Za (ne)přítele | Kapitola 13.

Lásky moje, jistě víte, že leden je jedním z měsíců, kdy začíná hektické období pro všechny studenty (i pro flákače xD). Moc se omlouvám, ale musím blog pozastavit na dobu neurčitou. Určitě to víc jak měsíc nebude, možná se tu ukáže nějaká kapitola něčeho, ale nemůžu nic slíbit. V únoru (možná dřív) zase začnu aktivně psát a vydávat povídky, protože už se chci zbavit UC, Osudu a sakra moc se těším, až začnu vydávat překvapení! 💙 Teď ale neutáhnu školu, blog a osobní problémy zároveň.

Moc vás všechny miluju! (≧∇≦)/ Děkuji za veškerou podporu! (｡･ω･｡)

---

Pár dní šlo všechno jako po másle. Izaya se zotavoval, zatímco se o něj Shizuo staral jako o největší poklad na světě. Pořád měl na mysli dítě. Dítě, dítě, dítě. Všechno se teď točilo kolem něj, i když se ještě nevědělo, jestli je vůbec Izaya v jiném stavu. Ale v obou vzrostla zvědavost a nervozita, ty se projevovaly jako hádky a časté vzdory. Shizuo svůj vztek mohl zabít prací, jenomže Izaya tu možnost neměl. Pořád jen ležel na posteli a skuhral bolestí.

"Na tři," rozhodl blondýn. Držel sedícího černovláska za ruce a snažil se mu pomoct na nohy. Už to byl skoro týden, co se Izaya nehnul z postele, a už bylo na čase, aby začal chodit. Shizuo ho odmítal věčně nosit na rukou, měl také své povinnosti než se starat o černovláska.

Největší překážkou byla pro Izayu bolest. Orihara toho dokázal snést hodně, ale nikdy ho tělo nebolelo jako teď. O to větší to bylo pro něj ponížení, když si pomyslel, že ho takhle zřídil Shizuo při sexu. Cítil se jako nějaká laciná kurva.

"Počkej," zastavil ho v odpočtu Orihara a párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. "Můžeme," kývl a pevně sevřel blondýnovy dlaně. Ty jeho se potily nervozitou. Už jen posadit se na okraj postele bylo těžké.

Heiwajima začal odpočítávat. Jak řekl tři, potáhl k sobě a vytáhl Izayu na nohy, které ho však neudržely ani na dvě sekundy. Černovláskovi se podlomila kolena a nebýt Shizuova rychlého reflexu, klečel by, možná ležel, na zemi.

"V pohodě?" ptal se hned blonďák. Nedělal nic, dokud Orihara neodpověděl.

"Bolí to," zasténal černovlásek a chytil se Heiwajimy kolem krku. Každý pohyb ho bolel.

"Zvládneš to," hecoval ho Shizuo. Držel jej pod pažemi jako malé dítě a vyzvedl ho do vzduchu. Pak jej opatrně pokládal na nohy. Až když si byl jistý, že se Izaya znovu nesesype, pustil ho a opět sevřel Oriharovy dlaně jako předtím.

"Kašli na to, neudělám ani krok," protestoval menší. Raději by to vzdal a počkal by si na úplné zotavení v posteli. Shinra říkal, že ho mohl Shizuo zabít. Nebylo to jen nataženými svaly. Nejvíc v nebezpečí by byl, kdyby mu Shizuo zlámal kosti, a to by nebyla jen zlomená ruka nebo noha.

"Pojď," pobízel ho blonďák a jemně tahal jeho ruce k sobě.

"Ne," vrtěl hlavou, ale pohnul nohou dopředu. Při přenášení váhy z jedné končetiny na druhou zaskuhral bolestí. Zaťal zuby a pokračoval ve velmi pomalé chůzi. Sám byl překvapený, jak velký pokrok udělal. Myslel, že se v životě už ani nepostaví, a teď tu chodí.

Shizuo už dávno narazil na stěnu, nebylo kam dál jít, ale černovlásek s pohledem na zemi pokračoval. Až když dorazil k Shizuovi a všiml si jeho chodidel, zastavil a zvedl hlavu.

"Zvládl jsi to," usmál se na něj blonďák a své dlaně mu tentokrát mu položil na boky, které přitáhl k sobě.

