Dáreček

Moji zlatí, veselé Vánoce! Nebudu se vás ptát, co jste dostali a nedostali, stejně mi to nenapíšete :D Jako vždy se omlouvám, že vás zanedbávám. Ono znovu najít můzu do psaní a nějaký ten nápad neni tak jednoduché. Navíc už jsem dlouho nepsala a taky nečetla, proto se mi do psaní nijak pouštět nechce. Tahle jednorázovka je důkazem toho, že se to se mnou lepší! :D No co, alespoň se snažím vrátit se do hry :D

PS: Obrázek přidám později ^^

PPS: A nejspíš po Novém roce změním design. Nemohli jsme mi říct, že je růžový?! x'D

Pár: Shizuo x Izaya

Čeká vás: shounen ai, náznak yaoi, výplod autorčiny zamrzlé fantazie

---

Blonďatý muž sebou trhl, když zazvonil zvonek u jeho dveří a nepříjemně se zamračil. Kdo by ho navštívil v tak pozdní hodinu? Kasuka je na svátky pryč z Japonska, tudíž nezbývá nikdo, kdo by se Shizuem oslavil svátky. Že by to byl ten skrček Izaya? Ani o svátcích mu nedá pokoj? A to si myslel, že alespoň jednou v roce mu v žilách nebude kolovat adrenalin.

"Vždyť už jdu," řekl hlasitěji a rozespale, když zvonek neutichal. Otevřel dveře a o nohy se mu cosi opřelo. Bylo to tělo. Živé lidské tělo. O to větší překvapení, že se jednalo o svázaného blonďákova největšího nepřítele.

"Dobrý večer, Heiwajimo-san!" pozdravila zvesela Mairu a nezapomněla na úsměv od ucha k uchu. Její dvojče též pozdravilo, ale ne tak energicky. Spíš vypadala, že už chce být co nejdříve doma a sem přišla jen proto, že její potrhlá sestřička nechtěla jít sama. Taky kdo by se vydal v deset večer za Heiwajimou Shizuem?! Navíc před štědrým dnem?

"Napadlo nás, jestli nebudete na Vánoce sám, tak jsme vám přinesli dárek!" vysvětlila Kururi nezaujatě.

"Iza-nii by byl jinak na Vánoce taky sám, tak jsme si řekli, jestli byste nechtěli strávit Vánoce spolu! Berte to jako dárek!" Mairu sepjala šťastně ruce.

Shizuo se podíval na toho zmetka. Už od začátku vydával nesrozumitelné zvuky a kroutil hlavou. První, co mu blesklo hlavou, byla myšlenka, že je to vlastně výhoda. Má ho tu svázaného, bezbranného a může ho rovnou zabít, když se mu bude chtít.

"Dárek, říkáte?" zopakoval Shizuo a podrbal se za zátylkem. "Dobře tedy." Izayova hlava se zaklonila a jeho oči se nepříjemně a nechápavě mračily na Shizua. Měl strach. Sestry jej několikrát obvázali izolačkou, sebrali mu všechny nožíky, proto neměl žádnou šanci utéct. Mohl být na své sestry pyšný, ale ne v tuto chvíli. Přísahal, že jak se dostane z toho vězení, zapomene na nějakou rodinu a pomstí se jim. "Kdy ho chcete zpátky?" povzdechl si. Těšil se zpátky do vyhřátého křesla k televizi, u které předtím usnul.

"Můžete si ho nechat až do nového roku," usmála se jemně Kururi. K její povaze to byl vzácný úsměv.

"Mmmnnh!!" nadával Izaya a několikrát sebou trhl ve snaze o útěk.

"Domluveno," řekl Shizuo, přehodil ho Izayu pres rameno a zmizel vevnitř. Než zavřel dveře, uslyšel od obou holek přání k Vánocům.

Chudáka Izayu položil na gauč, ale nerozvazoval jej. Ten se stěží aspoň posadil a malými pohyby se odsouval dál od Shizua.

"Co s tebou?" prohlédl si jej a zívl. Celý den nic nedělal a to mu sebralo veškerou energii. Ani neměl náladu toho skrčka zabít. Stejně by to od něj bylo sobecké a nefér. Sám si ho jednou sváže a zabije. Ach, ta myšlenka byla tak krásná.

Shizuův problém s nic neděláním vyřešil jeho žaludek. Už pár hodin byl prázdný a Shizuo se o to nijak nestaral. Ačkoli to znělo sebevražedně, neměl pud sebezáchovy. Pokud měl hlad, nevšiml si toho, dokud mu to někdo neřekl. Jako by hlad necítil.

