Láska a přátelství

Stvůřičky moe! ^^ Mei opět hlásí aktivitu! Chci se všem omluvit, nejsem aktivní, protože nemám čas, opravdu ne! Ale týden před Vánoci už bude o něco volnější, už se těším :3 Kapitola povídky Já, striptér vyjde až někdy kolem Vánoc, páč dřív se nechytám. Učitelé nám nafasovali na prázdniny spoustu úkolů, které nejspíš nezvládnu a dostanu pětky, ale to nevadí :D

A očekávejte nový design! Jenom nevím kdy :D

Pár: Sasuke x Naruto

Čeká vás: násilí, znásilnění, přátelství, yaoi :3

---

Rozkvetlé sakury se chvěly pod náporem lehkého vánku a já se nemohl dočkat, až uvidím jejich krásu v plné síle. Řekl jsem si, že zůstat doma v tak nádherně začínajícím jaru by byl jenom hřích.

S telefonem u ucha a taškou s menším nákupem jsem šel spokojeně domů. Vykecával jsem se svým nejlepším kámošem, který bydlí několik bloků od mého bytu. Vlastně Sasukeho bytu, já jsem u něj jen v podnájmu. Z milosti mě u sebe nechal, protože ho miluju. Zní to divně, ale je to tak. Náš vztah nikdy nebyl o romantice a sladkých řečičkách. Vlastně když o tom teď přemýšlím, tak tomu tak ze začátku možná bylo. Náš vztah byl pro nás vše. A pro mě ještě pořád je.

"Jo, díky moc," rozloučil jsem se s Gaarou a mobil schoval do kapsy. Slíbil mi, že se mnou zajde na výprodej oblečení, co se konal tuto sobotu. Sasuke bude buď v práci, nebo si zajde s kámoši na pivo. Se mnou by tam nikdy nešel. Už se o mně nezajímá.

V kapse jsem zašmátral po klíčích. Než jsem je ale vůbec vytáhl, dveře mi byly otevřeny. Roztřáslo se mi celé tělo. Jeho černé naštvané oči mě skenovaly skrz naskrz.

"Kdes byl tak dlouho?!" zavrčel nebezpečně a tašku, do které nahlédl, mi vytrhl z ruky. "Ochucené?!" zařval na mě a za vlasy mě táhl dovnitř. Bylo mu jedno, že jsem měl stále boty, stejně to budu uklízet já. "Odkdy piju takovou sračku?!" řval na mě dál a škubal mi s vlasy.

"Promiň! Jiné pivo neměli!" ospravedlňoval jsem se. Držel jsem ho za ruku, aby to tolik nebo mělo, ale nepomáhalo to. Šel jsem do obchodu a Sasuke řekl, že pokud mu nepřinesu pivo, ať už se nevracím.

"Jsi k ničemu!" Na chvíli mě pustil, ale jen proto, aby mi mohl vrazit pár facek. "Neumíš poslouchat!" řval a mlátil mě hlava nehlava. Od breku a bolesti jsem nevnímal, co se děje. Uslyšel jsem menší zařinčení kovu a hned jsem věděl, že je zle. Pokračoval v mlácení tentokrát opaskem. Po každé bolestivé ráně jsem tiše zakňučel. Nakonec jsem zůstal ležet na zemi s očima plnýma slz. Sasuke na chvíli přestal. Slyšel jsem, jak zhluboka dýchá a jak odhodil opasek bokem.

"Naučím tě poslouchat," řekl rozhodně a klekl si nade mě. Sundal mi kalhoty i s trenkami, zůstal jsem před ním jen v triku. On si kalhoty rozepnul a stáhl do půlky stehen.

"Sasuke! Prosím!" řekl jsem a z posledních sil jsem se nohama posunul kousek dál od něj.

"Přestaň!" zařval, vrazil mi další facku a za nohy si mě přitáhl zpátky a přetočil na břicho. Jeho chladné ruce mě chytily za boky a on do mě začal tvrdě přirážet. Pořád jsem se snažil sebrat síly a nějak mu utéct, ale on si mě vždycky přitáhl zpátky a zdálo se mi, že přírazy byly tvrdší a hlubší.

