Under control 5

Ano, Mei je zase pozadu, ale nic dohánět nebude. (╥_╥) To víte - za necelý týden začíná škola a kdo by neměl nervy?

PS: A tímto se chci taky omluvit, že kapitola vychází až teď. OOC bude za chvilku končit, tak bude cca 4-6 kapitol, ještě nevím. Možná míň, možná víc. A Ereri je někde ve hvězdách. xD Gomeeeeeeen! ╥﹏╥

Enjoy~

---

Na plátně se promítal akční film, u kterého všichni zadržovali dech. Až na jenoho černovlasého muže, jehož myšlenky se točily úplně kolem něčeho jiného.

V šeru toho sice nebylo moc vidět, ještě k tomu se speciální brýlemi, ale i přesto černo černé oči směřovaly k blondýnovi vedle něj. Film jej nezajímal, neměl akčňáky rád, zatímco Deidaru tenhle výběr uchvátil. Pomalu zapomněl jíst popcorn, jak se zažral do děje.

Už na první pohled byl přecitlivělý, snadno podlehne emocím. Způsob, jakým mluví, značí, že už dlouho neměl pevnou ruku. A celkově jeho vzhled vypovídal o nedbalosti. Jistě, v životě na ulici není vzhled na prvním místě. Jak je tedy možné, že je tak krásný? Když si Itachi odmyslí všechnu tu špínu, rozcuchané vlasy, drzé chování a nepříjemný smrad, zůstane mu opuštěné princátko, co potřebuje pomocnou ruku do života.

Blondýn se zprudka napřímil překvapením, která děj filmu obsahoval. Obočí se mu trochu nakrčilo k sobě, ale jen na malý moment. Ať už se směje, pláče, bojí se, vždy se dá přirovnat k nádherné princezně mužského pohlaví.

Uchiha byl tak zabrán do svých myšlenek, že ani nezaregistroval blondýnovu ruku. Ta o chvilku později nenabírala popcorn, jak to dělala od začátku filmu, ale zamířila na krátké opěrátko spojující dvě sedadla, kde mimochodem samovolně ležela Itachiho ruka.

Šokem z cizího doteku sebou oba muži trhli a obě ruce skončily na klíně svého vlastníka.

"Promiň," zasmál se nervózně černovlasý a předstíral, že dál sleduje probíhající film. Ten dotek v něm zanechal kus něčeho, co ještě nedokázal popsat, nebo si spíš nechtěl připustit. Srdce mu bilo jako o závod, nohy by ho neunesly, kdyby neseděl.

Tentokrát to byl blondýn, kdo zůstal očima viset na černovlasém. Byl překvapený úplně stejně jako Itachi. Nedokázal si vysvětlit, proč čeká na nějakou další reakci z Uchihovy strany. O nic se nepokouší a to se na něj díval už od začátku filmu. Nešlo si nevšimnout, že má tajného obdivovatele. Možná je v sále šero a on má nasazené brýle, ale vnitřní instinkt mu našeptával, že jej někdo pozorně sleduje. A teď pachatele načapal při činu.

Deidarovu pozornost už zaujala další akční scéna probíhající na plátně, při které hlavní hrdina dostává na frak.

Itachiho oči zaznamenaly blonďáka vedle něj. Už mu nevěnoval pozornost, mohl jej tedy dál sledovat a tajně obdivovat.

To Uchiha hned zavrhl. Není úchyl a přitom z něj nemůže spustit oči. Nechtěl si odpovídat na otázku, kterou sám sobě pokládal už několik hodin. Proč ho tak moc ten ubohý chlapec přitahuje?

Po skončení filmu, který si vyprosil blondýn, se vydali domů. Itachi celou cestu poslouchal Deidarovo převyprávění děje, takže už nemohl říct, že neví, o čem film byl. Nesoustředil se na něj. Rozptyloval ho blonďatý chlapec sedící vedle něj.

"Jak se líbil tobě?" zeptal se Deidara staršího muže na jeho názor.

"Akčňáky mě moc neberou, ale tenhle byl celkem dobrý," zhodnotil Uchiha.

"Jak to můžeš vědět?" prohodil chlapec podezřívavě. Hrál si na naštvaného, aby Itachimu dokázal, že se mu jeho chování nelíbí, přitom by se nejraději smál. Už od začátku měl pravdu a tenhle rádoby zachránce mu lže. Čeká jen na příležitost, kdy může blondýna zlomit úplně stejně, jak to udělali všichni, na kterých Deidarovi kdy záleželo.

