Under control 12

Jo, tahle kapitola tu mohla být už včera, ale psala jsem ji večer, takže mě časem přešla chuť psát a byla jsem i docela unavená, takže... chápete. :D

A! Tahle kapitola má 14 674 znaků (2 509 slov). To jsem se překonala, co?

---

Uběhl měsíc. Dva. Tři. Od té nehody, jak ji pojmenoval Itachi, se stalo pár důležitých věcí, které stály za zmínku. Deidarovi sundali sádru, takže mohl zase bez problémů běhat a dělat skopičiny, což Itachi na jednu stranu rád viděl, na druhou se trochu děsil, že co blonďák zase vyvede. Teď bude mít více volnosti.

Deidara začal navštěvovat soukromé učitele na různé předměty. Zpočátku byl nervózní a trvalo mu dva týdny, než si zvykl na pravidelný režim. Najednou byly zpátky povinnosti, které kdysi tolik nenáviděl a často se jim vyhýbal. Neměl na školu zrovna dobré vzpomínky, ale známky neměl zase tak špatné.

Nastala sobota. Už od rána se Deidara nudil. Vstával sice až kolem oběda, takže celé dopoledne měl zabité, ale odpoledne bylo horší. Stále sledoval hodiny, zatímco ležel na posteli a každou chvilkou si povzdechl. V hrudi cítil zvláštní prázdno. Od té zatraceně nádherné "nehody" s Itachim mluvil minimálně. Uchiha se mu vyhýbal, poznal by to i slepý. Snažil se to zakrývat, ale přiznal svou chybu. Obviňoval se. Nenáviděl se za to, že to nechal zajít tak daleko.

Deidara to však neviděl jako chybu. Sám to chtěl. Už si přiznal, že nemá cenu zapírat. Itachi ho přitahoval, a to nejen po sexuální stránce. Uvědomil si, že Uchiha byl jako princ z pohádek. Byl mu najednou tolik vděčný za všechno, co pro něj černovlásek udělal. Měl pocit, že spolu mohou mluvit o všem. Smát se spolu, sdílet spolu strasti i radosti života. Jenomže šlo to? Uchiha neměl zájem. Bál se, že by zase překročil hranice, které sám stanovil, a o které Deidara nestál. Černovlasý se tolik snažil odlišovat se od ostatních alfů a vůbec nebral ohledy na Deidarovy pocity. V tomhle směru se z něj stal sobec.

Posadil se, nohy zkřížil do tureckého sedu a opřel se o zeď. Čekat na něj nemělo cenu. Ručičky ukazovaly teprve půl třetí a Uchiha se vrátí zase až večer. Má zbytek dne strávit čekáním na někoho, kdo o to vlastně nestojí? Až přijde, nic se nezmění. Bude úplně stejně osamělý jako doteď. Maximálně mu Uchiha věnuje pohled a pozdrav.

Prohrábl si vlasy. Všiml si, že už mu trochu porostly, tak o tři centimetry. Bude to chtít ale trochu víc času, pokud touží po hřívě, kterou míval.

Usmál se. Vzpomněl si, jak ho Itachi naštval a on se rozhodl udělat takovou pitomost. Nelitoval svých zlatých vlasů, ale těch havraních černých. Itachi se tak stal prvním člověkem, na kterém Deidarovi záleželo víc než na sobě.

Natáhl se pro noťas, který mu daroval jeho zachránce, a zapnul jej. Hrát hry ho už nebavilo, na sledování filmů neměl náladu. Rozhodl se aspoň projíždět zábavné stránky na Facebooku, kde si s Itachiho pomocí založil účet. Seznam přátel nebyl vůbec rozsáhlý. Obsahoval samozřejmě Itachiho, Nejiho a pár lidí, které vůbec neznal a ani si s nimi nepsal. Prostě přijal žádost od každého, kdo si jej chtěl přidat. Itachi mu zakázal nastavit si svou profilovou fotku. Pak by si ho lidé přidávali jen kvůli blonďákově vzhledu. Ano, žárlil, a jako vždy to zakrýval tím, že ho chce pouze ochránit.