Blondýn odešel do kuchyně, kde v mrazáku našel pizzu. Když ji tak ale držel v ruce, zamyslel se, jestli to bude jíst i Izaya. Nemůže ho přece nechat o hladu.

"Máš rád mraženou pizzu?" zeptal se z kuchyně, ale žádné odpovědi se mu nedostalo. Nečekal ano nebo ne, ale jeden z citoslovců vyjadřující tato slova. Šel se tedy podívat, jestli mu náhodou už neumřel. K jeho překvapení na gauči nebyl, ale plazil se po zemi jak červ a rovnou ke dveřím. Blondýn se v klidu opřel o futra a sledoval jej. Chtěl vědět, jak si otevře, když nemá kliku, ale kouli na otočení.

Izaya se šikovně opřel zády o dveře a pomocí nohou se o ně postavil. Rukama se snažil otočit koulí, ale marně. Neměl svázané jen ruce, ale i zápěstí a prsty neměl silné natolik, aby otevřel.

"Jak jsi chytrej, tak jsi blbej," zhodnotil Shizuo s pobavením a přešel k němu. Když byl u něj na vzdálenost dvou metrů, překvapilo jej, že se Izaya svezl po dveřích zpátky do sedu. Teprve teď ho napadlo, že má z něj nejspíš strach. Způsob, jakým se na něj díval, třes jeho těla a zrychlený dech tomu nasvědčovali. Shizuo si k němu klekl a pozoroval ho. Zvedl ruku, ale ne proto, aby mu ublížil, ale aby mu ji mohl dát na hrudník, přesně tam, kde má srdce. Bilo mu jako o závod. Rozhodně to nebylo fyzickou námahou před pár okamžiky. "Bojíš se," oznámil mu Shizuo s uchechtnutím, ale ruku nesundával.

"Un-un," zakroutil Izaya hlavou a snažil se tvářit seriózně.

"Lháři," usmál se Shizuo, znovu si jej přehodil přes rameno a donesl do kuchyně, kde ho posadil na kuchyňskou linku. "Dáš si taky?" zamával mu krabicí s pizzou před obličejem. Za dnešní večer se od něj dočkal jen dalšího nesouhlasu. "Jak chceš," povzdechl si Shizuo, vytáhl pizzu z krabice a dal ji do předehřáté trouby. Otevřel lednici a hledal něco pro Izayu.

"Mmnh-mnh-mmnh!!"

"Promiň, špatně jsem ti rozuměl," odbyl jej Shizuo. Moc dobře věděl, co Izaya myslel, ale nemůže ho nechat ohladu. Černovlásek by raději umřel hlady než by dal do krku něco od svého nepřítele. Stejně to bude otrávené. "Budeš si muset vystačit s krajícem chleba s máslem a salámem," pokrčil rameny a začal připravovat zmíněný pokrm. Když měl připravený první krajíc, sundal Izayovi šátek.

"Ty debile, co si myslíš?! Hejbni prdelí a pusť mě!" začal mu nadávat, ale s blonďákem to ani nehlo. Počkal, až se černovlásek vyvztekal, pak mu přidržel chleba před pusou.

"Řekni Á," povzdechl si blonďák.

"Bé," řekl Izaya sarkasticky. "Chceš, abych ti vyjmenoval celou abecedu, protože ji neznáš?" ušklíbl se na něj.

"Ne, jenom tě chci nakrmit, abys mi tu nechcíp," objasnil mu své činy Shizuo a chleba přiblížil k jeho puse.

"Řekl jsem ti, že nemám hlad," prskl Izaya a otočil hlavu a stranu.

"Jo, já to pochopil," Shizuo protočil očima. Nikdy by si nepomyslel, že bude mít někdy na starost takové děcko jako je on. "Hele. Zítra jdu na nákup, takže ti koupím tvoje nejoblíbenější jídlo, ale teď musíš sníst tohle."

Izaya se na něj zaujatě podíval. Řekl, že mu koupí nejoblíbenější jídlo? Slyšel dobře? S ruměncem ve tvářích otevřel pusu a kousl si do pečiva. Nebylo to zrovna nejchutnější, ale nestěžoval si. Počítal s tím, že bude hladovět dokud neumře a nikdy by jej nenapadlo, že ho bude jeho největší nepřítel krmit jako mimino.

Když měl dojezeno, byl na řadě Shizuo se svou pizzou. Izaya jen sledoval, jak se blondýn ládoval tím kruhem plným kalorií a dělalo se mu špatně.