Tohle zažívám už přes půl roku. První měsíc byl úžasný, prostě nezapomenutelný plný romantiky a lásky... ale pak Sasuke začal pít a scházet se s těmi lidmi z hospody a ze mě se stal domácí otrok. Od té doby mě jen bije a pravidelně znásilňuje.

Seděl jsem v koupelně na zemi a ještě se z toho všeho vyplakával. Nebyl jsem tu dobrovolně, zamkl mě tu Sasuke a odešel. Nejspíš se bál, že bych došel pro pomoc, zatímco on bude chlastat v nějakém baru. Někdy si říkám, proč s ním vlastně zůstávám. Pak si uvědomím, že ho miluju, proto nemůžu odejít. On je moje první láska. Zamiloval jsem se do něj na první pohled a byl jsem si jistý, že je i mou osudovou láskou. Ale nejspíš tomu tak nebylo. Ale ještě častěji se sám sebe ptám: co jsem mu udělal, že se ke mně tak chová? Copak ho nemiluju dostatečně? A miluje mě vůbec on...?

Utřel jsem si slzy a vytáhl mobil z kapsy, který byl ale vybitý. Znovu jsem se rozplakal. Nemohl jsem zavolat nikoho na pomoc. Byl jsem bezbranný. Byl jsem sám.

***

Čekal jsem na Gaaru v sekáči. Doufal jsem, že moje modřiny a podlitiny nepůjdou moc vidět, ale to jsem se spletl. Sotva mě Gaara uviděl, místo pozdravu mu spadla brada. Nikdo nevěděl, co se se mnou děje, ani on, i když si myslím, že to tuší. Nikdy neměl Sasukeho rád, protože když se ti dva poznali, to už jsme spolu byli asi tři měsíce. Sasuke chlastal o sto šest a domů vždy přicházel až po půlnoci, někdy i kolem rána. To byla jediná naděje, která ve mně ještě žila. Vždy, když se vrátil jsem se cítil šťastný. Často jsem si myslel, že odejde. Navždy.

"Naruto," napomenul mě červenovlásek.

"Taky tě rád vidím," usmál jsem se ironicky. Nezlobil jsem se. Vím, že má o mě starost. "Co myslíš - tuhle červenou, nebo raději tu vínovou?" zeptal jsem se ho na názor a k tělu si přikládal dvě košile.

"Naruto, takhle to dál nejde," stiskl mi paži a zahleděl se mi hluboko do očí.

"Ty tomu nerozumíš," ztlumil jsem hlas, aby nás nikdo neslyšel, a uhnul pohledem do země. Necítil jsem se provinile, jen nemůžu snést to, jak se na mě dívá on.

"Rozumím tomu až moc dobře. Bije tě a bezdůvodně," vylíčil mi situaci. "Odejdi od něj."

"Nemůžu."

"Proč sakra?! Raději se necháš zmlátit, že?!"

"Gaaro, já ho miluju!" řekl jsem trochu hlasitěji než jsem původně chtěl, proto se na nás taky několik lidí podívalo. Mezi námi zavládlo ticho. Ani jeden z nás nevěděl, co říct.

"Záleží mi na tobě," přiznal se po několika sekundách, "proto se na to nemůžu dívat. Představ si, že bych měl já přítele, který by mě bil. Zavíral bys před tím oči?" položil mi hodně těžkou otázku, na kterou jsem však odpověď znal.

"Ne..." hlesl jsem a pochopil jej. Kdyby to bylo obráceně, chtěl bych mu nějak pomoct. Musel bych, protože on je jediný, který mi kdy rozumněl. Ale pokud by to bylo opravdu obráceně, nejspíš by pochopil i situaci, ve které jsem já.

"Ta vínová je hezčí, ale k tobě se nehodí," řekl s klidem a podal mi světle modrou. "Zkus tuto."

Ještě ten den jsem se rozhodl. Dneska to ukončím. Gaara mi nabídl, že můžu zůstat u něj jak dlouho bude potřeba. Klidně celý život, i když si myslím, že bych měl vypadnout hned, jak najdu nějaký menší byt. Problém jsou peníze, protože všechen majetek je Sasukeho. Byl to on, kdo chodil do práce a vydělával peníze, já jsem pracovat nesměl, musel jsem se starat o domácnost.

