Po setmění II Kapitola 3.

Do třetice všeho dobrého ;3 Což se o této kapitole říct... dá... asi... :D

PS: Přestaň te uvažovat, jak je možné, že se defakto mrtvému člověku může postavit :D Prosím :D

---

"Ne!" protestoval jsem a chytil Tsugara za ruku, čímž jsem šokoval oba naše otce včetně Tsugara samotného. "Sám máš vztah s lidským mužem, proč bych nemohl i já?!" zakřičel jsem a s Tsugarem jsem vyběhl ven do ulic. Tady nás jen tak nenajde a pokud se nechce prozradit, musí se chovat jako člověk, takže žádné létání. Po pár minutach běhu jsem cítil, jak za sebou Tsugara doslova vláčím. Zastavil jsem v parku u fontány, kde jsem ho posadil na lavečku, aby si mohl oddechnout. "Promiň," omluvil jsem se a pustil jeho ruku.

"Bylo to nutný?" zeptal se ztěžka blonďák a snažil se popadnout dech.

"Není fér, že on si může dělat co chce a já ne! Jsem skoro dospělý!" dupl jsem si a zkřížil ruce na hrudi.

"Já myslel ten běh," zasmál se.

"Za to se omlouvám. Nehodlám ho nadále poslouchat. Ani jako krále, ani jako otce," dupl jsem si druhou nohou a vymýšlel plán, jak mu dokázat, že už nejsem dítě a dokážu se chovat zodpovědně. Po chvilce přemýšlení mně to docvaklo, ale budu potřebovat blonďákovu pomoc. Hned jsem mu vyslepičil svůj plán a on zrudl jako rajče.

"C-c-c-c-cožeeeeeee?!" vyjekl a odskočil ode mě.

"Slyšels," protočil jsem očima. Na jeho cavyky jsem neměl náladu ani čas. "Když už nebudu panic, bude to znamenat, že jsem muž, který může rozhodovat sám za sebe." Byl jsem na sebe pyšný za tak skvělý plán.

"Počkej, ale proč já?!"

"Nikoho jiného neznám. A teď - musíme najít nějaké skvělé místo, nejlépe nějaký pokoj s plátky květů z černých růží a postel bohatou na peřiny a polštáře," vypustil jsem z pusy svůj nápad, což Tsugara donutilo přemýšlet.

"Mohli bychom zajít do lázní, ale to není dobrý nápad. Tátové nás budou hledat, a pak-"

"Kašli na ně a věnuj se mně! Jdeme do těch lázní!" rozkázal jsem. Tsugarovi nezbylo nic jiného, než poslechnout, takže po chvilce cesty jsme dorazili do soukromých lázní. Blonďák zaplatil na jednu noc pro dvě osoby, oplakal již prázdnou peněženku a společně jsme se vydali do pokoje. Nebyl přesně takový, jaký jsem si představoval, ale nemohl jsem si stěžovat.

"Pokud dovolíš, šel bych na dvacet minut do lázně," vymluvil se Tsugaru a v šatníku hledal ručníky. Celkově vypadal nervózně. Táta mě zabije... opakoval si v hlavě dokola.

"Za dvacet minut nás může najít celé království," protestoval jsem a shodil ho na postel. Obkročmo jsem si sedl na něj, ruce jsem si nejistě položil na jeho ramena a zadíval se mu do očí. Možná, že tohle nebyl nejlepší nápad. Bylo to trapný. "Dělal jsi to... někdy... s někým...?" zeptal jsem se nejistě.

"Nikdy," přiznal se Tsugaru, který byl stejně vyplašený jako já.

"Dobře," odkašlal jsem si a začal jsem filozofovat, "a-asi bychom se měli nějak... eh... od-reagovat, třeba-" než jsem dokončil větu, byl jsem povalen do peřin. Blonďák se nade mnou skláněl a se zájmem si mě prohlížel.

"V takových chvílích by se měly konverzace omezit," pošeptal a přiblížil se k mým rtům, které jemně ochutnal. Snažil jsem se ho napodobit a rukama jsem mu nejistě přijížděl po těle. Musel jsem uznat, že tohle tělo mě lákalo víc než měkké hrudníky holek. Z toho líbání a z dotyků jsem všude po těle cítil lehké mravenčení. Rozechvíval moje tělo a dostával ho do erotického rytmu svými pohyby pánví.

"Přestaň," zastavil jsem ho a odtáhl se. Najednou jsem dostal strach a jistota byla tatam. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale je to správné? I když jsem často porušoval pravidla, tohle mi přišlo krapet nezodpovědné.

"Nelíbí se ti to?" zeptal se se zájmem Tsugaru.

"Nebyl to dobrý nápad," zapřel jsem se o lokty, abych se lépe posadil, ale blonďák mě donutil znovu se položit.

"Prosím... ještě chvíli," žádal a znovu opečovával moje rty. Svým tělem se natiskl na mé, abych neměl šanci vstát. Jazykem mě pošimral na krku a rukou mi přejížděl po naběchlém rozkroku. Stáhl jsem všechny svaly v těle a pánví jsem se sám začal otírat o jeho ruku. Bylo to tak dobré. Chytil jsem ho za zadek a tiskl ho co nejvíc na sebe. Přiznávám se, že jsem nikdy s nikým nic neměl. Zaprvé jsem princ, proto mi v dospělosti dohodnou sňatek a do té doby nesmím s nikým nic mít, a za druhé jsem prakticky ještě dítě.

