Under control 3

Lidičky, moje psací aktivita se sekla na téhle povídce. Proto se omlouvám všem, kteří čekají i na ostatní povídky. :D

Enjoy~

---

Itachi netrpělivě seděl v čekárně před gynekologickou ambulancí. Cítil se divně, poněvadž čekárna byla sice poloprázdná, ale její návštěvníci byli ženského pohlaví. Většina ještě v břichem nafouknutým jako balon.

Vstal a prošel se chodbou k oknu. Všechny pohledy se stočily k němu už od příchodu. Kdyby tu byl s ženou, ostatní by si nic nepomysleli. Ale on přišel s krásným mladým blondýnem, který vypadal, že u doktora nebyl několik let, možná dokonce něco skrývá. Snad ho ten černovlasý skoro třicátník nebije? Asi jim je všem jasné, že blonďák bude omega. Proč by sem jinak šli?

"Uchiho-san?" zavolala jej sestra ze své pracovny, odkud taky vyšel Deidara s několika papíry v ruce. No, vyšel. Dopajdal. Noha ho bolela a on odmítal jít na chirurgii. Ještě by mu ji amputovali. "Můžete se vrátit za Tsunade-sama," usmála se mile a zavolala si další pacientku.

Itachi neváhal a kulhajícího Deidaru podepřel pod paží. Sice se mu nelíbilo jeho rozhodnutí neřešit naštípnutou, nebo možná zlomenou nohu, ale respektoval ho. Když chce, aby ho to bolelo, má to mít. Přece řekl, že si nebude hrát na andělíčka.

"Jak to šlo?" zeptal se, aby změnil vlastní myšlenky.

"Sem nevěděl, že se budu slíkat," řekl poníženě. Tváře měl ještě červené od předchozí prohlídky.

"Tak to tam chodí," zasmál se černovlasý.

"Si mě prohlížel, jak bysem byl kurva," postěžoval si. "Dem dom?" zeptal se nedočkavě Deidara, v očích prosbu.

"Ne. Slyšel jsi, že musíme ještě za Tsunade-sama."

Deidara si povzdechl. Tohle lítání od doktora k doktorovi ho unavovalo. Lepší by bylo, kdyby raději hned utekl. Jenomže už nemohl. V momentu kdy ho Uchiha Itachi přesvědčil, že s ním nemá zlé úmysly, začínal mu více a více věřit. A taky ho k němu něco táhlo. Vděčnost? Jistě, ale vedle ní tu bylo ještě něco jiného. Něco silnějšího.

"Šak sme tam už byli," postěžoval si. I přesto si sedl do čekárny před ordinaci privátního doktora.

"Neposlouchal jsi ji?" podivil se černovlasý. "Musel jsi jít na pár vyšetření, a teď se jdeme zeptat na všechny výsledky. Slibuju, že tě pak někam vezmu na snídani," usmál se, "...když jsme se vyhuli té doma," dodal jen tak mimo jejich konverzaci. Co neměl rád, tak bylo plýtvání. Už od dětství mohl mít cokoliv, na co si jen ukázal. Rodiče, především otec, vydělávali obrovské peníze ještě před tím, než se narodil jejich první syn.

Ale Itachi už jako prvňáček věděl, že peníze by se měli šetřit, pak teprve utrácet. I když měl všechno, vážil si každé drobnosti, co kdy vlastnil. Jako by vlastně neměl vůbec nic.

To jeho mladší bratr byl opět jiný. Narostl mu hřebínek, všude se chlubil, že je z bohaté rodiny a takhle si získával kamarády. Když dospíval, zjistil, že peníze nejsou všechno. Pár kamarádů mu zůstalo, ale většina ho opustila. A Sasuke zůstal sám. Upnul se na studium, později na práci, a na vztahy mu v jeho životě zbývalo minimum místa.

"Fakt?" přesvědčoval se modroočko.

"Ano. Ale pod jednou podmínkou." Když už zná Deidarovu momentální slabinu, proč toho nevyužít, že? Dokázal si představit, jaké to je, když člověk žije na ulici a musí škemrat o jídlo nebo ho krást. Jistě se mu sbíhaly sliny.

"Fajn," souhlasil Deidara, aniž by věděl, oč Itachi žádá. Nebylo ale těžké to odhadnout. "Můžeš si se mnou pak zašukat."