"Jak můžeš jíst tak nezdravě?" zeptal se potichu.

"Jak můžeš nejíst tak nezdravě?" pokrčil rameny Shizuo, sepjal ruce a poděkoval za jídlo a za trpělivost, kterou s tím skrčkem má. Přehodil si ho přes rameno a nesl do ložnice. Samozřejmě, že si Izaya začal domýšlet všechny nechutnosti, které mu Shizuo bude dělat. Pokusí se ho znásilnit?!

Blonďák jej hodil na postel a přikryl peřinou. Popřál mu dobrou noc a odešel z ložnice. Smířil se s tím, že se vyspí na gauči. Nebylo by to poprvé, protože častěji usne u televize, než se přesune do své postele.

Ráno vstal velmi brzy. Potichu se proplížil do ložnice, kde zatím ještě spal Izaya, a sledoval jeho klidný obličej. Byl úplně jiný bez těch sarkasmů a zlých úšklebků. Byl jako padlý anděl, který se vzdal křídel, aby mohl zůstat na zemi.

"Izayo," mluvil pološeptem, aby jej nevyděsil. "Izayo, vstávej." Hřbetem ruky mu přejel po tváři, která se pod dotekem zachvěla a rty se zvlnily do úsměvu. Shizuovi srdce začalo začalo bít jako o závod. Bál se, že to uslyší i černovlásek, proto se raději vzdálil.

"Shizuo?" pootevřel oči černovlásek a zvedl hlavu. Když se rozhlédl kolem a zjistil, že se nejednalo o sen, zase s ní praštil do polštáře a zanadával.

"Co máš rád?" vyhrkl ze sebe blondýn a postavil se. Jeho tváře byly jemně načervenalé, čehož si Izaya nevšiml. Ten zrovna litoval sám sebe a prosil božstvo, aby jej raději zabilo.

"Nic nechci," odbyl blonďáka a otočil se na druhou stranu.

"Obchod je otevřený jenom dopoledne, rozmysli se rychle," poradil mu Shizuo.

Izaya si povzdechl a začal mu jmenovat jednotlivé suroviny. Nebylo to jídlo v celku, jak si Shizuo myslel, že jej koupí, ale černovlásek ma zřejmě za lubem si jej sam uvařit. To by ale znamenalo ho pustit z izolační pásky a to je velmi nebezpečné.

"Ještě něco?" pozvedl obočí, když si uložil nákupní seznam do mobilu.

"Jo," odpověděl pohotově Izaya. "Chce se mi na záchod," řekl umanutě jak malé dítě.

"A co čekáš, že udělám?" uchechtl se blondýn a zkřížil ruce na prsou.

"Osvobodíš mě," pokrčil Izaya rameny prostě.

"Nech si zdát," odvětil mu Shizuo a zvedl jej do náručí.

"Co to kurva děláš?!" vyjekl Polekaný černovlásek.

"Odnesu tě na záchod," ušklíbl se blondýn. Jak řekl, tak udělal.

"A k čemu mi to bude?" Shizuo mu beze slova a za doprovodu Izayových nadávek rozepl zip u kalhot, které mu stáhl pod ke kolenům společně s trenkami.

"Držet ti ho nebudu. Budeš se muset vyčůrat jako ženská - v sedě," posmíval se mu a přenechal mu soukromí. Nechal ho tam poprat se s močením, zatímco se oblékl a vyšel ven do zimy. Neuběhlo ani půl hodiny a byl zase zpátky s plnou nákupní taškou. "Jakpak jsme se vyčůrali?" smál se mu a znovu jej oblékl.

"Chcípni," odsekl černovlásek. Na jeho bledé pokožce byla krásně rozeznatelná červeň ve tvářích. Tak ponížený v životě nebyl.

"Taky jsem tě mohl nechat se počůrat, měl bys mi být vděčný," usmál se na něj, zvedl jej do náruče a nesl do kuchyně, kde ho postavil na jídelní stolek. Vytáhl všechny ingredience na kuchyňskou kuchyňskou linku.

"Já to uvařím," nabídl se Izaya a posouval se k hraně stolu.

"Můžeš mě navádět," ušklíbl se na něj blondýn. "Možná ti to ještě nedošlo, ale tvoje sestry mi tě daly jako dárek k Vánocům, takže si to musím pořádně užít, a proto tě nepustím," vysvětlil mu se škodolibým úsměvem.