Najel na profil svého černovlasého spolubydlícího. Itachi neměl rád focení, proto se tam nacházelo jen pár fotek. Především byly spjaty s články z internetových bulvárů nebo je přidal někdo jiný a Itachiho na ní jen označil.

Blonďák se rukou pohladil po přirození, zatímco zkoumal Itachiho rysy z fotky staré deset let. Jak je možné, že v době maturity vypadal jinak? Opravdu deset let udělalo tolik? Nebo to je spíš tvrdou prací? Na vlastní oči viděl, co udělala s Itachiho mladším bratrem.

Rukou zajel pod látku a přejížděl po naběhlém penisu. Cítil se sexuálně frustrovaný. Uběhly tři měsíce, tudíž by měla přijít jeho říje. Čím dřív se dostaví, tím dřív se jí Deidara zbaví. Sexuální aktivita by tomu mohla trochu pomoct.

Odložil noťas vedle sebe, aby měl více volnosti. Sundal si kalhoty a druhou rukou sjel ke svému pozadí. Bylo by lepší, kdyby měl nějakou hračku, ale pro tentokrát si musel vystačit se třemi prsty, které skončily v jeho pozadí…

Kuchyní se ozvalo rozbití skla a všichni přítomní sebou trhli. Oči jim hned padly na střepy rozprostřené po podlaze.

"Soráč," řekl mladý blondýn. Nečekal, až z něj opadne šok z rány, a začal střepy sbírat. Nadával si, jaké je nemehlo. Tohle byl už druhý talíř, co se nechtěně střetl se zemí. Pokud to tak půjde dál, nakonec bude mít Itachi střepy i v jídle.

"Asi byste to měl nechat na nás," promluvil Hidan a zastavil blondýna v činnosti, přitom se podíval na ostatní sluhy v kuchyni. "Zdá se, že jste unavený. Jděte si zdřímnout. Na večeři Vás zavoláme," řekl mile a sesbírával za něj střepy.

"Dám si pozor, slibuju," chtěl je přesvědčit. Měli ale pravdu. Necítil se ve své kůži, možná by si měl jít lehnout.

"Doprovodím Vás," nabídla se služebná jménem Konan. Pomohla mu vstát a doprovodila jej jen ke dveřím kuchyně. Blondýn si nepřál, aby vypadal jako slaboch, co potřebuje pomoc od ženské. Poslal ji tedy zpátky, aby dodělala svou práci, a do svého pokoje pokračoval sám. Celý den byl na houby. Nic se mu nechtělo, nic se mu nedařilo. Když se do ničeho nezapojí, nic nezkazí. Asi bude nejlepší, až přijde Itachi, povečeří spolu a ulehnou do svých postelí.

Když sáhl po klice, ucítil na dlani palčivou bolest. Jak jinak - pořezal se a ani to nezaregistroval. Rána nebyla kdovíjak hluboká, ale krev z ní tekla dost. Musel se vrátit dolů, lékárnička se nalézala v koupelně v přízemí.

Líně si povzdechl a obrátil oči v sloup. Už se mu nechtělo chodit po těch vražedných schodech. Navíc cítil, jak jeho tělo sláblo. Opravdu se necítil dobře. Ale než aby bylo všechno zakrváceno, měl by si dlaň něčím zavázat.

Uprostřed schodů se překvapeně zastavil. Byl naprosto paralyzován, když uviděl svého domácího. Bylo teprve půl šesté, co dělá doma tak brzo?

"Ahoj," pozdravil jej nepřítomně.

Uchiha se taktéž zarazil, když na něj blondýn promluvil.

"Ahoj." Koutky úst mu krátce cukly. Rád ho viděl, ale nechtěl to dát najevo. Musel veškeré své pocity potlačit. "Co se ti stalo?" nakrčil obočí. Všiml si, jak si Deidara svírá zakrvácenou dlaň.

