V rukou zlého osudu 13

Jůůhůů! :D Mei se hecla a dopsala další kapitolu. :3

---

Vzhledem k mé absenci se oslavy posunuly a má narozeninová oslava nebude na přesně den mého narození. Ale vše už je nachystáno, stačí to jen umístit na své místo.

Procházel jsem zahradami, které byly snad živější než normálně jsou. Veselé a hřejivé barvy hrály všude kolem a úsměvy tvrdě pracujících lidí, aby oslava byla co nejdokonalejší, dodávaly pohodu.

"Pomůžu Vám," přispěchal jsem k jedné ženě, která nesla několik košíků s květinami z našich zahrad na nádvoří.

"To je v pořádku-"

"Vždyť spadnou," namítal jsem něžně. Od včerejška jsem jen zářil a toho si všimli úplně všichni. Jediný, komu se to nelíbilo, byl Leviho otec. Měl jsem pocit, že mě už od rána propaluje pohledem a přeje mi do života jen smůlu. Ale tomu já se už nedivím, protože takhle se na mě dívá pořád.

"Tak děkuji," usmála se žena vděčně. Rozdělili jsme si košíky rovným dílem a nesli jsme je na nádvoří. Všichni okolo se na nás udiveně dívali, především tedy na mě. Asi nikdy neviděli prince pomáhat služebnictvu.

Když jsem se rozhlédl okolo sebe, viděl jsem tolik mladých lidí, kteří měli život před sebou. Usmívali se, protože netušili, co je v budoucnu čeká. Netušil to nikdo kromě mě a teď už i Leviho. Jenomže ten tomu nechce věřit, a já ho chápu.

"Erene?" podivil se můj nastávající. Stál na nádvoří, kam jsme nesly květiny, a vypadal zmateně.

Odložil jsem košíky na místo, kde byly i ostatní, a doběhl ke svému milému, kterého jsem spěšně políbil na líčko.

"Už jsi skončil s tátou?" zeptal jsem se. Hned po obědě si ho jeho otec zavolal k sobě. Poslední dobou je to až moc často, což se mi nelíbí.

"J-jo," pokýval hlavou. "Co to děláš?" rozhlížel se kolem sebe, až nakonec skončil se zamračeným výrazem na mně.

"Pomáhám na oslavu," vysvětlil jsem, jako by to neviděl.

"Pomáháš?" podivil se. "Erene, jsi princ!" připomněl mi.

Takové krásné počasí a on se na mě mračí a poučuje mě. Ale já si svou náladu zkazit nedám. Chytil jsem ho za ruku a vedl do zahrad, kde lidí neubývalo.

"Princ je pořád jenom člověk. Jako ostatní," pokrčil jsem rameny. Spolu jsme přišli za Marcem, který sázel nové květiny.

"Přišli jsme ti pomoct," oznámil jsem mu.

Jak Marco, tak Levi na mě vyvalili oči.

"To nemyslíš vážně!" zamračil se Levi. Vypadal, že každou chvilkou bude křičet, ale místo toho jsem ho stáhl na travnatou zem. Vzal jsem do ruky kolík, kterým jsem vyhloubil důlek, pak jsem do něj vložil sazenici a kořeny zakryl hlínou.

"Pane, já to zvládnu," přesvědčoval mě zahradník, ale já jsem si to nenechal vymluvit. Musel jsem něco dělat, jinak bych se zítřka ani nedočkal.

"Teď ty," usmál jsem se na svého budoucího manžela, který na mě jen nevěřícně civěl. "Hele, uděláš důlek, dáš do něj sazenici, tu zakryješ hlínou. Je na tom něco těžkého?" zeptal jsem se ho posměvačně. Je mi jasné, že si chce zachovat svou důstojnost. Přece nebude pracovat jako nějaký sluha.

"Není, ale-"

"Tak na nic nečekej. Ta rostlina to neudělá sama," pobídl jsem ho. Do ruky jsem mu vrazil dřevěný kolík a bedlivě ho sledoval. Jenomže můj pohled na něj neměl žádný účinek. Proto jsem v povzdechem sevřel hřbet jeho dlaně a zabodl kolík do země.