Itachi, i když to neměl ve zvyku, se začervenal, přitom Deidara nebyl vůbec v rozpacích. Spíš ho to trochu štvalo. Už začínal věřit, že je Itachi jiný, ale, jak se ukázalo, alfy jsou všichni stejní. Myslí si, že omegy jsou jenom pro potěšení. Proto s nimi vzniká víc a víc obchodů a podniků. Mnoho z nich je nelegálních.

"Na to jsem ani nepomyslel," přiznal se černovlasý a Deidara na něj upřel svůj zvědavý pohled. "Chtěl jsem, abychom šli ještě k doktorovi zafixovat tu nohu."

"Hm," vydal uraženě blondýn. "Tak teda jo, ale chci aj oběd," souhlasil nakonec.

"Počítám s tím," usmál se šťastně Uchiha. Zadíval se do těch modrých očí, které byly ještě trochu vystrašené. Mohl z nich vyčíst část Deidarova života.

Jeho vnitřní hlas přímo křičel, aby o blondýnovi zjistil víc. Chtěl mu pomoct, jak je bude moct. Vždycky chtěl pomáhat ostatním a teď má příležitost postavit jednoho člověka na nohy.

"Itachi-san a Deidara-kun?" zavolala je sestra do ordinace jejich rodinné známé. Uchihovi se s Tsunade znali už několik let. Od té doby nenavštěvovali žádnou jinou privátní doktorku.

Společně se posadili na volné židle u pracovního stolu doktorky, která hledala v počítači.

"Bylo by dobré, kdyby ses registroval u zdravotní pojišťovny," konstatovala a upravila si brýle na nose.

"Zařídíme to," řekl místo blondýna Itachi. Cítil se za něj zodpovědný.

Doktorka na něj zvědavě pohlédla. Pořád nechápala, co má Uchiha v plánu. Doufala, že toho jednou nebude litovat. Znala jej už odmalička a nerada by, aby byl zklamaný sám sebou. "Mám několik výsledků. Krev bude za týden," oznámila. "Šel byste teď prosím za dveře?" požádala černovláska a sundala si brýle.

"Chci, aby tu byl!" protestoval blondýn. Nechtěl zůstávat sám. Bál se, co s ním budou chtít dělat.

"Nevadí ti, že uslyší zprávy, které jsou... intimní?" pozvedla obočí.

Deidara se nejistě podíval na černovláska, pak zpět na doktorku. Jistě se začnou bavit o tom, za kolik by se dal prodat podle jeho genitálií. Měl zapotřebí to poslouchat? Budou se mu smát, jak byl lehkomyslný a myslel si, že mu Itachi vůbec pomůže.

"Půjdu," sdělil Itachi a stiskl Deidarovi rameno, aby mu dodal odvahu. Poté odešel.

Blondýn, co se ještě pár sekund po Itachiho odchodu díval na dveře, pak pohlédl zpět na doktorku před sebou. Bál se, co všechno mu zjistili. Možná mu i sdělí číslo, kolikrát za celé ty roky na ulici byl znásilněn.

"Chci, abys mi plně věřil, dobře?" Dívala se na něj s prosebnýma očima, zatímco čekala na jeho souhlas, kterého se nakonec dočkala. Znovu si nasadila brýle a zadívala se do monitoru. "Chci se tě zeptat, kdy se u tebe poprvé projevila říje."

Deidara se musel uklidňovat. Proč se ho na něco takového ptá? Je to snad důležité? "Ve dvanácti, myslím," řekl pološepotem.

"Otěhotněl jsi někdy?" zeptala se, i když věděla, jaká jeho reakce bude. Už od příchodu do nemocnice vypadal na omdlení a každou sekundou o tom byla přesvědčenější.

Uklidňoval svůj tep i dech. Oči jej pálily, jako by měl každou chviličkou začít plakat. "Já nevím..." zavrtěl hlavou.

"To nic," uklidňovala jej i doktorka. "To je v pořádku." Usmívala se a pohladila ho po paži, jenomže blondýn ucukl. Cizí dotek mu zrovna nepomáhal. "Ptám se proto, že jsi jistě prodělal několik potratů," oznámila mu zprávu, která předtím šokovala i ji, i když odtušila, že si tím Deidara prošel.

Deidara začal ronit slzy a utíral si je do trika, které měl vypůjčené od Itachiho. Bylo mu to tak líto. Nechtěl je zabít, ale neměl na vybranou. Vlastně ani nevěděl, jestli těhotný je, nebo není. To zjistil až po silném krvácení z konečníku a bolesti v podbřišku. Byl tak často znásilňován, že si vědomě ubližoval po případ, že by skutečně "byl v tom". Jak by se mohl postarat o miminko, když nebyl ještě ani plnoletý? Navíc na ulici?

