Za (ne)přítele | Kapitola 5.

---

Černovláskův sluch zaznamenal tichou konverzaci dvou lidí ve vedlejší místnosti. Ložnice a obývací pokoj od sebe dělila jen stěna a polootevřené dveře.

Vedle postele stál noční stolek a na něm sklenice vody přichystaná právě pro Izayu. Nebyl u ní žádný lék, proto se ani neobtěžoval se napít. Měl sice sucho v ústech, nepociťoval však potřebu doplnit tekutiny.

Nemusel vzpomínat, kde tuhle scenérii viděl. Znal tuhle místnost moc dobře, vždyť tu tolikrát ležel, že si tu mohl nahlásit trvalé bydliště. Vždy, když se objevil nějaký problém s těhotenstvím, šel za svým dlouholetým přítelem. Nikomu jinému nemohl věřit.

"Shinro…" zachraptěl Orihara a pomalu se posadil. Bolel ho žaludek od masivního zvracení, a ještě se z toho nevzpamatoval. Chytil se za místo, kde jej orgán zlobil. Bylo to pro něj zvláštní, už dlouho takhle nezvracel. Naposledy v prvním trimestru během druhého těhotenství.

Pak se ale zhrozil. Vzpomenul si, jak tenkrát dopadlo.

"Shinro!" křikl hlasitěji a naléhavěji. Dlaní sjel níže na svůj podbřišek. Necítil žádnou bolest, vše se zdálo být normální. Co když ale není?

"Co je? Co se děje?!" přiběhl doktor a v závěsu za ním hned blonďák. Nečekal a kontroloval Izayovy životní funkce. "Bolí tě něco?"

"Jak je na tom dítě?!" zeptal se s hrůzou v očích a chytil se lékařského pláště.

Přesně tohle byl ten Izaya, kterého Shizuo neznal a žasl nad touto jeho stránkou.

"Izayo, uklidni se! Dítě je v pořádku!" zvýšil brejloočko hlas a pevně mu sevřel ramena. Černovlásek se třásl strachy, do očí mu už vhrkly slzy. "Oba dva jste v pořádku!" jemně se na něj usmál.

"Shinro! Pomoz mu! Zase umře!" křičel černovlásek pořád dokola a doktorův plášť nepouštěl. Trhal s ním a odmítal, aby se Kishitani vzdálil, byť jen o metr. V jeho obličeji se zračila zoufalost a pomalu i šílenství. Orihara ztrácel rozum.

"Hej, hej, hej…!" ozval se i Heiwajima, kterému ani jeden z mužů doteď nevěnoval pozornost. "Teď ti řekl-"

"Dám ti něco na uklidnění, Izayo," přesvědčoval vystrašeného černovláska doktor. Donutil jej ho pustit, aby mohl dojít pro ampulku, do níž zapíchl injekční stříkačku.

"Ne! Ty ses musel zbláznit! Chceš ho zabít?!" začal vyšilovat bývalý informátor. Shodil ze sebe peřinu a kolísavými kroky se dostal do rohu místnosti. Nemohl utéct. Ve dveřích stála ta vražedná mašina, které by stačilo jen jedno máchnutí rukou a Orihara Izaya je rozmáznutý na zdi. Navíc sotva chodil. Jeho hlava se ještě neprobrala z několika hodinového spánku.

"Tohle mu nijak neublíží, však to víš sám!" přesvědčoval svého přítele. Ten ho ale odmítal poslouchat. Pro něj byla jakákoli chemie svinstvo, co ublíží jeho dítěti.

"Sakra, už přestaň!" rozčílil se blonďák a přešel k rozklepanému nepříteli. Zastavil se dva metry od něj. Zase viděl ty vystrašené oči, které jej prosily, aby mu neubližoval. Naposledy jej mohl vidět v den, kdy se s Izayou potkal po dlouhé době.

"Ne…" kníkl tiše. Z očí se mu valily slzy jako hrachy.

Jediné, na co se Heiwajima zmohl, bylo objetí. Sevřel jej ve svém náručí nejjemněji, jak jen dovedl. "Chce ti pomoct. Nech ho udělat svou práci, prosím," šeptal mu do ucha. Nejistě mu začal přejíždět po zádech. Pomalu, aby Izayu nevyděsil ještě víc.

Shinra si upravil brýle na nose a přešel k těm dvěma. měl na paměti, že bude muset jednat rychle. Buď teď, nebo nikdy. Může se stát, že Izaya dostane během vpichu další záchvat a znovu se začne bránit.

Riskl to. Izaya se soustředil pouze objetí od Shizua. Byl na maximum vyděšený, že ho nějaká jehla nezajímala.