"Tsugaru," vzdychl jsem a začal ho líbat. Karty se obrátily a já se dožadoval víc. Možná, že toho budu litovat, až po mně bude otec řvát, že nic takového se nesmělo stát, že jsem tím pošpinil jméno Oriharů a bla bla. Ano, uvědomuju si, že takhle můžu rozpoutat válku, ale tyhle věci ted byly nepodstatné.

Myslí jsem Tsugarovi sundal triko, protože to moje už deset sekund leželo na zemi. Sehl se k mému hrudníku a zubama dráždil moje bradavky. Kousal jsem se do rtu, abych se krotil. Polibky se dostal níže na moje břicho, které polechtal jazykem. Roztouženě se mi podíval do očí a stáhl mi kalhoty, které nakonec skončily na zemi. Moje ruce okamžitě vystřelily k mému rozkroku a zakryly ho.

"Nestyď se," usmál se a ruce mi položil vedle boků. Vypadá to, že z něj veškerá nervozita opadla, zatímco na mě se jen nabalovala.

Blonďák mi stáhl trenky a hodil je k ostatnímu oblečení, aniž by odtrhl zrak od mého vztyčeného penisu, který se mi dotýkal břicha. Vzal ho do ruky a několikrát po něm přejel. Zasténal jsem slastí a zavřel oči. Prudce jsem je zase otevřel, když jsem u svého konečníku ucítil jeho studené prsty, a prudce jsem si sedl. Překvapeně se na mě koukal a já na něj.

"Proč to děláš?" trochu jsem se zamračil.

"Jak jinak to chceš dělat?" pozvedl obočí a začal mě líbat. Jeho ruka mi zpracovávala mužství a jeho nasliněné prsty zmizely ve mně. Přidal na tempu a snažil se dráždit moji prostatu. Odtrhl jsem se od jeho rtů, protože jsem cítil, jak se blížím k orgasmu. Přesně v ten moment Tsugaru přestal, povalil mě zpátky do peřin a co nejopatrněji se do mě zasouval. Díky jeho prstům to tolik nebolelo a cítil jsem ho hluboko v sobě.

"Chtěl bych, abys tu zůstal," svěřil se mi blonďák do ucha a začal se pohybovat. Pravidelně a pomalu. Jeho tep srdce byl jako můj, jen kdybych nějaký měl. Cítil jsem se, jako bychom byli jedno tělo a jedna duše. "Nechci, aby ses vrátil domů, chci být s tebou navěky," přiznal se a začal mě znovu líbat. Zúžily se mi zorničky. Řekl mi to, co si myslím, že ano? Nevím proč, ale najednou mě přepadl pocit obrovského štěstí, jako když jsem jednou na narozeniny dostal plyšáka.

Oba jsme se nechali pohltit slastným orgasmem doprovázeným našimi jmény. Zavřel jsem oči únavou a na tváři jsem si ponechával mírný úsměv.

"Úžasný..." řekl jsem spokojeně a protřel si oči.

"Myslel jsem to vážně," řekl Tsugaru se smutným výrazem. "Kdyby ses vrátil domů, bůh ví, kdy tě zase uvidím." Jeho velká ruka mě pohladila po tváři.

"Nikam nepůjdu. Zůstanu tu s tebou," usmál jsem se na něj a políbil ho. Zamiloval jsem se do člověka a bojím se, jaký trest mě stihne. Třeba když se zamilujeme do vlkodlaka, jsme okamžitě usmrceni, pokud do víly, nemůžeme s ní mít děti. S každou bytostí je to trochu jiné, ale s člověkem jsem se setkal poprvé. A pokud by za to měl být trest smrti, zabijí mě, tátu, Tsugara i Shizua. Nechtěl jsem na to myslet.

Ráno jsem se probudil a byl jsem mile překvapený, že jsem spal celou noc. Byl jsem po sexu hodně unavený a je pravděpodobné, že přes den zůstanu vzhůru do tří.

Podíval jsem se na druhou stranu postele, kde stejně spokojeně spal Tsugaru. Musel jsem se usmát, nešlo to jinak. Zvedl jsem se a šel do koupelny. Sprchoval jsem se jednou do čtvrt roku, ale teď jsem měl potřebu na sebe pustit studenou vodu. Obvykle mám rád ledovou, ale po včerejší noci si přidám pár stupňů.

Když jsem vycházel ze sprchy s ručníkem na hlavě a kolem pasu, přišel za mnou Tsugaru a dal mi ranní pusu.

"Jak ses vyspal?" zeptal jsem se s mírným úsměvem a nepouštěl ho kolem krku.

"Skvěle, díky tobě," pošeptal a políbil mě na rty. Rukama mi hladil boky a tlačil je na sebe. Zatrhl jsem mu to dřív než to dopadne jako včera. Nespokojeně zavrčel, já se na něj jenom ušklíbl. "Asi bychom se měli vrátit k nám domů," pronesl zamyšleně, když se oblékal. Po zádech mi projel nepříjemný mráz. U nich doma je jeho i můj táta. Okamžitě bychom dostali výprask na holou a hodinové přednášky, nakonec bych byl poslán domů. Ale já tu chci zůstat!

"To není nejlepší nápad," zamračil jsem se a sedl si vedle něj. Chytil mi ruce a prosebně se na mě usmál.

"Vím, že máš strach, ale oni se o nás určitě bojí. Nenechám tvého tatu, aby nás rozdělil," opřel si čelo o moje a zavřel oči. Na tváři se mi vykouzlil úsměv a měl jsem pocit, že mi bije srdce. Bylo to příjemné.