"Zabil sem je?" vzhlédl se svýma uslzenýma očima k blondýně.

"Bylo to tak lepší," konejšila jej. "Pamatuješ si, kolik jich bylo?"

Deidara zavrtěl hlavou. Nikdy to nepočítal, pouze si při tom myslel, že umře. ne. On si to přál.

"Dobře," pošeptala si pro sebe doktorka, pak si povzdechla. Nevěděla, zda je dobré mu to oznámit, zda o tu zprávu bude stát. "Musím ti ještě něco říct," řekl vážně.

"Jsem těhotnej?!" zhrozil se blondýn.

Tsunade se usmála a zavrtěla hlavou. Opravdu ji udělalo šťastnou, když viděla v Deidarově obličeji úlevu. "Ale..." protáhla a odkašlala si, "zjistilo se, že máš malou šanci na otěhotnění. Podstoupil jsi několik potratů v pokročilejším stádiu těhotenství, proto tvé tělo nebude mít dostatek síly na oplodnění. Buď neotěhotníš, nebo se plod neudrží ani měsíc," vysvětlila s citem a pomalu.

"Chápu," přikývl blondýn. Tahle zpráva jej nijak nešokovala. Dítě neplánoval a neplánuje. Vlastně to ve svém životě viděl jako brzdu a neštěstí. Jak by se mohl postarat o dítě, když sotva uživí sebe? Pak tu byla ale druhá věc a tou byl černovlasý muž jménem Uchiha Itachi. Co když si ho u sebe hodlá nechat nadosmrti? Pokud by měl zázemí, pak by si mohl najít i partnera a založit rodinu. Pak by ho to trochu mrzelo.

"Pravděpodobnost, že otěhotníš, že deset procent, což je běžné pro omegy a ženy kolem třiceti pěti až čtyřiceti lety," sdělila mu nakonec, pak změnila téma. "Dobrou zprávou je, že žádnou pohlavní nemoc nemáš. Zbytek testů přijde za týden a to ještě zavolám, abys nemusel chodit do nemocnice," usmála se a vstala, že ho vyprovodí ke dveřím.

"Řekněte," začal blondýn, "co má se mnou ten Uchiha v plánu?" vzhlédl k ní, v očích nejistotu.

"Itachi-san? Proč se ptáš?" podivila se, ale na její otázku nikdo neodpověděl. Posadila se zpět na židli a důvěrně se mu zadívala do očí. "Znám ho poměrně dlouho a vím, jaký je. Nečtu mu myšlenky, to opravdu nedokážu, proto si těžko domýšlím, co s tebou přesně chce dělat. Jedno ale vím. Má zlaté srdce a nikdy by nikomu neublížil."

Deidara se mírně začervenal, když si vzpomenul na jejich malý konflikt těsně po probuzení. Uvědomil si, že si za to mohl sám. Byl vystrašený a Itachimu nevěřil. Že by nakonec existovali dobří lidé? To by byl zázrak. Proč se na něj usmálo štěstí po tolika letech?

"Už byste měli jít. Hádám, že musíte ještě na chirurgii," odhadla doktorka oči jí střelili po Deidarově kotníku. Všimla si, jak kulhá, ale neptala se, co se stalo. Dokázala si představit, že je blondýn trochu živější a zbrklejší.

Tsunade pomohla Deidarovi vyjít na chodbu, kde si ho převzal zase Itachi. Ten i za Deidaru poděkoval a spolu se vydali za posledním doktorem.

"Všechno dobré?" zeptal se starostlivě Itachi, když seděli v čekárně před chirurgií. Nešlo i nevšimnout Itachiho uslzených očí.

Blondýn přikývl. "Jenom nemůžu mít děti," pokrčil rameny. Neměl náladu něco zdlouhavě vysvětlovat. Proto bylo jednodušší říct to první, co ho napadlo. A co, že trochu lhal? Stejně to není Itachiho starost.

"To je mi líto," vyjádřil se černovlásek a položil ruku na blondýnovu.

Zase. Pokaždé, když se jeden dotkne druhého, jejich těly projede jemný elektrický šok. První, kdo si toho všiml, byl Deidara. Nikdy tento pocit nezažil, proto z něj trochu panikařil. Je to znamení, že má z Itachiho ještě větší strach?