Tanec lásky 16

Zdárek, lidičky! Po týdenním nicnedělání jsem opět tady! Povídkám jsem se vůbec, ale vůbec nevěnovala, ale už v pondělí jsem se do toho pustila s takovou chutí, že se asi nezastavím :D

PS: Na konci toho dílu Naruto vysvětluje, jak fungují známky v tanečních (možná i jiných sportovních) soutěží. Snažila jsem se to trochu vysvětlit, abyste rozuměli, jak vlastně Naruto vyhrál. :)

---

Po tom, co jsem se dozvěděl, že postupuju do finále, znovu se do mě vrátila energie a já začal potit krev. Musím do toho dát všechno, abych neudělal ostudu našemu týmu.

"Ať si neublížíš," smála se trenérka, když viděla, jak jsem najednou do všeho hr. V hlavě jsem měl jen nejlepší umístění na mistrovství světa, ať už by bylo jakékoli. Pokud do toho dám všechno, je jedno, na kolikátém místě skončím. Neříkám, že nechci placku, ale tady je úplně jiná konkurence než na kterýchkoliv jiných soutěžích, kde jsem zatím byl. I kdybych skončil na posledním místě ve finále, pořád je to obrovský úspěch.

Další Narutovo vystoupení začíná až za tři hodiny, to se chce vážně celou dobu protahovat? Vždyť ještě nic nejedl a už mě na to upozorňovala trenérka.

"Naruto," začal jsem opatrně, "měl bys něco sníst, aspoň rohlík," domlouval jsem mu.

"Sasuke, teď nemůžu jíst! Vždyť jsem se dostal do finále!" jásal.

"Je mi to jasný, ale potřebuješ energii, nebo se mi zhroutíš," přemlouval jsem ho. "Jdu ti něco koupit."

Už jsem ani neslyšel jeho protesty a byl jsem pryč. Koupil jsem mu dvě mysli tyčinky, aby mu došly aspoň trochu erergie, když už nic nechce.

Přede mnou tančil na place jeden kluk, co už od prvního pohledu vypadal hodně namyšleně a sebevědomě. Aby taky ne, když byl naprosto skvělý. Celkem škoda tak nadaného kluka.

Halou se začal ozývat potlesk a ohlásili moje jméno. Spěšně jsem objal Sasukeho, dal mu malou pusu a vyrazil na parket. Už jsem nebyl tolik nervózní, chtěl jsem do toho dát všechno, totálně všechno! Svůj pohled jsem hodně směřoval na porotu a každý můj prvek, každý můj pohyb říkal: Koukejte, co dokážu!". Tentokrát jsem cítil, že moje tělo ze sebe vydává maximum a i když už pomalu nemá z čeho brát energii, pořád pracuje jako naprogramovaný stroj.

Držel jsem sepjaté ruce u pusy, že to vypadalo, jako bych se modlil. Kdybych nebyl ateista, určitě bych prosil bohy o štěstí. Ten tanec byl úchvatný jako vždy, tentokrát v tom bylo více chtíče. Naruto tančil na dvě stě procent a nehodlal snížit.

Všichni začali tleskat a já snad nejvíc. Byl jsem na něj tolik pyšný, že mi pomalu tekly i slzy. Nejraději bych mu hned běžel skočit do náruče, ale dokud bude na place, bude se na něj koukat spousta lidí. Těšil jsem se, až přijde ke mně a já ho budu moct obejmout a nakonec jsem se i dočkal. Pevně jsem ho objal kolem krku a dojatě mu začal brečet do ramena. On se ode mě nijak nelišil.

"Děkuju, Sasuke... děkuju, že jsi," vzlykal mi do ramena. Vzepětí mě chytil pod zadkem, takže jsem mu automaticky obmotal nohy kolem těla a začal mě líbat na rty. Bylo mu jedno, že jsme se asi stali středem pozornosti.

Měli jsme pár minut na to, abychom si odpočinuli, a pak se šlo znovu na parket. Tentokrát jsme šli s Narutem i já s trenérkou. Stoupli jsme si do kruhu a chytili se za ruce. Přišel okamžik vyhlášení nejlepšího tanečníka.

Vyhlásili poslední místo a my jsme začali skákat radostí. Pak šesté a páté, to už i trenérce tekly slzy.

"Čtvrté místo je na mistrovství světa je úžasné!" objala ho a pohladila po tváři. Upřímně ze všech míst, které se kdy můžou vyhrát, je podle mě poslední a čtvrté - bramborové místo.

Vyhlásili čtvrté místo, ale jméno ani choreografii nám ještě nehodlali sdělit. Když jsme neuslyšeli Narutovo jméno, totálně jsem se všichni rozbrečeli.

"Mám medaili! Mám medaili!" opakoval pořád Naruto a skákal radostí.

"On the third place is..." v hale se setmělo a jen pár světel kroužilo všude možně. Do toho hrála hudba, která nás všechny napínala ještě víc. "François Laval and his choreography Violet!" Naruto začal křičet v plna hrdla a zhroutil se na zem.

"To není možný! Nemůžu být tak dobrej!" brečel, že si nestíhal stírat slzy.

Zbyl už jenom on a jeden kluk. Ten to vůbec emočně nebral, protože už se viděl na prvním místě.

Moderátor začal zase mluvit do mikrofonu, takže jsme opět stoupli do kruhu. Tentokrát Naruto už nebyl tak napjatý, bylo mu jasný, že je na druhém místě.

