Under control 22

Yeeeeeeeeey, tuhle kapitolu miluju!!! MILUJU!!! Doufám, že ji budete milovat úplně stejně. 💙

---

Deidara několik sekund nemluvil, jen mu němě hleděl do očí, v nichž se odráželo tolik bolesti. Poté přikývl.

"Je to tak," přidal se i zrzek. "Proto ho chci poprosit o odpuštění a pozvat ho… na oběd," poklekl před ním a znovu mu nabídl květiny.

Itachi jen sledoval celou situaci neschopen slova. Přímo před jeho očima viděl, jak Deidara přikyvuje, přijímá květiny, jde s Peinem na oběd a o několik let později mají svatbu. Jako by nemohl dýchat. Zachvátila ho panika.

"I kdybysem ti odpustil, pořád s tebou nemůžu nic mít," odmítl znovu Deidara, tentokrát o něco tvrději.

"Pokud jde o to pouto-"

"Nejde jenom o TODLE pouto," zdůraznil. Objal Uchihu kolem pasu a přitulil se k němu, aby kulturistovi ukázal, komu doopravdy patří. "Miluju jenom tohodle muže a nechci nikoho jinýho," oznámil pevně.

Uchiha se při prvním doteku dostal z transu. Jakmile uslyšel ta slova, srdce mu zaplesalo, a Deidaru též objal. Věděl, proč ho tolik miloval.

"Ale to přece nemůžeš," odmítal Pein bolestivě. "Nedokážeš žít beze mě a já bez tebe. To je prostě osud, který nám život přichystal."

"Na to kašlu," odsekl blondýn. "Chci být s Itachim."

"Ale - ale-!"

"Měl byste jít, Peine-san," upozornil ho Itachi a propaloval ho pohledem. Nikdy nesuď knihu podle obalu. Teď se dokázalo, že se spletl. Myslel si, že je Pein opravdu v pohodě chlápek, ale jak viděl, nechával se příliš unášet do světa pohádek, kde je všechno růžové. Realita mu ale dala pořádně přes držku. Myslel si, že najde svého omegu a prožije s ním krásný život? Kulový...

"Deidaro," podíval se na blonďáka v domnění, že se ho modroočko zastane. Nemohl přece jen tak vymazat svého alfu ze svého života. Spřízněný pár se setká jen málokdy, často se mluví o zázraku. A on by ho jen tak nechal odejít!

"Di," odpověděl jednoduše blonďák.

Zrzek pyšně vztyčil hlavu. "Já se tě jen tak nevzdám," dodal, než odešel.

Oba dva si úlevně oddechli. Ani jeden nečekal takový šok, Pein je zastihl nepřipravené. Zrovna mluvili o tak důležité věci, když je vyrušil.

Uchiha se odtáhl jako první a znovu nasadil vážný výraz. Prohlížel si Deidarův obličej, jako by ho měl vidět naposledy. Přejel dlaní po té snědé tváři, na které se vytvářela nemalá modřina. Jak si někdo dovolil uhodit JEHO blonďáčka?! A pokusit se ho znásilnit?! Teď ho popadal vztek. Kdyby o tom věděl, nenechal by Peina se k němu byť jen přiblížit.

Deidara jen vnímal to spojení. Teplo, které sálalo z Itachiho ruky. Tlukot jeho srdce, které mohl slyšet… celé jeho tělo mu říkalo, že Deidaru miluje.

"Deii," oslovil svého přítele a posadil se na židli. Deidaru si posadil na klín a znovu ho objal kolem pasu. "Tys mi to nechtěl říct, že?" hádal a trefil se. Trochu jej to zamrzelo. Myslel si, že můžou mluvit o všem. Tímhle mu to dodalo pocit, že mu Deidara nedůvěřuje.

Modroočko zavrtěl hlavou. "Bál sem se…" přiznal se a opřel si hlavu o jeho rameno.

"Čeho?"

"Že… že řekneš, že mám zůstat s ním… protože sme spřízněný a protože mě… ne-nenávidíš…" jeho hlas se tlumil až do šepotu.

"Nenávidím?" vyděsil se černovlásek a znovu se mu zadíval do očí. "To je nemožné!" přesvědčoval ho. Uvědomil si, že se mu až přehnaně vyhýbal, proto Deidaru napadla tahle šílená myšlenka. "Deidaro… lásko moje… vždyť já bych si tě i vzal…" usmál se na něj. Pořád jej hladil po tvářích a vlasech.

"C…-" zasekl se blonďák. Co že by? "Jakože… svatebně?" zeptal se opojeně.

Itachi se zasmál. Obdivoval Deidarovu stránku, která vymýšlela vlastní slovník.

