jemně kousal.

Yukia příjemně zahřálo v podbřišku. Jen si představit, že místo prstu mu takhle do úst vloží svůj penis…!

"To stačí," rozkázal a prst stáhnul. Lubrikantem si namazal přirození, klekl si za bratra, kterému přikázal, aby dal nohy víc k sobě, a vložil ho mezi Rinova stehna. Hrubě se třel o Rinův penis, zatímco ho trápil nehty. Přejížděl jimi po černovláskových zádech a bocích.

"Yukio! Yukio!" křičel Rin jako levná děvka. "Strč ho dovnitř!" poručil. Cítil, že se blíží orgasmu, ale trvalo to dlouho. Ne, a ne se udělat.

Mladší ho chytil pod krkem a zaklonil mu hlavu.

"Jak se opovažuješ mi rozkazovat?" zavrčel. "Budu si dělat, co chci já," odvětil a přestal přirážet. Nečekal, že to Rin bude chtít tak rychle. "Jak víš, že to bude příjemné? Už ti to tam někdy někdo strčil?" zasmál se a líbal ho na krku, zatímco připravoval další hračku. Pořádně ji pomazal lubrikantem, aby to bratra tolik nebolelo.

Rin zčervenal. Nemohl mu říct, že si při každé příležitosti, kdy byl o samotě, hrál sám se sebou, a přitom myslel na Yukia. Jeho bratr by si myslel, že je úchyl.

"Beru to jako ano," pošeptal mu do ucha a do konečníku mu zavedl dvaceticentimetrový vibrátor. Jakmile dovnitř dostal špičku, zasouvání šlo mnohem snáz.

Slyšel, jak se to jeho bratrovi líbilo, i když to možná zprvu bolelo, a i když Rin prosil, ať dál nezasouvá, že je moc hluboko, pokračoval, dokud ze staršího nečouhala jen ručka s ovládáním. Prohmatal Rinovo břicho a hračku trochu povytáhl, pak ji zase zasunul.

"Ou, je fakt hluboko," zasmál se a tento pohyb začal opakovat. Vytáhl z něj jen půlku, pak ho zase celého zasunul. Určitě to nebylo tak bolestivé, když se jeho starší bratr pohyboval proti němu. Muselo se mu to líbit.

Mladší se ďábelsky ušklíbl. Políbil bratra na rameno, kde mu před několika minutami vytvořil kousanec, a do ucha mu pošeptal: "Přejdeme na vyšší level,", odpoutal Rina, který se položil na postel, a zapnul vibrace.

"Neee!" křikl Rin. Dlaněmi i zuby drtil polštář, jak se snažil snést vibrující sexuální hračku.

Yukio ho chytil za vlasy a násilně ho políbil. Dával si pozor, aby ho bratr nekousl.

"Vykuř mi ho," rozkázal a klekl si před jeho obličej.

Rin poslušně otevřel ústa a nechal Yukiův úd vklouznout do svých úst. Nepříjemně se zašklebil, když ochutnal mazlavý lubrikant, ale nepřestával.

Mladší ho chytil za hlavu a sám začal přirážet. Bylo mu jedno, že bratra dusí, že se může každou chvíli pozvracet. Myslel jen na vlastní uspokojení. Viděl, jak se Rin prohýbá v zádech jako kočka, když se protahuje. Krásně tak vystrkoval zadek nahoru.

"Ještě ses neudělal?" zadumal posměšně. "Protože já brzo budu, bratře. Kam to chceš? Do pusy? Na obličej? Nebo na jinou část těla?" říkal spíš pro sebe. Rinovi nedal prostor pro vyjádření. Vytáhl se z jeho horkých úst a honil si, dokud na obličej jeho bratra nevystříkla bílá až průhledná tekutina. Rozvázal mu šátek, který sklouzl na postel. Zasmál se, když uviděl, jak Rin zareagoval, když spatřil bratrův úd před svým obličejem. Stále ho ale ovládal chtíč, stále měl v sobě vibrátor, který mu způsoboval tak nádhernou slast.