S tím odchodem jsem si nebyl jistý. Půl mého svědomí a vědomí říkala uteč a druhá zůstaň. I když je Sasuke alkoholik a násilník, nemohl jsem ho opustit. Nebo to povede jen k dobru? Uvědomí si, že mu chybím? Že mě miluje...?

Přišel jsem domů, Sasuke ještě spal. Snažil jsem se tvářit vážně a neústupně, ale myslel jsem, že se každou chvílí rozbrečím a zvlášť, když jsem vytahoval kufr zpod postele, abych do něj mohl dát věci.

"Nesmíš ustoupit," zněla mi v hlavě Gaarova slova. Má pravdu. Pokud chci žít naplno, musím odejít. Je to pro moje dobro. Nějakou chvíli budu mít zlomené srdce, ale čas všechno spraví.

"Co...?" vydal ze sebe rozespalý Sasuke. Zívl, protřel si oči, kterým nechtěl uvěřit. "Kam si myslíš, že jdeš?!" zavrčel nechápavě.

"Odcházím," řekl jsem pevně a rozhodnutě. Bylo mi jasné, že neodejdu bez pár modřin a podlitin navíc, ale kupodivu byl klidný. Až moc klidný.

"Ty si ze mě děláš prdel, ne?!" začal řvát, ale když viděl, že to na mě nemá žádný vliv a já si v klidu vyskládávám všechny věci ze skříně do kufru, začal dělat úplný opak toho, co dělám já - vyskládávat je zpátky.

"Přestaň!" zakřičel jsem na něj a snažil se mu zabránit.

"Co ti kurva chybí?! Měl jsi peníze, měl jsi všechno! Copak jsem se o tebe nestaral?!" křičel po mně. Z toho křiku mi vždycky běhal mráz po zádech. Tentokrát to bylo jiné. Cítil jsem, že mu najednou můžu říct všechno.

"Tys mi chyběl! Celou tu dobu! Začal jsi mě bít a já nikdy nevěděl proč! Já tě miloval a miluju, ale zašlo to příliš daleko! Jak jsem se asi cítil posledních několik měsíců?!" po tvářích mi netekly slzy. Pořád jsem si v hlavě opakoval, že se nesmím rozbrečet, on mi za to nestál. Ale když jsem viděl jeho nechápavý, šokovaný výraz, zarazil jsem se. Jako bych viděl lítost. Nesmím ustoupit. Nesmím. "Je s námi konec, slyšíš?!" zakřičel jsem naposledy. Obul jsem se, bundu jsem vzal pod paži a odešel jsem i s batohem. Teprve teď mi začaly stékat slzy. Brečel jsem a nemálo. Všechno pěkné i zlé skončilo. Bude to tak lepší.

Pořád jsem sám sebe přesvedčoval, že na něj musím zapomenout. Myslel jsem na něj každý den, každou noc a mrzí mě, že mě nikdy nemiloval tak, jako já jeho. Potají jsem doufal, že jednoho dne přijde, protože si uvědomil, jak se choval a že mě bude chtít zpátky. Ale už měsíc jsem o něm neslyšel. Ano, uběhly čtyři dlouhé týdny, kdy jsem se nemusel bát o svůj vlastní život. Nežiju v teroru, ale ve smutku. Nic o něm nevím. Od doby, co jsem odešel se po něm slehla zem. Nesnažil jsem se ho kontaktovat, ale čekal jsem, že on mi zavolá. Že mě bude chtít slyšet... vidět...

Někdo zazvonil za dveře. Jako vždy ve mně svitla malinká naděje, že je to on, ale už podle hlasu jsem poznal, že se nejedná o něj. Byl to Gaarův bratr Kankurou, který sem často jezdil, vždycky se minimálně jednou za týden objevil.

"Ahoj, Naruto," pozdravil mě a odložil si svě věci. Šel zrovna z práce, jako vždy.

"Ahoj," pokusil jsem se o úsměv, který byl trochu chabý. Seděl jsem na židli u jídelního stolu v kuchyni a popíjel čaj.