"Jo," rozzářil se Izaya, hned ale úsměv schoval. Stále si ještě zvykal ukazovat svou milou stránku. Někdy mu to přijde naprosto přirozené, ale jsou časy, kdy by si raději ponechal svou chladnou a manipulativní osobnost. Všímal si, jak se před Shizuem zase uzavírá, ale sám proti tomu nic nedělal.

Blonďák se k němu sklonil a přitiskl své rty na jeho, ale jen na krátkou chvíli. Od začátku Izayovy říje se spolu téměř nijak nesbližovali, aby to neskončilo ještě hůř, proto i jen tento motýlí polibek byl intenzivní a v obou rozproudil krev.

"Myslíš, že bychom mohli…?" zeptal se Heiwajima. Nechtěl vypadat jako úchyl, ale týden bez jakéhokoli fyzického kontaktu a s milovanou osobou vedle sebe byl mučivý. Pořád toužil se ho dotknout, ale bál se, že by se neudržel a znovu si ho vzal. Cítil jeho říji. Izaya ležel vedle něj, noc co noc tu vůni nasával. Kdyby byla silnější, znovu by si ho přivlastnil.

Černovlásek zavrtěl hlavou a od blonďáka se odtáhl. Ty dva malé krůčky dozadu udělal zcela přirozeně, bez větších bolestí.

"Nepotřebuju umřít, to fakt ne." V jeho hlase šla slyšet ironie a sarkasmus. Starý dobrý Izaya.

"Jenom trošku," naléhal Shizuo.

"Co sakra myslíš troškou?" zasmál se černovlásek nechápavě.

"No… m-mazlení…" pošeptal blondýn a znovu natiskl své rty na jeho. Rukama ho osahával a přidržoval u sebe. Cítil, jak se Izaya snaží dostat z jeho sevření, přesto mu na polibky odpovídal.

"Opovaž se mě zranit ještě víc," pohrozil mu. Ruce mu omotal kolem krku a nechal se líbat a vyzvednout do náruče, aby ho Shizuo znovu položil na postel. Přes látku kalhot mu hladil naběhlé přirození. Vzrušení, které se zvětšovalo, zesilovalo Izayovu končící říji. Oba měli na paměti, že by měli přestat, než bude říje v plné síle. Izaya ale nic neříkal a Shizuo nepřestával. Zatím se dokázal ovládat.

Vyhrnul mu triko pod bradu a zaměřil se na Izayovy bradavky. Ještě se jich ani nedotkl a už byly tvrdé podobně jako jejich penisy.

"Shizuo," oslovil ho Orihara. "To už stačí," rozhodl. To příjemné horko. Vzrušení. Chtíč. Nedovolovali mu blonďáka zastavit, kromě bolesti. Ta přímo křičela, aby přestal.

"Vždyť seš tvrdej," uchechtl se Shizuo a stáhl mu kalhoty. Chytil jeho chloubu a pomalu po ní přejížděl. "Užíváš si to," konstatoval s úšklebkem a olízl si rty. Dívat se na něj, jak se pod ním kroutí, bylo k nezaplacení. Proč si toho nevšiml dříve?

"Úchyle!" nadal mu Izaya. V rukách drtil peřinu a naschvál si zkousl spodní ret, aby hlasitě nesténal. Nechtěl mu dělat tu radost. Nesténal jen slastí, ale i bolestí.

Shizuo sledoval, jak mu stahuje předkožku. Rukou pohyboval opravdu pomalu a poslouchal Oriharu.

"Rychleji," požádal černovlásek. Svůdně se podíval do očí toho, který ho uspokojoval.

Blonďák přidal na tempu, jak si černovlásek přál. Třel ho a sklonil se k jeho rtům, na které jej políbil. Ačkoli rukou pohyboval ve zběsilém tempu, líbal jej něžně a s péčí.

V tom ho Orihara překvapil, když mu s úšklebkem zajel do kalhot. Poloha, ve které se nacházel nebyla pohodlná. Kvůli bolesti několikrát zaskuhral, ale vidět Heiwajimu, jak se poddává Oriharově ruční práci, bylo k nezaplacení.

"Taky nějakej tvrdej," uchechtl se svým typicky provokatérským úšklebkem. Naschvál ho dráždil pomalu, jako blonďák jeho na začátku jejich hrátek. Teď ví, jaké to je!

"Zmetku…" vzdychl Heiwajima a zaklonil hlavu. Volnou rukou, kterou se opíral vedle Oriharovy hlavy, svíral polštář. Kdyby byl z křehčího materiálu, rozdrtil by ho na kousky.