Jediný pohyb… a je mrtvý. Stačilo by jen trochu víc sevřít Izayovo křehké tělíčko, a rozdrtil by jej. Chtěl jej ale jen uklidnit. Jak jinak, než pomocí lásky?

Ne, vážně. Tyhle kecy, že láska je nemocnější kouzlo na světě, opravdu nesnášel. Ale tohle byla nouzová situace. Nenapadlo ho nic jiného a jednoduššího, co by tak dokonale zabralo. Spíš než láska, byl to šok, co Izayu odzbrojil.

"Hotovo," oddechl si lékař a použitou injekční stříkačku vyhodil do koše.

Shizuo cítil, jak se Izaya uvolnil. Kdyby ho nedržel, setkal by se se zemí.

"Izayo-kun?" zkusil ho popíchnout, ale černovlásek nereagoval. Uvědomil si, že držel jen bezvládné tělo. "Izayo," oslovil jej pološeptem. Položil jej na postel, aby se na jeho nepřítele podíval i lékař.

Ne, nebyl mrtvý. Jeho momentální stav by se dal přirovnat ke spánku s otevřenýma očima. Nevnímal slova a věty, nereagoval na podněty, co jeho smysly zaregistrovaly. Byl paralyzován, neschopen pohybu.

"Je v panickém šoku," řekl vyjeveně Shinra. "Slyšíš mě?" promluvil na černovláska.

Oběma se ulevilo, když se v Oriharově tváři objevila bolest, a zaplavovaly ji další slzy. Začal vnímat a rozpoznávat hlasy, zatímco myslel jen na minulé nepodařené zkušenosti. Nemohl dopustit, aby se to stalo znovu.

Shizuo se posadil k němu na postel, aniž by jedinkrát mrkl. Nevěřil tomu, co se z jeho sarkastického a nenávistného nepřítele stalo. Tohle byla pouhá troska, co ztrácela zdravý rozum.

"…jděte pryč…" řekl Orihara a schoulil se do klubíčka. Otočil se k nim zády, aby nemuseli sledovat, jak pláče.

"Vyspi se," řekl mu přítel a zakryl ho peřinou. Normálně by svého pacienta v tak špatném psychickém stavu nenechával o samotě, ale věděl, že Izaya si neublíží. Na prvním místě pro něj bylo dítě, co se v něm vyvíjelo. Nemohl dopustit, aby znovu zemřelo. "Půjdeme," oznámil Heiwajimovi, který si odchodem nebyl úplně jistý. Nakonec ale na naléhání Shinry odešel a Oriharu zanechali v místnosti samotného.

Shizuo se posadil na místo na gauči, kde seděl předtím, než je zavolal pacient. Okamžitě složil hlavu do dlaní, aby se z toho vzpamatoval. Sledoval podlahu a říkal si, jestli to nebyl jenom sen. Je tohle vůbec možné?

"Šokován?" pozvedl Shinra obočí a posadil se naproti jemu. Jeho poznámka se mohla jevit posměšně, ale tak to vůbec nezamýšlel. Sám byl smutný z toho, jak jeho přítel dopadl.

"Co se to s ním děje?" řekl pološeptem a promnul si obličej. Poslední dobou málo spal. Je tedy možné, že už trpí bludy. Nebo je tohle skutečně realita?

"Chceš děti?" zeptal se ho Shinra s podtónem posměchu.

"Jak s tím souvisím já?" zamračil se blonďák a zvedl zrak.

Doktor se pohodlněji posadil do křesla, jak to míval ve zvyku Orihara. "V Izayovi se probudil silný mateřský pud už při prvním těhotenství. Nic si z potratu nedělal, ani o něm nevěděl. Pak se ale začal pokoušet otěhotnět a tím se jeho psychický stav jen zhoršoval-"

"Počkej," přerušil jej blonďák. Něco mu totiž nesedělo. "Když o tom poprvé nevěděl, znamená to, že…?"

Kishitani si upravil brýle na nose a přikývl. "Je přece omega," pokrčil rameny. "Nebo sis myslel, že měl přítele?" zasmál se. "Izaya, ačkoli pořád tvrdí, že miluje lidi, ve skutečnosti se jich bojí. Proto nemá moc přátel. Ani se mnou se moc nevídá…" vysvětlil. Znal Oriharu ze všech nejlépe.

"A měl?" zhrozil se Heiwajima. Nedokázal si Izayu představit, jak s někým žije.

Doktor se zasmál.

"Líbí se mi, jak se o něj zajímáš," řekl zlomyslně, až provokativně. Kdyby tak oba věděli, kde se ukrývá pravda, všechno by bylo jednodušší. Asi.