"Neměl by ses kvůli němu trápit," řekl s citem a svou dlaň mi položil na rameno.
"Já vím," sklopil jsem oči. Vzápětí na to mou pozornost upoutal rychlý pohyb za oknem. Byla to kapka deště. Oči jsem stočil k šedému nebi. Všechno mi dnes připadalo nějak smutné, nemám chuť se smát.

"Měl bys být rád, že už tam nejsi. Kde bys byl, kdybys tam zůstal?" nadhodil. "Můžu ti potvrdit, že jsi měl štěstí. Předevčírem jsem ho viděl v hospodě a nebyl na něj zrovna hezký pohled." Moje modré oči se zableskly zvědavostí. "Řekl bych, že začal fetovat." Celým tělem mi projel mráz.

"Raději už nic neříkej," napomenul jej Gaara stroze, který si všiml, jak se třesu. Ale já nechtěl, aby přestal mluvit. Chtěl jsem o Sasukem vědět víc.

"A co je s ním?" zeptal jsem se a víc se přiklonil ke Gaarovu bratru, jako by měl šeptat. Červenovlásek nás bedlivě pozoroval jako malé děti, které mají každou chvílí něco provést.

"To já nevím. Mám jen svoje domněnky, který jsem řekl," pokrčil rameny a otočil se na Gaaru, který pokračoval v přípravě čaje.

Něco se ve mně zlomilo. Začal jsem se bát, že to, co říkal Kankurou, je pravda. Co když je Sasuke opravdu závislý? Měl jsem opravdu obrovskou chuť zvednout svůj zadek a jít ho navštívit. A to jsem taky udělal. Zvedl jsem se s tím, že jdu do svého prozatimního pokoje. Samozřejmě, že si mysleli, že si jdu asi číst, protože to byla moje nejčastější aktivita doma. Ve skutečnosti jsem si vzal mikinu, bundu, rychle jsem se obul a než ti dva vůbec stihli postřenhnout, že byly vůbec otevřené dveře, vyšel jsem ven do deště s kapucí nasazenou na hlavě. Cítil jsem, jak se voda vsakuje do mých tepláků a tím mě studí na nohou, ale ty se zahřívaly díky rychlé chůzi. Bylo mi jedno, jestli promrznu, nebo se jenom nachladím. Musel jsem a hlavně jsem se chtěl ujistit, že je v pořádku. Někdy bych si nafackoval za to, jak moc hodný jsem a kolik toho pro něj přetrpím.

Došel jsem do paneláku, kde jsem dříve bydlel i já. Měl jsem mžitky před očima z toho spěchu. Normálně jsem vždy chodil pomalu a s klidem a najednou jsem skoro běžel. Celkem ironie, že dříve jsem s tomuto místu spíše vyhýbal a raději trávil čas venku a teď tu stojím a celý se chvěju nedočkavostí, zvědavostí a strachem z toho, co uvidím a co zažiju.

Výtah mě vyvezl do čtvrtého patra. Zarazil jsem se, když jsem na dvěřích uviděl papír přibodnutý kapesním nožíkem. Opatrně jsem ho sundal a dvakrát otočil a otevřel. Byl to výhružný dopis. Pokud jim Sasuke nedá peníze na určitém místě, zabijí ho. Z té částky se mi dělalo zle. Tolik Sasuke nemá, to je jasné. Kde by mohl vzít tolik peněz? Nemá nikoho, kdo by mu půjčil milion jenů.

Papírek jsem nechal tam, kde jsem ho našel a běžel zpátky. Ani mě nenapadlo zazvonit, jestli je Sasuke doma, protože jsem věděl, že není. Šel si pro smrt a to vím na sto procent, protože ho znám. On neutíká. Nikdy neutíkal. Raději se postaví smrti do očí, než aby vzal zbaběle nohy na ramena. Měl jsem půl hodiny.

"Gaaro!" křikl jsem, sotva jsem doběhl domů.

"Chceš dostat zápal plic?! Kdes byl?! Neříkej, že-"

"Na to teď není čas," přerušil jsem jeho káznění, "něco potřebuju..."