"Jako svatebně," přitakal Uchiha. Hned mu ale úsměv z tváře opadl. "Ale otec by nebyl rád. Čeká, že si vezmu někoho, kdo bude aspoň z poloviny zručný ve firmě jako já," povzdechl si.

"Já vím," posmutněl Deidara. "Ale já s tebou aj tak zůstanu. Nepotřebuju na to papíry a prsten," usmál se a políbil ho. Konečně ho po dlouhé době políbil. "Miluju tě. Moc mě mrzí, že ti způsobuju jenom trable."

"Ale," mávl nad tím rukou černovlasý, "když rozbiješ talíř, stane se. Hlavně nikam neutíkej," požádal jej a přivlastnil si jeho rty. Rukama už začal osahávat jeho tělo, když v tom uslyšel mobil. Volal mu Neji a Uchihovi hned byl jasný důvod. Požádal svého asistenta, aby pro něj v deset přijel a už táhlo na čtvrt na jedenáct. Zaklel a běžel si do pracovny pro kufřík.

"Lívance mi schovej do mikrovlnky, dám si je, jak přijedu. A pak mi připomeň, že mám najít jiného učitele na angličtinu," mluvil ve spěchu. Otevřel dveře a vyběhl ven. Nebyl ani pět metrů od hlavního vchodu, když se vrátil, ovinul ruce kolem Deidarova těla a vášnivě ho políbil. "Počkej na mě, ano?" pošeptal.

"Počkám…" slíbil Deidara. Pak už jen sledoval černovláska, jak běží k autu a nasedá do něj. Musel se uchechtnout. Ne, musel se smát. Byl příliš šťastný na to, aby to v sobě dusil. Po tvářích mu stékaly slzy a smál se na celé kolo. Asi se zbláznil. Ano, zbláznil se do Itachiho.

***

Už to bylo přes dva měsíce, co se naposledy viděl s Peinem. Ten chlap mu nijak nechyběl, ale stále mu posílal psaníčka a drobné dárky, aby si získal jeho srdce. Ale neměl nejmenší šanci. Blonďák necítil potřebu se s ním stýkat. I když byli spříznění, on měl pouto s Itachim, které bylo daleko silnější. Nejen kousanec na krku, ale především lásku. Konečně spolu měli plnohodnotný vztah, v kterém nechybělo pochlebování, sex, společné trávení času nebo legrační hádky o blbostech. Oba ale mohli říct, že byl silný.

Jenomže Itachi zůstával starostlivým Itachim a Deidara tvrdohlavým Deidarou. Když se u blonďáka objevily bolesti zad, Itachi mu poradil, aby zašel za doktorkou. Jenomže Deidara odmítl s tím, že potřebuje jen trochu cvičit. Tak začal cvičit před televizí. Jenomže fyzická námaha mu od bolesti moc nepomáhala. Ani časté večerní masáže od Itachiho, které se párkrát zvrhly…

Pak ale začaly bolesti břicha. To se Itachimu přestalo líbit úplně a sám ho objednal k doktorce. Sice mu to Dei nikdy neodpustí, ale je to přece pro jeho dobro.

…A proto teď blonďák seděl u doktorky v ordinaci a popisoval svůj život od doby, co se viděli naposledy, což bylo skoro před půl rokem.

"Lehni si," rukou ukázala na lehátko, "a rozepni si a kousek stáhni kalhoty."

"Proč?" polekal se modroočko. Copak má Tsunade za lubem?!

"Prohmatám ti břicho, ale myslím, že to bude prochladnutím nebo námahou. Ale taky to může být něco jiného," vysvětlila a přešla k němu.

Deidara se velmi neochotně položil na lehátko a rozepnul si kalhoty, které si stáhl k tříslům. Doktorka měla studené ruce, proto sebou trochu cukl.

"Kde to bolí?" zeptala se a blonďák jí ukázal podbřišek. "Dole? Hm… může to být zácpa, ale… nic necítím… ani slepé střevo… asi budeš vážně nachlazený," konstatovala zamyšleně a posadila se za počítač. "Mohla by to být i nějaká viróza. Ale co ty záda? No, předepíšu ti nějakou mast, jíž si záda budeš mazat. A hlavně se drž v teple. Od posledně jsi i docela zhubnul, jak se tak dívám," přimhouřila oči, pak si prohlédla Deidaru. A musela pokývat hlavou. Ten kluk je hubenější, než když si ho Itachi přinesl z ulice.

"To teďka, jak mi nechutná," vysvětlil Dei a zapínal si kalhoty.

"Nechutná?" podivila se doktorka. "Ty nejíš?" přeměřila si ho podezřívavým pohledem.