"Co?" nechápal blonďák. Uvědomil si, o čem se mluví, až když si Itachi důkladně prohlížel ránu. "Jo todleto," zasmál se krátce. "Spadl mi talíř…" vysvětlil tiše. Nechtěl se chlubit tím, co všechno se mu dneska nepodařilo.

"Ach jo," povzdechl si pobaveně Itachi, chytil ho za zápěstí a vedl ho do koupelny. Bez jediného slova ho posadil na okraj vany a sám našel gázu v krabičce označené červeným křížem. Miloval, když se ho mohl dotýkat. To byl taky důvod, proč si s prací nedával načas. "Bolí to?" zeptal se s pohledem na jeho dlani. Byl mu opět tak blízko, že se mu nemohl ani podívat do očí.

"Uhn - un," zavrtěl Deidara hlavou a přiblížil se k Itachiho tváři, na kterou jej políbil. Nebyla to pusa z vděku. Po dlouhé době zase zkoušel, jak se Itachi zachová.

"Řekli jsme si, že tohle už se nest-"

"Tos řek ty," odsekl blonďák. "Chceš mě úpe stejně jako já tebe, tak proč by se to nemělo zvopakovat?" zeptal se naštvaně.

Černovlasý zalepil konec obvazu páskou, aby se jen tak nerozvázal. "Hotovo," sdělil a vrátil lékárničku na své místo. "Není to na šití, tak je to do-"

"Přestaň zdrhat od tématu!" rozčílil se Deidara a postavil se přede dveře, aby jimi Uchiha nemohl projít.

"Proč se chováš jako dítě?" pokáral jej starší. Už i on cítil, jak mu začíná vřít krev v žilách. O tohle tématu už dlouho nemluvili. A když už to vypadalo, že začnou, Itachi stočil konverzaci jinam, nebo odešel.

Tentokrát to ale Deidara nechtěl nechat jen tak. Tři měsíce ho tížilo svědomí, že má s Itachim nedořešené věci. Tak moc se kvůli němu trápil. A už tu bolest nehodlal dál snášet.

"Tak se mi přestaň vyhýbat a všímej si mě! Vůbec se o mně nezajímáš!" křikl blonďák.

Oba se zarazili a šokovaně hleděly do očí toho druhého. Deidarovi se přitom nahrnula krev do tváří. Zase se choval jako netrpělivé rozmazlené dítě. Přesně tohle chování ho chtěl Itachi odnaučit.

"Hádám, že je to čistě moje vina," povzdechl si Uchiha s rukama v kapsách a onyxovýma očima na podlaze.

V Deidarovi se zase probudil pocit viny. Chtěl jej trochu vyprovokovat, ale neměl v plánu mu ublížit. Nerad ho viděl smutného. Trochu ho bodlo u srdce, když si uvědomil, že ho doteď vlastně jenom trápí.

"Snažím se ti dát všechno, ale zapomínám na to nejdůležitější," uchechtl se a dvěma prsty si promasíroval kořen nosu. "Nechci ti ale ublížit…"

"Ubližuješ mi právě tímto," řekl pevně blonďák a udělal k němu několik kroků. Díval se mu do očí a očekával od Itachiho nějaký čin. Třeba v podobě polibku. "Vím, že nechceš bejt jako ostatní alfové, ale… kdybysme spolu začali… něco mejt- jako mezi sebou…" Jeho hlas ztrácel na intenzitě až nakonec utichl úplně už v půlce věty. Nedokázal popsat slovy, jak trapně mu v tu chvíli bylo.

"Víš, že to nejde," posmutněl černovlásek a chytil jej za ramena, aby mu dodal odvahu.

"A proč ne?!" křikl znovu blondýn. "Páč su omega, nebo páč ty seš vysoko postavenej a bojíš se o svoju prdel?!"