***

Už jsem slyšel z dálky Sasukeho hlas, jak vykřikl bolestí vždy, když ho udeřili pěstmi do těla. Spěchal jsem, jak jsem jen mohl. Pálilo mě v krku a bolelo na hrudi. Každou chvílí jsem čekal, že se zhroutím na zem. Ale nemohl jsem. Mozek na bolest vůbec nereagoval, jenom pořád dokola poroučel mému tělu, ať přidám, ať to nezvdávám. Tak jsem běžel.

"Hej!" zakřičel jsem a rozkoukával se. Stála tam parta gangsterů a když se narovnali, aby viděli, kdo je ruší, bylo jich daleko víc. Byli to ti typičtí feťáci, co vás za nezaplacení zabijí.

"Naruto?" znali mě, stejně jako já je. Vědí, že jsem chodil se Sasukem a jak hrozný život jsem měl. Nebyli zlí, ale nikdo si s nimi raději nezahrával.

"M-Mám ty peníze!" vyhrkl jsem ze sebe a ukázal šek, ale tak aby na něj nenapršelo.

Muž s bílými vlasy zčesanými dozadu se zamračil a přistoupil blíž, aby si ověřil, zda je šek pravý a já je tak jen netahám za nos. Hned u jeho zadku byli jeho kámoši, takže jsem měl šanci spatřit Sasukeho. Totálně zmláceného, zakrváceného Sasukeho, kterého pod pažemi drželi dva chlápci.

"Nechápu tě," řekl mi do očí. Viděl jsem starost, nepochopení, zlobu.

"Prostě ho miluju. Umřel bych pro něj," řekl jsem pevně. Nesměl jsem ustoupit. Muž zvedl ruku na znamení, že Sasukeho mají pustit, že je všechno v pořádku.

"Doufám, že si uvědomuješ, jak hloupý jsi," pronesl než odešli. Okamžitě jsem si klekl ke zraněnému Sasukemu a snažil se ho přimět vstát. Nemluvil, stejně jako já. Naše gesta mluvila za vše. Bohužel se nedokázal ani postavit, proto jsem byl nucený zavolat záchranku. Když jsem schoval mobil do kapsy, všiml jsem si jeho pohledu, těch uslzených očí. Viděl jsem v nich vděk... lítost... smutek...?

Ucítil jsem dotek na svých zlatých vlasech. Rychle jsem se narovnal, protože jsem se lekl, že se něco stalo. Celou dobu jsem ležel u Sasukeho postele a čekal na nějaké novinky. Od toho dne pořád spal. Nevím, kolik času uběhlo, ale já jsem u něj celou tu dobu byl.

"Jak se cítíš?" zeptal jsem se zájmem. On se usmál a jeho ruka pokračovala na mou tvář, kde se zastavila. Hladil mě.

"Líp, když tu jsi," usmál se na mě ještě víc a ruku stáhl. Poté jeho úsměv zmizel a nahradil ho smutek. "Neexistuje žádná omluva pro mé chování." Hlavu natočil směrem k oknu a začal tiše vzlykat, proto jsem ho chytil za ruku. On stisk opětoval. "Na začátku našeho vztahu jsem byl šťastný. Pak jsem se náhodou dostal do kasina, kde jsem utratil několik výplat a začal jsem kvůli tomu pít. Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděl a alkohol byl jediný způsob, jak to překousnout. Všechen vztek jsem si vybíjel na tobě. I když jsem tě vždy miloval."

Poslouchat jej mi bylo příjemné, ale já jeho slovům nevěřil. Přinejmenším jsem se rozhodoval jestli je to pravda, nebo ne. Ale zkusím to s ním znovu. Je to obrovský risk, já vím. Ale kde bychom byli, kdybychom neriskovali?

"Měl jsi mi o tom říct," řekl jsem soucitně a jeho ruku stiskl ještě pevněji.

Sasuke se opravdu změnil. Gaarovi se to sice nelíbilo a skoro každý den za námi chodil, aby mě zkontroloval, ale všechno bylo v naprostém pořádku. Nemusel se bát vůbec ničeho. Sasuke i já jsme si našli novou práci a část peněz, které jsme vydělávali, jsme splatili Gaarovi. Nebýt něj, už bych tu nebyl ani já, ani Sasuke.