"Jím, ale málo. Co sem měl rád, to mi nechutná. Taky se mi zdá, že mám divnou náladu. Třeba se hodně snadno naštvu nebo rozbrečím. Takovej sem nebejval," zamračil se. Zprvu si myslel, že je jeho nálada ovlivněna bolestmi, proto to nepovažoval za nijak důležité.

"A... zvracíš?" zkusila. Už ji totiž napadla jiná místnost, co by mohlo Deidaru skutečně trápit.

"Když cejtím výpary v kuchyni. Teďka tam nemůžu pomáhat," postěžoval si. Trocha té práce mu chyběla.

Blonďatá žena strnula. Všechny příznaky poukazovaly na něco jiného než prochladnutí. Proč jí to nedošlo dříve?

"Pošlu tě na ultrazvuk. Pak se hned vrať sem," poručila. Pokud je její podezření správné, pak je Deidara…

"Gratuluji!" rozzářil se doktor, který sondou přejížděl blonďákovi po břiše v oblasti podbřišku. Pak otočil monitor na nic nechápajícího blonďáka a prstem ukázal na zvláštní útvar, u kterého byl jasně zřetelný pohyb. "Tohle je jeho srdíčko," vysvětlil muž.

Deidara přeskakoval očima z monitoru na doktora. Absolutně nechápal, proč nemocnice zaměstnává takové pošuky. Srdce v oblasti slepého střeva? A to má doktorský titul?

"Promiňte," oslovil ho Deidara opatrně, "ale nerozumím," sdělil. Neměl ani ponětí, o čem to doktor mluví.

"Čekáte dítě," objasnil mu muž v bílém plášti.

Deidarovi se zastavil celý svět a silně se mu zamotala hlava. Zadíval se do stropu a nevnímal nic jiného kromě bušení vlastního srdce. Takhle zůstal ležet několik minut. Musel to rozdýchat. Musel to vstřebat. Tohle bylo zcela jiné než kdysi předtím, kdy se o svém těhotenství dozvěděl až když se objevila krev.

Sestra mu na příkaz doktora pomohla dojít až do čekárny před ordinací Tsunade. Tam se posadil a promítal si v hlavě celý svůj život. Jak žil, chodil do školy, poslouchal kecy rodičů a spolužáků, jak pak přežíval na ulici, kolikrát ho znásilnili...

"Deidaro," oslovila ho doktorka. Nevěděl, jak dlouho před ním klečí a snaží se ho probudit z denního snění. "Je ti špatně?" zeptala se hned, jakmile blonďák začal trochu vnímat.

"…ne…" řekl oduševněle. Stále se nemohl dostat z prožitého šoku, ale už zaregistroval, jak mu doktorka pomáhá dostat se do ordinace. Sám by tam ale nedošel.

"Tak přece…!" vydechla v úžasu a zakryla si pusu rukou. Hleděla do monitoru a nemohla uvěřit vlastním očím, že výsledky z ultrazvuku jasně svědčí o těhotenství. Proč ji to tak vzalo? Znala Itachiho hodně dlouho, skoro přes patnáct let. Tsunade se poznala s Itachiho matkou a staly se z nich kamarádky, takže Itachi se s ní vídal docela často. Proto taky věděla, jak Itachi reaguje na říji. A teď bude mít rodinu…!

"Jsem těhotnej?" zeptal se blonďák. Měl potřebu se ptát pořád dokola a pořád dokola se dívat na ultrazvukové snímky. To nebylo přece možné… opravdu se trefil do deseti procent? A to ztratil veškerou naději, že by vůbec mohl otěhotnět. Ještě před pár měsíci ho to netrápilo.

"Jsi," přikývla blondýna. Když modroočko zase nasadil bezduchý výraz, klekla si před něj a chytila jej za ruce. Šťastný úsměv jí nevymizel z tváře. "Deidaro, čekáš svoje a Itachiho dítě," mluvila pomalu, aby jí chlapec rozuměl.

Při vyslovení Uchihova jména mu všechno došlo. Oni dva budou mít rodinu. Oni dva budou mít dítě. Budou tři.

"Je to jistý?" přesvědčoval se.

"Stoprocentně jisté!" zaradovala se blondýna. "Už jsi za prvním měsícem, šance, že ho donosíš je vysoká. Jsi v jedenáctém týdnu. To je... úžasné," rozplývala se. Všimla si, že jí na ruce dopadly horké slzy. "Co se děje?"

"Já nevím," odpověděl Deidara. Stále byl v šoku, nemohl s určitostí říct, co cítí.

"Ty ho nechceš? Nebo se něčeho bojíš?" vyptávala se dál, ale odpovědí jí bylo jen pokrčení rameny. Blonďák vůbec netušil, jak reagovat. Vzplály v něm kladné i záporné pocity, které na navzájem vyrušily, proto teď vypadal jako bezduchá schránka.