Za (ne)přítele | Kapitola 7.

Lidičky! Doufám, že se nezlobíte, že tato kapitola je kratší. :3 Když ono by to nebylo ono, kdybych to zbytečně prodloužila. :3

---

Shizuo sebou polekaně trhl, když se Izaya s křikem probudil. Seděl u něj celou dobu a držel jej za ruku. Zjistil, že je Orihara klidnější, když cítí lidský dotek. Jeho teorie lásky opravdu fungovala.

"Kde jsem?!" zeptal se hned černovlásek. Jeho tělo ho sotva poslouchalo, hlava ho třeštila a žaludek mu dělal kotrmelce. Proto se prozatím neposadil.

"U Shinry," oznámil Shizuo. "Nepoznáváš?" zeptal se jej zklamaně. Trochu ho tím provokoval. Chtěl tím záměrně navodit konverzaci na téma pokus o sebevraždu. Nebylo to zrovna veselé téma, o němž by se každý chtěl bavit, jenomže Heiwajima s ním o tom musel mluvit. Musel mu to vymluvit a přesvědčit ho, že nemusí hned ukončit svůj život.

"Mám kocovinu, tak mě nech," odsekl Orihara, ale jeho odpověď byla spíše výmluvou. Skutečně by si na tu místnost nevzpomněl, kdyby Shizuo neřekl, kde se oba nachází.

Teprve teď si uvědomil, že ho Shizuo drží za ruku, a to docela pevně. Okamžitě se mu vysmekl a věnoval mu výhružný pohled. To, že uzavřeli příměří, ještě neznamená, že se mezi nimi musí vytvářet něco víc. Přiznal si, že kolikrát přemýšlel, že by se Shizuem chodil, ale teď na to kašlal. K čemu by to bylo? Byl zarmoucený, a to nebyl dobrý stav na vytváření nových vztahů.

"To nemůžeš myslet vážně," řekl zhrozeně Shizuo. Ve tváři se mu zračil spíš vztek. Vztek na sebe samého, že ho spustil z očí a dovolil mu se totálně ožrat.

Měl na jazyku několik otázek, ale položit je by bylo hloupé, protože na ně odpověď znal. Tolik s ním o tom chtěl mluvit, najít řešení, když už se rozhodl mu pomoct. Ale kde hledat východisko? Existuje vůbec nějaké?

"A co? Není to vůbec tvoje věc," odbyl Orihara blondýna, přitom se pokusil pomalu posadit. Ležel na lůžku s rukama na břichu, jak si je zvykl těch pár měsíců mít. Smutek schovával za vztekem.

"No tak to teda je moje věc," zareagoval Heiwajima. "Jsme totiž spříznění, drahý Izayo," dodal ironický úsměv.

Černovlásek přestal dýchat. Něco takového se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech.

"To je blbost. Známe se osm let a za tu dobu jsem si nevšiml ničeho jako… osudu," poslední slovo málem vyzvracel. Něco takového existovalo jen v pohádkách. "A nech mě spát, jsem unavený," odvrátil hlavu a zavřel oči. Spát se mu ale nechtělo, byla to pouhá záminka k ukončení konverzace. Nemohl dostat z hlavy větu, kterou Shizuo před chvílí vypustil z úst. Spříznění neexistuje... neexistuje!

"Je to pravda," potvrdil Shinra ve dveřích. Slyšel hlasy, proto se přišel podívat na svého pacienta. Že by skákal radostí, to se říct nedalo, ale ulevilo se mu, když ho uviděl vzhůru a při smyslech.

"A tys to věděl!" obvinil černovlásek svého dlouholetého přítele, který jen přikývl. "A ty ses to dozvěděl jako kdy?!" ukázal prstem na Shizua.

"Když jsme tě hledali, tak mi to Shinra řekl," odpověděl Heiwajima.

"Proč jsem si toho teda nevšiml já?" urazil se. Nebyl hloupý a rychle mu došlo, co to bylo za pocit, když se na Shizua jen podíval. Chtěl ho jako partnera kvůli osudu. Proto ho taky tak přitahoval.

"Stalo se to před osmi lety, to si ani jeden z vás nepamatuje," vysvětloval lékař. "Přišlo mi totiž zvláštní, když jste po prvním setkání řekli oba dva stejnou větu."

"Že ho z celého srdce nenávidím?" zavzpomínal černovlásek. Začínalo mu to docházet. "Takže to tenkrát nebyla nenávist, co jsem k tobě začal cítit…?" zašeptal směrem k blonďákovi.

Ten zavrtěl hlavou. "Jak se zdá, u mě to bylo stejné," pokrčil Shizuo rameny. Sám nebyl moc nadšený, že se tak důležitou věc dozvídá po osmi letech. Sám si toho měl ale všimnout. Vždyť o sobě věděli, i když se několik měsíců neviděli. Věděli, jak se ten druhý cítí, co prožívá...