"Deidaro, uklidni se," řekl jemně černovlásek. Na jeho otázku však neodpověděl. Věděl totiž, že důvodem jsou oba dva případy, které mladší zmínil. Nemohl ho ranit, ani mu lhát. "Tohle jsme už hodně krát probírali, nezačínej zase!" zvýšil hlas.

"Tak mi odpověz! Co ti brání se mnou aspoň vycházet normálně jako kámoši?! Ani se na mě nepodíváš a přehlížíš mě!"

"Já ti nechci ublížit! Nebudu jako ti venku, co zneužijí každého omegu v říji!"

"Ale tohle se netýká jenom říje, Itachi! Ta se objeví jednou za tři měsíce na jeden týden, ale ty se mi vyhýbáš od doby, co jsem se tu objevil! Tak mi vysvětli, čím jsem se ti tak zhnusil, že mě nenávidíš!"

"Přestaň si vymýšlet!" zakřičel Itachi. Nebylo fér, jak ho Deidara slepě očerňoval, ale v něčem měl pravdu. To si ale černovlásek nechtěl připustit. "Nikdy s tebou nechci nic mít! My dva se k sobě ani nehodíme!"

Deidara neměl dalších slov, tohle ho zasáhlo přímo do srdce. Rozzuřený člověk nepřemýšlí nad tím, co říká, ale zato mluví upřímně. Tak tohle Itachiho tížilo. Skutečně Deidaru nenávidí.

"Brácha!" uslyšeli Sasukeho hlas a oba sebou polekaně trhli. Itachi se rozhoupal jako první a vyšel z koupelny. Jaké to bylo pro Sasukeho překvapení, když hned za ním vylezl Deidara. Mladší Uchiha začínal pochybovat, že si Itachi "drží odstup", jak sám tvrdil.

"Sa-Sasuke, rád tě vidím," zakoktal se starší z bratrů. Všiml si pohledu svého mladšího bratra, ale vymlouvat mu něco bylo zbytečné. Nikdy ničemu nevěřil kromě vlastního úsudku.

"I-Itachi…" zalapal po dechu Deidara a chytil se za hrudník. Právě teď pro něj nastala ta chvíle, kdy by byl nejraději se starším Uchihou o samotě. Začal produkovat nemálo feromonů a v blízkosti dvou alfů to nebylo ani trochu dobré.

Zmocnil se ho strach. Takový, jaký dlouho nezažil. Zvykl si na laskavost a vlídná srdce všech, co se v Uchihově domu vyskytovali, že kdyby mu teď někdo ublížil, zřejmě by se zhroutil. Jednoduše si odvykl na násilí.

"Omega…" vzdychl toužebně Sasuke. Na jeho tváři se objevil pološílený úsměv.

Při pohledu na něj si Itachi uvědomil, že se tváří úplně stejně jako jeho mladší bratr. Kdyby hned nezačal myslet na Deidarovo bezpečí, nafackoval by si. Tohle přece nemohl dopustit.

Blonďák se rozeběhl do schodů. Ke vší smůle zakopl o poslední a rozplácl se na zemi. Nepadl zrovna do měkkého, navíc daleko od své ložnice, kam se chtěl původně zamknout. Pozdě. Už se nedokáže postavit na nohy. Říje byla tak silná, že mu oslabila celé tělo.

Sasuke se jako alfa lákán feromony omegy rozeběhl za ním. Nebyl však ani blízko schodům, když ho Itachi svalil na zem.

"Nedovolím ti to!" zakřičel Itachi na svého bratra.

"Poděl se!" křikl vztekle mladší Uchiha a vlastnímu bratrovi vrazil pěstí. Pak pokračoval za blonďákem, co se teď snažil plazit do své ložnice. Za hlavu ho přirazil k zemi a druhou rukou mu sundal kalhoty, stejně jako sobě. Pohled na nalubrikované pozadí ho ještě víc vzrušilo.