Blonďák se začervenal. On a zajímat se o tu vlezlou veš? Nikdy! To je přece nemožné! Měl o něj strach jako o jiného člověka, ne proto, že se jedná zrovna o něj.

Musel se ale přiznat, že se za něj cítil odpovědný. Bydlel s ním, staral se o něj, trávil s ním čas. Kdyby se s ním něco stalo asi by si to dával za vinu.

"Nezajímám," odsekl uraženě. "Byla by otrava, kdyby se s ním něco stalo."

"Pak bys na něj měl lépe dohlížet," zvážněl Shinra a naklonil se blíže ke svému společníkovi. "Mám hodně silný pocit, že pokud ani tohle těhotenství mu nevyjde…" odmlčel se. Těžko se mu o tom mluvilo a ještě hůř představovalo.

"Tak?" vyzvídal Heiwajima.

"Pokusí se zabít," dokončil větu.

Shizuovi ztuhla krev v žilách. Slyšel špatně? Nebo to byl další blud?

"On takový není," zavrtěl hlavou. Izaya a sebevrah? Jako neříkal, že už tak nebyl šílený, když ostatní lidi naváděl k sebevraždám, ale sám by se o ni nepokusil. On by se na takovou úroveň nesnížil.

"Ty ho neznáš," odporoval mu Shinra. "Už je přesvědčený o tom, že nemůže mít děti. Víš, čím vším si prošel, a teď se to všechno projevuje. Sledoval jsi jeho chování, když jsem mu chtěl dát sedativa? Ta přece dítěti nijak neškodí, ale i přesto vyšiloval," přesvědčoval Shizua, který mu stále nevěřil. "Fajn, nevěř. Ale jedno mi slib… že budeš pořád s ním a nespustíš ho z očí," prosil.

"Říkáš to, jak kdybys věděl, že se to zase podělá." Podezříval ho. A jeho podezření se ještě víc prohloubilo, když doktor sklopil hlavu. To blonďáka vyděsilo. "Ty jsi lhal," obvinil ho. "To zvracení-"

"Ne!" hájil se Shinra. "To měl opravdu z jídla! Přísahám!"

"Tak jak víš, že potratí?"

"To nevím, ale nemůžu to vyloučit. Už je ve stabilním období, takže kdyby se teď dítěti něco stalo, ublížilo by to především Izayově tělu. Jeho šance na početí by byla minimální," vysvětlil trpělivě. "…a ukončil by svůj život…" pošeptal. "I když je to hajzl, mám ho rád jako přítele, a to se jen tak nezmění," řekl pevně s pohledem do Shizuových očí.

To odhodlání v něm donutilo Heiwajimu souhlasit. Bude na něj dávat pozor až do… porodu? Ne. Chtěl se s ním vídat i po porodu a starat se s ním o ten malý uzlík.

***

Orihara sebou trhnul, jak ho vyděsila hlasitá rána zapříčiněná sousedy. Kam se to jenom nastěhoval? Už chápal Shizua, že mu tak rychle dochází trpělivost. Kdyby tu bydlel stejně dlouho jako on, asi by se z něj taky stal vraždící stroj.

Jak byl rád, že byl zpátky doma. Shinra si ho u sebe nechal přes noc a chtěl i déle, jenomže to zase nechtěl Izaya. Proč by měl být pod lékařským dohledem, když už je mu dobře? Přestal zvracet a po sedativech se uklidnil. Bylo tedy zbytečné tam zůstávat.

Líně se natáhl po mobilu, aby zkontroloval čas. Půl deváté. To už byl Shizuo v práci.

Zastesklo se mu. Předevčírem, kdy si spolu vyšli, se mu Shizuo zalíbil. Začínal o něm přemýšlet úplně jinak. Zamiloval se? Tak daleko to snad ještě nedošlo.

Ale při představě, že by se jednou nacházel v Heiwajimově objetí, se sladce usmál. Kdo by si to kdy pomyslel?

Přetočil se na bok, aby mohl dosnít svůj sen. V tom ho ale silně píchlo v podbřišku. Bolest ale hned odezněla. Možná se při otravě jídlem objeví i průjem.

Nešťastně zakňučel a schoval tvář do polštáře. Tohle mu tak scházelo - aby každou chvilku seděl na záchodě. A až se to dozví Shizuo? Ten se mu bude akorát tak smát. Hajzl.

Sundal ze sebe peřinu, aby mohl vstát z postele, jenomže to, co uviděl mu na několik okamžiků zastavilo srdce. Pak následoval vyděšený křik jako při vraždě. Chytil se za hlavu a stále zkoumal kaluž krve s pěticentimetrovým plodem uprostřed…