Levi se ještě chvilku zdráhal, ale po pár sekundách vytvořil menší důlek.

Spokojeně jsem se usmál a podal mu jednu sazenici. Nejistě ji sevřel, podíval se na mě, jestli to dělá správně, a vyplnil jí vzniklou prohloubeň.

"Výborně, Výsosti," pochválil jej Marco, když Levi svou práci dokončil.

"Další," rozkázal jsem vesele.

Během sázení dalších a dalších sazenic jsem Leviho pečlivě sledoval. Jak se mu to ze začátku příčilo, teď vypadal, jako by ho to dokonce bavilo.

"Odpočineme si, ne?" nabídl jsem těm dvěma.

"Tak brzo? Nejsi ty ten, kdo chtěl pracovat?" posmíval se mi černovlásek. Ani pihovatý muž se neubránil skrytému posměchu.

Založil jsem ruce v bok a přimhouřil oči. Ty dva se mi smějí! Proto jsem namočil ruce do konve plné vody a ty dva, hlavně Leviho, postříkal.

"Tyyy...!" upozornil mě a udělal mi to samé. Se smíchem jsem mu začal utíkat, protože mi vyhrožoval lechtáním, které jsem nesnášel.

Běžel jsem až ke stájím, kde jsem se zastavil u vrat. Černovlásek mi nedal dostatek času na jejich otevření, proto jsem se o ně opřel zády a snažil se bránit jeho rukám, které mi už hrály na žebrech jako na piano.

"Dobře, dobře! Už to neudělám!" smál jsem se a omlouval se mu.

"Samozřejmě, že to neuděláš!" zvolal hravě.

Překvapeně jsem zatajil dech, když mě začal líbat na rty, ale hned jsem mu na polibky začal odpovídat. Rukama jsem ho objal kolem krku a on mě kolem trupu. Natiskl mě víc na vrata a počal líbat na krku.

"L-Levi," oslovil jsem ho. Byli jsme venku. Každou chvilkou nás mohl kdokoli vidět. To by nebylo dobré. Ještě nejsme ani pořádně zasnoubeni a už provozujeme tyhle aktivity.

"Jenom trochu," žadonil.

V momentu, kdy se mě dotkl v rozkroku, jsem mu v činnosti zabránil. "Tady ne," pošeptal jsem a rozhlédl se okolo.

"Tak pojedeme k jezeru?" mrkl na mě.

Jemně jsem se začervenal, ale nešel skrýt úsměv, co se mi rozlil na tváři. Vím, že to dopadne jako včera, ale nevadí mi to. Hlavně se to nesmí nikdo dozvědět.

Přikývl jsem a ruku v ruce jsme vešli do stájí, kde pracoval Jean a další. Poručil jsem mu, aby nám přichystal koně na projížďku.

Vyjeli jsme směrem k místu, kde jsem měl v plánu ho utopit. Usmál jsem se, když se mi vybavila vzpomínka, jak jsme tu byli poprvé. Tenkrát si hrál, že se topí jen proto, aby otestoval, jestli ho mám rád. A měl jsem? Ne, ale líbil se mi. Navíc jsem si opravdu myslel, že bych hned rozpoutal válku tím, kdybych přijel domů bez něj. Měl jsem strach spíš o sebe.

Když jsme dorazili k vodě, první, co jsem udělal, bylo, že jsem se posadil na kamenitou zem. S pohledem na lesklé jezero jsem hlavu opřel o Leviho rameno a chytil jej za ruku.

"Nádhera, co?" zeptal se černovlásek. Než jsem stačil odpověděl, vstal a začal se vyslékat. "V tomhle horku tu opravdu nebudu jen sedět," oznámil a úplně nahý vběhl do vody.

Uchechtl jsem se a své oblečení jsem pohodil k tomu jeho. Rychle jsem vlezl do vody, aby neměl šanci mě vidět nahého. I tak jsem byl rudý až za ušima.

"Aaah, studenýýý...!" otřepal jsem se, když se hladina jezera dotkla mého břicha.