"To nevadí, Sasuke," všiml si mého lítostného pohledu. "Druhé místo na mistráku je úžasný, zvlášť, když jsi tam poprvé," usmál se a dal mi pusu na spánek. "Rodičům tě představím tak jako tak, o to se neboj," zasmál se.

"The second place belongs to..." Zase nás nepříjemně napínali. Naruto už mi pouštěl ruku, že si půjde pro stříbrnou medaili, ale v půlce kroku se zarazil. "...Lukas Altman and his choreography The sunrise!"

Naruto zůstal v šoku stát. Tolik věřil, že na toho kluka nemá, že ho ani nenapadla možnost být první.

"Vyhrál jsi! Vyhrál jsi!!!" křičela jeho trenérka a oba dva nás objala.

Jaksi mi to nedocházelo. Na druhem místě jsem měl být já! On přece byl lepší než já!

Když jsem ale uslyšel trenérku, jak volá "Vyhrál jsi to! Vyhrál jsi to!!!", zase jsem se rozbrečel štěstím. Tohle jsem si ani nezasloužil!

"And the winner of male juniors in modern and contemporary dance is boy from Japan - Uzumaki Naruto and choreography Light in the dark!"

Chytil jsem trenérku i Sasukeho za ruku a společně jsme vystoupili na stupínek vítězů, kde mi předali medaili, pohár, kytici, nějakou napodobeninu šampaňského a tašku s čímsi uvnitř. Byl jsem neuvěřitelně šťastný, to byl určitě jen sen!

Slzy mi nepřestaly téct ani když pustili státní hymnu. Spíš mi tekly ještě víc. Kdyby tu mohli být se mnou rodiče, určitě by na mě byli pyšní. Ale hned jak přijedu domů, zavolám jim a všechno jim povím. Dobře, až já tu část v hotelu...

"Zvládl jsi to," objal mě Sasuke, když dozněly poslední tóny.

"Miluju tě," objal jsem ho taky.

Co jsme se vrátili na pokoj, je Naruto jak zfetovaný. Letěl rozvalený na posteli a hloupě civěl do stropu.

"Měl by sis jít dát sprchu," sedl jsem vedle něj a odhrnul mu vlasy z čela.

"Jo..." odpověděl nepřítomně. "Mám takový... zvláštní pocit... že se něco změní... něco zásadního..." přiznal se s mírným úsměvem.

Ozvalo se klepání na dveře a dovnitř vstoupila trenérka s jakýmisi papíry. Naruto hned zbystřil a posadil se, asi už věděl, co to je.

"V porotě sedělo šest lidí. Tvoje známky jsou samé jedničky a dvě dvojky. Ve finále sis vybojoval samé jedničky," mluvila trenérka a vypadala, že má z něj opravdu radost.

"Známky?" nechápal jsem.

"Na kolikáté místo by nás daný potoce dal," vysvětlil mi Naruto a rukou mě objal kolem pasu. No, spíš kolem zadku...

"Ten co byl na druhém místě, ten němec Lukas měl v semifinále stejné známky jako ty, ve finále už měl jenom jednu dvojku," vysvětlovala dál trenérka a Narutovi spadla brada. Tak nějak jsem to pořád nechápal. "Nechám ti to tady, aby ses mohl podívat na ostatní," usmála se a před odchodem nám popřála dobrou noc.

"Páni," vydechl Naruto.

"Nerozumím tomu," přiznal jsem a zahleděl se do papíru. Snažil jsem se z toho něco vykoumat.

"Sasuke Uchiha něco nechápe!" zakryl si pusu rukou a předstíral, že ho to překvapuje. Hodil jsem po něm vražedný pohled a urazil se. Hned se mi začal omlouvat a líbat na krku, abych mu odpustil. "Když všechny ty známky sečteš, dají ti něco jako konečnou známku. Kdo má toto číslo nejmenší, vyhrál," vysvětlil mi za stálého líbání na krku a povalil mě na postel. Nadrženec...

"Co když mají dva stejné to výsledné číslo?" zeptal jsem se zaujatě.

"Dvě nejhorší známky se škrtají, pak se rozhoduje. Pokud to nepomůže v součtu, pak se hledí na krásu těch zbylých známek."

"Krásu?" nechápal jsem.

Naruto si pozvdechl a posadil se mi do klína. "Sasuke, chci si tě užít a kdybych ti měl vysvětlovat všechna pravidla, tak si do smrti nezašoustám. Navíc je všechna neznám," rozhazoval rukama kolem.

"Tak mi vysvětli jenom ty známky," pozvedl jsem obočí a opřel se o lokty.

"Fajn," pozvdechl si a protočil očima. "Představ si, že je pět porotců a několik souborů, třeba deset, co já vím... Jeden soubor má známky od jedné do pěti - dohromady patnáct a druhý má dvě jedničky, dvě čtyřky a pětku. To ti dohromady dává taky patnáct. Ale! Když u každého škrtneš dvě nejhorší známky, u každého ti zbude šestka. Teď se přihlíží na to, kdo má lepší známky. Ten první sice nemá čtyřku, ale má jen jednu jedničku, tak on bude za tím druhým. Chápeš aspoň trochu?" pozvedl obočí.

"Jo. Trochu jo," přikývl jsem a přitáhl si ho do objetí.