Setkání s holkami

Psala jsem někdy, že jsme si s Jenny, Majo a Sak daly sraz? Ne? Tak tady máte můj článek o včerejším dni. :3

---

Vstávala jsem v neděli ráno v 6:30 a kvůli hezkému počasí (bylo pod mrakem) jsem měla dobrou náladu. Autobus měl původně odjíždět v 7:23, no nakonec odjížděl o čtyři minuty později, protože si řidič musel zapálit. Pustila jsem si písničky a na to, jak jsem do nich při každém cestování zabraná, že nevnímám okolí, jsem přepínala jednu za druhou, abych našla nějakou, která mě opravdu chytne (což se stejně nestalo x'D). Takhle se projevila nervozita, ale ještě jsem se nějak zvlášť nervózní necítila.

Teď taková malá vsuvka. Už jsme byli kousek za Opavou, když jsme vjeli do jedné nijak neobvyklé zatáčky. V ten moment se řidiči otevřela pokladna a vysypala se z ní hrstka drobných a v ten samý moment se mně sekla mp3 (jednou za čas se mi to stává). Myslela jsem si, že jsem ji leknutím pozastavila, protože jsem měla pořád prst na tlačítkách, že. Jenomže ona se mi zamkla hlasitost (takový to: "Opravdu si přejete zvýšit hlasitost? Posloucháním hlasité hudby může vést k poškození sluchu a bla bla..."), což dělá jen, když zapnu mp3.

Že se to stalo ve stejný moment jako otevření té pokladny jsem přikládala náhodě, ale trochu překvapená jsem byla. Jenomže to nebylo všechno. Kromě toho si jedna paní vedle začala stěžovat se se jí vypnul telefon. Vykulila jsem oči a začala věřit na nadpřirozeno (v nějž věřím, ale zatím jsem nic nezažila). Začala jsem se ale trochu bát, jestli to není špatné znamení (ano, jsem trochu pověrčivá xD).

Už v devět hodin se mi sevřel žaludek a celá jsem se rozklepala, protože jsme vjeli do Ostravy. Snažila jsem se uklidnit. Čekalo mě ještě nějakých dvacet minut než jsme měli dojet na ÚÁN v Ostravě. Zhluboka jsem dýchala a říkala si, že nemám z čeho být nervózní. S holkami si pravidelně píšeme, takže je to jako návštěva známých, co jsem dlouho neviděla. Vlastně - co jsem nikdy neviděla...

Schovala jsem mp3 i se sluchátky k sobě do tašky, když jsme se blížili k cíli, kde mě měla čekat Sakurako. Už z dálky jsme nikoho neviděla, takže mě popadla panika, že se nenajdeme a já jsem tam jela zbytečně. Když jsme ale zastavili, stály tam dvě slečny. A teď se musím pochválit, že i když jsem Sakurako nikdy neviděla, poznala jsem ji hned na první pohled!

Pak jsme se těsně minuly s Jenny a Majo, takže na nás chudinky čekaly v dešti na autobusáku. Ještě jednou gomeeen >.<.

S Jenny jsem se už jednou setkala, ale i přesto jsem měla pocit, že i Sak a Majo nejsou tak cizí. Jako bychom jsme se jednou setkaly.

Holky si daly snídani v McDonaldu, kde začaly naše první konverzace. Měla jsem pocit, že tohle jsou přesně ty lidi, mezi které patřím. Nikdy jsme se neviděly a přesto si toho máme tolik co říct.

Nakonec jsme toho po obchodu moc nepochodily (měla jsem v plánu se podívat do jednoho obchodu, ale úplně jsem na to zapomněla xD).

Bohužel jsem ze všech nás čtyř musela odjet jako první a to bylo už ve 14:25. Měla jsem slzy na krajíčku a vážně jsem zvažovala, jestli bych nejela pozdějším vlakem, ale to by bylo komplikovanější a navíc vlakové nádraží je od toho autobusového daleko.

Přijela jsem domů úplně mrtvá a se zlomeným srdcem, ale pobavila jsem se a opravdu jsem si to užila. Těším se na další setkání, protože jsme si slíbily, že se znovu setkáme a možná bychom nemusely čekat až na hlavní prázdniny. :3