"Zahřeji tě," nabídl se s laskavým úsměvem a přivinul si mě do náruče. V jeho objetí bylo příjemné teplo, čímž se mi voda zdála ještě studenější.

Svými rty přejížděl po mém krku, na který vydechl horký vzduch. Ruce, které mě objímaly, se pohybovaly po mých zádech v pravidelném tempu. Nakonec sjely úplně dolů na obě hýždě, které hladily a tiskly mou pánev ještě víc na tu jeho.

Trochu jsem se odtáhl a začal ho líbat. Chytil jsem ho za zátylek a polibek prohloubil. Už jenom těchto pár dotyků mě vzrušilo, ale nebyl jsem v tom sám. Naše přirození se třela o sebe, do toho se ještě přidala Leviho ruka. Sténal jsem, vzdychal jeho jméno pod náporem rozkoše a přitom jsme se líbali...

Ráno mě probudilo klepání na dveře a Leviho hlas. Pohlédl jsem z okna ven, odkud se ozývali lidé. Necítil jsem se na to, vylézt z postele. Minulou noc jsem nemohl usnout. Celé odpoledne jsem strávil s Levim u jezera, že jsme se vrátili až večer. Už jsme dostali i vynadáno, že nás hledali.

Stál jsem s provinilým výrazem vedle Leviho a poslouchal svého otce, jak nám dává kázání. Nemůžeme si dovolit takhle zmizet. Vždy bychom s sebou měli mít nějakého vojáka, kdyby se něco stalo, aby nás mohl ochránit. Jenomže já jsem věděl, že s námi musí být někdo, ne aby nás zrovna ochránil před nebezpečím. Otec si všiml, že jsme se s Levim sblížili a začínal se obávat, že se do svatby sblížíme jako milenci.

"Erene," oslovil mě poté Leviho otec. Všichni už odešli, jen já s králem jsme zůstali. Stáli jsme naproti sobě a hleděli na sebe. Muž přede mnou pevně svíral pěst, na tváři se mu objevilo několik vrásek. "Nepřeji si, abys s mým synem dělal to, co dnešní odpoledne. Nikdy!" zdůraznil.

Jak na povel jsem zčervenal a strnul. Jak o tom ví? Poslal zvěda?

"Pane," oslovil jsem jej a sklonil hlavu. "Miluju Vašeho syna-"

"To ale neznamená, že z něj budeš dělat sluhu!" rozkřičel se na mě. "Je to princ! Nedovolím, aby z něj nějaký spratek dělal zahradníka!"

Tak o tomhle celou dobu mluví. Už jsem se lekl, že ví, co s Levim od včerejšího večera děláme.

"Už se to nestane," slíbil jsem potichu.

"A ty toho taky necháš," rozkázal mi. "Pokud si chceš vzít mého syna, musíš se podle toho začít chovat!" zahřměl a opustil místnost jako ostatní.

Má hruď se sevřela úzkostí. Nevím, co všechno budu moct dělat, až se nastěhuji k nim na zámek.

"Erene, už jsi vzhůru?" Ozvalo se další zaklepání.

"Ano!" zvolal jsem a posadil se na kraj postele. "Pojď dál..." pobídl jsem jej tišeji zatímco jsem si masíroval obličej.

"Dobré ráno," usmál se Levi. Když zavřel dveře, poklekl a vytáhl kytici, kterou celou tu dobu schovával za zády. "Všechno nejlepší k narozeninám," popřál mi a políbil mě na líčko.

"Děkuji," zasmál jsem se jeho loajalitě a květinu od něj převzal.

"Připraven na svůj velký den?" posadil se vedle mě. Prsty přejel po mé líci a natočil si mou hlavu jeho směrem. "Spal jsi vůbec?" odhrnul mi vlasy z tváře, na níž mi položil dlaň. Spokojeně jsem zavřel oči a krátce přikývl.

"Nemohl jsem ale usnout," přiznal jsem. Těžko se mi usínalo, když vedle mě nebyl on. Taky jsem se nemohl dočkat dneška. Dnešek byl mým nejdůležitějším dnem v celém životě.

Moje narozeniny a zásnuby s Levim.