"Cože?" vydal ze sebe nechápavě černovlasý. Ještě před sekundou mu tu Deidara snil o budoucí kariéře herce a teď by jej nejraději zadupal do země.

"Jak můžeš vědět, že byl dobrej, kdyžs ho nesledoval?" Částečně, jak mu křeslo dovolilo, se k němu otočil čelem, aby mu viděl do šokované tváře. "Furts čuměl na mě a slintal nade mnou," vyčetl mu.

Itachiho zamrazilo. Takže si toho přece jenom všiml. A on si přitom dával pozor, aby nebyl nápadný!

"Nemusíš mně nic vysvětlovat. Su přece omega," odfrkl si znechuceně. Trochu ho to zklamalo. Na chviličku si i myslel, že je Itachi přece jenom jiný. Jenomže tohle ho přesvědčilo, že je úplně stejný jako ostatní alfy. Nakonec ho znásilní a svalí to na něj - tuhle situaci zažil už tolikrát.

"To nebylo kvůli tomuhle," přesvědčoval jej Itachi. Pevně sevřel úchytky vozíku a uklidňoval své srdce. Bál se mu říct pravdu. Pak by mu blonďák nevěřil už vůbec.

"No jasně," pronesl Deidara sarkasticky.

"...krásný..." zaslechl mladý blondýn. Nebyl si přesně jistý tím, co slyšel, proto se na Itachiho znovu otočil, tentokrát s pozvednutým obočím. "Jsi až moc krásný na to, aby si tě někdo nevšímal," přiznal Itachi s rudými tvářemi. Právě složil Deidarovi poklonu, která ani jeho nenechala v klidu. Ten zčervenal snad ještě víc než Itachi a otočil se zpátky do směru jízdy, která už nějakou dobu neprobíhala.

"A-a tos na mě musel furt čumět?!" pokáral ho a schoval rudou tvář do dlaní.

"Omlouvám se ti za to," řekl upřímně od srdce Itachi, ale nelitoval toho. Díval se na to dokonalé stvoření dokud mohl. Čas přeci běží jak voda a on už jen čekal, kdy se Deidara postaví na vlastní nohy a odejde z Uchihova domu. Nebo taky očekával Deidarův atentát.

"Dem domů," řekl tlumeně skrz dlaně. Za život slyšel už hodně poznámek mířených na jeho osobu. Je sexy, děvka, k ošukání, holka - protože má dlouhé vlasy -, bezďák a ubožák. Ale v životě mu nikdo neřekl, že je krásný, proto tak znejistil. Buď je Itachi opravdu hodný, jak říkala doktorka, nebo se takhle snaží dostat blíže k blondýnovu srdci. A zatím se mu to dařilo. Blondýn to nijak nedával najevo, ale jeho skepse se rozpouštěla jako nanuk v létě.

Deidara měl zrovna dilema, jestli Itachimu poděkovat, nebo ho seřvat. Srdce mu zničehonic začalo pumpovat litry krve za minutu. V břiše se mu usadili motýli. Hlava vypověděla službu. A to vše jen kvůli lichotce.

"Jak si přeješ," potvrdil Itachi a přidal do kroku směrem k zaparkovanému autu.

Cestou se ani jeden na toho druhého nepodíval, neměli odvahu. Konverzace by jen narušila to krásné trapné ticho, které mezi nimi za tu dobu vzniklo. Proto se Itachi soustředil na řízení a Deidaru zaujala scenérie z okna. Sledoval lidi, kteří spěchali, nebo byli jen na procházce. Bylo mezi nimi i několik bezdomovců, kteří mu hned připomněli jeho starý život. Kdyby mohl, pomohl by jim všem. Jenomže ne všichni tu pomoc potřebují.

"Super," prohodil ironicky Uchiha, když se podíval na kolonu před sebou. Už nebyl ani čas vycouvat, byl ze všech stran obklíčen motorovými vozidly. Zahleděl se do zpětného zrcátka a zhluboka se nadechl, aby jej netrefil šlak. Zdá se, že z kolony se dostanou nejméně za hodinu. Chytit v Tokiu dopravní špičku nebylo zrovna příjemné.

Blondýn se podíval na Itachiho naštvaný obličej. Tak přece jen umí být i vzteklý, pomyslel si a zalíbilo se mu to. Zase je o kousek blíž pravdě. Věřil tomu, že Uchihův milý úsměv musel jednou roztát.