"Shizuo…!" zasténal černovlásek a napnul všechny svaly, které se při doznívajícím orgasmu opět uvolňovaly a mozek začínal opět zaznamenávat bolest.

"Nějak rychle, ne?" zasmál se blonďák. Musel si do něj rýpnout. Dnešek byl jeden z těch dnů, kdy si šli po krku a naschvál se uráželi. Ani jeden to však nebral vážně.

"Zato tobě to trvá," vrátil mu Izaya. Poručil mu, aby mu pomohl do sedu. Tím mu zůstal sedět obkročmo na klíně. Hlavu si opřel o jeho rameno a vydýchával se.

"Protože to děláš naschvál," dodal Shizuo. Chytil jeho ruku a pomáhal mu v pohybu.

"Strašně to bolí…" kníkl mladší plačtivě, ale neplakal. "Kdybych mohl, dodělal bych tě pusou," podotkl s povzdechem. Ani nevěděl proč, ale přepadlo ho nutkání dopřát Heiwajimovi orální sex. Jenomže na to už neměl sílu. Udělal první kroky za poslední týden, zase si užil orgasmus a na další věci mu nezbyly síly. Zase by nejraději ulehl do postele a prospal se. Před tím by si ještě vzal prášky na říji.

"Moc se omlouvám," řekl lítostně blonďák a políbil jej na klíční kost. Kdykoli jen pomyslel na to, jak ho zřídil, měl chuť si nafackovat.

"Příště to tolik neprožívej a bude to fajn," zasmál se Orihara. Ne ironicky, ani naštvaně. Smál se od srdce. Opravdu mu přišlo legrační, jak se nechal Heiwajimou uhnat skoro až k smrti.

Najednou mu začaly téct slzy. Pokaždé, když byl v Heiwajimově objetí, přepadl ho smutek. Vzpomínal na všechny nevydařené pokusy o dítě. A přitom stačilo jenom vědět, že je s Heiwajimou spřízněný a nějakým nevysvětlitelným způsobem může otěhotnět jenom s ním.

A to je druhá věc - těhotenství. Bojí se rodičovství, bojí se vychovávat dítě ve světě, který už pomalu nezná ani mír a spravedlnost. Co když je teď v jiném stavu? Proč se musí znovu dívat na to, jak jeho dítě umírá? Proč se toho najednou tak bojí?

"Mmh…" zavrněl Shizuo a zkousl si ret. Předtím, než vyvrcholil, přitiskl své rty na Oriharovy a znovu jej povalil do peřin. Tím z něj dostal bolestné vyjeknutí a nadávku. "Promiň," omluvil se s úsměvem. Polekal se, když uviděl slzy stékající po černovláskových tvářích. Ten si je utřel pomocí rohu polštáře a odmítal se k tomu vyjadřovat. Byl přecitlivělý kvůli hormonům. Zatracená říje!

"Chci se vykoupat," dodal a rukou Heiwajimovi zatlačil na hrudník. Chtěl, aby se postavil, vzal ho do náruče a přenesl do horké koupele, kterou mu měl připravit. Jenomže blonďák se na něj dokázal jen vyjeveně koukat.

"Proč mi nevěříš?" zeptal se ho trochu ublíženě.

"Na to jsi přišel jak?" vrátil mu otázku.

"Brečíš a nechceš mi říct důvod. Děláš, jak kdybych to měl rozhlásit do celého světa, nebo se ti měl smát."

Orihara uhnul pohledem. "Nemusíš vědět všechno-"

"Jo, musím!" zvýšil hlas, chytil ho za čelist a donutil ho se mu dívat do očí. "Pokud spolu máme mít rodinu a máme spolu strávit zbytek života jako manželé, nesmíme mít před sebou žádné tajnosti," vysvětlil mu už klidněji.

"Cože?" vydal ze sebe šokovaný Orihara. Pak si i Shizuo uvědomil, co řekl. "Manželé…?" zopakoval. "Plánu-"

"Zapomeň na to!" přerušil ho blonďák a raději šel připravit vanu. Červený byl až za ušima. Jak mohl něco takového říct? Asi až moc přemýšlel nad tím, že by Izayu mohl někdy požádat o ruku, což bylo nemyslitelné. Pokud ale mají být rodina, co jim pak brání se i vzít? Jenomže ani jeden si to nedokázal představit. Nemilují se natolik, aby se vzali. Vždyť jsou na úplném začátku mileneckého vztahu a svatba by byla nesmyslná.