Izaya si hluboce povzdechl. Uvnitř něj všechno pěnilo a zuřilo, ale na povrchu se snažil být klidný a překousnout to. Možná, že když mu ve všem vyhoví, pustí jej dřív a nebude ho trápit až do silvestra.

"Tak fajn," rozhodl se Izaya a přisunul se zpátky ke stěně. Začal Shizuovi postupně říkat, co má dělat. Vzhledem k tomu, že blondýn nikdy nevařil, mu to trvalo něco přes dvě hodiny a to se stihl ještě i pořezat. Výsledkem byly lahodně vypadající lazaně. Na to, že Shizuo poprvé vařil, se mu to povedlo. I Izaya jej pochválil.

"Dobrou chuť," popřál Shizuo a přidržel příbor pres černovláskovou pusou. Ten si nestěžoval. Ačkoli by rád řekl několik nadávek a popíchl blonďáka, mlčel a nechal se krmit. Slíbil si, že se o celém tom únosu nikdo nedozví.

Po snídani, která byla i na pozdější oběd, se vydali do obýváku klikat se na televizi, jenomže neuběhlo ani pět minut a Izaya začal prudit. Na televizi se díval málokdy, protože měl jednoduše jiné a zábavnější aktivity. Třeba rozčilování blonďáka.

"Je tu nuda," stěžoval si jako malé dítě a hlasitě mručel.

"A co jiného chceš dělat?" pozvedl obočí Shizuo, který ani neodtrhl oči od televize.

Izaya ačkoli nerad, musel souhlasit. Smířil se s tím, že ho Shizuo nepustí, a tak má daleko méně možností, jak se zabavit. Když sledoval Shizua děsně zaujatého televizí, problesklo mu hlavou několik otázek.

"Proč jsi mě nezabil?" zeptal se ze zvědavosti. Myslel si, že jej blonďák nenávidí natolik, že by dokonce tancoval na Izayově hrobu - samozřejmě po tom, co by ho vlastnoručně zabil.

"Jsou Vánoce," odvětil prostě Heiwajima. Nechtělo se mu moc mluvit. S následujícími dny volna měl v plánu jenom lenošit. I jeho hlasivky potřebovaly odpočinek.

"Nepřipadáš si sám?" vyptával se dal. To už se jeho oči setkaly s těmi lískooříškovými. Nevypadaly zrovna vesele.

"Chceš mě vytočit?" zavrčel Shizuo.

"Ne, ne, ne," bránil se Izaya a kousek se od něj poodsunul. "Nudím se a myslel jsem, že konverzace by byla nejlepší cesta k zábavě."

"Spíš nejrychlejší cesta k tvému pohřbu," Shizuo protočil panenkami, které zůstaly viset na barevném obraze televize.

Izaya už chtěl něco říct, když mu v kapse začal vibrovat mobil. Trochu sebou trhl, jak se lekl. Všiml si blonďákova výrazu.

"Byl bys tak hodný a přidržel mi ten mobil u ucha?" zeptal se jej ze slušnosti. Snažil se, aby to nevyznělo sarkasticky, což bylo těžké pro člověka užívající sarkasmus dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu.

Shizuo mu začal prohledávat kapsy. Omylem zavadil i o jeho přirození, což byl důvod, proč Izaya vyjekl a zasypal ho dalšími nadávkami. Nakonec se jim ale podařilo spolupracovat. Shizuo držel mobil a Izaya vyřizoval pro něj důležité věci.

Pro Shizua to byla celá věčnost, ale šlo jen o půlhodinovou konverzaci mezi skrčkem Izayou a jeho zákazníkem.

"Někteří lidé mají prostě spoustu přátel," odůvodnil svůj dlouhý rozhovor Izaya.

"Že vůbec víš, co to znamená - přátelé," odfrkl si Shizuo a znovu se uvelebil na gauči, aby mohl pokračovat ve sledování akčního filmu. Ve skutečnosti u něj pomalu usínal, ale nechtěl před Izayou vypadat jako slaboch.

"Mám přátelé a víc než si myslíš," odbyl ho pyšně. Nedalo se říct, že to byli přátelé, se kterými si zajdete na kafe, když se cítíte osaměle, ale už několikrát Izayovi pomohli v proplétání jeho plánů. Jednoduše to byly jeho ovce.

Shizuo se pro sebe zasmál. Jistě, že mu nevěřil, takového člověka jakým je on, kdo by ho měl rád?

Celý nudný den se blížil k večeru. Izaya celou dobu přemýšlel, jak vybít svou hyperaktivitu i přes nepříjemná pouta, zatímco Shizuo si jej snažil nevšímat. Byl otravnější, než jeho mladší sestry a každou chvílí měl chuť ho něčím praštit.