"Promiň," omluvil se řidič. "Jsem takový jenom, když jsem nervózní," přiznal se, ale oči stále hleděly vpřed. Doufal, že v koloně nezůstanou viset příliš dlouho.

"Nervózní?" podivil se blondýn. Uchihova upřímnost byla další z vlastností, které se mu nezamlouvaly. Ještě aby byl pravdomluvný.

"Jsem..." odmlčel se. Vytvořil napětí, které zesilovala blondýnova zvědavost. Nechtěl mluvit o něčem, o čem si nebyl ani na padesát procent jistý, že je skutečně možné. Ale blonďák čekal na odpověď, proto mu musel nějakou dát. "Jsem nervózní, protože jsem zapomněl na důležitou věc. A tou zácpou to bude jenom horší," postěžoval si. Srdce mu bušilo strachem, že blondýn přijde na jeho lež. Ve skutečnosti se chtěl co nejdříve dostat pryč z jeho blízkosti.

"Aha," řekl rychle Deidara. Dost se mu ulevilo, že to netýkalo jeho osoby. Jeho hlava by asi vybouchla, kdyby mu řekl, že je nervózní z něj. To už byl blonďák z Itachiho. Necítil se v jeho přítomnosti dobře, nejradeji by se schoval pod peřinu.

Když se znovu podíval na tvář staršího muže, napětí z ní nevyprchalo. Docela dlouho sbíral odvahu než se jeho dlaně začaly přibližovat Uchihovu obličeji.

Černovlasý sebou trhl leknutím, ale nijak Deidaru neomezoval v tom, co se chystal udělat. Třemi prsty každé ruky se dotkl Itachiho spánků, které jemně masíroval. Snažil se ho rozptýlit.

"Zavři oči," pošeptal a přiblížil se k němu. Seděl v nepříjemné pozici, ale ani posunutí blíže k řidiči mu od bolesti zad nepomohlo. Dalo se to ale vydržet.

Uchiha jej poslechl a jeho černé oči zakryla víčka s dlouhými řasy. Nechal se unášet pocitem slasti, který mu Deidara dopřával. Zapomněl na povinnosti, zapomněl na celý svět. Cítil se svěží a odpočatý a přitom toho poslední noc moc nenaspal. Uvolnilo se napětí a stres, celé tělo se mu jakoby vznášelo na hladině. Bylo to příjemné.

Musel přiznat, že blondýn měl šikovné ruce. Kdyby mu dal do ruky kus špalku a nařídil mu vyřezat sochu koně, věřil, že by lepší dílo nenašel.

"Cítíš se líp?" zeptal se jej mladší po dokončení mini-terapie a znovu měl možnost vidět ty černočerné oči.

Starší přikývl a vděčně se usmál. "Kde ses to naučil?" zeptal se jej opatrně. Nechtěl se ho příliš vyptávat na jeho minulost, aby blondýn neměl pocit jako u výslechu.

Deidara stočil pohled na kolonu před sebou a prstem upozornil řidiče, že se shromážděná auta pohnula o deset metrů vpřed.

"Tak sem se dycky uklidňoval, když sem měl strach," řekl pološepotem a mírně se usmál.

Itachi mlčel. Tak moc toužil položit mu několik otázek, ale slíbil, že se nebude ptát. Počká si. Trpělivost přináší růže

"Už se nemusíš bát," usmálo se na něj. Kdyby mohl, pohladil by ho po rameni, zádech, nebo dlani, ale on věděl, jak by Deidara reagoval. Nechce, aby se jej kdokoli dotýkal a Uchiha to respektoval. Po tom, co viděl na vlastni oči, bude sám mít trauma. Nedokázal si představit, že by žil jako Deidara. To by svůj život raději ukončil.

Modré zvědavé oči se setkaly s černýma. Vůbec se v tomhle člověku nevyznal a to ho štvalo. Hlava mu nebrala, jak v tomhle zlém a špatném světě může být někdo tak hodný jako Uchiha Itachi.

Deidara pohlédl na Itachiho ruku, která spočívala na řadící páce a na kterou položil tu svou. Tohle bylo příjemné. Myslel si, že se mu každý dotek bude hnusit, dokonce i od něj, ale nebylo tomu tak. Jeho ruka příjemně hřála a trochu se pohnula, když ucítila cizí teplo.

Vzhlédl k překvapenému výrazu řidiče. Dal mu jasně najevo, že jeho dotek mu nevadí. Pořád ale věřil tomu, že toho Itachi zneužije.