Yukio se usmál. Nejraději by bratra objal a společně s ním v náručí usnul. Ještě před tím však musel udělat jednu věc.

Pomalu z Rina vytáhl vibrátor. Když viděl, jak je bratr roztažený a ze špičky penisu mu kape sperma, téměř okamžitě se zase vzrušil. Chytil ho za boky, po kterých rukama přejel až na hýždě, které od sebe roztáhl ještě víc. Přejížděl po ranách, které se již skoro zahojily.

"Yukio," oslovil ho bratr. Dal mu tím najevo, aby si pospíšil.

A mladší mu rád vyhověl. Neměl žádný problém se zasunutím, vzhledem k tomu, že Rin byl plný lubrikantu. Mohl tedy rovnou přirážet.

Starší položil ramena na postel a užíval si tu slast. Yukio byl sice oproti vibrátoru menší, ale přírazy byly uspokojivější než vibrace. Naschvál se kolem Yukia stáhl, chtěl si poslechnout jeho sten, jenž z něj taky dostal.

Mladší ho hrubě otočil a znovu začal přirážet. Chladně sledoval jeho obličej, který byl celý červený. Ten posměšný úsměv! Tak moc ho sral! Yukio měl být jediný, který někoho ovládá a dělá si s ním, co chce. A Rin se mu teď směje, protože z něj vyloudil sten.

"Jestli nechceš, aby to dopadlo špatně, tak přestaň," pohrozil mu. Jednou rukou si ho přidržoval za bok a druhou za čelist.

"Copak se můžeš bavit jenom ty, bratře?" zasmál se a Yukia políbil.

"Za to se udělám do tebe," zavrčel mladší a znovu spojil své rty s jeho. Byl jako v sedmém nebi. Dělal s Rinem věci, o kterých často snil.

O rok později

"Já jedu!" křikl Rin svému bratrovi, který ho přišel vyprovodit.

"Opatrně," upozornil ho a dal mu polibek pro štěstí. Jednou týdně vždy jezdili doplnit zásoby do nejbližšího městečka a pokaždé se báli, aby je někdo nerozpoznal. Už přes rok o nich nikdo nevěděl. Ani přátelé, ani jiní démoni. Na Aljašce si na našli menší domek pod horami s výhledem na jezero, přesně jak Rin snil. Nežilo se mi tu špatně. Práci dostali u jednoho staršího dřevorubce, který na práci v lese už sám nestačil. Byl téměř slepý a léta se mu podepsala i na sluchu. Netušil, koho to má za pomocníky, ale o veškerý podíl, co dostal z prodeje, se s nimi spravedlivě rozdělil.

Rin nastartoval auto a vyrazil do města. O víkendu se raději válel doma, nesnášel, když byl on na řadě s nákupem. Nerad nechával Yukia doma samotného. A taky se nerad díval, jak jeho bratr odjíždí do města. Nejraději by ho vzal s sebou, ale to by byli až příliš nápadní. I rok po té nehodě měl stále strach. Kdykoli se mohl kdokoli objevit a oba bratry Okumury nahlásit, nebo rovnou zadržet.

Nakoupil dvě plné tašky. Už se radoval, až to doma Yukiovi všechno vysází a uvaří mu něco dobrého. Už se viděl u kamen a v Yukiově objetí…

Jenomže sotva otevřel dveře, nákup mu vypadl z ruky. Nebyl pryč ani hodinu a celý dům byl vzhůru nohama. A Yukio pryč. Snesl se na kolena a propukl v pláč. Našli je. Odvedli jeho mladší dvojče a jen bůhví, co mu provedou. A co teď bude s Rinem? Co by měl dělat? Bez bratra, bez lásky neměl důvod žít. Dříve, či pozdeji si stejně přijdou i pro něj.