"NE! PŘESTAŇ!" řval blonďák plný strachu, avšak nemohl se bránit. Jeho tělo bylo oslabené, zatímco to Sasukeho získalo víc síly.

Ucítil, jak se do něj Sasuke zasunul špičkou. Poprvé za život mu nebylo jedno, že ho někdo znásilní. Jeho instinkty velely, ať se nechá ošukat, jenom se mu uleví. Jenomže on se tak hrozně bál. Nechtěl to.

"ITACHI!!!" zakřičel plačtivě, ale nedoufal, že mu starší z Uchihovic bratrů pomůže. Oba jsou alfy, feromony působí na oba stejně.

Pak se ale Sasuke zničehonic odtáhl. To Itachi jej donutil. Držel ho od blonďáka dál a nebál se použít víc násilí. Bylo těžké se ovládat a nezmlátit ho. Musel si opakovat, že je to jeho bratr a on ho nesmí zabít jen kvůli omeze v říji. Je to jeho bratr!

A pak je tu ten omega. Jeho feromony dávaly Itachimu myšlení pořádně zabrat.

Na chvílí přestal dávat pozor a schytal do obličeje další ránu, tentokrát přímo do nosu, ze kterého se okamžitě spustila krev. To už pro něj zašlo příliš daleko. Pokud chce ochránit Deidaru, musí Sasukeho dostat ven z domu.

Jenomže když ho znovu popadl, neuvědomil si, jak blízko jsou ke schodům. Pak už jen sledoval tělo vlastního bratra, jak nehybně leží pod schodištěm.

"Sasuke-san!" zakřičel Hidan, který nehodu viděl a přispěchal mladšímu černovláskovi na pomoc.

Itachi byl z toho pochopitelně v šoku, ale instinkty ho směřovaly k Deidarovi. "Postarejte se o něj… hlavně ho odveďte z domu…" řekl nepřítomně sluhovi a stočil pohled na Deidaru, který se už ani nehnul. Pouze ležel, zhluboka dýchal a svíral si ruce na hrudníku. Motala se mu hlava a každou chvílí mohl ztratit vědomí. Bylo mu špatně. Hodně špatně.

Uchiha jej pohotově vzal do náruče a běžel do jeho ložnice. Zamknul dveře a blondýna hodil na postel. Mazlil se s ním. Nasával vůni feromonů a osahával ho. Toužil po jeho těle a po jeho dítěti.

"Itachi…" zasténal Deidara a vynutil si polibek. Po spáncích mu tekly slzy jako hrachy. Už se chtěl zbavit toho hnusného pocitu, a v tom mu měl pomoci právě černovlásek.

"Aach, Deidaro…" zavzdychal černovlásek. Zachytil blonďákovu ruku, která osvobozovala Uchihovo přirození z kalhot. Došlo mu, v jaké situaci se nachází. Nesměl to dopustit. Nemohl se chovat jako zvíře, které se řídí pouze vlastními pudy.

Nechal Deidaru ležet na posteli a zamknul se v koupelně, která byla spojena pouze s ložnicí. Klíč rychle vyhodil z okna. Brzy toho ale začal hořce litovat. Deidarova říje mu říkala, aby se pokusil otevřít dveře jinak, a rozum zase, aby se ovládal.

"…chi… prosím…" plakal blondýn u dveří, na které škrábal nehty. Snažil se černovláska uvnitř alespoň dotýkat, jenomže pode dveřmi byla mezera pouze pro první články jeho prstů.

A toho se hned chytil Uchiha. Stejně jako blonďák, i on si sedl ke dveřím a pode dveřmi se snažil dotknout jeho ruky. "Deidaro… vezmi- vezmi si prášky…" sténal. Jeho tělo sláblo pod silou vzrušení. Stáhl si kalhoty a začal se uspokojovat. Sotva se sám sebe dotkl, vyvrcholil. Tím ale jeho práce nebyla u konce. Jednou to alfovi v říji nikdy nestačí.