"…A tak jsem začal bádat, jak je možné, že jste se začali nenávidět od první chvíle, co jste se viděli," přerušil Shinra jejich konverzaci. "To je důvod, proč jsi Izayu vždycky vyčenichal, Shizuo," zasmál se Shinra. "To je důvod, Izayo…" zvážněl a skrz brýle pohlédl na Oriharu, "proč jsi nikdy nedonosil dítě."

Oběma, jak Oriharovi, tak Heiwajimovi, spadla brada. Jejich šokované pohledy se střetly, ale jen na pár okamžiků. Nedokázali se tomu druhému podívat pořádně do očí, bylo jim oběma trapně. Znamenalo to tedy, že Izayovo tělo chce pouze Shizua. Tím se vysvětlovalo, proč se s ním chtěl Izaya vyspat.

"Nechceš mi říct, že můžu mít dítě jenom s ním?" zhrozil se černovlásek. Jeho tmavě červené oči přeskakovaly ze Shizua na Shinru. Koutky úst mu cukaly. Začínal si myslet, že brzo zešílí. Je na pokraji nervového zhroucení, a teď se dozví tohle všechno. Rovnou ho můžou zavřít do cvokhausu! A pro větší sranda zavřou všechny tři!

To už se zapojil i Shizuo. "Tohle je absurdní!" Přešel k oknu a sledoval dění na ulici. Pokud chce Shizuo Izayovi teď pomoct, musel by mu udělat dítě. Což se rovná - mít s ním sex. Že jsou spříznění - to ještě dokázal pochopit a smířit se s tím. Vůbec ho ale nenapadlo, že by Izaya měl problémy s početím kvůli němu.

Zavřel oči a promnul si je. Tohle přece ani jeden z nich nechce. Možná se přitahují, ale to jen díky pudům, které v nich vyvolává spříznění. Shizuo se líbí Izayovi a Izaya se líbí Shizuovi. Blonďák si nedokázal představit, jak spolu...!

"Izaya je první případ, co jsem kdy viděl, ale jeho tělo nepřijme… ehm- sperma od nikoho jiného, než od tebe, Shizuo," vysvětloval dál lékař. "Fakt jsem se s tím setkal poprvé."

"Já to chci," řekl nepřítomně Izaya. Hleděl před sebe a vyjevenému Shizuovi nevěnoval jediný pohled. "Pokud je to opravdu ta poslední šance, pak jdu do toho." Zněl opravdu přesvědčeně.

"Tak to prr!" zastavil jej Shizuo a přisedl si k němu na postel. Těch pár kroků, co vedly od okna k posteli se zapotácel. Pak se podíval Izayovi přímo do očí. "Co když s tím nebudu souhlasit? Přemýšlel jsi nad tím?" jemně se usmíval. Jako smyslů zbavený.

Orihara opět pociťoval to chvění vyvolané strachem a vztekem. Ani ho nenapadlo, že by Heiwajima nechtěl spolupracovat. Opět měl v hlavě jen způsob, jak získat vlastní dítě, že už zapomínal, co všechno by se ještě mohlo stát.

"Řekls, že mi chceš pomoct!" rozkřičel se na blondýna a prudce do něj strčil. Byl poháněný vztekem, že ignoroval bolest v podbřišku. "A teď z toho couváš! Měl jsem vědět, že budeš hajzl! Nikdy nedokážeš nikoho milovat, ty bezcitná zrůdo!" křičel z plných plic. To už musel zasáhnout i Shinra a Izayu uklidnit. Takhle by si jenom přitížil. Jako by nestačil potrat a následná opilost. Jeho tělo v posledních měsících dostávalo zabrat.

"Uklidni se! Takhle to všechno bude horší!" rozkazoval Shinra.

"A tys mi lhal! Vždycky jsi říkal, že je všechno v pořádku a přitom nebylo! Podrazáku! Už nikdy na mě nemluv! Nechte mě oba dva, grázlové!" pokračoval Izaya. Křik se ale velmi rychle a snadno změnil na slzy a hysterický pláč.

"Shizuo," pošeptal Shinra a hlavou pohodil k Izayovi. Sám ho pustil, aby ho nahradil blonďák.

"Zapomeň!" protestoval Heiwajima tiše. Ani jeden z nich nechtěl Izayu rozrušit ještě víc.

Brejloočko svraštil obočí a mimikou a gesty naléhal dál. Nakonec mu ruply nervy, chytil Shizuovu ruku a natvrdo jej donutil Izayu obejmout.

K Heiwajimově překvapení ho Orihara neodstrčil, ale naopak. Jejich spříznění zapříčinilo, že obmotal ruce kolem blonďákova těla a nechal se utěšovat.

V těchto chvílích si Heiwajima uvědomoval, jak je Izaya křehký. Nejen, že by jej mohl zabít jediným pohybem, jak ho objímal, ale dokonce i slovy. Proto se taky bál cokoli říct. Orihara teď potřeboval pouze klid a objetí. Objetí od Shizua.