Všechny rodiny už večeřely u štědrovečerního stolu a na Shizua padla deprese. Nalhával si, že nikoho nepotřebuje, nemá důvod cítit se sám.

"Ale copak?" smál se mu Izaya.

"Drž hubu," odsekl blondýn a napil se z lahve. Tváře měl narudlé díky alkoholu a taky už nedokázal stát rovně. Jak ho tak Izaya pozoroval, v hlavě se mu rodil plán. Ještě chvilku, pak bude namol a... Dokonalé! Konečně se dočká svobody.

"Pokaždé jsi na Vánoce sám?" zeptal se s hranou lítostí.

"Co je ti po tom?" zamračil se na něj a houpavým krokem se posadil vedle něj.

"Zeptal jsem se úplně normálně, protože mě to zajímá," Izaya předstíral, že je uražený. Jeho plán začal fungovat, Shizuo se mu omluvil a vysvětlil, jak to s jeho rodinou je. Že si na něj sice vzpomenou, ale on se snaží tvářit jako tvrďák, který nikoho nepotřebuje. Ve skutečnosti ale byl sám. Každý den potká plno lidí, kteří se ho buď bojí, nebo ho nenávidí a to jen kvůli jeho síle a vzteku. Nenašel se nikdo, kdo by ho měl aspoň trochu rád.

Izayovi se obměkčilo jeho sarkastické srdce. Uvědomil si, že jsou na tom stejně. Jsou sami. Jeho plán na zbavení se pout selhal. Bylo mu do breku.

"A ty?" zeptal se na oplátku blonďák.

"Heh, jako bys mě neznal," ušklíbl se Izaya. "Kdo by mě měl rád?" pokrčil smutně rameny.

"Třeba já," přiznal se opilý Shizuo a Izaya se na něj upřeně díval. Nevěřil svým uším. "I když tě nenávidím, jsi jediný, který se mnou tráví nejvíc času. Když si jdeme po krku, beru to spíš jako hru. Jsi osoba na kterou myslím nejčastěji. Tolik tě chci zabít, ale upřímně... co by bylo pak? Přemýšlel jsi nad tím? Jaké by to bylo, kdyby jeden toho druhého zabil?" Zadívali si do očí. V těch černovláskových se projevil smutek. Shizuo má pravdu. Kdyby jeden z nich opravdu umřel, ten druhý by ztratil chuť do života. Nemůžou bez sebe žít.

"Momentálně přemýšlím nad něčím jiným," přiznal se černovlásek a přiblížil se k Shizuovi. "Jaké by to bylo, kdyby... kdybychom nebyli nepřátelé..." poslední slova pošeptal a ochutnal Shizuovy rty. Chutnaly po alkoholu, který černovlásek nenáviděl.

Z blonďákovy strany se dočkal pozitivní reakce. Shizuo si jej za zátylek přidržoval a polibek tím jen prohloubil. Druhá ruka hladila Izayu po stehně.

Na malou chvilku se oba oddálili a zahlédli se do očí toho druhého. Četli si tak myšlenky. Blonďák převzal iniciativu a zpřetrhal pásku, čímž byl Izaya volný. Takový byl plán - svést ho, nechat se osvobodit a utéct. Problém byl v tom, že se zaseknul hned v prvním bodě. Sám se nechal svést a líbilo se mu to.

Shizuo jej položil na záda a rozepl jeho přitepelnou bundičku, pod kterou ukrýval černé triko. Opečovával ho s maximální něžností, díky které Izaya na útěk ani nepomyslel.

Shizuo se ráno probudil sám na gauči. Trochu posmutněl, když vedle sebe Izayu neviděl, ale co jiného čekal? Že s ním prožije víc než jednu hezkou noc? Třeba zbytek života? Ano, myslel si, že by jej dokázal milovat.

Povzdechl si a prohrábl si vlasy. Doufal aspoň v to, že to ten skrček nikomu neřekne, oba by měli z ostudy kabát. Ze země sebral trenky, které si oblékl, aby nechodil po domě nahý a vydal se do koupelny. Cestou ho ale do nosu bodla příjemná vůně snídaně. Šel po čichu jako policejní čokl a v kuchyni narazil na překvapení. Izaya stál u plotny a do rytmu písničky z rádia vrtěl prdelí. Shizuo se pro sebe usmál a nečekaně ho zezadu objal. Neodešel. Zůstal tu s ním...